Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Byl vydán Mozilla Firefox 138.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 138 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Šestnáctý ročník ne-konference jOpenSpace se koná 3. – 5. října 2025 v Hotelu Antoň v Telči. Pro účast je potřeba vyplnit registrační formulář. Ne-konference neznamená, že se organizátorům nechce připravovat program, ale naopak dává prostor všem pozvaným, aby si program sami složili z toho nejzajímavějšího, čím se v poslední době zabývají nebo co je oslovilo. Obsah, který vytvářejí všichni účastníci, se skládá z desetiminutových
… více »Richard Stallman přednáší ve středu 7. května od 16:30 na Technické univerzitě v Liberci o vlivu technologií na svobodu. Přednáška je určená jak odborné tak laické veřejnosti.
Jean-Baptiste Mardelle se v příspěvku na blogu rozepsal o novinkám v nejnovější verzi 25.04.0 editoru videa Kdenlive (Wikipedie). Ke stažení také na Flathubu.
TmuxAI (GitHub) je AI asistent pro práci v terminálu. Vyžaduje účet na OpenRouter.
Byla vydána nová verze R14.1.4 desktopového prostředí Trinity Desktop Environment (TDE, fork KDE 3.5, Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy v poznámkách k vydání. Podrobný přehled v Changelogu.
Bylo vydáno OpenBSD 7.7. Opět bez písničky.
V Tiraně proběhl letošní Linux App Summit (LAS) (Mastodon). Zatím nesestříhané videozáznamy přednášek jsou k dispozici na YouTube.
Aktuální vývojová verze jádra je 3.10-rc5 vydaná 8. června. Linus dal v oznámení jasně najevo, že nemá moc radost z patchů, které dostával ke konci cyklu. Pánové, pánové. Jesli mi nepřestanete posílat nekritické věci, tak budu zase muset začít klít. Takže jestli další žádost o přetažení bude obsahovat „pročištění“ nebo nesmyslný šum, tak si vás vezmu do úst a vymyslím nové způsoby, jak urazit vás, vaši matku a vašeho mrtvého křečka.
Stabilní aktualizace: 7. června vyšlo pět stabilních jader: verze 3.9.5, 3.4.48 a 3.0.81 od Grega Kroah-Hartmana, Kamal Mostafa vydal ze stabilních stromů Canonicalu verzi 3.8.13.2 a Luis Henriques pak verzi 3.5.7.14.
Verze 3.9.6, 3.4.49 a 3.0.82 se aktuálně revidují. Jejich vydání lze čekat 13. června nebo později.
Pokud se firmy vrhnou na vývoj hranatého kola a *kvůli tomu* přijdou o možnost začleňovat zpět do hlavní řady jádra, kvůli čemuž budou mít mnohem těžší přechod k novějším verzím, pak ano, *máme* z toho radost.
-- Russell King
Nebýt nahodile schopen se VŮBEC připojit k bezdrátovým sítím bych nenazýval platným modelem „řízení rychlosti“.
V první řadě bychom měli přestat uvažovat o volbě frekvence [CPU] (alespoň na x86). Tato myšlenka je už 6 let mrtvá.
Yasuaki Ishimatsu z Fujitsu na japonském LinuxConu hovořil na téma stavu hotplugu paměti se zaměřením na to, co je pro podporu přidávání i odebírání paměti nutné. Když se vám v laptopu nebo desktopu rozbije paměť, tak ji můžete jednoduše vyměnit, ale u serverů, hlavně pak těch, co musí trvale běžet, je to složitější. Kromě toho by možnost přidávat a ubírat paměť umožnila dynamickou rekonfiguraci systémů, kde je hardware rozčleněn mezi dvěma nebo více virtuálními stroji.
Práce na hotplugu paměti se zaměřuje na oba scénáře: rozbitý hardware a dynamickou rekonfiguraci. Podle Ishimatsua bude hotplug paměti podporován v KVM. Aktuálně to zvládá několik operačních systémů, ale Linux to ještě úplně neumí. Náprava je cílem této práce.
Hotplug paměti má dvě fáze: fyzické přidání nebo odebrání paměti a logická změna dostupné paměti v systému (přepnutí paměti do stavu online nebo offline). Obě fáze musejí být dokončené dřív, než může Linux paměti používat a přepnutí do stavu offline je nutné před fyzickým odebráním.
Subsystém správy paměti spravuje fyzickou paměť pomocí dvou struktur. Tabulky stránek obsahují přímé mapování mezi virtuálními a fyzickými adresami. Mapa virtuání paměti spravuje struktury stránek. Pro odpojení paměti je nutné jakoukoliv paměť přesunout pryč a tyto datové struktury zaktualizovat. Stejně tak když se paměť přidává, tak je nutné přidat nové položky do tabulky stránek a mapy virtuální paměti.
Stránky se spravují v zónách a při používání paměťového modelu s dírami (sparse memory model) u systémů s hotplugem jsou zóny rozděleny do sekcí po 128 MB. Sekce se do stavu offline z online a obráceně přepínají pomocí souboru /sys/devices/system/memory/memoryX/state. Zapsáním offline nebo online do tohoto souboru se stránky v této sekci změní na použitelné nebo nepoužitelné.
Od jádra 3.2 je přidávání paměti plně podporováno. Logické odpojování je podporováno s omezeními a fyzické odebrání není podporováno vůbec. V červenci 2012 byly spuštěny práce na odstranění omezení odpojování a podpoře fyzického odebrání.
Práce na fyzickém odebrání byla začleněna do verze 3.9. Zneplatňuje položky tabulky stránek a mapy virtuální paměti odpovídající odebírané paměti. Ale protože paměť musí být nejprve odebrána logicky než je odstraněna fyzicky, tak omezení vztahující se k přepnutí do stavu offline stále znemožňují fyzické odebrání.
Jakmile paměť, která se má odebrat, obsahuje data, pak tato data jsou přesunuta do jiné paměti v systému. Ale jediné stránky, které lze takto přesunout, jsou cache stránek a anonymní stránky, které jsou také známé jako „přesunutelné“ stránky. Pokud paměť obsahuje nepřesunutelnou paměť, kterou Ishimatsu nazývá „jaderná paměť“, pak tuto sekci nelze přepnout do stavu offline.
Jsou zvažovány dva způsoby, jak tento problém vyřešit. Prvním je podporovat přesun jaderné paměti. Výhodou je to, že všechnu paměť lze přepnout do stavu offline a také nulový výkonnostní dopad na systémy NUMA, protože nevznikají žádná omezení na typy alokací, které lze dělat. Na druhou stranu se ale musí zcela změnit vztah mezi fyzickými a virtuálními jadernými adresami. Alternativou je učnit veškerou paměť uzlu přesunutelnou, což by znamenalo znovupoužití stávající funkčnosti přesunutelné paměti, ale znamenalo by i to, že by tam bylo možné ukládat jen paměť cache stránek a anonymních stránek, což by mělo dopad na výkon daného uzlu NUMA.
Ishimatsu řekl, že osobně dává přednost první variantě, ale jako první krok zatím implementují to druhé: tedy vytvoření uzlu, který obsahuje pouze přesunutelnou paměť. Linux zná přesunutelné zóny (neboli ZONE_MOVABLE), ale zóny tohoto typu nejsou vytvářeny automaticky. Pokud se uzel skládá jen z přesunutelné paměti, pak je možné ji všechnu přesunout jinam a uzel pak může být přepnut do stavu offline.
Nová bootovací volba movablecore=acpi, která se aktuálně vyvíjí, použije strukturu přidruženosti paměti (memory affinity) v tabulce statické přidruženosti prostředků ACPI (SRAT) ke zvolení toho, které uzly budou sestaveny z přesunutelné paměti. Nyní lze movablecore použít k nastavení určitého množství paměti, která bude v systému přesunutelná, ale dochází k rovnoměrnému rozdělení napříč uzly namísto soustředění na vybraných uzlech. Příznak „hotplugovatelnosti“ u uzlu ve SRAT bude použit k výběru cílových uzlů v novém uzlu.
Použití příznaku online_movable v souboru state ve sysfs (namísto prostého online) umožňuje administrátorovi přikázat systému, aby daná paměť byla přesunutelná. Bez toho je online paměť považována za ZONE_NORMAL, takže může obsahovat jadernou paměť a nemusí být možné ji přepnout do stavu offline. Funkce online_movable byla začleněna do verze 3.8. To redukuje stávající omezení, ale stále na tom ještě zbývá práce.
Kromě přidání bootovací volby movablecore=acpi (a snad i sysctl vm.hotadd_memory_treat_as_movable) existují i další plány. Hledání cesty, jak stránky paměti a mapy virtuální paměti vložit do čerstvě přidané paměti je něco, co by Ishimatsu rád viděl, protože by to na daném uzlu zlepšilo výkon, ale zase by bez možnosti přesunu těchto datových struktur pak nebylo možné uzel přepnout do stavu offline. Aktuálně přemýšlí nad možnými řešeními. Přesun dat vmalloc() na jiné uzly při přepnutí uzlu do stavu offline je další funkcí, která je zvažována.
Přesun jakékoliv jaderné paměti z uzlu je něco, co by rád Ishimatsu viděl, ale řešení jsou ještě nejistá. Účastníci konference byli vyzváni, aby se účastnili diskuze a pomohli najít řešení.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
Můžete mi někdo uvést příklad "serveru který musí trvale běžet"?
Já se docela dost pohybuju v podnikové sféře, například se staráme o credit card processing jedněch velkých aerolinií, kde každá minuta offline stojí nehorázné peníze, děláme i pro banky a telco firmy, ale nikde jsem nepotkal jeden konkrétní server jenž by musel běžet nepřetržitě. U těch opravdu důležitých systémů se vždy jedná o redundantní clustery, když spadne jeden uzel tak se doslova nic neděje, když vypadne celé datacentrum tak je to trochu víc práce ale v podstatě se jede hned dál. V dnešní době snad nikdo nenavrhne důležitý systém tak aby záležel na funkčnosti jednoho konkrétního HW prvku?? Jasně máme i servery které nejsou v clusteru, a jejichž ztráta by byla nepříjemná, ale rozhodně se nejedná o kritické systémy kde by nebylo možné naplánovat odstávku a vyměnit vadnou pamět nebo upgradovat jádro (hello ksplice - smysl tvé existence jsem taky nikdy nechápal).
Takže kým jsou tyhle non-stop fičury vyžadované?
Jenže pokud tu VPS někomu pronajímáš, tak by ti vyžral 10× víc RAM , než zaplatil, což asi nechceš. Nebo to můžeš našvindlovat a tvářit se před VPS, že jí dáváš RAM a ve skutečnosti jí dát část RAM a část swapu a jejich poměr měnit podle toho, jak zákazník platí… Ale proč to dělat takhle, když uvnitř toho virtuálu může být krásně vidět, co je RAM a co swap a půjde je přidávat/ubírat za chodu?
pokud to je na kseft, tak si dotycny neco plati a to ma
Jenže vtip je v tom, že takhle si může připlatit a hned mu naskočí RAM (nebo naopak klesne, když chce snížit cenu), jednou klikne na tlačítko „přidat RAM“, strhne se mu to z kreditu a nic víc neřeší.
ze za levnej virtual to nebude stejny (= dostanes trebas 4GB, ale realne se o ne delis jeste se 4ma dalsima
Takové virtuály nebrat – nevíš, co za svoje peníze dostaneš a pravděpodobně to bude ve výsledku dost drahé. Slušnější poskytovatelé ti dají garantovanou RAM a na fyzický stroj pustí jen tolik virtuálů, aby měli na pokrytí všech fyzickou pamětí.
Něco jiného je výkon CPU – tam dává sdílení větší smysl, protože potřeby můžou být nárazové nebo se ty požadavky hezky poskládají za sebe a efektivně se to alokuje (to u RAM moc nehrozí, protože tu spotřebováváš dlouhodobě).
BTW: Onehda sem neco nekde zahlid... a nabizeli tam 256MB RAM ... na tom uz ani ten tucnak pomalu nenastartuje, natoz aby se stim dal provozovat nejakej server ... Mam tu tuxe kterej nic defakto nedela, jen na tom bezi firewall + postfix, a papa to gigo (+dalsi cache).
Tak to máš nějakého „tlustého tuxe“ – mám tu aktuální Debian GNU/Linux, kde běží SSH a D-Bus a žere to jen 44 MB. Co si tam spustíš za programy a kolik ti to sežere už je na tobě, zaplnit se dá jakákoli RAM, ale je blbost říkat, že 256 MB je málo – i na tom se dá dneska provozovat server s pár užitečnými službami.
Navic pri cenach 1k/8GB ...Bavíme se pořád ještě o VPS? Odkaž. Já mám tohle za 50 korun měsíčně.
BTW: Onehda sem neco nekde zahlid... a nabizeli tam 256MB RAM ... na tom uz ani ten tucnak pomalu nenastartuje, natoz aby se stim dal provozovat nejakej server ... Mam tu tuxe kterej nic defakto nedela, jen na tom bezi firewall + postfix, a papa to gigo (+dalsi cache).Tak to máš rozbitý. Mně žere LAMP (ve špičce 1 req/s) + postfix + dovecot + IRC klient 89 MB.
/proc/slabinfo
.
Nehovoriac o tom, ze vsetko uctovnicke bezi na Windows.Jistě :D.
A kdo bude chodit v půl třetí ráno do firmy měnit vadný modul?Tak to děláme celkem běžně. Pokud si zákazník platí patřičnou úroveň supportu tak se mu budu věnovat klidně v půl třetí ráno. (A navíc celkem rád protože takovouhle extra práci mám dost dobře zaplacenou).
Zajímavé mi to přijde u virtualizace – zaplatíš si za víc RAM, klikneš a máš ji hned. Nebo ti naopak klesnou nároky (např. po Vánocích) a zase můžeš nějakou tu RAM vrátit, aniž bys restartoval – tzn. čekal třeba i minuty, odpojoval uživatele… A totéž se hodí u fyzických strojů – ne že by restart byl nemožný1, ale je to zbytečná nepříjemnost – proč to neřešit softwarově bez restartů, když to jde?
[1] souhlasím, že by systém měl být navržený tak, aby se vyrovnal s výpadkem/odstávkou
Automat může být celkem levný, jednoduchý a vyměnitelný, můžeš jich mít pár v zásobě a když se pokazí, tak dáš nový a jede se dál. Nicméně pokazit se ti může i elektronika ve stroji, který řídíš, může nastat mechanická závada nebo ti továrnu vyplaví povodeň… všechno asi zálohovat nejde.
S390 se nevypíná, a opravuje se za chodu.No zrovna s390 je v tomto kontextu dost nešťastný příklad, protože to je v podstatě cluster v krabici. A kde je navíc redundatní a virtuální prakticky všechno.
ale rozhodně se nejedná o kritické systémy kde by nebylo možné naplánovat odstávku a vyměnit vadnou pamět nebo upgradovat jádro (hello ksplice - smysl tvé existence jsem taky nikdy nechápal).No odpověd klidně může být: Because we can - desky to podporujou, tak by bylo dobrý aby to podporoval i software a taky je to analogické odebrání uzlu u clusteru (pouze v měřítku jednoho stroje). Online rekonfigurace je častější a častější. Nikomu by se dnes nelíbilo, kdyby při připojení USB tiskárny/disku musel rebootovat počítač (heh mám dojem, že můj jeden vypatlanej Sony Ericsson se při zapojení na usb musel rebootovat do mass storage módu