Rocky Linux byl vydán v nové stabilní verzi 9.4. Přehled novinek v poznámkách k vydání.
Dellu byla odcizena databáze zákazníků (jméno, adresa, seznam zakoupených produktů) [Customer Care, Bleeping Computer].
V lednu byl otevřen editor kódů Zed od autorů editoru Atom a Tree-sitter. Tenkrát běžel pouze na macOS. Byl napevno svázán s Metalem. Situace se ale postupně mění. V aktuálním příspěvku Kdy Zed na Linuxu? na blogu Zedu vývojáři popisují aktuální stav. Blíží se alfa verze.
O víkendu 11. a 12. května lze navštívit Maker Faire Prague, festival plný workshopů, interaktivních činností a především nadšených a zvídavých lidí.
Byl vydán Fedora Asahi Remix 40, tj. linuxová distribuce pro Apple Silicon vycházející z Fedora Linuxu 40.
Představena byla služba Raspberry Pi Connect usnadňující vzdálený grafický přístup k vašim Raspberry Pi z webového prohlížeče. Odkudkoli. Zdarma. Zatím v beta verzi. Detaily v dokumentaci.
Byla vydána verze R14.1.2 desktopového prostředí Trinity Desktop Environment (TDE, fork KDE 3.5). Přehled novinek v poznámkách k vydání, podrobnosti v seznamu změn.
Dnešním dnem lze již také v Česku nakupovat na Google Store (telefony a sluchátka Google Pixel).
Apple představil (keynote) iPad Pro s čipem Apple M4, předělaný iPad Air ve dvou velikostech a nový Apple Pencil Pro.
Richard Biener oznámil vydání verze 14.1 (14.1.0) kolekce kompilátorů pro různé programovací jazyky GCC (GNU Compiler Collection). Jedná se o první stabilní verzi řady 14. Přehled změn, nových vlastností a oprav a aktualizovaná dokumentace na stránkách projektu. Některé zdrojové kódy, které bylo možné přeložit s předchozími verzemi GCC, bude nutné upravit.
Jako Live CD jsou historicky označovány takové distribuce, které lze spustit přímo z optického média bez instalace na pevný disk počítače. Ke svému běhu jim stačí ostatní komponenty, přičemž jsou závislé zejména na velikosti operační paměti. Když už systémové soubory nejsou na pevném disku, alespoň může systém využívat dočasně jinou paměť v počítači. Právě proto se od její kapacity odvíjí výkon počítače, na kterém aktuálně běží systém „živě“ spuštěný z CD.
Samozřejmě jak šel čas, objevily se tzv. Live DVD distribuce. Ty se v podstatě lišily jen tím, že na místo 700MB využívají 4,7GB média. Ve výsledku mohou přímo obsahovat větší množství anebo na místo náročnější aplikace, které chcete spouštět. V samotném principu však žádný jiný rozdíl není, snad až na to, že samozřejmě potřebujete hardware schopný číst DVD – takových je však drtivá většina, pokud tedy v počítači vůbec nějaká optická mechanika je.
Dalším přirozeným krokem bylo využití USB flash disků. Na místo CD i DVD disponují podstatně větší kapacitou. Vedle toho jsou (byť existují sakra pomalé disky s mizernou rychlostí čtení u zápisu) rychlejší. A zejména umožňují snadno uchovávání dat v podstatě nezávisle na okolním hardwaru a stejně tak přirozeně, jako když používáte systém nainstalovaný na pevném disku. Nakonec jsou dnes USB flash disky nebo jakékoliv média připojitelná přes USB nebo eSATA třeba port jednou možností, jak do počítače nějaký systém zavést s výjimkou přímého připojení „zevnitř“ (např. přes rozhraní SATA).
Účelů Live distribucí a důvodů proč je využívat je celá řada a záleží na každém, co potřebuje. Přesto bychom měli zmínit ty nejčastější.
Asi nejčastějším účelem je samotná instalace systému. Celá řada distribucí z ryze praktických důvodů umožňuje samotné vyzkoušení na počítači právě před instalací na pevný disk počítače. Použití USB disku je v tomto případě praktické, jelikož není třeba vypalovat ISO obraz na CD nebo DVD a plýtvat tak médium na jediné použití. Mnoho dnešních počítačů, a zvláště strojů typu mininotebook nebo ultrabook, přitom už mechaniku nemá, takže krom síťové instalace ani jiná možnost nezbývá.
Se samotnou instalací souvisí vyzkoušení konkrétního vydání distribuce na daném počítači. Sice nevyzkoušíte úplně všechno, ale alespoň vidíte bezproblémové spuštění, zobrazení na monitoru a můžete si leccos osahat. Mimo to zkoušení nemusí vždy předcházet nové instalaci, ale třeba jen potřebujete vyzkoušet novou verzi software jiným způsobem než kupříkladu pomocí virtualizace.
Live distribuce bývají často zmiňovány v souvislosti s počítačovou bezpečností. Přitom nemusí sloužit jen k tomu, aby se útočník dostal k obsahu pevného disku, případně celé počítačové sítě z počítače k němu připojeného. Takový systém může vyzkoušet i správce sítě k vlastnímu otestování bezpečnosti.
Přitom i nasazení live distribuce může v leckterém případě zvýšit bezpečnost – zvláště v případech, kdy chcete zabránit možnosti jakékoliv úpravy v systému (třeba takové nepřepisovatelné CD nebo DVD je k tomu v omezených podmínkách ideální) ať už na straně koncové stanice nebo serveru. Nebo naopak potřebujete uvést systém jen restartem do původního stavu bez přeinstalace jako třeba v internetových kavárnách a všech místech, kde počítače používá více uživatelů. Ale pozor – toto platí jen a pouze (vzhledem k možnosti zápisu na USB flash disk) s optickým, jednorázově zapisovatelným médiem!
Dalším z účelů je diagnostika a případné opravy porouchaného počítače nebo původně nainstalovaného operačního systému. Některé Live distribuce vám přitom nejen napoví co že je za problém, ale pomohou jej vyřešit nebo když je to jen trochu možné zachránit data.
Samotný instalační soubor operačního systému (z ISO) nestačí na flash disk pouze zkopírovat. Nejdříve je třeba připravit tzv. bootovatelný USB flash disk. K tomu existuje celá řada nástrojů jako například UNetbootin nebo LinuxLive USB Creator. Doporučený nástroj včetně postupu často bývá uveden přímo na webových stránkách distribuce.
Prvním krokem je pochopitelně naformátování flash disku na doporučený systém souborů. Pak už stačí jen přes zvolený nástroj načíst ISO soubor, vybrat správné médium, případně navolit vydání distribuce a potvrdit. Pak počkáme, až program svou práci dokončí.
Systém se z USB ale nemusí bez další práce spustit. Nejdříve je třeba v BIOSu konkrétní základní desky zapnout možnost bootování média z USB. Alternativou, nabízenou některými BIOSy, je jednorázově při bootu zvolit start z jiného disku. Přitom nelze vyloučit, že bude přístup do BIOSu zaheslovaný ať uživatelem nebo správcem (a to by na místech, kde se střídají uživatelé, měl být), v takovém případě je to však zcela jiná situace.
A nakonec už jen zbývá vložit USB flash disk do portu a při nabíhání potvrdit spuštění. Na závěr k praktické části se ještě sluší doporučit věnovat pozornost rychlosti flash disků. Na trhu je jich a bude stále mnoho a není nic horšího, než brzdit systém přespříliš pomalým zápisem i čtením.
Nejen linuxové distribuce umožňují svůj provoz z přenositelného média. Vůbec prvním systémem, který umožňoval bootování z USB, byl Apple Macintosh v roce 1999. Nedlouho na to začaly vznikat linuxové distribuce, které tento způsob používají nejen k instalaci ale také samotnému běhu. Na USB flash disk si však můžete nainstalovat i jiné systémy.
Mezi vůbec nejoblíbenější nebo jinak řečeno „top“ linuxové distribuce pro provoz z flash disku patří nikoliv překvapivě ty, které již byly známé jako Live CD distribuce. Jednou z nich je také Knoppix založený na Debianu. Proslavený je zejména pro získání prvních zkušeností s Linuxem pro úplné začátečníky, kteří si mohou říct „ano, s tím dokážu pracovat, to funguje.“. Za další je samozřejmě možné jej použít i jako záchranný systém v případě havárie pevného disku. Jiným podobně zaměřeným systémem je SLAX založený naopak na Slackware, jedné z nejstarších distribuc.
Nás ovšem v tomto případě zajímají zejména ty distribuce, které jsou zaměřeny na použití na USB flash disku. Ideálně taktéž s možností zápisu, aby byly využity všechny principiální výhody daného média. Tou je opět Ubuntu, respektive nejbližší deriváty Xubuntu a Kubuntu, které využívají právě výše předvedený UNetbootin a umožňují aplikacím ukládat i pracovat se soubory.
Něco takového umožňuje i méně známý aptosid založený na nestabilní větvi Debianu. Jeho cílem je přinést zejména dobře použitelný svobodný operační systém – tedy nic nového pod sluncem. Přímo s cílem vyvinout snadně instalovatelnou distribuci vznikl Wolvix, ale podle všeho se už jedná o mrtvý projekt.
Samozřejmě mnoho ideálních distribucí pro použití z flash disku vychází logicky z těch, které vznikaly původně jako Live CD, jak je zřejmé z výše uvedených příkladů. Za zmínku stojí například xPUD zaměřený na web a multimédia, minimalistický a na Debianu opět založený Damn Small Linux nebo Puppy Linux. Ten je ostatně i optimalizován s ohledem na použití na USB flash disku tím, že se minimalizuje počet zápisů, čímž se paměti jaksi méně „opotřebují“ a snižuje se riziko nějaké té chyby.
Z dalších můžeme uvést například Moo Linux, který se instaluje pouhým rozbalením souborů z archivu ZIP a spuštěným jediného souboru. Jako Live USB lze použít i PCLinuxOS ať už manuálně nebo pomocí UNetbootin s tím, že je možné i kýžené ukládání – díky tomu máte svůj systém i soubory stále sebou.
Kapitolou samou pro sebe jsou tzv. rescue, tedy záchranné distribuce sloužící k diagnostice, opravě nebo minimalizaci škod při poruše počítače. O těch ale někdy jindy…
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
31.7.2013 11:51
gtz | skóre: 27
| blog: gtz
| Brno
Některé distribuce např. SUSE jsou konzervativní a stále tvrdošíjně trvají na DVD instalacích a aktualizacích a s návody pro USB instalační media se vůbec neobtěžují.Opensuse má svůj nástroj, kterým lze data v pohodě dostat na USB. Nebo to co tam je ti nestačí? Suse tuto věc podporuje už hodně dlouho a většinou se na tyto věci dalo použít normální dd.
Když pomocí dd přesunu na USB disk ISO Ubuntu a odvozenin a pak roztáhnu FS na celou velikost fleshky, mohu s tím zacházet jako s normálním systémem: instalovat aplikace, ukládat data apod. S openSUSE se mi tohoto stavu dosáhnout nepodařilo - USB se choval jako CD - nejde instalovat programy a permanentně ukládat data. Ale možná bych měl jen podrobně prozkoumat ten návod výše... 
Nebo je na to jiný speciálnější postup? Každopádně, Slax to jistí.
2.8.2013 12:34
gtz | skóre: 27
| blog: gtz
| Brno
2.8.2013 16:04
gtz | skóre: 27
| blog: gtz
| Brno
Swap u live snad ani neni potreba. Ono stejne pokud to ma malo pameti tak tam neni live vhodne.
V fstabu rozhodne pouzivat uuid=... pak neni problem. Pokud chces bez zapisu, tak / readonly, /var a /tmp v pameti nebo mazane pri bootu v ramdisku.
No, specialni konfigurace, ona kazda gentoo "instalace" je specialni :)
Chtelo by to zminit i nastroj isohybrid (soucasti syslinuxu) ktery z bootovatelneho iso image udela image bootovatelny z flash disku. Kdyz jsem posledne zkousel unetbootin pridal mi tam nejaky vlastni bootloader balast nebo co to bylo, vypadalo to proste skarede oproti distribuci nakonfigurovanem isolinuxu.
Mimochodem toto uz snad delaji vsechna distra ze udelaji hybridni iso, pripadne poskytnou separatni image na flash disk.
Moc jsem nepochopil ty poznamky o bezpecnosti ale.
31.7.2013 14:09
Luboš Doležel (Doli) | skóre: 98
| blog: Doliho blog
| Kladensko
31.7.2013 18:56
kotyz | skóre: 25
| blog: kotyzblog
| Plzeň
31.7.2013 18:36
gtz | skóre: 27
| blog: gtz
| Brno
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
1.8.2013 23:20
31.7.2013 13:26
dd if=Opensuse.iso of=/dev/sdX bs=1M
tak nic neformátuješ, jen z USB máš jako by USB CDROM.
Nekompatibilita je pouze v tom, že když chceš použít MultibootISO tak grub4dos a formát bys měl provádět na nějakém Windows zařízení (lepší než to dělat přes Linux).
Pokud mám nějaký UBS klíč na FAT32 tak mi stačí to ISO připojit přes loop a nakopírovat to na USB klíč. Následně tam musím dle toho co chci dát bootloader.
Další věc je, že někdy když zapíšeš lilo/syslinux/grub z linuxu do usb tak usb má problémy nabootovat a i když to totálně přeformátuješ mkfs nebo jen dd tak nebootuje. Opravit to lze pouze v bývalém fdisku s parametrem /mbr (vyzkoušené takto jsem zkoušel OCS 32GB a musel jsem nakonec nabootovat přes WinPE/miniXP)
4.8.2013 23:36
Ravensun | skóre: 11
| blog: Ravensun's blog
| Praha
5.8.2013 08:47
1.8.2013 18:54