Život je jen náhoda..

10.7. 16:34 | Přečteno: 1475× | Za vším hledej Linux | poslední úprava: 10.7. 16:40

..jednou jsi dole jednou nahoře.

A roku 2002 jsem byl opravdu hodně nízko. Dlužníci mi téměř rok viseli 90 tisíc a já nebyl schopen vrátit kamarádce blbé pětikilo, kterým mne založila onoho roku na jaře, když jsem byl v Polsku. Ale na podzim okolnosti dohnaly dlužníky k tomu aby zaplatili. Splatil jsem dluh, přerušil živnost a přihlásil se na pracák.

Na jaře vypsal ÚMOb Ostrava-Jih výběrové řízení na pozici webmastera, kterého jsem se zúčasnil, ale nebylo jisté jak dopadne. Jak proběhlo, jsem tu popsal už loni. Nebudu se opakovat, jen dodám, že jsem měl tehdy (aniž bych to tušil) v rukávu dva trumfy: férový přístup a zájem o linux. Obé můj budoucí šéf ocenil. A tak jsem byl přijat od 1. května 2003 na práci, kterou přede mnou dělal nějaký civilkář.

22. května 2003 jsem docentu Luboši Bělkovi z katedry religionistiky na MUNI odeslal nadšený e-mail:

Možná vám to přijde dětinské, ale možnosti Linuxu mne fascinují ještě víc než dříve. Díky tomu, že u nás v práci se jede na Linuxu (Radnice neměla na nákup software ani korunu, takže jiná volba původně stejně nebyla) mám možnost si řadu věcí osahat a jsem unesen.. Kupříkladu taková blbina – změna systémového nastavení počítače pro psaní arabštinou tj. pravolevé střídání písma, je operací, která proběhne během několika sekund, aniž by bylo nutné celý počítač restartovat. Pod windows zhola nemožné bez specializovaného software, jehož cena nejde pod 100$ za licenci. Nebo další taková věcička. Chcete pracovat současně na počítači vašeho kolegy? Žadný problém. Stačí mít nastaveno sdíleni plochy. Normálně si ho prihlásíte a máte jeho pracovní plochu v okně jako každý jiný program. Nebo mu například chcete něco ukázat u něj. Přihlásí si vás, povolí vám přístup k ovládání myši a kláves a vy mu pak můžete spustit, nebo napsat co chcete přímo na jeho počitači a to pozor – funguje to i po síti. (respektive není-li mezi vašimi počítači nějaký firewall, většinou však každá budova tvoří samostatný okruh). Atd. Atd.

V té době jsme se dali dohromady se ženou, přistěhovala se za mnou a narodil se nám syn. Nejdřív jsme bydleli v garsonce, ale pak jsme si s otcem prohodili bydlení a od dveří bytu ke dveřím svého kanclu jsem to měl 500 metrů a školku po cestě.

Neměl jsem sebemenší důvod měnit práci, která mne bavila. Než abych někomu přepisoval dokumenty kamsi na web, raději jsem s kamarádem naprgal sofistikovaný redakční systém. Měl jsem pod palcem CITRIX, který se záhy přesunul do virtualizovaného prostředí. Ale po třech letech už mi začal být úřad těsný.

Uvažoval jsem, že bychom jeli na rok, či dva, než půjde syn do školy, do ameriky, ale když jsem to navrhnul ženě, nechtěla o tom ani slyšet. Během 90. let tam několikrát byla a než jsme se dali dohromady, strávila tam asi rok – byla jedním z posledních návštěvníků, co se koukali na New York ze střechy obchodního centra a ve zdraví dojeli domů. Tak jsem to nechal plavat. Žili jsme v Ostravě, a jen čas od času, když mne chtěla popíchnout”, si zapindala, že se stejně jednou vrátí do Prahy. Já na to neříkal nic, protože jsem s touhle variantou počítal. V Praze žila babička, její matka, která se starala o invalidního dědu a tak bylo jen otázkou času, kdy už na to nebude mít dost sil.

Ovšem na podzim roku 2007 to děda rozčísnul tím, že umřel. Babička zůstala se svým důchodem na poměrně velký byt sama a tak jsme se dohodli že se přistěhujeme. Ženě, která si ke svému inženýrskému titulu během mateřské doplnila pedagogické vzdělání, jsem řekl ať se vykašle na Ostravu a hledá rovnou místo v Praze. A já si hodil inzerát na jobs.cz, že hledám práci v Praze. Den po jejích 40. narozeninách mi dorazil mimo jiné také e-mail z DCE ČVUT, s nabídkou co mne zaujala, tak jsem odepsal:

Vaše nabídka je pro mne zajímavá. Rád bych se s vámi setkal a probral případné podrobnosti, abych mohl posoudit zda bych opravdu vyhovoval vašim potřebám a zároveň své představě. Případný termín a místo setkání ponechávám na vaší volbě.
Předem však musím ještě upozornit, že tak jak je uvedeno v životopisu, nebudu schopen nastoupit dříve než po dvouměsíční výpovědní lhůtě, tj. v ideálním případě od 1. dubna, neboť na mé místo musí být vypsáno výběrové řízení - to je záležitost nejméně na měsíc, a můj nástupce by měl být ještě před mým odchodem pokud možno seznámen se vším co je třeba.

Nebyla to jediná nabídka, kterou jsem měl a také se během pohovoru ukázalo, že i mé finanční požadavky nejsou schopni plně uspokojit. Ale prostředí bylo sympatické, stejně jako férové jednání, takže jsme se domluvili, že jim do týdne dám vědět, jestli to beru, nebo ne. Čekala mne totiž ještě jedna schůzka. Na té se zdálo být vše ok, než došlo na licitaci ohledně platu. Nabídka byla zhruba o třetinu menší, než jak bylo předem domluveno. Okamžitě jsem tu schůzku ukončil a cestou ven z budovy zavolal na DCE, že tu jejich nabídku beru. Sice mi nebyli schopni dát tolik, kolik jsem chtěl, ale nezkoušeli žádnou habaďůru a to pro mne bylo mnohem důležitější než prachy. Vzal jsem tu charitu s tím, že si během té doby najdu něco jiného – byl jsem tehdy placen z projektu Eusophos, který měl po třech letech skončit.

Ihned po návratu z Prahy jsem dal výpověď, ale z úřadu mne nechtěli pustit ani o den dřív, takže jsem poměrnou část dovolené v dubnu už trávil na DCE, byť oficiální nástup jsem měl až 1.5.2008. Můj předchůdce mi vrazil do ruky asi pět potištěných papírů, mezi zuby procedil, že se něco někde virtualizuje přes XEN a zmizel jak pára nad hrncem. Takže to bylo jak v pohádce o kohoutkovi a slepičce. Měl jsem se o něco starat, ale nikdo mi nebyl schopen říct, kde to je a co to je. Neexistovalo žádné IT oddělení, žádná dokumentace a tak jsem začal sbírat informace a zjišťovat co kde je a kdo se o co stará.

Ukázalo se, že jsem vlezl do skleníku, kde se všichni znali, protože v něm začínali jako studenti. Nechápali, že jde celý ten akademický žebříček mimo mne, protože z hlediska mé práce je podstatné jen to, co kdo potřebuje při výuce. Všichni byli hrozně fajn, ale nikdo neměl přehled o tom co kde běží. Každý měl před očima jen ten svůj střípek mozaiky a netušil co z hlediska IT využívá někdo jiný.

Prvním úkolem tedy bylo rozjet platformu, na které bych ty střípky mohl sestavit do uceleného obrazu. Uzmul jsem tedy jedno laboratorní PC, přeinstaloval ho na Debian a ve VMware virtuálu rozjel 9. července 2008 ve 14:19 virtuál s pracovní wiki. Ale než jsem do ní mohl začít psát, bylo nutné zajistit, aby mohla mít i neveřejný obsah – zabezpečený tak, aby nemohlo dojít k jeho neúmyslné kompromitaci.

Původně jsem se vůbec nechtěl zaobírat kódem MediaWiki. Našel jsem slibné rozšíření, bylo vyvinuto pro MW 1.6 (2006) a s verzí MW 1.12, která jela už na PHP5 nefungovalo jak mělo. Navíc mělo v kódu i několik chyb, takže bylo nutné vše od základu přepsat. Hotovo bylo v srpnu 2008. Proces konsolidace trval asi rok a po něm jsem se začal naplno věnovat práci, za kterou jsem dnes placen.

Letos, se pomyslný kruh uzavřel. Na jaře jsem navštívil stejné místo v Polsku, jako v tom roce 2002. Definitivně jsem zlikvidoval živnost, kterou mi obnovili, aniž bych to tušil. A podobná situace je i s těmi dlužníky, jenom dlužná částka je vyšší. Ale sám nikomu nic nedlužím. Vše co jsem si přál to mám, takže o tu částku jen nejsem bohatší.

A podobně jako v létě 2008 mne čekají opravy kódu pro MW. Ale nejdřív za měsíc. Rozšíření AccessControl, které už je zavedené, se to netýká. Opravit je potřeba EImage, rozšíření co jsem vzal pod své křídlo před dvěma lety. Jsou tam nějaké změny spojené s přechodem na PHP8, zrušením proměnné $wgAllowImageTag a úpornou snahou interpretovat každý URL string jako aktivní link. Jenže teď na to není čas.

       

Komentáře

[daaad]

knuuuu knuuu knuuuu, vsici jsou na me zliiiiii, knuuuu

[Want]

A kdo ti za to může?

[Tom K]

ehm. S Alešem ve spoustě věcí nesouhlasím a poslední dobou se často a zbytečně chová jako kokot.
Ovšem tohle je normální popis ve stylu stalo se.
Kopnout si za každou cenu je trapné.

[Want]

To, že z tebe někdo dělá kokota ještě neznamená, že jsi kokot. Myslet si jinak o mně samozřejmě můžeš co chceš.

[Tom K]

Chovat se jako kokot a být kokot jsou dvě odlišné věci.

[🇹🇬]

voni ho maj veskutečnosti radi ale jak to sou samý poloautistický linuxaci tak to neuměj ňák jinak říct :P ;D

[?!]

Tady jde spise vo to, proc ma tu potrebu nam to rikat? Tohle normalni clovek nedela. Chysta k radikalizaci a znechava pamflet?

[Aleš Kapica]

Že by proto, aby objasnil pindalům, jak a proč jsem se dostal do skleníku?

[?]

Hele, ptal se te nekdo? Kdyz se te ptam tak na otazky prdis a mlzis. A kdyz se te neptam tak se tu cpes.

[Want]

A ptal se někdo tebe na tvůj názor? Řekl bych že ne, tak zmiz ksichte.

[?]

Si pis ze ptal. Tak neprekazej ksichte. Karma te dohnala. Naloz si do kalumetu co chces, uz jen dohanis osud. Vlak ujizdi, vid tvuj plac v blogu. Ze?

[🇹🇬]

s polakama to je složitý, když jim něco pučuješ tak si myslej že jim to davaš už na furt a pak to nechtěj vratit, nvm jestli to je tim že neuměj cééééésky a fakt jako věřej že si jim to dal nebo jestli to jenom z vyčuranosti přectiraj a zkoušej se zakaždou cenu ňák napakovat :D

dtto některý ukačka ale pro polaky to je uplně typický :D

[_]

Podle me je bud Rimmer z Cerveneho trapslika vzor pro Kapicu nebo nastala casova anomalie a Kapica je inspiraci pro scenaristu. Nehapu, jak si ho nekdo muze honit nad 15 let starym mailem s nabidkou zamestnani Asi pro 4.nedostudovany je teply mistecko za tabulkovej plat zivotni sen

[Want]

Měl by sis zkontrolovat, jestli se pod tebou nehoupe židle. Poslední dobou mi ti headhunters nějak často volají.

[:o)]

Tvl, splest si indicke "M$ hoaxare - mistr you have a virus" s headhuntery tak to uz je kafe s koralkou :o)

[_]

Pisou ti headhunteri a ty je vytrvale odmitas i pres min. trojnasobny plat a mnohem zajimavejsi praci nez sendvice na cvut

[Want]

Píšou i volají. Ale mám před dovolenou a celé IT mi může vlézt na záda.

[Want]

.. mnohem zajimavejsi praci nez sendvice na cvut

Nemáš možnost srovnání, takže něco takového nejsi schopen posoudit. Já tu možnost srovnání mám, a velice se mi ulevilo, když jsem se té "zajímavější" práce zbavil. Ty prachy mi za to nestály.

[_]

Padesatnik, 15 let zavrenej na univerzite praci s obskurnima technologiema: sen vsech headhunteru

[nadtržítko]

Znám taky lidi co začínali jako systemáci na univerzitě. Jenže na rozdíl od Aleše Kňučila, za těch 15 let dálkově tu školu dokončili a dotáhli to na docenty. Taky píšou články - ale do CC medií a ne na nějaké ábíčko

A teď jsem zvědavý na velmistrný kbelík výmluv.

[karkar]

Tak né každej ajťák má sen pracovat od nevidim do nevidim v googlu nebo pro ejlona. Znám jich pár, co to na ouřadech dotáhli na šéfy IT a už v podstatě nedělaj vůbec nic Sice za mrzký prachy ale zase fakt nic nedělat a 3-4x tejdně houmofis... Takovej důchod už ve čtyřiceti :)

[_]

Pokud je tvuj sen predstirat praci a dostavat za to silne podprumerny plat, tak v pohode. Spousta lidi se realizuje v zivote necim jinym nez je prace. Jenom bych se pak netvaril jako mistr vesmiru a priznal bych si ze sem zevl.