raylib (Wikipedie), tj. multiplatformní open-source knihovna pro vývoj grafických aplikací a her, byla vydána ve verzi 6.0.
Nové verze AI modelů. Společnost OpenAI představila GPT‑5.5. Společnost DeepSeek představila DeepSeek V4.
Nová čísla časopisů od nakladatelství Raspberry Pi zdarma ke čtení: Raspberry Pi Official Magazine 164 (pdf) a Hello World 29 (pdf).
Bylo oznámeno, že webový prohlížeč Opera GX zaměřený na hráče počítačových her je už také na Flathubu and Snapcraftu.
Akcionáři americké mediální společnosti Warner Bros. Discovery dnes schválili převzetí firmy konkurentem Paramount Skydance za zhruba 110 miliard dolarů (téměř 2,3 bilionu Kč). Firmy se na spojení dohodly v únoru. O část společnosti Warner Bros. Discovery dříve usilovala rovněž streamovací platforma Netflix, se svou nabídkou však neuspěla. Transakci ještě budou schvalovat regulační orgány, a to nejen ve Spojených státech, ale také
… více »Canonical vydal (email, blog, YouTube) Ubuntu 26.04 LTS Resolute Raccoon. Přehled novinek v poznámkách k vydání. Vydány byly také oficiální deriváty Edubuntu, Kubuntu, Lubuntu, Ubuntu Budgie, Ubuntu Cinnamon, Ubuntu Kylin, Ubuntu Studio, Ubuntu Unity a Xubuntu. Jedná se o 11. vydání s dlouhodobou podporou (LTS).
V programovacím jazyce Go naprogramovaná webová aplikace pro spolupráci na zdrojových kódech pomocí gitu Gitea (Wikipedie) byla vydána v nové verzi 1.26.0. Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Ve středu 29. dubna 2026 se v pražské kanceláři SUSE v Karlíně uskuteční 7. Mobile Linux Hackday, komunitní setkání zaměřené na Linux na mobilních zařízeních, kernelový vývoj i uživatelský prostor. Akce proběhne od 10:00 do večerních hodin. Hackday je určen všem zájemcům o praktickou práci s Linuxem na telefonech. Zaměří se na vývoj aplikací v userspace, například bankovní aplikace, zpracování obrazu z kamery nebo práci s NFC, i na úpravy
… více »LilyPond (Wikipedie) , tj. multiplatformní svobodný software určený pro sazbu notových zápisů, byl vydán ve verzi 2.26.0. Přehled novinek v aktualizované dokumentaci.
Byla vydána nová verze 11.0.0 otevřeného emulátoru procesorů a virtualizačního nástroje QEMU (Wikipedie). Přispělo 237 vývojářů. Provedeno bylo více než 2 500 commitů. Přehled úprav a nových vlastností v seznamu změn.
Řešení dotazu:
rsync umí zachovat metadata i symlinky. Al pokud chcete použít tar, přenášejte rsyncem ten tar. Ale přenášejte to po síti protokolem rsync, jedině tak využijete inkrementální přenos. Pokud budete mít namountováno vzdálené úložiště do lokálního souborového systému a rsyncem budete přenášet jenom v rámci toho lokálního systému (a po síti se to bude přenášet jiným protokolem), bude to na přenos dat horší, než kdybyste to jenom zkopíroval.
Ale přenášejte to po síti protokolem rsync, jedině tak využijete inkrementální přenos.Měl jsem pocit, že rsync umí přenášet inkrementálně jenom pokud jsou ty stejné části v souborech do nějaké vzdálenosti. Takže když na začátek toho taru přibude nějaký velký soubor, rsync nebude schopen zjistit, že konec taru je stejný, a přenese to celé.
Pokud budete mít namountováno vzdálené úložiště do lokálního souborového systému a rsyncem budete přenášet jenom v rámci toho lokálního systému (a po síti se to bude přenášet jiným protokolem), bude to na přenos dat horší, než kdybyste to jenom zkopíroval.Můj rsync tohle detekuje a delta přenos vypne (pokud ho explicitně nevynutím), takže to vyjde nastejno jako kdybych to jenom kopíroval. (--whole-file) Doporučil bych správně nastavit rsync a netrvat na taru. Dobrý začátek je podívat se do manuálu na volbu -a, případně ještě --numeric-ids.
Chci aby záloha ve výsledku měla vlastnosti taru, tzv. zachování metadat, symlinků, atp.
rsync --numeric-ids -aHAX (viz manuál)
A pak aby se ~1TB sesynchronizoval za pár minut.Já mám bohužel s rsyncem podivné výkonnostní problémy, nejspíš když je tam spousta malých souborů. Teď si tedy uvědomuju, že to může být strašně starou verzí rsyncu na druhé straně (RHEL5).
Měl jsem pocit, že rsync umí přenášet inkrementálně jenom pokud jsou ty stejné části v souborech do nějaké vzdálenosti.O žádném takovém omezení jsem nikde nečetl.
rsync používá blok o nějaké velikosti, na serveru si nejdříve vypočítá kontrolní součty pro všechna umístění takového bloku. Tj. umístí blok na začátek souboru, spočítá kontrolní součet, posune se o jeden bajt, opět spočítá kontrolní součet (který je speciálně navržený tak, aby tuhle operaci vyhození prvního bajtu a přidání jednoho dalšího bylo možné udělat rychle). Neprocházet takhle celý soubor, ale jenom jeho část, by mělo jediný význam - ušetřit paměť. Pak načte první blok klient, odešle jeho kontrolní součet serveru, a ten se podívá, jestli ten kontrolní součet zná. Pokud ne, pošle klient všechna data, pokud ho server zná, oba ještě spočítají bezpečný kontrolní součet, kterým ověří, že jsou data opravdu stejná (že jen náhodou nevyšel ten první kontrolní součet stejně).
Co (a jak přesně) zatěžují ty hardlinky?Přiznám se že nevím. Jenom jsem ve škole rušil několik let provozovaný rdiff-backup, protože záloha několika serverů trvala týden, přičemž na ZFS-on-linux i na btrfs to bylo hned.
Tak jsem to spočítalTrvalo to docela dlouho ;). Tip pro příště: df -i.
root@archer:~# df -i /mnt/backup/ Filesystem Inodes IUsed IFree IUse% Mounted on /dev/md1 0 0 0 - /mnt/backup
Filesystem Inodes IUsed IFree IUse% Mounted on
/dev/sda 0 0 0 - /
Některé nemají ani diskové oddíly :)
(hint: ne všechny filesystémy mají inody ;)Třeba které?
Přiznám se že nevím.No jo, no. Hardlinky ve skutečnosti souborový systém moc nezatěžují - je to jen zvýšený inode count + mapování ve tvaru "jméno:inode" v adresáři. Nejsou to opravdové soubory/inody.
Jenom jsem ve škole rušil několik let provozovaný rdiff-backup, protože záloha několika serverů trvala týden,Rdiff-backup není rsnapshot. Je to zálohovací program klasického schématu, který uchovává rozdíly k souborům. Používá přitom stejné algoritmy jako rsync, což je IMHO jeho jediná podobnost s rsnapshotem. Nepoužívá hardlinky. Vzhledem k jeho způsobu práce je naprosto zřejmé, proč trvaly zálohy dlouho.
přičemž na ZFS-on-linux i na btrfs to bylo hned.Porovnáváte neporovnatelné, uchování historie na úrovni filesystemu se nic vyrovnat nemůže. Je to efektivní a velmi výhodné, ale má to i nevýhody. Např. když ty snapshoty nepřenášíte na jiný server, pak máte pouze historii, ne zálohu - co třeba požár? Jak odlišíte, co chcete a co nechcete zálohovat? Jak a kam tímto způsobem zálohujete padesát různých serverů? Každé zálohovací schéma má výhody i nevýhody. Já používám rsnapshot hlavně proto, že výhody pro danou aplikaci převažují. Jsem s ním velmi spokojen. Vždycky to chce ale napřed trochu uvažovat - což platí obecně.
Např. když ty snapshoty nepřenášíte na jiný server, pak máte pouze historii, ne zálohu - co třeba požár?Dělám to tak, že to vždycky rsyncnu na zálohovací server a pak udělám snapshot.
Jak odlišíte, co chcete a co nechcete zálohovat?rsync --exclude
Jak a kam tímto způsobem zálohujete padesát různých serverů?Mám jich 14 a mám na to R5 ze 4 2TB disků.
číst kompresovaný tarO kompresi nikde nebylo ani slovo. Ta by to samozřejmě dost komplikovala.
A jaký je důvod použít tar a ne strom adresářů ve file systémuTakový, že jeho FS je NTFS nebo nějaká podobná hrůza.
No ale tar mu stejně nepomůžeHuh? Zataruje ty věci co chce zazálohovat a práva jsou v tom taru, takže je jedno, na jakém FS to bude.
--listed-incremental vytvářet samostatné inkrementální backupy.
Pokud to tlačí obráceně, tedy zálohu linuxového systému do NTFS, tak přímá kopie nefunguje a může buď tar nebo vytvořit velký soubor v něm udělat linuxový FS, který následně moutne loopem.Tak jsem to pochopil a to jsem mu už doporučoval výše.
Ale pracovat uvnitř taru jako by to byl normální FS, tedy věci přidávat a případně mazat mi přijde nesmyslné.Také tak.
Tiskni
Sdílej: