Na čem pracují vývojáři webového prohlížeče Ladybird (GitHub)? Byl publikován přehled vývoje za březen (YouTube).
ESP-IDF (Espressif IoT Development Framework), tj. oficiální vývojový framework pro vývoj aplikací na mikrokontrolérech řady ESP32, byl vydán v nové verzi 6.0. Detaily na portálu pro vývojáře.
DeepMind (Alphabet) představila novou verzi svého multimodálního modelu, Gemma 4. Modely jsou volně k dispozici (Ollama, Hugging Face a další) ve velikostech 5-31 miliard parametrů, s kontextovým oknem 128k až 256k a v dense i MoE variantách. Modely zvládají text, obrázky a u menších verzí i audio. Modely jsou optimalizované pro běh na desktopových GPU i mobilních zařízeních, váhy všech těchto modelů jsou uvolněny pod licencí Apache 2.0. Návod na spuštění je už i na Unsloth.
Cursor (Wikipedie) od společnosti Anysphere byl vydán ve verzi 3. Jedná se o multiplatformní proprietární editor kódů s podporou AI (vibe coding).
Průkopnická firma FingerWorks kolem roku 2000 vyvinula vícedotykové trackpady s gesty a klávesnice jako TouchStream LP. V roce 2005 ji koupil Apple, výrobu těchto produktů ukončil a dotykové technologie využil při vývoji iPhone. Multiplatformní projekt Apple Magic TouchstreamLP nyní implementuje funkcionalitu TouchStream LP na současném Apple Magic Trackpad, resp. jejich dvojici. Diskuze k vydání probíhá na Redditu.
Byla vydána nová verze 10.3 sady aplikací pro SSH komunikaci OpenSSH. Přináší řadu bezpečnostních oprav, vylepšení funkcí a oprav chyb.
Cloudflare představil open source redakční systém EmDash. Jedná se o moderní náhradu WordPressu, která řeší bezpečnost pluginů. Administrátorské rozhraní lze vyzkoušet na EmDash Playground.
Bratislava OpenCamp 2026 zverejnil program a spustil registráciu. Štvrtý ročník komunitnej konferencie o otvorených technológiách prinesie 19 prednášok na rôzne technologické témy. Konferencia sa uskutoční v sobotu 25. apríla 2026 v priestoroch FIIT STU v Bratislave.
Na iVysílání lze zhlédnout všechny díly kultovního sci-fi seriálu Červený trpaslík.
Společnost Valve aktualizovala přehled o hardwarovém a softwarovém vybavení uživatelů služby Steam. Podíl uživatelů Linuxu dosáhl v březnu 5,33 % (Windows -4,28 %, OSX +1,19 %, Linux +3,10 %). Nejčastěji používané linuxové distribuce jsou Arch Linux, Linux Mint a Ubuntu. Při výběru jenom Linuxu vede SteamOS Holo s 24,48 %. Procesor AMD používá 67,48 % hráčů na Linuxu.
Řešení dotazu:
rsync umí zachovat metadata i symlinky. Al pokud chcete použít tar, přenášejte rsyncem ten tar. Ale přenášejte to po síti protokolem rsync, jedině tak využijete inkrementální přenos. Pokud budete mít namountováno vzdálené úložiště do lokálního souborového systému a rsyncem budete přenášet jenom v rámci toho lokálního systému (a po síti se to bude přenášet jiným protokolem), bude to na přenos dat horší, než kdybyste to jenom zkopíroval.
Ale přenášejte to po síti protokolem rsync, jedině tak využijete inkrementální přenos.Měl jsem pocit, že rsync umí přenášet inkrementálně jenom pokud jsou ty stejné části v souborech do nějaké vzdálenosti. Takže když na začátek toho taru přibude nějaký velký soubor, rsync nebude schopen zjistit, že konec taru je stejný, a přenese to celé.
Pokud budete mít namountováno vzdálené úložiště do lokálního souborového systému a rsyncem budete přenášet jenom v rámci toho lokálního systému (a po síti se to bude přenášet jiným protokolem), bude to na přenos dat horší, než kdybyste to jenom zkopíroval.Můj rsync tohle detekuje a delta přenos vypne (pokud ho explicitně nevynutím), takže to vyjde nastejno jako kdybych to jenom kopíroval. (--whole-file) Doporučil bych správně nastavit rsync a netrvat na taru. Dobrý začátek je podívat se do manuálu na volbu -a, případně ještě --numeric-ids.
Chci aby záloha ve výsledku měla vlastnosti taru, tzv. zachování metadat, symlinků, atp.
rsync --numeric-ids -aHAX (viz manuál)
A pak aby se ~1TB sesynchronizoval za pár minut.Já mám bohužel s rsyncem podivné výkonnostní problémy, nejspíš když je tam spousta malých souborů. Teď si tedy uvědomuju, že to může být strašně starou verzí rsyncu na druhé straně (RHEL5).
Měl jsem pocit, že rsync umí přenášet inkrementálně jenom pokud jsou ty stejné části v souborech do nějaké vzdálenosti.O žádném takovém omezení jsem nikde nečetl.
rsync používá blok o nějaké velikosti, na serveru si nejdříve vypočítá kontrolní součty pro všechna umístění takového bloku. Tj. umístí blok na začátek souboru, spočítá kontrolní součet, posune se o jeden bajt, opět spočítá kontrolní součet (který je speciálně navržený tak, aby tuhle operaci vyhození prvního bajtu a přidání jednoho dalšího bylo možné udělat rychle). Neprocházet takhle celý soubor, ale jenom jeho část, by mělo jediný význam - ušetřit paměť. Pak načte první blok klient, odešle jeho kontrolní součet serveru, a ten se podívá, jestli ten kontrolní součet zná. Pokud ne, pošle klient všechna data, pokud ho server zná, oba ještě spočítají bezpečný kontrolní součet, kterým ověří, že jsou data opravdu stejná (že jen náhodou nevyšel ten první kontrolní součet stejně).
Co (a jak přesně) zatěžují ty hardlinky?Přiznám se že nevím. Jenom jsem ve škole rušil několik let provozovaný rdiff-backup, protože záloha několika serverů trvala týden, přičemž na ZFS-on-linux i na btrfs to bylo hned.
Tak jsem to spočítalTrvalo to docela dlouho ;). Tip pro příště: df -i.
root@archer:~# df -i /mnt/backup/ Filesystem Inodes IUsed IFree IUse% Mounted on /dev/md1 0 0 0 - /mnt/backup
Filesystem Inodes IUsed IFree IUse% Mounted on
/dev/sda 0 0 0 - /
Některé nemají ani diskové oddíly :)
(hint: ne všechny filesystémy mají inody ;)Třeba které?
Přiznám se že nevím.No jo, no. Hardlinky ve skutečnosti souborový systém moc nezatěžují - je to jen zvýšený inode count + mapování ve tvaru "jméno:inode" v adresáři. Nejsou to opravdové soubory/inody.
Jenom jsem ve škole rušil několik let provozovaný rdiff-backup, protože záloha několika serverů trvala týden,Rdiff-backup není rsnapshot. Je to zálohovací program klasického schématu, který uchovává rozdíly k souborům. Používá přitom stejné algoritmy jako rsync, což je IMHO jeho jediná podobnost s rsnapshotem. Nepoužívá hardlinky. Vzhledem k jeho způsobu práce je naprosto zřejmé, proč trvaly zálohy dlouho.
přičemž na ZFS-on-linux i na btrfs to bylo hned.Porovnáváte neporovnatelné, uchování historie na úrovni filesystemu se nic vyrovnat nemůže. Je to efektivní a velmi výhodné, ale má to i nevýhody. Např. když ty snapshoty nepřenášíte na jiný server, pak máte pouze historii, ne zálohu - co třeba požár? Jak odlišíte, co chcete a co nechcete zálohovat? Jak a kam tímto způsobem zálohujete padesát různých serverů? Každé zálohovací schéma má výhody i nevýhody. Já používám rsnapshot hlavně proto, že výhody pro danou aplikaci převažují. Jsem s ním velmi spokojen. Vždycky to chce ale napřed trochu uvažovat - což platí obecně.
Např. když ty snapshoty nepřenášíte na jiný server, pak máte pouze historii, ne zálohu - co třeba požár?Dělám to tak, že to vždycky rsyncnu na zálohovací server a pak udělám snapshot.
Jak odlišíte, co chcete a co nechcete zálohovat?rsync --exclude
Jak a kam tímto způsobem zálohujete padesát různých serverů?Mám jich 14 a mám na to R5 ze 4 2TB disků.
číst kompresovaný tarO kompresi nikde nebylo ani slovo. Ta by to samozřejmě dost komplikovala.
A jaký je důvod použít tar a ne strom adresářů ve file systémuTakový, že jeho FS je NTFS nebo nějaká podobná hrůza.
No ale tar mu stejně nepomůžeHuh? Zataruje ty věci co chce zazálohovat a práva jsou v tom taru, takže je jedno, na jakém FS to bude.
--listed-incremental vytvářet samostatné inkrementální backupy.
Pokud to tlačí obráceně, tedy zálohu linuxového systému do NTFS, tak přímá kopie nefunguje a může buď tar nebo vytvořit velký soubor v něm udělat linuxový FS, který následně moutne loopem.Tak jsem to pochopil a to jsem mu už doporučoval výše.
Ale pracovat uvnitř taru jako by to byl normální FS, tedy věci přidávat a případně mazat mi přijde nesmyslné.Také tak.
Tiskni
Sdílej: