Osmos: cesta buněčné hmoty

7. 3. 2012 | David Kolibáč | Hry a zábava | 5482×

Osmos je netradiční arkádová hra od nezávislého vývojářského studia Hemisphere Games. Mohli jsme o ní slyšet především v souvislosti s akcí Humble Bundle, jejíž součástí byla hned dvakrát – poprvé před více než rokem a podruhé v nedávném Humble Bundle for Android – především proto, že je multiplatformní, prodává se bez DRM a má na kontě nejedno ocenění (z IGF, od recenzentů, od Apple atd.).

Myšlenka hry je velice jednoduchá a přitom vskutku originální: hráč se vžívá do role primitivního jednobuněčného organismu a snaží se "růst" pohlcováním okolního buněčného materiálu, ale přitom nebýt pohlcen. Zní to až banálně, ale později zmíním mechanismy, které tento úkol značně komplikují, čímž hru také činí zajímavou.

Obsah

• Kde to roste? Jak to vypadá?
• Hra samotná
• Závěr

Kde to roste? Jak to vypadá?

Pokud jste si nekoupili zmíněný Humble Bundle, nemusíte zoufat. Na webu je ke stažení demoverze a celý Osmos je možné zakoupit za 10 USD přes web – platí se pomocí PayPalu (resp. platební karty). Mobilní verzi najdete v obchodě s aplikacemi na Androidu nebo iOS, ale touto variantou se nebudu dále zabývat.

K dispozici máme instalátor pro MS Windows, Mac OS X a samozřejmě balíčky pro GNU/Linux: na výběr je klasický archiv.tar.gz, RPM pro x86_64 i i386 a konečně DEB, který jsem zvolil já. Hra se nainstalovala do /opt/Osmos. Zabírá sama o sobě asi 30 MB (balíčky pod 20 MB).

Hrál jsem na 64bitovém Kubuntu 11.10 bez jakýchkoliv komplikací. Nenarazil jsem ani na potíže s proprietárními grafickými ovladači fglrx nebo hardwarová omezení – na AMD Zacate E-350 Osmos běžel plynule i ve FullHD; vzal obvykle jen málo přes 100 MB RAM.

Když už jsme u toho zpracování, grafika je velmi jemná, plynulá. Ve 2D, ale místy vytváří dojem 3D. Animace jsou jednoduché, ale povedené. Žádné divoké orgie se nekonají. Vizuální stránka vypadá vskutku velice dobře a hardwarové nároky, jak jsem zmínil, nejsou závratné. Atmosféru docela dobře dokresluje pomalá elektronická hudba, za kterou mimochodem Osmos také získal ocenění. (Přesto jsem většinou raději zvolil něco říznějšího z vlastní sbírky.)

Hra samotná

Na úvodní obrazovce si můžeme vybrat, kterou úroveň chceme hrát. Na začátku nejsou ale na výběr skoro žádné, další budou se odemykat absolvováním těch dostupných. Krom toho se sice každá úroveň vyznačuje nějakou specifickou vlastností, ale její konkrétní podoba se generuje náhodně (což je příjemná pomoc, když se nedaří).

Je tu tedy nezbytný "tutoriál", který nás seznámí se základním herním principem: naše buňka se rozpohybuje, když z jejího opačného konce "vystřelíme" kus její hmoty -- a pohlcovat jde jen objekty menšího objemu, ty větší naopak při kontaktu vysávají hmotu z naší buňky. Ovládání je přitom triviální, stačí pohyb kurzoru myši a klikání pro samotný pohyb buňky. Nic víc.

Základní úrovně jsou pak rozděleny do tří větví, které se liší herními mechanismy:

Sentient

v těchto úrovních figurují další, více či méně "inteligentní" primitivní organismy, které naší buňce dělají konkurenci při pohlcování volně plovoucí buněčné hmoty a snaží se ji pohltit

Force

pohyb materiálu je ovlivňován silami podobnými té gravitační; vyskytují se zde tělesa, která materiál přitahují (nebo odpuzují), příp. způsobují jeho obíhání po eliptické trajektorii

Ambient

v některých úrovních se vyskytuje "antihmota", která se s běžnou hmotou vzájemně absorbuje; nebo se v úrovni nevyskytuje žádná specialita

Zpravidla je cílem stát se největší buňkou v úrovni, dosáhnout určitých rozměrů nebo pohltit nějakou speciální buňku (typicky konkurenční formu života). Chce to ale postupem času více a více šikovnosti a rozdílné strategie. Někdy je okolní hmota statická a namačkaná na sebe, takže je nutné vyvolávat její vzájemné srážky vypouštěním bublinek do protipohybu – jindy se zase velmi hbitě pohybuje a je třeba se některým částicím vyhýbat. Obvykle se souboj o bytí a nebytí koná v obdélníkovém "bazénku", v němž se jde odrážet od stěn, ale některé úrovně ve větvi Force se odehrávají v kruhovém prostoru, kde kontakt s okrajem znamená smrt.

Přitom se hodí některé další možnosti ovládání: druhé/třetí tlačítko myši (nebo horizontální kurzorové šipky) zrychluje/zpomaluje plynutí času a kolečko (nebo vertikální kurzorové šipky) slouží k přibližování/oddalování pohledu na hrací plochu. K tomu kombinace Alt+R pro restart úrovně, Alt+Z pro nové vygenerování úrovně – a to je prakticky vše, co najde využití.

Celkem je úrovní 37 (plus úvodní dvojice úrovní) a k tomu bonusové úrovně s drasticky rostoucí obtížností. Odhaduji to na asi týden intenzivního hraní (odhaduji průměrně hodinu na úroveň, pokud se nebude dařit nebo si ji budete chtít zopakovat) a je otázka, nakolik se člověk bude chtít k hraní vracet. Osmos může posloužit i jako nenáročná relaxace (resp. jeho poklidnější úrovně).

Závěr

Osmos je originální, v principu jednoduchý, a přesto pestrý. Na nějakou dobu zabaví (zvláště náročnější úrovně). Ocenil bych nějaký originální náznak příběhu (jako ve World of Goo), ale to je jen detail. Jinak mě nenapadá žádná výtka. Rozhodně doporučuji.

       

Komentáře

[Jarda]

Hra by teď mohly být za 50 centů: http://svatas.blog.root.cz/2012/03/07/android-market-skoncil-vitej-google-play/

[Jarda]

Hra by mohla... Verze pro Android tedy.

[cezz]

JJ, za 50 centov na markete, hned som ju kupil, super vec na tablet.

[Radovan Garabík]

Myšlenka hry ... 2×

[loki]

Zajimavy clanek. Thx.

[Heron]

Je to silně návykové

[andrej]

na lin / win skvela vec, tesim sa na android verziu

[ed]

osmos zdaleka nie je len na tyzden. kazdy level sa po dohrani da hrat znova s nahodne vygenerovanym zaciatkom, takze napriklad deep ambient, na ktory som prichadzal asi 3 dni, ako ho prejst bez toho, aby sa mi cely vesmir zdrcol som po stlaceni f5 mohol prechadzat zasa 3 dni znova.