Jak jsem si nepřečetl Zimní radovánky speciál...

30.11.2010 12:27 | Přečteno: 1236× | poslední úprava: 30.11.2010 12:27

...a jak se mi to vymstilo.

Sněhové kalamity mě v posledních letech nechávaly klidným. Už nemusím jezdit služebně, takže jezdím co nejméně. Do kalamit jsem tedy vyjížděl až když byla situace zklidněná a věděl jsem, co mě čeká. Letos je tomu jinak, protože noc z neděle na pondělí si vybrala ke zrození moje dcera Sněhurka... tedy pardon, Linda.

Do porodnice se nám jelo ještě krásně, v neděli před pátou hodinou nebylo po sněhu ani památky a dokonce jsem si říkal, že je ta předpověďmi slibovaná kalamita jen nějakým omylem, který se stává nejvýše jednou za deset let.

Když jsem se v pondělí ve čtyři vypotácel z nemocnice, byl jsem šokován změnou stavu. Místo Vlada III. Tepese stála na parkovišti hromada sněhu a na ulicích a silnicích ležela lehce prohrábnutá vrstvička. První část cesty proběhla celkem bez problémů, jen jednou mi to uklouzlo v zatáčce. Protijedoucímu jsem se vyhnul jen tak tak a tímto se co nejsrdečněji omlouvám, že jsem jej vyděsil.

Jenže pak se to stalo. Při vjezdu do malé vesničky jsem musel zastavit, neb předemnou se vynořila dodávka. Uhnul jsem co nejvíc do strany, abych jí umožnil projet. Když jsem pak chtěl pokračovat v jízdě, zjistil jsem, že se mi auto smýká do příkopu. Byl hluboký a natolik zavátý, že nebyl vidět. Lehl jsem si tam jak do peřinky, trochu jsem zazmatkoval a pokusil se vyjet vlastní silou, i když bylo jasné, že se to nemůže podařit. Naštěstí mi to došlo dřív, než bych sněhovou přikrývku odřel na kameny, takže na autě ani škrábnutí.

Vytáhl jsem vestu a trojuhelník a chtěl shánět traktor. Okolojedoucí (asi tři) do jednoho zastavili a ptali se, jestli je vše OK. Čtvrté auto byla paní z místního statku, která mi pro traktor zajela a ještě mi s několika známými pomáhala organizovat dopravu. Takže jsem přesvědčen, že svět na tom není tak špatně, jak by se podle některých místních blogů mohlo zdát. ))

Dobrý skutek jsem oplatil téměř na konci cesty, když jsem vzal stopařku na vlak. Bus na který čekala jsem totiž viděl vesnici před tím v příkopě.

No a po příjezdu domů jsem tady našel v titulku zmiňovaný blog. Tak trochu s křížkem po funuse. Ale tu lopatu si do auta přidám, slibuji!

Jinak doufám, že jsem si nehody vybral a že se mi cestou na pravidelné návštěvy v porodnici už nic nestane. A vy si dávejte pozor na zachumelené příkopy!

       

Komentáře

[jozka]

Gratuluji k prirustku!

Neznamena Linda v nejakem indianskem jazyce Snehova boure?

[Ondra]

Taky gratuluji k narození dcerky

[vencour]

Kéž se malé Střelkyni na světě líbí a celé rodině je fajn.

[gtz]

Gratuluji

[Veritas]

Gratulace největší.

[Dalibor Smolík]

moje dcera Sněhurka.
Tohle jméno by bylo vzhledem k počasí příznačné ..ale gratuluji k dceři, ať nepřináší domů zimu a sníh, ale sluníčko

[PepaSFI]

taky gratuluju!! Ať vám ta malá dělá jen radost. Ten svět vážně není tak špatný, to jen některým lidem asi dělá dobře když je něco špatně. Svět je takový jaky si ho uděláme.

[iMHO]

Díky všem za gratulace!

[trekker.dk]

Uhnul jsem co nejvíc do strany, abych jí umožnil projet. Když jsem pak chtěl pokračovat v jízdě, zjistil jsem, že se mi auto smýká do příkopu. Byl hluboký a natolik zavátý, že nebyl vidět.

Jo, jo. Jednou takhle silničáři prohrnovali nějakou okresku či co to bylo, jenže špatně odhadli, kde je silnice. A teď si představ, že po té silnici jedeš Avií - prostředkem, proti tobě auto, tak uhneš k pravé krajnici... načež se ukáže, že "prostředek" byl ve skutečnosti pravá krajnice, protože při uhýbání se zapíchneš do příkopu a opřes to o strom.

Prostě bylo prohrnuto nad škarpou, ale kvůli sněhu se zdálo, že tam je normální silnice. Naštěstí tam chvíli poté projelo to silničářské auto, které Avii vytáhlo a dalo se jet dál.

[iMHO]

Můžu doplnit perličku - v úterý večer byl o deset metrů dál další zářez a včera v tom samém příkopě sypač a naproti autobus.