Projekt D7VK dospěl do verze 1.0. Jedná se o fork DXVK implementující překlad volání Direct3D 7 na Vulkan. DXVK zvládá Direct3D 8, 9, 10 a 11.
Byla vydána nová verze 2025.4 linuxové distribuce navržené pro digitální forenzní analýzu a penetrační testování Kali Linux (Wikipedie). Přehled novinek se seznamem nových nástrojů v oficiálním oznámení na blogu.
Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) zveřejnil Národní politiku koordinovaného zveřejňování zranitelností (pdf), jejímž cílem je nejen zvyšování bezpečnosti produktů informačních a komunikačních technologií (ICT), ale také ochrana objevitelů zranitelností před negativními právními dopady. Součástí je rovněž vytvoření „koordinátora pro účely CVD“, jímž je podle nového zákona o kybernetické … více »
Vývojáři KDE oznámili vydání balíku aplikací KDE Gear 25.12. Přehled novinek i s náhledy a videi v oficiálním oznámení.
Společnost System76 vydala Pop!_OS 24.04 LTS s desktopovým prostředím COSMIC. Videoukázky na YouTube.
Byla vydána verze 1.92.0 programovacího jazyka Rust (Wikipedie). Podrobnosti v poznámkách k vydání. Vyzkoušet Rust lze například na stránce Rust by Example.
Free Software Foundation zveřejnila ocenění Free Software Awards za rok 2024. Oceněni byli Andy Wingo, jeden ze správců GNU Guile, Alx Sa za příspěvky do Gimpu a Govdirectory jako společensky prospěšný projekt.
Bylo vydáno Eclipse IDE 2025-12 aneb Eclipse 4.38. Představení novinek tohoto integrovaného vývojového prostředí také na YouTube.
U příležitosti oslav osmi let prací na debianím balíčku vyšlo GPXSee 15.6. Nová verze přináší především podporu pro geotagované MP4 soubory, včetně GoPro videí. Kdo nechce čekat, až nová verze dorazí do jeho distribuce, nalezne zdrojové kódy na GitHubu.
Monado, tj. multiplatformní open source implementace standardu OpenXR specifikujícího přístup k platformám a zařízením pro XR, tj. platformám a zařízením pro virtuální realitu (VR) a rozšířenou realitu (AR), bylo vydáno ve verzi 25.1.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání.
Řešení dotazu:
rsync umí zachovat metadata i symlinky. Al pokud chcete použít tar, přenášejte rsyncem ten tar. Ale přenášejte to po síti protokolem rsync, jedině tak využijete inkrementální přenos. Pokud budete mít namountováno vzdálené úložiště do lokálního souborového systému a rsyncem budete přenášet jenom v rámci toho lokálního systému (a po síti se to bude přenášet jiným protokolem), bude to na přenos dat horší, než kdybyste to jenom zkopíroval.
Ale přenášejte to po síti protokolem rsync, jedině tak využijete inkrementální přenos.Měl jsem pocit, že rsync umí přenášet inkrementálně jenom pokud jsou ty stejné části v souborech do nějaké vzdálenosti. Takže když na začátek toho taru přibude nějaký velký soubor, rsync nebude schopen zjistit, že konec taru je stejný, a přenese to celé.
Pokud budete mít namountováno vzdálené úložiště do lokálního souborového systému a rsyncem budete přenášet jenom v rámci toho lokálního systému (a po síti se to bude přenášet jiným protokolem), bude to na přenos dat horší, než kdybyste to jenom zkopíroval.Můj rsync tohle detekuje a delta přenos vypne (pokud ho explicitně nevynutím), takže to vyjde nastejno jako kdybych to jenom kopíroval. (--whole-file) Doporučil bych správně nastavit rsync a netrvat na taru. Dobrý začátek je podívat se do manuálu na volbu -a, případně ještě --numeric-ids.
Chci aby záloha ve výsledku měla vlastnosti taru, tzv. zachování metadat, symlinků, atp.
rsync --numeric-ids -aHAX (viz manuál)
A pak aby se ~1TB sesynchronizoval za pár minut.Já mám bohužel s rsyncem podivné výkonnostní problémy, nejspíš když je tam spousta malých souborů. Teď si tedy uvědomuju, že to může být strašně starou verzí rsyncu na druhé straně (RHEL5).
Měl jsem pocit, že rsync umí přenášet inkrementálně jenom pokud jsou ty stejné části v souborech do nějaké vzdálenosti.O žádném takovém omezení jsem nikde nečetl.
rsync používá blok o nějaké velikosti, na serveru si nejdříve vypočítá kontrolní součty pro všechna umístění takového bloku. Tj. umístí blok na začátek souboru, spočítá kontrolní součet, posune se o jeden bajt, opět spočítá kontrolní součet (který je speciálně navržený tak, aby tuhle operaci vyhození prvního bajtu a přidání jednoho dalšího bylo možné udělat rychle). Neprocházet takhle celý soubor, ale jenom jeho část, by mělo jediný význam - ušetřit paměť. Pak načte první blok klient, odešle jeho kontrolní součet serveru, a ten se podívá, jestli ten kontrolní součet zná. Pokud ne, pošle klient všechna data, pokud ho server zná, oba ještě spočítají bezpečný kontrolní součet, kterým ověří, že jsou data opravdu stejná (že jen náhodou nevyšel ten první kontrolní součet stejně).
Co (a jak přesně) zatěžují ty hardlinky?Přiznám se že nevím. Jenom jsem ve škole rušil několik let provozovaný rdiff-backup, protože záloha několika serverů trvala týden, přičemž na ZFS-on-linux i na btrfs to bylo hned.
Tak jsem to spočítalTrvalo to docela dlouho ;). Tip pro příště: df -i.
root@archer:~# df -i /mnt/backup/ Filesystem Inodes IUsed IFree IUse% Mounted on /dev/md1 0 0 0 - /mnt/backup
Filesystem Inodes IUsed IFree IUse% Mounted on
/dev/sda 0 0 0 - /
Některé nemají ani diskové oddíly :)
(hint: ne všechny filesystémy mají inody ;)Třeba které?
Přiznám se že nevím.No jo, no. Hardlinky ve skutečnosti souborový systém moc nezatěžují - je to jen zvýšený inode count + mapování ve tvaru "jméno:inode" v adresáři. Nejsou to opravdové soubory/inody.
Jenom jsem ve škole rušil několik let provozovaný rdiff-backup, protože záloha několika serverů trvala týden,Rdiff-backup není rsnapshot. Je to zálohovací program klasického schématu, který uchovává rozdíly k souborům. Používá přitom stejné algoritmy jako rsync, což je IMHO jeho jediná podobnost s rsnapshotem. Nepoužívá hardlinky. Vzhledem k jeho způsobu práce je naprosto zřejmé, proč trvaly zálohy dlouho.
přičemž na ZFS-on-linux i na btrfs to bylo hned.Porovnáváte neporovnatelné, uchování historie na úrovni filesystemu se nic vyrovnat nemůže. Je to efektivní a velmi výhodné, ale má to i nevýhody. Např. když ty snapshoty nepřenášíte na jiný server, pak máte pouze historii, ne zálohu - co třeba požár? Jak odlišíte, co chcete a co nechcete zálohovat? Jak a kam tímto způsobem zálohujete padesát různých serverů? Každé zálohovací schéma má výhody i nevýhody. Já používám rsnapshot hlavně proto, že výhody pro danou aplikaci převažují. Jsem s ním velmi spokojen. Vždycky to chce ale napřed trochu uvažovat - což platí obecně.
Např. když ty snapshoty nepřenášíte na jiný server, pak máte pouze historii, ne zálohu - co třeba požár?Dělám to tak, že to vždycky rsyncnu na zálohovací server a pak udělám snapshot.
Jak odlišíte, co chcete a co nechcete zálohovat?rsync --exclude
Jak a kam tímto způsobem zálohujete padesát různých serverů?Mám jich 14 a mám na to R5 ze 4 2TB disků.
číst kompresovaný tarO kompresi nikde nebylo ani slovo. Ta by to samozřejmě dost komplikovala.
A jaký je důvod použít tar a ne strom adresářů ve file systémuTakový, že jeho FS je NTFS nebo nějaká podobná hrůza.
No ale tar mu stejně nepomůžeHuh? Zataruje ty věci co chce zazálohovat a práva jsou v tom taru, takže je jedno, na jakém FS to bude.
--listed-incremental vytvářet samostatné inkrementální backupy.
Pokud to tlačí obráceně, tedy zálohu linuxového systému do NTFS, tak přímá kopie nefunguje a může buď tar nebo vytvořit velký soubor v něm udělat linuxový FS, který následně moutne loopem.Tak jsem to pochopil a to jsem mu už doporučoval výše.
Ale pracovat uvnitř taru jako by to byl normální FS, tedy věci přidávat a případně mazat mi přijde nesmyslné.Také tak.
Tiskni
Sdílej: