Na čem pracují vývojáři webového prohlížeče Ladybird (GitHub)? Byl publikován přehled vývoje za duben (YouTube).
Provozovatel čínské sociální sítě TikTok dostal v Evropské unii pokutu 530 milionů eur (13,2 miliardy Kč) za nedostatky při ochraně osobních údajů. Ve svém oznámení to dnes uvedla irská Komise pro ochranu údajů (DPC), která jedná jménem EU. Zároveň TikToku nařídila, že pokud správu dat neuvede do šesti měsíců do souladu s požadavky, musí přestat posílat data o unijních uživatelích do Číny. TikTok uvedl, že se proti rozhodnutí odvolá.
Společnost JetBrains uvolnila Mellum, tj. svůj velký jazykový model (LLM) pro vývojáře, jako open source. Mellum podporuje programovací jazyky Java, Kotlin, Python, Go, PHP, C, C++, C#, JavaScript, TypeScript, CSS, HTML, Rust a Ruby.
Vývojáři Kali Linuxu upozorňují na nový klíč pro podepisování balíčků. K původnímu klíči ztratili přístup.
V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Oficiální ceny Raspberry Pi Compute Modulů 4 klesly o 5 dolarů (4 GB varianty), respektive o 10 dolarů (8 GB varianty).
Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Současný vývojový kernel má označení 4.7-rc6, vydán byl 3. července. „Rád bych řekl, že se věci uklidňují a jejich objem se zmenšuje, ale to bych lhal. Nejde zrovna o obrovské rc, ale je rozhodně větší než předchozí rc. Nemyslím si, že to je nutně zásadní problém, spíš se jedná hlavně o načasování.“
Čtvrtá verze seznamu regresí v 4.7 Thorstena Leemhuise byla vydána 2. července. Obsahuje 14 záznamů včetně dvou nových a čtyř, jejichž opravy směřují do hlavního repozitáře.
Stabilní aktualizace: V minulém týdnu žádné nevyšly, stabilní verze jádra 4.6.4 byla v době psaní tohoto článku v procesu revidování a vyšla 11. července.
Na LWN se o formátované dokumentaci jádra psalo naposledy v lednu. Tehdy to vypadalo, že začlenění podpory AsciiDoc pro strukturovanou dokumentaci zdrojového kódu jádra („kernel-doc“) je na spadnutí. Jak napsal Jonathan Corbet ve funkci správce dokumentace jádra: „Nasazení stávajícího přijatelného řešení by se nemělo zdržovat příliš dlouho v naději, že by se časem nejasné myšlenky na něco jiného mohly proměnit ve funkční kód.“ Nicméně, někdy hrozba, že by mohlo dojít k začlenění něčeho nedokonalého, stačí k tomu, aby se lidé odhodlali k proměně neurčitých myšlenek v něco skutečného.
Nakonec se jako budoucnost dokumentace jádra objevují Sphinx a reStructuredText, navíc s mnohem ambicióznějšími cíli, než jaké měly původní patche pro podporu AsciiDoc. Vzhledem ke značnému objemu práce na infrastruktuře, začleněnému do větve docs-next
směřující do vydání 4.8, nyní nastává vhodná doba popřemýšlet nad tím, jak se to vlastně stalo, a poskytnout přehled o slibné budoucnosti dokumentace jádra.
Patche k podpoře jednoduchého značkovacího jazyka (původně Markdown, později AsciiDoc) v komentářích kernel-doc
vznikly na popud potřeby lepší dokumentace grafického subsystému. Jedním z cílů bylo zlepšit dokumentaci vnitřností grafického subsystému přímo v kódu, a to ze dvou důvodů. Za prvé, pokud je dokumentace vedle kódu, který popisuje, má větší šanci být aktualizována spolu s kódem. Za druhé, pokud je možné dokumentaci psát v prostém textu místo XML DocBooku, je větší šance, že ji někdo vůbec napíše.
Jenže prostý text se ukazuje býti až příliš prostý, chcete-li dokumentovat více než jen funkce a typy, potažmo chcete-li generovat hezké HTML nebo PDF dokumenty. Přidání podpory jednoduchého značkovacího jazyka do komentářů kernel-doc
tak bylo přirozené. Bohužel se ukázalo, že našroubování této funkcionality na existující sadu nástrojů kolem DocBooku je problematické.
Jako součást procesu sestavení dokumentace extrahuje skript scripts/kernel-doc strukturované komentáře a zpracovává je do formátu DocBook. Skript kernel-doc
podporuje nějaké to strukturování, ale jen velmi málo formátování. Aby to vše fungovalo, patche pro podporu jednoduchého značkovacího jazyka přidaly do kernel-doc
volání externího konverzního nástroje (původně pandoc
, později asciidoc
) pro každý blok dokumentačních komentářů, který byl převeden z příslušné jednoduché syntaxe do DocBooku. Bylo to zoufale pomalé.
Konverze v kernel-doc udržovala věci na straně DocBooku více méně netknuté a lhostejné k jakékoliv další značkovací syntaxi, ale přidávala další příležitost k selhání na již tak dost dlouhé a trnité cestě od komentářů k HTML nebo PDF. Problémy se značkovací syntaxí a chybami v dílčích krocích konverze činily ladění velmi náročným. Použité nástroje nebyly navrženy k vzájemné spolupráci a často si navzájem odporovaly v tom, kdy a jak by se měla používat která syntaxe.
Bylo jasné, že nešlo o ideální řešení, ale toho času to fungovalo a nic lepšího nebylo k dispozici.
Inspirován Jonathanovým článkem a frustrován zdlouhavým sestavováním dokumentace (testovali jsme patche v integračním stromu grafiky Intel), dostal jsem nápad upravit kernel-doc, aby jeho výstupem byl přímo AsciiDoc namísto DocBooku. Převést několik strukturálních prvků z komentářů do AsciiDocu a ponechat zbytek bylo triviální. kernel-doc již podporoval několik výstupních formátů s rozumnou abstrakcí. Jak to tak bývá, při zpětném ohlédnutí se to jevilo jako samozřejmost. Najednou se otevřely dveře k psaní všech vysokoúrovňových dokumentů z Documentation/DocBook v AsciiDocu, vkládání dokumentačních komentářů na této úrovni a k možnosti zcela se zbavit šablon DocBooku. Přineslo to velké výhody a Jonathan na to brzy navázal s ověřením koncepce, které to potvrzuje.
Strhl se kolem toho docela povyk. Lidé zkoumali, experimentovali a opravdu zkoušeli konverzi dokumentů. Řada debat mezi zainteresovanými vývojáři na linux.conf.au dále potvrzovala, že by mohlo jít o cestu vpřed. Ale když už se zdálo, že přechod k AsciiDoc je jasná věc, Jonathan všechny znejistěl uvedením Sphinx jako alternativy k AsciiDoc.
Sphinx je generátor dokumentace, který používá značkovací jazyk reStructuredText a parser Docutils. Jak Sphinx, tak Docutils vznikly v Pythonu za účelem nasazení v dokumentaci Pythonu, ovšem podporují i dokumentaci kódu v C a C++. Sphinx podporuje několik formátů přímo, např. HTML, LaTeX či ePub, a PDF podporuje skrze LaTeX nebo externí nástroj rst2pdf.
Na druhé straně je AsciiDoc sémanticky ekvivalentní s DocBookem, jen místo XML používá syntaxi jednoduchého značkovacího jazyka. Je čitelnější než XML a lidem se snáze píše, ale protože je navržen k překladu do DocBooku, krásně zapadá do jeho sady nástrojů. Původní nástroj AsciiDoc napsaný v Pythonu není žádná novinka, ale nedávno byl nahrazen reimplementací v Ruby, nazvanou Asciidoctor. Co se syntaxe AsciiDocu týče, Asciidoctor byl navržen jako přímá náhrada, ale veškerá rozšíření jsou kvůli změně implementačního jazyka závislá na implementaci. Oba nástroje nativně podporují HTML a DocBook, další výstupní formáty jsou přístupné přes DocBook.
Ve srovnání formátů pro potřeby dokumentace jádra vyšel AsciiDoc jako výrazně lepší pouze v podpoře tabulek, která je zásadní zejména v dokumentaci subsystému médií. Jinak jsou výsledky spíše nerozhodné, takže porovnání je nakonec omezené jen na dílčí nástroje a programovací jazyky, v nichž jsou napsány. Syntaxe a příslušné nástroje jsou na sobě totiž závislé. Všechny varianty mají svá pro i proti.
Na první pohled by implementační jazyk nástroje neměl při rozhodování hrát roli. Ale vypadalo to, že ani jeden z nástrojů by nefungoval bez úprav, nebo že bychom z něj bez úprav nedokázali vytáhnout maximum. V jaderném stromu nejsou žádné nástroje napsané v Ruby, naopak těch napsaných v Pythonu je spousta. V tomto ohledu se příklon ke Sphinx vcelku nabízel.
Hledáte-li flexibilitu, pak jednoznačnou výhodou AsciiDoc je úzké provázání s DocBookem. Při přechodu na AsciiDoc by dokumentace jádra mohla nadále využívat stávající nástroje pro DocBook. Nevýhodou je, že Asciidoctor by přidal další krok na začátek už tak křehkého procesu zpracování nástroji DocBooku. Dan Allen z Asciidoctoru k tomu řekl: „Jedním z hlavních cílů projektu Asciidoctor je schopnost produkovat výstup v široké škále formátů přímo ze stejného zdroje (bez použití DocBooku).“ Nicméně současná podpora k tomu má bohužel ještě daleko.
Projekt Asciidoctor má slibnou budoucnost. Ale Sphinx je stabilní, dostupný nyní a odpovídá potřebám jádra. Grant Likely to shrnul následovně: „Upřímně řečeno, myslím, že bychom pro naše potřeby asi mohli využít libovolný z těch dvou nástrojů. Nicméně poté, co jsem se pokusil vytvořit hezký, publikovatelný dokument oběma nástroji, jsem seznal, že se Sphinx se lépe pracuje, [Sphinx] se jednodušeji rozšiřuje a má lepší podporu.“ Nakonec se Jonathan rozhodl pro Sphinx. Patche byly začleněny a první dokumentace s využitím Sphinx se objeví v jádře 4.8.
Druhá a poslední část této série bude o tom, jak nová sada nástrojů Sphinx pracuje a jak s její pomocí psát dokumentaci.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
Co když chci, aby byl zdroják indentovaný? Další věc, která se mi např. v DokuWiki prostě nepodařila udělat, je formátování (tučnost, barva) uvnitř <pre> -- takže nejde udělat zdroják nebo ascii art s ručně ztučněnými důležitými částmi. Atd.This is a normal text paragraph. The next paragraph is a code sample:: It is not processed in any way, except that the indentation is removed. It can span multiple lines. This is a normal text paragraph again.
Zajímalo by mne, zda za těmi stovkami dokumentových formátů desetkrát složitějších než XML je opravdu jenom fóbie ze špičatých závorek, nebo i něco jiného.Ano, zejmena to, ze XML je na rucni tvorbu textu zoufale ukecane. Jenom udelat text <b>tucne</b> je na sedm znaku coz, je *zbytecne* moc, kdyz staci dva. Pokud chci odrazky, musim tam cpat <ul>, a pak <li> a to vsechno dvakrat, misto toho abych udelal, enter + hvezdicka nebo neco podobneho, coz opravdu prudi.
desetkrát složitějších než XMLZajimalo by me, kolik lidi opravdu rozumi XML vcetne takovych detailu jako jsou entity nebo jmenne prostory.
Jenom udelat text <b>tucne</b> je na sedm znaku coz, je *zbytecne* moc, kdyz staci dva.Jenže právě přivlastnění hvězdičky, podtržítka a lomítka, což jsou v technických poznámkách dost časté znaky, pak způsobuje ten opruz, že člověk musí neustále escapovat.
Jenže právě přivlastnění hvězdičky, podtržítka a lomítka, což jsou v technických poznámkách dost časté znaky, pak způsobuje ten opruz, že člověk musí neustále escapovat.Ve vyse zvyraznenem textu je zakopan pes. Ne vsichni pisou technicke poznamky. A pan Jirsak se pta, proc vznikaji stovky ruznych formatu. Muzes si tedy vybrat, bud si poridis naprosto univerzilni nastroj a delat v nem i bezne veci bude opruz, nebo pro kazdou situaci pouzijes vhodny nastroj a smiris se s tim, ze nektere specializovane veci bude trochu vetsi opruz.
Problém je v tom, že se vždycky ukáže, že dva znaky nestačí. Že jsou potřeba tabulky, makra… Ten „jednoduchý text“ rázem vypadá jak zdroják v Perlu, a oproti XML jsou ty konstrukce možná o pár znaků kratší, ale mnohem méně čitelné (protože obvykle intuitivně nepoznáte, co kde začíná a končí).Neverim. Napr. dokumentace k MyJIT je psana v RST a prekvapive to jako zdrojak v perlu nevypada (napriklad), i kdyz tam jsou zakomponovane zdrojaky, apod. a jde to cist i v beznem textovem editoru/konzoli. Navic, leze z toho pekne HTML i PDF.
Pro takovouhle dokumentaci entity nepotřebujete znát vůbec, a jmenné prostory výjimečně (pokud chcete do jednoho jazyka vložit jiný – což se v těch stovkách „jednoduchých textových“ formátů dělá také stovkami způsobů).To byla spise takova sarkasticka poznamka k jednoduchosti XML.
Ale jakmile do tohohle formátu někde začne přidávat cokoli složitějšího, měl by si dát facku – cokoliv složitějšího nemá smysl psát v něčem jiném, než v XML.A proto, mile deti, vsichni matematici pisou vedecke prace v MathML. </ironie>
Neverim. Napr. dokumentace k MyJIT je psana v RST a prekvapive to jako zdrojak v perlu nevypada (napriklad), i kdyz tam jsou zakomponovane zdrojaky, apod. a jde to cist i v beznem textovem editoru/konzoli.Jenže tam není nic složitého, používají se tam čtyři formátovací prvky. To se pomocí těch hvězdiček a pomlček zvládnout dá. V tomto případě je nevýhoda "pouze" to, že každý z těch jednoduchých jazyků používá jiný zápis pro ty základní formátovací prvky (nadpisy, tučné písmo, kurzíva). Na to snad musí existovat nějaká komise, která ty znaky přiděluje, aby to žádné dva jazyky neměly stejné...
A proto, mile deti, vsichni matematici pisou vedecke prace v MathML.Předpokládám, že matematika se nejvíc píše v TeXu a LaTeXu. Což jsou zase jazyky, které mají obecná jednoduchá a srozumitelná pravidla pro zápis "maker". Srovnejte pravidlo "každé makro začíná zpětným lomítkem, následuje název makra a ve složených závorkách jeho parametry" s pravidlem pouze pro formátování tučného textu a kurzivy, které je popsané na celou obrazovku a ještě to není ani zdaleka kompletní. Navíc ten váš argument neodporuje mému tvrzení. Ona se ta matematika občas píše i v tom MathML. Ale kolik matematických prací jste viděl napsaných v Markdown, RST, Sphinx, MediaWiki nebo něčem podobném?
Předpokládám, že matematika se nejvíc píše v TeXu a LaTeXu. Což jsou zase jazyky, které mají obecná jednoduchá a srozumitelná pravidla pro zápis "maker". Srovnejte pravidlo "každé makro začíná zpětným lomítkem, následuje název makra a ve složených závorkách jeho parametry" s pravidlem pouze pro formátování tučného textu a kurzivy, které je popsané na celou obrazovku a ještě to není ani zdaleka kompletní.
To zní jako výrok někoho, kdo ten (La)TeX nikdy moc nepoužíval.
Řada znaků se musí escapovat tak jako tak. Různá makra (ne)fungují v závislosti na prostředí. Parametry se píšou nahodile – někdy do hranatých, jindy do chlupatých, ba dokonce žádných závorek (podle původu makra). Tabulky jsou kapitola sama pro sebe.
Ale kolik matematických prací jste viděl napsaných v Markdown, RST, Sphinx, MediaWiki nebo něčem podobném?
To není úplně dobrá otázka, protože z výsledné publikace se moc nepozná, co kdo použil na začátku řetězce… pokud celý řetězec není nějaké zvěrstvo typu MS Word. (Což je jedna možná cesta, jak se dostat k těm lehkotonážním nástrojům… a když jsme u toho, samotný autor Pandoc je filosof/logik.)
Řada znaků se musí escapovat tak jako tak. Různá makra (ne)fungují v závislosti na prostředí. Parametry se píšou nahodile – někdy do hranatých, jindy do chlupatých, ba dokonce žádných závorek (podle původu makra).
Ono je to ve skutečnosti ještě mnohem horší (hint: kategorie znaků a \catcode
). Ale tohle drtivá většina matematiků neví a naštěstí vědět nepotřebuje.
Problém je v tom, že se vždycky ukáže, že dva znaky nestačí
Jenže tam není nic složitého, používají se tam čtyři formátovací prvky.Je tam tucne, kurziva, escapovany text, zdrojaky, tri nebo ctyri druhy nadpisu, odkazy. Co realne potrebujes vic pro dokumentaci API nebo nejakeho kodu? (Obzvlast, pokud chces mit text, ktery pujde editovat/zobrazit i v beznem textovem rezimu.)
Ona se ta matematika občas píše i v tom MathML.,,Obcas.'' :-]]
Navíc ten váš argument neodporuje mému tvrzeníTo zcela jiste, protoze tu nekdo tvrdil:
cokoliv složitějšího nemá smysl psát v něčem jiném, než v XML.
Ale kolik matematických prací jste viděl napsaných v Markdown, RST, Sphinx, MediaWiki nebo něčem podobném?Kdo rika, ze tyto nastroje jsou urcene pro psani matematickeho textu? Razim tezi, ze je lepsi mit na kazdou praci vhodny nastroj, ktery ti danou praci umozni delat pohodlne, nez mit univerzalni nastroj, kde delat i ty nejbeznejsi veci je otrava. Z vlastni zkusenosti bych rekl, ze delat dokumentaci v XML je asi jako jist rizek lzici. Ne, ze by to neslo, ale radsi si na to vezmu neco jineho.
Je tam tucne, kurziva, escapovany text, zdrojaky, tri nebo ctyri druhy nadpisu, odkazy. Co realne potrebujes vic pro dokumentaci API nebo nejakeho kodu? (Obzvlast, pokud chces mit text, ktery pujde editovat/zobrazit i v beznem textovem rezimu.)Stačí si přečíst článek, pod kterým diskutujeme.
Razim tezi, ze je lepsi mit na kazdou praci vhodny nastroj, ktery ti danou praci umozni delat pohodlne, nez mit univerzalni nastroj, kde delat i ty nejbeznejsi veci je otrava.S tím souhlasím. Přičemž AsciiDoc, Markdown, MediaWiki ani další podobné „plaintext formáty“ nepovažuju za vhodné nástroje pro složitější formátování, makra nebo šablony. Pokud chce někdo tučné písmo vyznačovat hvězdičkami, ať to klidně dělá (i když by bylo fajn dohodnout se na tom, že tučné písmo bude třeba vždy hvězdička). Ale jakmile je potřeba něco složitějšího – obrázek, tabulka, makro, šablona – ať se autoři vykašlou na implementaci speciálních formátů do těch „plaintext“ formátů a použijí normální HTML nebo XML. Protože to je přesně ten okamžik, kdy ten „plaintext“ formát přestává být vhodný nástroj a začíná být neuvěřitelně otravný.
<pre>
.
To, co chceš, je pravděpodobně něco jako line_blocks
, což je věc přítomná v RST nebo Markdownu z Pandoc.
z PandocMyslím, že tohle mluví za vše. Formát, který je v každé implementaci jiný.
To, co chceš, je pravděpodobně něco jako line_blocks, což je věc přítomná v RST nebo Markdownu z Pandoc.Ne, potřebuju, aby se to vysázelo monospace fontem. Účelem je udělat ascii art nějaké součástky a zvýraznit některé nožičky.
To, co chceš, je pravděpodobně něco jako line_blocks, což je věc přítomná v RST nebo Markdownu z Pandoc.Aha, takže si ještě musím vybrat ten správný markdown. Doufám, že v něm nebudou zase jiné chyby.
Účelem je udělat ascii art nějaké součástky a zvýraznit některé nožičky.
Což není úkol pro předformátovaný text.
Ne, potřebuju, aby se to vysázelo monospace fontem.
Tak si nastav výstupní šablonu.
S tím souhlasím. Přičemž AsciiDoc, Markdown, MediaWiki ani další podobné „plaintext formáty“ nepovažuju za vhodné nástroje pro složitější formátování, makra nebo šablonyA v tom je to hlavni nepochopeni. Jsou to totiz formaty, ktere umoznuji pohodlnou tvorbu/psani textu/dokumentace v beznem textovem editoru. Pokud potrebujes text formatovat, mas tu LaTeX nebo InDesign.
Co když chci, aby byl zdroják indentovaný?
:: Indentovaný zdrojákSphinx umožňuje vkládat i html a latex, ale .. ale. Prostě to místama fakt bolí. Co jsem já měl problém, tak třeba s obrázkama a jejich titulkama, na které se chci referencovat z textu s názvem strany / kapitoly. Třeba „Obrázek 2.4.5 - Popisek“, protože když si to někdo vytiskne, tak je mu reference pomocí popisku / názvu obrázku k ničemu, když neví, kde ho má hledat. Což mě přivádí k dalšímu problému, že layout obrázků v PDF stojí za vyližprdel a klidně ho to nacpe o pět stránek vedle, podle toho jak se mu to hodí. Jako já nejsem žádný knižní nazi, který by si potrpěl na sázení podle pravidel a tak, ale už jen udělat tu knížku, aby nebyla vysloveně dementní si žádá spoustu různých úprav specificky pro PDF, které jsou občas úplně v konfliktu s tím co má být v HTML. Pak to dopadá tak, že kód je plný sraček jako:
.. only:: html .. figure:: images/Pgm_Env_Image2.* :scale: 80 .. only:: not html .. figure:: images/Pgm_Env_Image2.* :scale: 50Protože některé (zdaleka ne všechny, jinak by se to dalo poladit výstupní šablonou) obrázky musím přeškálovávat, jinak je to vrazí nesmyslně velké na samostatnou stránku. Což vede k duplikaci kódu. Přijde mi, že prostě autoři sphinxu nepapají vlastní medicínu. Nechal bych je v tom dělat něco co se má renderovat do více formátů a imho by jim to došlo, protože to jsou fakt základní problémy. Jinak problémů tohohle rázu jsem měl desítky, až mě to přivedlo k myšlence, že pokud budu někdy takhle sázet knihu, tak asi použiju snad lisp, nebo nějaké jiné programovadlo, protože se prostě hodí mít i v tom značkovacím jazyku podmínky a funkce a tak podobně (jo, vím že latex toho umí hodně, ale zase má svoje problémy a je to konstantní boj pokaždé, když chci něco netriviálního).
Což mě přivádí k dalšímu problému, že layout obrázků v PDF stojí za vyližprdel a klidně ho to nacpe o pět stránek vedle, podle toho jak se mu to hodí.
To zní jako obyčejné plovoucí prostředí v LaTeXu. V tom případě by sis měl upravit šablonu (banální) nebo aspoň vzít v potaz, že takhle se za určitých okolností sazba dělá.
protože se prostě hodí mít i v tom značkovacím jazyku podmínky a funkce a tak podobně (jo, vím že latex toho umí hodně, ale zase má svoje problémy a je to konstantní boj pokaždé, když chci něco netriviálního)
TeX je totiž obskurní programovací jazyk a většina dostupných informací je zoufale zastaralá. Ono by „stačilo“ mít rozumnou aktualizovanou programátorskou příručku k jádru a základním principům, jenže to už by možná vyšlo jednodušeji napsat moderní systém (se stejnými algoritmy) od píky.
Nechápu. Jako že to sežere na začátku řádku vždycky právě dvě mezery? Takže je to ještě horší než Python, kde je to alespoň přiměřeně inteligentní a neřeší to, kolik těch mezer tam přesně je, nebo jestli jsou tam taby?:: Indentovaný zdroják
Příklad (soubor ``/etc/webarchive/wa_kat.json``):: { "WEB_ADDR": "0.0.0.0", "WEB_DEBUG": true, "WEB_RELOADER": true, "SEEDER_TOKEN": "1acedb1b6347d9d40fe2f055aa6d3c077f106894", "ZEO_CLIENT_PATH": "/home/bystrousak/web/WA-KAT/conf/zeo_client.conf", "ZEO_MAX_WAIT_TIME": 60 }Což pak vypadá takhle: http://wa-kat.readthedocs.io/en/latest/admin_manual.html#konfigurace-wa-katu
{ "WEB_ADDR": "0.0.0.0", "WEB_DEBUG": true, "WEB_RELOADER": true, "SEEDER_TOKEN": "1acedb1b6347d9d40fe2f055aa6d3c077f106894", "ZEO_CLIENT_PATH": "/home/bystrousak/web/WA-KAT/conf/zeo_client.conf", "ZEO_MAX_WAIT_TIME": 60 }(všimni si, že je to celé odsazené), tak budu potřebovat nějakou extra věc, co není v té stručné dokumentaci, pokud to vůbec půjde (např. v DokuWiki podle mě tučný text uvnitř <pre> (jejich <code>) prostě nijak udělat nejde). A tak je to tam se vším. Zato v HTML se člověk naučí těch pár pravidel a prostě to funguje. Nebo jsem deformovaný tím, že HTML byl dlouhou dobu jediný značkovací jazyk, který jsem znal?
pandoc
umí self-contained HTML, do kterého jsou nabouchané i obrázky, takže se to dá používat úplně offline a nezávisle na adresářové struktuře. Používám to na slajdy.
pandoc --self-contained (…)
, vyrobí to něco jako MHT (webové archivy toho času Opery a MSIE), kde jsou zahrnuty všechny externí věci (skripty, stylopisy, obrázky jako bloky binárního kódu). Funguje to všude IME.
Používám to na zmíněné prezentace (které se odkazují na některý, často sofistikovaný prezentační framework) nebo kvůli obrázkům (včetně těch generovaných online skripty pro konverzi latexových vzorců na bitmapy).
EPUB je oproti tomu archiv, který obsahuje všechny příslušné soubory (text, obrázky, písma) zvlášť.
Pandoc umí dělat i knížky v EPUB, ale musí se to nějak nakonfigurovat, s čímž jsem si hrál toliko jednou, a to dávno.
PDF se podle mě na text prohlížený elektronicky zoufale nehodí, protože mě fakt nezajímají žádné stránky - i na čtečce s einkem, kde je refresh drahý, bych si nastavil, že page down posune jenom o 80 % stránky, ne o celou -- prostě proto, že u většiny věcí, které nejsou jednoduchá lineární beletriePDF musíš dělat primárně, teprve pak z toho (zdroje) můžeš generovat HTML a whatnot. Opačně to nefunguje - ePub/HTML prostě neobsahuje potřebné informace o formátování., potřebuju vidět kus historie, abych neztratil kontext.