Blíží se prázdniny a než se rozutečete k moři, je na čase se opět sejít na Virtuální Bastlírně - pravidelném setkání elektroniků, ajťáků, bastlířů a obecně nadšenců do techniky. Co si pro vás strahovští bastlíři připravili tentokrát? Určitě proberou blížící se Linux Days i další události. U softwaru se chvíli zdrží a poví si kupříkladu o tom, jak se zbavit Bambu Cloudu, ale nepřijít o možnost ovládat tiskárnu na dálku. Řeč dojde i na AI,
… více »Vývojáři postmarketOS vydali verzi 26.06 tohoto operačního systému pro chytré telefony vycházejícího z optimalizovaného a nakonfigurovaného Alpine Linuxu s vlastními balíčky. Přehled novinek v příspěvku na blogu. Na výběr jsou 4 uživatelská rozhraní: GNOME, KDE Plasma Mobile, Phosh a Sxmo.
Byla vydána nová verze 2.55.0 distribuovaného systému správy verzí Git. Přispělo 100 vývojářů, z toho 33 nových. Přehled novinek v příspěvku na blogu GitHubu a v poznámkách k vydání.
Craig Loewen na blogu Microsoftu oznámil veřejnou preview verzi WSL kontejnerů, tj. linuxových kontejnerů ve Windows Subsystem for Linux (WSL). Spouští se příkazem wslc.exe.
Byla vydána (𝕏, Bluesky) nová verze 2026.2 linuxové distribuce navržené pro digitální forenzní analýzu a penetrační testování Kali Linux (Wikipedie). Přehled novinek se seznamem 9 nových nástrojů v oficiálním oznámení na blogu.
Grafická aplikace Krokiet/Czkawka pro vyhledávání a odstraňovaní nepotřebných souborů (duplicitní soubory, prázdné složky, podobné obrázky, podobná videa, poškozené soubory a další) byla vydána ve verzi 12.0.0. Podrobný přehled novinek v příspěvku na Medium. Jedná se o poslední verzi frontendu Czkawka GTK nad Czkawka Core. Uživatelům se doporučuje migrovat na frontend Krokiet postavený nad frameworkem Slint. Představena byla aplikace Cedinia pro Android využívající Czkawka Core. Dostupná je jako APK pro ruční instalaci.
Po téměř třech letech od vydání verze 9 byla vydána nová verze 10 linuxové distribuce Mageia (Wikipedie). Přehled novinek v poznámkách k vydání.
Nourish (GitHub) je nový správce oken pro Linux. Tradiční plochy nahrazuje nekonečným plátnem a posouváním a přibližováním. Využívá vlastní kompozitor pro Wayland s názvem y5. Videoukázka.
Po 20 letech a 17 otevřených (open source) krátkých filmech Blender Studio oznámilo plán na svůj první celovečerní film. Cílem samozřejmě není jenom nový otevřený film, ale především vývoj a vylepšení otevřených nástrojů pro spolupráci napříč celým procesem a vytvoření otevřené příručky (playbook) pro filmovou produkci ve velkém měřítku s informacemi, které jsou obvykle dostupné pouze uvnitř komerčních studií, a pomoci tak nezávislým tvůrcům překonat technické a organizační bariéry.
Byla vydána nová verze 26.6.25 svobodného multiplatformního video editoru Shotcut (Wikipedie) postaveného nad multimediálním frameworkem MLT. Shotcut je vedle zdrojových kódů k dispozici také ve formátech AppImage, Flatpak a Snap.
(aniž by bylo potřeba vynakládat zbytečné úsilí a duplikovat kód/konfiguraci). A třetí věc jsou závislosti v době běhu – aby se načetlo jen to, co je potřeba, aby šlo moduly zapínat/vypínat za chodu. Jde tohle v C++ udělat?
Příklady ze světa Javy: plug-iny v jEditu, moduly v Netbeans, OSGi…
Jde mi o to, jaké jsou nejlepší praktiky, jak tohle řešit. Jaký svobodný software má tohle dobře udělané a mohl by sloužit jako vzor?
No co jineho, nez C++ Object?Taky si myslím, že by to měl být C++ objekt, ale viděl jsem i systémy, kde je to řešení obecněji (různá pole, mapy) a někteří to tak radí dělat, což se mi ale nelíbí.
dlopen(), dlsym() a dlclose() z dlfcn.h fungují tak, že se běžná dynamická knihovna (.so) načte do paměti a je možné získat adresy vstupních bodů jednotlivých symbolů, jak dat, tak ḱódu, jako ukazatele na void.
To je největší sílá a slabost zároveň - jde sice načíst naprosto cokoliv a dělat s tím cokoliv chcete, ale neexistuje nic, co by pak zabránilo dělat chyby - není obecný způsob, jak se z knihovny dozvědět, jestli je symbol proměnná nebo funkce, jaké má parmetry a co vrací.
Pro praktické použití se nad to musí napsat nějaké wrappery, už třeba jen kvůli tomu, že ve Windows se příslušné funkce jmenují jinak (ale fungují víceméně stejně).
jestli je symbol proměnná nebo funkce,No GDB to tahá z debugovacích symbolů (zrovna datové typy symbolů se tam myslím kódují i když není knihovna přeložena s parametrem -g). Ale naostro to tak dělat a spoléhat na to je samozřejmě kravina. Hlavičky, hlavičky, hlavičky. Dynamický modul se ještě nemusí automaticky rovnat jednomu binárnímu souboru.
Dynamický modul se ještě nemusí automaticky rovnat jednomu binárnímu souboru.I takový kernel si myslím tyto věci exportuje bokem do texťáku, takže automaticky nemusí platit, že stačí modprobnout libovolné *.ko které kde seženu a že to automaticky musí fungovat.
není obecný způsob, jak se z knihovny dozvědět, jestli je symbol proměnná nebo funkce, jaké má parmetry a co vrací.
A proč bych to dělal? Od toho máme hlavičkové soubory.
Ale možná jenom hledáte gobjectový introspection.
Modul je část programu, která jde přeložit samostatně – může si ho někdo zkompilovat bokem a dodatečně nainstalovat.A co by si takhle chtěl dělat prosimtě v CADu? Obdobu skinů pro Winamp či Firefox extensions?
A snadno přenositelný mezi architekturamiStejně jako s jakýmkoli jiným textovým formátem nebo i dobře specifikovaným binárním formátem.
Co se těch pluginů týče, tak pracuju na větším projektu, který je založený právě na pluginech.Dík za relevantní komentář.
Máme jádro, které obsahuje rozhraní každého pluginu coby hlavičku.Ale co když bude někdo chtít přidat svůj modul, aniž by zasahoval do toho jádra? To by ještě šlo, ale co když na něm bude záviset jiný modul? To v tom CADu může nastat, protože ho bude tvořit víc nezávislých autorů a nemusí být všechno centralizované na jednom místě.
Rozhodně nesdílet hlavičkové soubory mezi moduly. To by pak nebyly moduly.Jak by potom byl implementovaný ten příklad ze zápisku?
modul pro výpočet spotřeby materiálů (a tisk nějaké pěkné tabulky) potřebuje od jiného modulu zjistit, jaké objekty v modelu máme a z jakých materiálů jsou složené.V jaké formě by si ty dva moduly vyměňovaly data, jakou by měly strukturu?
Jak by potom byl implementovaný ten příklad ze zápisku?To záleží na tom, jestli ty struktury těch modelů a materiálů definuje jádro. Pokud ano, tak je to celkem jednoduché (předají se instance,...), pokud ne, je to složitější a byla by pak otázka, jestli je takový návrh vůbec dobrý...
V jaké formě by si ty dva moduly vyměňovaly data, jakou by měly strukturu?To záleží na konkrétních požadavcích, ale souhlasil bych s Lukem, že XML (apod.) radši ne (pokud by to nebyl nějaký specifický případ). Nemohl bys ty moduly nějak konkrétněji definovat? Přijde mi, že se snažíš najít v C++ javovské packages, což tak úplně nejde (resp. ne obecně)...
To záleží na tom, jestli ty struktury těch modelů a materiálů definuje jádro. Pokud ano, tak je to celkem jednoduché (předají se instance,...), pokud ne, je to složitější a byla by pak otázka, jestli je takový návrh vůbec dobrý...A podaří se nám v jádře udělat rozhraní pro všechno, co si mezi sebou moduly potřebují vyměňovat? Některá rozhraní můžou (a měla by být) jednotná – např. pro importní a exportní moduly. Ale u všech to IMHO nejde, resp. není to správné. Pokud je to technicky proveditelné (snad by mělo být) a není to nijak šíleně pracné, tak si myslím, že bychom měli mít i možnost závislosti modulů mezi sebou a do modulu jménem „jádro“ dát jen ta společná rozhraní. Přijde mi to jako pružnější a univerzálnější návrh. Paralela jsou balíčky a knihovny v distribucích – různé programy používají různé knihovny a závisí na sobě – není jedno rozhraní, za kterým by byly schované všechny knihovny. Např. někdo udělá modul pro sazbu tabulek a textových výstupů. Více jiných modulů ho bude chtít využít a sázet pomocí něj své výstupy. Tak mi přijde rozumnější, když budou záviset na tom modulu – ne že se rozhraní nacpe do jádra. Jednak by byl v jádře časem bordel a ztrácel by se přehled, co je čím používáno a jestli není nějaký kód zastaralý/zbytečný. A jednak by to představovalo velké nároky na centrální autoritu – správce projektu – kteří by museli rozhodovat, co do jádra dát a co ne – musela by se dělat řada administrativních rozhodnutí. Ale když budou moci moduly záviset na jiných modulech, může být vývoj živelnější – dá se tomu nechat volný průběh, každý si může dopsat libovolný modul a praxe ukáže, co uživatelé používají a chtějí (a to se pak dá zahrnout do projektu mezi ostatní zdrojáky hned vedle jádra). Správci projektu to pak můžou jen trochu usměrňovat a pomáhat, aby podobné moduly implementovali jedno rozhraní.
Přijde mi, že se snažíš najít v C++ javovské packages, což tak úplně nejde (resp. ne obecně)...Javovské balíčky ani ne, spíš JARy nebo lépe OSGi moduly (což je JAR + metadata). Moje představa je zatím takováhle:
libcadus-něco obsahující -dev verzi, kde by byly hlavičkové soubory – rozhraní. Pro naprogramování nového modulu bych si pak nainstaloval -dev balíčky jádra a modulů, na kterých bude ten můj závislý.
Mám tři dotazy:
Je to technicky proveditelné?Rozhodně ano.
Jak dlouho by trvalo zkušenému C++ programátorovi vytvořit tento framework? (žádná funkcionalita, jen framework, buildovací a balíčkovací skripty… viditelný výsledek: prázdné hlavní okno aplikace + možnost zapínat a vypínat moduly + jeden „Hello World“ modul)Podle mě k tomu nemusíš nic programovat, kromě seznamu modulů UI na vypínání/zapínání modulů. Možnost dynamických modulů je standardní vlastnostní dynamického linkeru. Případně můžeš použít nějakou lehkou nadstavbu z aplikačního frameworku.
Je to pro projekt tohoto rozsahu overengineering nebo ne?Ani ne.
Ty požadavky vypadaj hodně podobný...
(Teda ne nutně s Qt specifikama, nevim, jestli budete Qt používat...)
#include "ABaseClass.h"
class SubClass1 : public ABase
{
public:
SubClass1(unsigned int i) : ABase(i) {};
virtual void doWork(void) const {...}
};
Util::RegisterInFactory<SubClass1, ABaseFactory> regSubClass1("SubClass1");
hlavni program potom pouzije tovarnu pro vytvoreni kontretni tridy:
int main( int argc, const char* argv[] )
{
void *handle = dlopen("./libSubClass1.so", RTLD_NOW | RTLD_GLOBAL);
if( !handle)
{
std::cout << dlerror() << std::endl;
return 1;
}
ABase *one = ABaseFactory::Instance().createPtr("SubClass1", 0);
if( !one)
return 2;
one->doWork();
return 0;
}
Pouzivame to v projektu Tora. Tim modulem je "connection provider" - knihovna ktera je wrapperem nad nativni knihovnou pro pripojeni do databaze(libpg.so, libclntsh.so, ...). Pokud hlavni program najde instalaci DB klienta(Oracle,PgSQL, MySQL), tak si nacte plugin(knihovnu) a rovnou muze vytvaret instance trid z te knihovny. Samotna hlavni aplikace vubec nezavisi na zadnem DB klientovi.
Zatim mi to funguje jen na Linuxu a Woknach - na MAC se mi to zatim nepodarilo portovat - nemam MAC.
Pozadavky na struktury, ktere to bude pouzivat, vyrazne ovlivni, jak bude vypadat pozadovane rozhrani. Jste schopni uz ted rict, jak ty struktury budou vypadat?+1 Osobně bych napřed napsal nějaký kód a teprve poté řešil, jak a zda to případně rozdělit.
Osobne bych k tomu pristupoval jinak. Jako prvni vec bych resil hlavni cast -- modul pro CSG. Pozadavky na struktury, ktere to bude pouzivat, vyrazne ovlivni, jak bude vypadat pozadovane rozhrani.+1
Dal tu nekdo navrhl pouzit nejaky vyssi jazyk jako lepidlo, to neni spatne reseni.Tady by bylo záhodno připomenout, že třeba Python se s C++ lepí relativně velmi dobře. Viz třeba sublime apod.
Tiskni
Sdílej: