Byla vydána nová stabilní verze 7.6 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 140. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu.
Byla vydána verze 1.90.0 programovacího jazyka Rust (Wikipedie). Podrobnosti v poznámkách k vydání. Vyzkoušet Rust lze například na stránce Rust by Example.
GNUnet (Wikipedie) byl vydán v nové major verzi 0.25.0. Jedná se o framework pro decentralizované peer-to-peer síťování, na kterém je postavena řada aplikací.
Byla vydána nová major verze 7.0 živé linuxové distribuce Tails (The Amnesic Incognito Live System), jež klade důraz na ochranu soukromí uživatelů a anonymitu. Nově je postavena je na Debianu 13 (Trixie) a GNOME 48 (Bengaluru). Další novinky v příslušném seznamu.
Společnost Meta na dvoudenní konferenci Meta Connect 2025 představuje své novinky. První den byly představeny nové AI brýle: Ray-Ban Meta (Gen 2), sportovní Oakley Meta Vanguard a především Meta Ray-Ban Display s integrovaným displejem a EMG náramkem pro ovládání.
Po půl roce vývoje od vydání verze 48 bylo vydáno GNOME 49 s kódovým názvem Brescia (Mastodon). S přehrávačem videí Showtime místo Totemu a prohlížečem dokumentů Papers místo Evince. Podrobný přehled novinek i s náhledy v poznámkách k vydání a v novinkách pro vývojáře.
Open source softwarový stack ROCm (Wikipedie) pro vývoj AI a HPC na GPU od AMD byl vydán ve verzi 7.0.0. Přidána byla podpora AMD Instinct MI355X a MI350X.
Byla vydána nová verze 258 správce systému a služeb systemd (GitHub).
Byla vydána Java 25 / JDK 25. Nových vlastností (JEP - JDK Enhancement Proposal) je 18. Jedná se o LTS verzi.
Věra Pohlová před 26 lety: „Tyhle aféry každého jenom otravují. Já bych všechny ty internety a počítače zakázala“. Jde o odpověď na anketní otázku deníku Metro vydaného 17. září 1999 na téma zneužití údajů o sporožirových účtech klientů České spořitelny.
PrusaSlicer, tj. open source nástroj pro export tiskových souborů pro 3D tiskárny Prusa, byl vydán ve verzi 2.3. Přehled novinek i s náhledy a videi v příspěvku na blogu. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu.
Tiskni
Sdílej:
+1
A přidal bych i SolveSpace (nebo, jestli existuje, program na stejném principu s lepším UI). Později třeba i FreeCAD. Ale super mi přijde ta myšlenka sčítání a odečítání základních tvarů nebo frézování a soustružení 2D tvaru do 3D objektu.
Něco jiného je sochání v Blenderu, to je takové nepřesné a spíš pocitové. Ale taky kreativní, jen jiným způsobem. To už pak záleží, jestli chce jít člověk spíš uměleckým nebo inženýrským směrem.
Tisknutí staženého modelu je pro začítek dobré.
Mně to přijde spíš demotivující. Ty modely jsou často dost složité, že jim dítě nebude schopno konkurovat – tady hrozí sklouznutí k beznaději a smíření se s rolí konzumenta, který to bere jako černou skříňku, jen stahuje cizí díla a posílá je do tiskárny. Chápu, že děti nejde ochránit a zatajit jim existenci těch složitých modelů. Ale i tak mi přijde lepší ukazovat primárně to modelování jednoduchých věcí ze základních tvarů a postupně to posouvat dál. Ano, inspirace je potřeba – ale ta je všude kolem nás – každou chvíli se něco rozbije a hodí se nahradit nějaký díl. Nebo potřebuješ třeba adaptér AA baterek na C? Tak si ho navrhneš a vytiskneš. Naučí tě to i vyhledávat informace (rozměry článků) nebo používat šupléru. Taky ti to dá sebevědomí, že ty sám můžeš věci vytvářet nebo měnit. Máš nějakou oblíbenou věc? Tak si ji vymodeluješ a vytiskneš její zmenšeninu třeba jako přívěsek na klíče nebo figurku. Potřebuješ držák na kolo, nějakou krabičku se specifickým rozměrem? Atd.
nebo používat šupléruTohle dokonce obsahuje past v podobě měření délky článku kovovou šuplérou (bohužel běžná AAčka nedají dost proudu na zásadnější efekty, proto bych doporučil zadat adaptér na 18650).
Tyhle články jsou zrovna stejně vysoké, myslel jsem to tak, že budou měřit průměry :-) Ale je fakt, že měření délky 18650 by je naučilo :-)
...Staci kdyz vidim, jak s tim setrvale valci vsichni, kteri si ji poridili. Znam i lidi ktery si staveli svoji podle vlasniho navrhu, ale vsichni maji spolecny to, ze neustale neco ladej, kalibrujou, prenastavujou ... a kdyz se dostanou na 50% uspesnost tisku, muzou si gratulovat...Mas pravdu. Ale dodal bych k tomu, ze nekdy i cesta je cil. Mezi leteckymi modelari se traduje, ze se deli na lidi, co chteji "stavet" a lidi co chteji "litat". Rika se, ze tak dobrou pulku z nich nebavi litat, maj stress a boji se, ze si to rozbijou, a daleko vic je bavi stavet. Za komunistu byl letecky modelar expert na vsechno, protoze se nic nedalo koupit. Od radioamatera a elektronickeho technika na RC soupravy modela, pres serva, po plastikare, ktery v troube v pekaci s olejem nahrival platy plexiskla, a vyrabel z nich nesehnatelne prekryty kabiny. Lidi, kteri staveli makety (realisticke letajici kopie realnych letadel), byli jeste o uroven jinde. Dnes, kdyz si koupis nejakou penovou hracku, slozis to jak lego za 20 minut, nacvaknes baterku, a jdes litat, je to zase uplne jine hobby. Dokonce bych rekl, ze se k tomu da pridat i jedna historka z dob mych studii, kamarad delal jiste specialni syntezy na organicke chemii, a rikal, ze tam se traduje, ze se studenti, budouci inzenyri, sami deli na "merice" a "varice" jedna cast radeji studuje teorii, postupy, meri vstupni parametry prekursoru a produktu, teplotu, cistotu, bod tani, rozpustnost, druha zas rada dela hands-on, a nejvetsi odmenou je jim mit ciste sklo a nejvyssi vytezek z cele laborky, i po prepoctu z cistoty, kde delalo soucastne stejnou vec treba 15 skupin.
Rozdělání ohně je zhruba stejně důležité jako ta první pomoc.27 sekund rukama. A?
Programování je matematika a vzhledem k dnešnímu i budoucímu rozšíření počítačů jsou základy v podstatě nutnost, aby na to děcka nekoukala jak na magickou krabičku.Podle mě by se mělo začít používáním počítače a až pak programováním. Tohle vyrábí lidi co napsali program na sčítání čísel, ale jakékoli praktické využití nedokážou.
To je současný přístupNení, to se na naprosté většině škol neučí.
a produkuje to klikající opičky, kterým když se posune ikonka, tak jsou v …To jsem si samozřejmě pod používáním počítače nepředstavoval a to by se právě mělo nejdřív vyřešit (a netuším jak by s tím mohlo pomoct „programování“).
Ne. To je současný přístup a produkuje to klikající opičky, kterým když se posune ikonka, tak jsou v … . Navíc, prakticky všichni školního věku už počítače běžně používají.
Není používání jako používání. Potkal jsem i lidi, kteří dělali nějakou poměrně pokročilou činnost (např. byli schopní napsat kód v nějakém jazyce nebo používat nějaký konkrétní komplexní software), ale chyběly jim ty úplné základy – nechápali příkazovou řádku, neuměli se orientovat v souborovém systému, nevěděli, co je kódování textu, neznali základní souborové formáty, neměli představu o tom, jak funguje komunikace po síti atd. Dokud dělali pořád dokola tu jednu činnost, kterou je někdo naučil, tak to vypadalo, jak jsou schopní a jak složité věci umí. Ale když měli dělat něco trochu jiného nebo vymyslet nějaké vlastní řešení, tak najednou naráželi na to, že jim chybí ty základy a že vlastně nedosahují ani úrovně pokročilého uživatele.
Otázka je, jak tyhle základy efektivně učit – jestli to jde i jinak, než že člověk prosedí u počítače dětství nebo jinou část života… (a tím tedy myslím prosedět nějakým aspoň trochu tvůrčím způsobem, ne jen čistě hraním her nebo dneska sjížděním sociálních sítí).
na vývoji webové aplikace, když dotyčný nechápe HTTP komunikaci
Někdy to nechápe ani programátor, a pak to dopadá takhle:
„Otevřel jsem si průzkumníka prvků a v kódu rezervačního systému upravil několik atributů. V drtivé většině pouze přepsal hodnotu False na True, tedy nepravda na pravda. Protože rezervační systém nevaliduje znovu údaje na serveru, ale pouze přebírá data ze strany klienta, tak touto úpravou v kódu umožnil uživateli vytvořit si rezervaci a odeslat mu důležitý druhý PIN kód,“ vysvětlil technickou stránku věci Filip.
Dneska si asi spousta webařů neuvědomuje, že i když ten kód běžící na straně klienta napsali oni, nemůžou jeho výstupům věřit.
O tom, co je jen někde na internetu se nedá opřít při uvažování. Například nemáš jak propojit něco co nevíš s něčím co taky nevíš.
+1
U spousty věcí je důležité vědět, že existují. Nemusíš to znát zpaměti – to si najdeš na internetu nebo v knihách, ale potřebuješ vědět, že vůbec něco takového existuje (a ideálně i jak se to jmenuje). Otázka je, jak dostat žákům/studentům do hlavy povědomí o existenci něčeho a jak ověřit, že toto povědomí mají. Ono to pak může vypadat jako biflování nebo že se učí něco, co následně stejně zapomeneš – řešením ale není neučit to vůbec.
Dějepis učí i koncepty. Například ukazuje, co to je revoluce, a že to často končí průšvihem. To že se tu dějepis učí bez souvislostí taky kritizuju.
S tím dějepisem je to jak kde. Na gymplu jsem ho nesnášel, tam to bylo přesně jak píše Zm (jen seznamy letopočtů, jmen, válek… ale ne proč se to dělo, jaký to mělo smysl). Naopak na VŠ jsem měl dějepis rád a zapsal jsem si několik kurzů dobrovolně. Záleží, kdo to učí.