Kevin Lin zkouší využívat chytré brýle Mentra při hraní na piano. Vytváří aplikaci AugmentedChords, pomocí které si do brýlí posílá notový zápis (YouTube). Uvnitř brýlí běží AugmentOS (GitHub), tj. open source operační systém pro chytré brýle.
Jarní konference EurOpen.cz 2025 proběhne 26. až 28. května v Brandýse nad Labem. Věnována je programovacím jazykům, vývoji softwaru a programovacím technikám.
Na čem aktuálně pracují vývojáři GNOME a KDE Plasma? Pravidelný přehled novinek v Týden v GNOME a Týden v KDE Plasma.
Před 25 lety zaplavil celý svět virus ILOVEYOU. Virus se šířil e-mailem, jenž nesl přílohu s názvem I Love You. Příjemci, zvědavému, kdo se do něj zamiloval, pak program spuštěný otevřením přílohy načetl z adresáře e-mailové adresy a na ně pak „milostný vzkaz“ poslal dál. Škody vznikaly jak zahlcením e-mailových serverů, tak i druhou činností viru, kterou bylo přemazání souborů uložených v napadeném počítači.
Byla vydána nová major verze 5.0.0 svobodného multiplatformního nástroje BleachBit (GitHub, Wikipedie) určeného především k efektivnímu čištění disku od nepotřebných souborů.
Na čem pracují vývojáři webového prohlížeče Ladybird (GitHub)? Byl publikován přehled vývoje za duben (YouTube).
Provozovatel čínské sociální sítě TikTok dostal v Evropské unii pokutu 530 milionů eur (13,2 miliardy Kč) za nedostatky při ochraně osobních údajů. Ve svém oznámení to dnes uvedla irská Komise pro ochranu údajů (DPC), která jedná jménem EU. Zároveň TikToku nařídila, že pokud správu dat neuvede do šesti měsíců do souladu s požadavky, musí přestat posílat data o unijních uživatelích do Číny. TikTok uvedl, že se proti rozhodnutí odvolá.
Společnost JetBrains uvolnila Mellum, tj. svůj velký jazykový model (LLM) pro vývojáře, jako open source. Mellum podporuje programovací jazyky Java, Kotlin, Python, Go, PHP, C, C++, C#, JavaScript, TypeScript, CSS, HTML, Rust a Ruby.
Vývojáři Kali Linuxu upozorňují na nový klíč pro podepisování balíčků. K původnímu klíči ztratili přístup.
V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Christian Ude, bývalý dlouholetý starosta Mnichova, v rozhovoru pro německý Linux Magazin vzpomíná na projekt LiMux, kdy město přešlo na vlastní linuxovou infrastrukturu a OpenOffice.org (posléze LibreOffice), ale příští vládnoucí koalice se rozhodla vrátit se k produktům Microsoftu.
Tiskni
Sdílej:
[…] Auf seiner Rückfahrt zum Flughafen hatte ich die Gelegenheit, mit ihm zu sprechen. Ich saß also zusammen mit einem der reichsten Männer der Welt in einem getarnten Lieferwagen, der innen luxuriös ausgestattet war, von außen aber ausschaute, als gehöre er einem kleinen Handwerksbetrieb. Gates hat mich fassungslos gefragt: Warum machen Sie das? Das ist doch widersinnig! Das ist doch gar nicht zu verstehen! Nachdem ich jetzt nicht der hartgesottene IT-Spezialist bin, der einem Bill Gates gewachsen wäre bei jedem Detail, habe ich nur gesagt: „Bitte nehmen Sie zur Kenntnis, es geht uns um die Unabhängigkeit. Wir wollen nicht abhängig sein.“ Dann sagte er: „So ein Unsinn, von wem denn abhängig?“ „Weil Sie schon mal da sind: Von Ihnen natürlich!“ Das hat ihn richtig in sich zusammenfallen lassen, und er hat gesagt: „Es ist für mich unbegreiflich, das ist Ideologie.“Překlad (zkráceně):
[…] Měl jsem možnost s ním mluvit cestou zpět na letiště. Takže jsem si přisedl do maskované dodávky, zevnitř luxusní, zvenčí vyhlížející jako vůz drobného řemeslníka, s jedním z nejbohatších lidí na světě. Šokovaný [Bill Gates] se mě zeptal: „Proč to děláte? Je to absurdní! Nepochopitelné!“ Nejsem tedy zrovna kovaný IT specialista, který by dokázal Billu Gatesovi oponovat v každé drobnosti, prostě jsem řekl: „Prosím, všimněte si, že nám jde o nezávislost. Nechceme být závislí.“ On pak řekl: „To je nesmysl, závislí na kom?“ „Když už jste tady – na vás, samozřejmě!“ To ho položilo, řekl: „Tomu nerozumím, to je ideologie.“Ironie. Jako kdyby rozhodnutí třeba na cenu nebylo ideologické.
Ironie. Jako kdyby rozhodnutí třeba na cenu nebylo ideologické.
Tohle zavání falešnou dichotomií. Ta závislost ve skutečnosti znamená, že tě může druhá strana vydírat, tudíž to ve výsledku bude dražší. Závislost/nezávislost si tak můžeš přepočítat na peníze a zahrnout do kalkulace. A ano, závislost na proprietárním softwaru je finančně nevýhodná a nebezpečná.
Celkem běžně se člověk musí rozhodovat na základě nepřesných nebo nekompletních informací. Nepředstavuj si to tak, že vyjádříš všechno na korunu přesně a pak jen podtrhneš a sečteš. Ale na druhou stranu to neznamená, že na hodnocení rezignuješ úplně a budeš se rozhodovat jen na základě nějakých pocitů. Vždy je dobré si ohodnotit rizika/náklady/přínosy, vyjádřit si je ve stejné jednotce (byť ne jako přesná čísla, ale jako rozsahy nebo řádově) a porovnat.
Není. Stačí si říct, že cena jejich svobodného života je řádově vyšší, než kolik by ti dal otrokář.
Kam touhle diskusí směřuješ? Chceš říct, že svobodný software je nevýhodný, a přesto bychom ho měli používat?1 Já si to právě nemyslím a říkám, že svobodný software je dlouhodobě výhodný i z finančního hlediska.
[1] Jak to chceš obhájit např. před daňovými poplatníky nebo před akcionáři firmy, jejichž majetek bys jako politik či manažer spravoval?
O suverenitu a nezávislost usiluješ právě z toho důvodu, že kdybys byl závislý, tak by dotyčný tu tvoji závislost využil k tomu, aby se obohatil na tvůj úkor (tzn. bylo by to pro tebe nevýhodné).
...díky tobě obohatil - aniž by si to pocítil. Někdy je motivace čistě nepřejícnost. Což je samozřejmě taky motivace. Ale už to vypadá spíše jako to, co tvrdil @Fluttershy.O suverenitu a nezávislost usiluješ právě z toho důvodu, že kdybys byl závislý, tak by dotyčný tu tvoji závislost využil k tomu, aby se ...
O suverenitu a nezávislost usiluješ právě z toho důvodu, že kdybys byl závislý, tak by dotyčný tu tvoji závislost využil k tomu, aby se obohatil na tvůj úkor (tzn. bylo by to pro tebe nevýhodné).Jsem si myslel, že když mluvíš na AbcL i jinde o svobodě, že ti jde o nějaké hodnoty. A přitom tobě jde celou dobu jen o prachy. To je dobrý vědět.
P.S. Absurdní je spíš ta tvoje otázka. Pokud totiž svoje děti nebo rodiče nepovažuješ za svůj majetek, tak nemá smysl se ptát, zda bys je např. prodal do otroctví.
Libertarianism originated as a form of left-wing politics and refers to anti-authoritarian and anti-state socialists such as anarchists and more generally libertarian communists and libertarian socialists. Left-libertarian ideologies seek to abolish capitalism and private ownership of the means of production, or else to restrict their purview or effects, in favor of common or cooperative ownership and management, viewing private property as a barrier to freedom and liberty.—Wikipedia [Kropotkin][Otero][Chomsky][Vallentyne][Carlson]
Závislost/nezávislost si tak můžeš přepočítat na peníze a zahrnout do kalkulace.Myslimže není potřeba hned prodávat děti do otroctví, jsou méně extrémní příklady. Např. přepočítávaní negativních externalit na peníze už tu bylo. Případně by možná mohlo stačit se zamyslet i nad jednoduchým příkladem jako např. datová kapacita a její přepočítání na peníze - např. "Kolik peněz je 1024MB? Může mi to někdo vyjádřit v CZK?" - IMO člověk dojde k tomu, že to číslo má směšně velký rozsah nepřesnosti v závislosti na třech prdelích různých faktorů včetně náhody. Obecně tahle víra v to, že ceny na trhou nesou (dostatečně málo zašumněné) informace, mi na zde tebou prosazovaných názorech vadí snad nejvíc. Přijde mi, že to je naprosto nepodložená fantasie. Nevidím rozdíl mezi propagováním tohohle a propagování třeba teokracie.
Případně by možná mohlo stačit se zamyslet i nad jednoduchým příkladem jako např. datová kapacita a její přepočítání na peníze - např. "Kolik peněz je 1024MB? Může mi to někdo vyjádřit v CZK?" - IMO člověk dojde k tomu, že to číslo má směšně velký rozsah nepřesnosti v závislosti na třech prdelích různých faktorů včetně náhody.
A jakou cenu má třeba dovolená u moře? Nebo cokoli jiného, co bys chtěl? Jak se rozhodneš, jestli ti to za ty peníze stojí nebo ne? Vždycky si musíš sám pro sebe porovnat, zda ti ty náklady stojí za ten užitek.
Obecně tahle víra v to, že ceny na trhu nesou (dostatečně málo zašumněné) informace, mi na zde tebou prosazovaných názorech vadí snad nejvíc.
Už po několikáté tu musím odkázat článek Já, tužka od Leonarda Reada. Cena odráží vzácnost použitých zdrojů (práce, půda, kapitál) a ten řetězec resp. strom závislostí je tak dlouhý a složitý a závisí na preferencích a rozhodnutích dalších lidí (příliš mnoho proměnných), že ho nelze vyhodnotit jinak, než cenovým mechanismem, nelze centrálně plánovat (ani s libovolným výpočetním výkonem a technologií).
Šum se tam objevit může, ale tento šum je způsoben a) chybnými rozhodnutími lidí, kteří tím poškozují sami sebe (snižují si vlastní zisk/užitek) nebo b) činností na úkor druhých. V případě a) ten chybující trestá sám sebe a v podstatě dotuje ostatní ze svého. Zde se systém bude sám stabilizovat (dotyčný ve vlastním sobeckém zájmu přestane chybovat) nebo je mu to jedno, a pak vlastně o chybu nejde a dobrovolně se dělí s ostatními. V případě b) jde buď o trestný čin (podvod, krádež atd.) nebo o negativní externalitu a v tomto případě by měl zasáhnout stát.
Nicméně kritizovat tento šum je jaksi bezpředmětné, protože v jakémkoli jiném systému bude situace mnohem horší. Chyběla by tam motivace, protože bys nerozhodoval o svém bohatství, takže by nedocházelo k nápravě, nebo by tam byla vyloženě motivace dělat špatná rozhodnutí a obohatit se na úkor druhých. A když by to bylo v režii státu, tak se ani nedá moc čekat, že by stát trestal sám sebe. Spíš by to sklouzlo k uchvácení moci úzkou skupinou lidí, kteří by se obohacovali na úkor občanů a ještě jim drze tvrdili, že to dělají pro jejich blaho.
Také doporučuji si přečíst Milton Friedman's 4 Ways to Spend Money: Austrian Analysis.
Cena odráží vzácnost použitých zdrojů (práce, půda, kapitál) a ten řetězec resp. strom závislostí je tak dlouhý a složitý a závisí na preferencích a rozhodnutích dalších lidí (příliš mnoho proměnných), že ho nelze vyhodnotit jinak, než cenovým mechanismem, nelze centrálně plánovat (ani s libovolným výpočetním výkonem a technologií).To zdaleka není tak jednoduché od převzetí mnoha částí ekonomiky finančním sektorem: což je přinejmenším drastická centralizace.
Také doporučuji si přečíst Milton Friedman's 4 Ways to Spend Money: Austrian Analysis.Neoliberalismus se zrodil v Chile a zemře v Chile.
A jakou cenu má třeba dovolená u moře? Nebo cokoli jiného, co bys chtěl? Jak se rozhodneš, jestli ti to za ty peníze stojí nebo ne?No nejspíš si spočtu, jakou část tvoří ta cena z peněz, které mám k dispozici, a na základě víceméně pocitu se rozhodnu, jestli mi to stojí za to. A taky se podívám, jakou cenu nabízí ostatní. Ani jedno z toho nijak nereflektuje případnou racionalitu té ceny. S největší pravděpodobnosti nebudu dělat nějaký odhad toho typu, že bych si např. spočetl náklady, nějak je převedl na peníze (což stejně nemám jak udělat) sečetl a porovnal to s nabízenou cenou.
Už po několikáté tu musím odkázat článek Já, tužka od Leonarda Reada.Nepřijde mi, že by ten článek jakkoli podporoval tvoje tvrzení o tom, že cena nese informaci. Spíš naopak.
Cena odráží vzácnost použitých zdrojů (práce, půda, kapitál)No, ne, no. To nemá jak fungovat. Dejme tomu, že ti řeknu, že pro můj výrobek je pořeba 1 gram zlata. Jaká je vzácnost 1 gramu zlata? Jak ji vyčíslíš? Pravděpodovně se podíváš na tržní cenu zlata, což je nějaká kumulace pocitů lidí ohledně užitečnosti zlata. A to přitom zlato je relativně jednoduchá věc, oproti tomu třeba "lidská práce" je natolik fuzzy pojem, že fakt nevim, jak bys to chtěl exaktně vyčíslit. A teď si vem, že tyhle už tak dost nepřesné vstupy projdou tím celým složitým řetězcem, popsaným v tom článku o tužce, který jejich nepřesnost ještě znásobí a přidá vlastní. Výsledek je číslo, o kterém nikdo reálně není schopen říct, co reflektuje. Je to trochu jako hash funkce - nevykoukáš z toho už nic, a tím pádem nejsi schopen určit, co a jak tu cenu ovlivnilo. Můžeš pouze více či méně úspěšně hádat. Dokonce bych řekl, že ta vysoká hladina šumu je vůbec jeden z důvodů proč trh (zatím) funguje. Dejme tomu, že např. přijdeš do obchodu s oblečením a máš tam 2 trička, jedno za cenu X a druhé (třeba "značkové") za 10X. Jakou informaci ti tohle dává? Well, prakticky žádnou. Že by to 10× dražší bylo taky 10× kvalitnější? Haha, úplně klidně může být méně kvalitní. Že by bylo vyrobeno ekologicky nebo společensky přijatelnějším supply chainem? Klidně mohly být obě dvě vyrobené v tom stejném sweatshopu. O externalitách taky nevíš nic. Naopak, kdyby tahle informace v ceně obsažena byla, tak by lidi pravděpodobně měli tendenci to značkové nekupovat. Tzn. trh ti nejen tu informaci neposkytuje, ale často se jí aktivně snaží zamaskovat. IMO problémy, které tržní hospodářství začíná pociťovat, jsou dané mimo jiné právě tím, že začínají čím dál více různými postranními kanály prosakovat informace, které se trh snažil doposud od konzumentů "odklonit", jako např. míra huntování životního prostředí, míra využívání chudých oblastí atd. Osobně bych si přál mít nějaký univerzálně použitelný přístup k informacím tohoto druhu o věcech, které kupuju, ideálně podporovaný přímo ekonomickým systémem, abych to nemusel honit někde po všech čertech, což je strašně neefektivní a nespolehlivé... Jinak přijde mi, že máš tendenci se vymezovat proti centrálnímu plánování. To v diskusi se mnou vesměs není potřeba, nejsem fanoušek centrálního plánování. (Ačkoli je pravda, že jsem příznivec regulace ze strany státu v nějaké míře.) Obecně nejsem v téhle chvíli moc fanoušek prosazování žádné konkrétní politické ideologie, ale můžu se klidně bavit o různých vlastnostech různých politik a dílčích strategiích, a zajímá mě empirie. V zásadě bych teoreticky i mohl být fanouškem tvé politiky, ale to bys musel přednést nějaký přesvědčivější argument než jen úvahu provedenou v křesle a taky by to chtělo adresovat nedostatky trhu, které vidím okolo sebe, nějak lépe než jen "za všechno může stát a blbí lidi" ...
Cena odráží vzácnost použitých zdrojů (práce, půda, kapitál)Koupili jsme nemovitost. Kupni cena byla X. Banka ji ocenila na X*1.3 Znalecky posudek pro platbu dane ji ocenil na X*0.7. My jsme platili adekvatni cenu, jinak bysme to nekoupili. Prodavajici dostal adekvatni cenu, jinak by to neprodal. Banka nema zajem jistit uver necim, co ma mensi hodnotu. Stat nema zajem nechat se okrast na danich. Ktera z tech cen je tedy ta spravna cena(tm)? Dodavam, ze chapu, jaky je rozdil mezi odhadem a znaleckym posudkem, apod., coz pro tuto diskuzi je bezpredmetne, protoze ma pripominka se tyka toho, ze trzni i rigorozni oceneni jedne veci muze dat diametralne rozdilne vysledky.
Cena odráží vzácnost použitých zdrojů (práce, půda, kapitál)No, ne, no. To nemá jak fungovat.
Představ si no na příkladu svého vlastního času. Máš nějakou cenu, za kterou jsi někde ochotný pracovat na plný úvazek. To ti sežere 8 hodin tvého času denně. Ten zbylý čas je pro tebe vzácný. Kdybych chtěl, abys pro mne dělal nějakou práci1 po večerech, tak by se ti do toho moc nechtělo a když už, tak by sis řekl vyšší cenu, než za kterou pracuješ těch 8 hodin přes den. Když budeš mít plné pracovní dny a večery, tak ti zbudou jen víkendy a tento zbylý čas pro tebe bude ještě vzácnější. Pokud by ho s tebou chtěl někdo směnit za peníze, tak by musel nabídnout ještě vyšší částku. Tzn. s rostoucí vzácností roste cena.
[1] Pro jednoduchost tím zde myslím prostou směnu tvého času za peníze, která ti nic dalšího nedává. Pokud by tě ta práce hodně bavila, nebo ses tam něco naučil atd., tak by kromě peněz přinášela i další užitek, který by bylo potřeba do výpočtu zahrnout.
Představ si no na příkladu svého vlastního času. Máš nějakou cenu, za kterou jsi někde ochotný pracovat na plný úvazek.Nó... Jako když to vezmu striktně, tak v zásadě nemam představu, kolik by moje práce měla stát. Přijde mi, že to je hlavně o agresivitě vyjednávání. Dostával jsem za zhruba stejnou práci různé peníze (a to tak, že několikanásobně různé). Takže reálně vlastně nevim...
Tzn. s rostoucí vzácností roste cena.Ok, můžu např. dělat o víkendu jazykovědce za 4000 CZK / hod.? Odpověď je "Když mi to někdo zaplatí, tak jo.", takže reálně pravděpodobně "Ne.", přestože jak můj čas tak i jazykovědné schopnosti jsou věci s relativně vysokou vzácností. (Já teda PhD v lingvistice nemam, ale dejme tomu, že bych měl.) Jiný příklad: Existují prvky, které jsou vzácnější než zlato, ale mají nižší tržní hodnotu. Např. (podle rychlého googlení) takové Rhenium je asi 5×-10× vzácnější, nicméně tržní cena je aktuálně nižší než u zlata... A určitě bys našel i jiné takové příklady...
Pro jednoduchost tím zde myslím (...)Zjednodušený příklady jsou IMO v tomhle dost na nic. To je něco jako numerická stabilita float typů v numerických algoritmech: Jednoduchý výpočet se nemusí nepřesností typu vůbec zabývat, a přesto bude hezky fungvoat. Složitější výpočet může být v horším případě nepřesností úplně položen...
Nó... Jako když to vezmu striktně, tak v zásadě nemam představu, kolik by moje práce měla stát.
Což ale nemění nic na tom, že jsi to ty, kdo by o tom měl rozhodovat. Ty jsi ten, kdo by měl říct, zda daný obchod (zde např. směnu tvého času za peníze) uzavřít nebo ne. Nikdo jiný to za tebe neudělá – resp. kdyby to dělal, tak by upřednostňoval svoje vlastní zájmy před těmi tvými. Nicméně pokud někomu věříš a chtěl bys na něj tohle rozhodnutí delegovat, tak můžeš. (dobrovolně – ovšem nemůžeš brát toto právo ostatním, kteří chtějí rozhodovat sami za sebe).
Přijde mi, že to je hlavně o agresivitě vyjednávání. Dostával jsem za zhruba stejnou práci různé peníze (a to tak, že několikanásobně různé). Takže reálně vlastně nevim...
Na jednu stranu si můžeš stanovit libovolnou cenu a dát nabídku… ale pokud chceš mít šanci, že ji někdo přijme, tak si v zásadě tu cenu nevymýšlíš, ale přijímáš cenu, která už na trhu je a která vznikla střetnutím křivky nabídky s křivkou poptávky.
Statistiky cen práce v různých městech a oborech jsou celkem dobře známé + máš vlastní zkušenosti ze svojí předchozí praxe a předchozích jednání. Takže při tom konkrétním vyjednávání se už jen doladí detaily.
Pokud ses někdy prodal výrazně pod tržní cenou, tak je to chyba na kterou přijdeš a příště ji ve vlastním zájmu nebudeš opakovat.
Tzn. s rostoucí vzácností roste cena.Ok, můžu např. dělat o víkendu jazykovědce za 4000 CZK / hod.? Odpověď je "Když mi to někdo zaplatí, tak jo.", takže reálně pravděpodobně "Ne.", přestože jak můj čas tak i jazykovědné schopnosti jsou věci s relativně vysokou vzácností.
Jak jsem říkal, s rostoucí vzácností tvého času (tzn. když máš zaplněné pracovní dny, případně pak i večery) roste cena, za kterou jsi ochotný tento čas prodat. Samozřejmě to pak může dospět do bodu, kdy je tato cena vyšší, než ta, za kterou je někdo ochotný tento tvůj čas koupit. A to je právě úplně v pořádku a je dobře, že k takovému obchodu nedojde! Protože kdyby k němu došlo, znamenalo by to neefektivní alokaci zdrojů – plýtvání tvého vzácného času na něco, co nepřináší odpovídající užitek. Je tedy správné, že takovou práci nevezmeš (odradíš poptávajícího příliš vysokou cenou), a budeš ten víkend nebo večer trávit třeba s rodinou, koníčky, čtením knih atd. To bude větší užitek a efektivnější alokace zdrojů.
Jiný příklad: Existují prvky, které jsou vzácnější než zlato, ale mají nižší tržní hodnotu.
Nikde jsem nepsal, že cena odráží výhradně vzácnost. Cena odráží i užitek. Resp. opět je to ten graf, kde se střetávají křivky nabídky a poptávky. Pokud něco nebude užitečné, tak po tom nebude poptávka, a je celkem jedno, jak moc vzácné to je.
Zjednodušený příklady jsou IMO v tomhle dost na nic.
Lepší by bylo, kdybys absolvoval základní kurzy mikro- a makro- ekonomie na nějaké VŠ. Ona např. učebnice Ekonomie od Roberta Holmana má cca 700 stran. Tuhle teorii nemá jednak smysl vysvětlovat formou komentářů v diskusi, a jednak ti to tam vysvětlí líp než já.
V reálu se stává, že člověk (obvykle žena) přejde z jedné šichty na druhou: práce v domácnosti, péče o rodinu atd.Máš z toho a2larmu slušně vymytý mozek. Všímám si toho opakovaně - velká část tvých komentářů se dá rozklíčovat a dohledat příslušný zdroj v tamních článcích. Aneb, jak lze lidskou osobnost redukovat na trochu lepší AI a přeposílač odkazů.
Což ale nemění nic na tom, že jsi to ty, kdo by o tom měl rozhodovat. Ty jsi ten, kdo by měl říct, zda daný obchod (zde např. směnu tvého času za peníze) uzavřít nebo ne.Ano, ale to je nevýznamné. Cenu mojí práce určuje trh (v nějakém fuzzy rozsahu). Já se pouze rozhoduju, jak moc agresivně tu cenu z toho trhu vytřískám, ale nic jinýho na tom IMHO nevymyslim.
Nikde jsem nepsal, že cena odráží výhradně vzácnost. Cena odráží i užitek. Resp. opět je to ten graf, kde se střetávají křivky nabídky a poptávky. Pokud něco nebude užitečné, tak po tom nebude poptávka, a je celkem jedno, jak moc vzácné to je.Je fajn, že jsme se dopracovali k tomu, že vzácnsot není významná. Další krok je uvědomit si, že něco podobného platí i o vztahu mezi užitečností a poptávkou. Snad se shodnem, že se docela často stává, že je celkem vysoká poptávka po něčem, co reálně není až tak užitečné nebo je to sporné... Lidi se mezi sebou neshodnou, co je a není užitečné atd. Takže ta užitečnost má v poptávce podobně vágní (tj. obecně neplatnou) roli jako vzácnost v nabídce. Snad by z toho tím pádem mohlo být vidět, že přepočítávat např. nezávislost na peníze není moc smysluplné.
Snažit se rozjet GNU/Linux na nějakém náhodném HW, které člověku zrovna zbyl doma nebo byl zrovna v akci v nějakém obchodě, může být někdy náročné. Ale pokud spravuješ síť pro nějakou firmu či organizaci, tak by nemělo jít o náhodný výběr – pořizování HW a SW by se mělo koordinovat a jednotlivé konfigurace by se měly testovat. Je tedy celkem jedno, jestli v daném OS existují ovladače pro nejnovější notebooky nebo všechen/náhodný HW, který se válí u někoho doma. Jde o to, aby ovladače existovaly pro HW, který pro tu organizaci nakupuješ, resp. obráceně: abys nakupoval HW, který je podporovaný. A v Jádře už je podpora tolika různého HW, že tohle opravdu není problém.
Problém vidím v tom, že vývojáři software vzali bezpečnost do svých rukouNejenom bezpečnost, ale taky to, jak se mají věci "správně dělat"™ To samozřejmě dost často vede ke katastrofě... Na druhou stranu chtít "dodělávat bezpečnost tak někdy časem" je kardinální krávovina.
I Microsoft by mohl být lepší, kdyby jako základ vzal LTSC, ale asi není zájem.Ono na tom to LTSC bude líp zejména proto, že uživatelé jako vy (co si nechtějí připlatit) pochytají většinu chyb
Nebo me opravdu dojima k placi, kdyz mi widle nedovolej jit do najakyho folderu, ale vpohode si muzu zmenit ownera(a pak ho klidne vratit zpet) a voiala .... tohle musel vymejslet totalni trotl.Vzhledem k tomu, že v UNIXu a Linuxu to je úplně stejné, tak asi všechno vymejšleli trotli, jen vy jste geniální letadlo...
Ano, byla to jiná doba a možná jim nic jiného než NIH tenkrát nezbývalo a historie se opakuje a neustále si někdo myslí, že je to dobrý nápad dělat si vlastní distro.To, že si vytvořím vlatní ISO instalačku Debianu/Ubuntu, v které nastavím jako výchozí němčinu, přidám (další) německé fonty, předinstaluji nějaký software, dodám vlastní logo a trochu grafiky, přisypu tunu vlastních templatů do {Open|Libre}Office atd. ještě neznamená, že trpím NIH komplexem a vyvíjím vlastní distro. Pod "vlastním distrem" si já osobně představím distro, které má vlastní balíčkovací systém, funkční základ (přinejmenším) má vybuildovaný od píky, má vlastní SW repozitáře apod. Tedy nic z toho, co měl LiMux, který byl "jen" přiohlý Debian/Ubuntu. Když to otočím a blahosklonně přivřu oko, LiMux byl trochu něco jako svého času např. Greenie Linux, distribuce Ubuntu přiohlá tak, aby s ní CZ/SK uživatel neměl žádné nastavování. Dělal to jeden člověk ve svém volném čase. Jeden. Takže bych porosil Rezzu a další (převážně na Rootu), aby už těch pohádek o jurodivých mnichovských linuxářích, kteří promrhali čas a energii na výrobu/údržbu vlastního distra, už konečně přestali.
Tohle s pravicí nemá nic společného.
Myslíš bývalého nebo budoucího prezidenta?
Viz #56:
Category IV refers to your spending someone else's money on still another person. You are paying for someone else's lunch out of an expense account. You have little incentive either to economize or to try to get your guest the lunch that he will value most highly. However, if you are having lunch with him, so that the lunch is a mixture of Category III and Category IV, you do have a strong incentive to satisfy your own tastes at the sacrifice of his, if necessary.