Canonical a Microsoft oznámili spolupráci na podpoře .NET 6 v Ubuntu. V Ubuntu 22.04 LTS lze .NET 6 jednoduše nainstalovat pomocí "apt install dotnet6". K dispozici jsou také kontejnery dotnet-runtime, dotnet-aspnet a dotnet-deps.
Debian slaví 29 let. Ian Murdock oznámil vydání "Debian Linux Release" 16. srpna 1993.
Nadace UBports oznámila podporu Ubuntu Touch pro Fairphone 4 v UBports instalátoru. Tato verze je založena na Halium 11.
Na letošním DEF CONu byl mimo jiné prezentován rootnutý displej z traktoru John Deere. Sick.Codes na něm pařil agro Dooma. Uvnitř displeje běží Linux.
ChimeraOS byla vydána ve verzi 34. Jedná se o linuxovou distribuci vycházející z Arch Linuxu zaměřenou na hráče počítačových her.
Byla vydána beta verze GNOME 43. Přehled novinek v souboru NEWS. Vyzkoušet lze instalační obraz GNOME OS.
Oficiálně byl vydán Android 13. Více na blogu věnovaném vývojářům a samozřejmě v poznámkách k vydání na AOSP (Android Open Source Project).
GNOME slaví 25 let. Přesně před pětadvaceti lety odeslal Miguel de Icaza do diskusního listu GTK+ email, který je považován za zahájení projektu GNOME, jehož cílem bylo vyvinout prostředí podobné CDE a KDE, ale založené výhradně na svobodném softwaru.
Kamera Intel MIPI IPU6 v noteboocích Lenovo ThinkPad X1 Carbon nebo Dell XPS 13 9315/9320 potřebuje na Linuxu proprietární firmware. Navíc aktuálně běží pouze na opatchovaném Linuxu 5.15. Nejenom Greg Kroah-Hartman z těchto důvodů koupi těchto notebooků nedoporučuje. Zajímavé je, že Dell XPS 9315 získal certifikaci pro Ubuntu.
Nejnovější glibc rozbíjí Easy Anti-Cheat. Řada her tak přestala fungovat. V glibc 2.36 byla odstraněna podpora DT_HASH, jež je právě v Easy Anti-Cheat od Epic Games používána. Nejnovější glibc se již dostala například do Arch Linuxu. Tam je problém řešen balíčkem glibc 2.36-2 s vrácenou podporou DT_HASH.
Po dlouhé době se mi zase podařilo vycestovat na nějaké zajímavější místo, tak se zase pokusím sepsat krátké zápisky. Tentokrát ze země vycházajícího slunce...
(pozn: Stále ještě mám rozepsaný předchozí díl, ale ten ještě nechám chvíli zrát a budu se věnovat novým dojmům. Snad ho taky někdy dokončím než všechno zapomenu)
Takže, do Japonska jsme vycestovali na konferenci EJC2008 (EJC=European-Japanese Conference). Konferenci samotné se ale asi budu věnovat spíš okrajově. Vyjeli jsme zde v sestavě naší vedoucí Doc. Duží, dvou mých spolustudentů (Michal a Tomáš) a mé maličkosti. Dále ještě letělo několik dalších čechů z Brněnských a Pražských univerzit, které teprve poznávám.
Přípravy byly tentokrát naštěstí bez zjištění o propadlém pase a podobných lahůdek, a bez problémů jsme vyrazili vlakem směr Vídeň, odkud nám letěl přímý let do Tokia. Ten trval 11 hodin a většinu jsem ho strávil čtením knihy o jádře. Hned po příletu na letiště Narita (asi 60km od centra Tokia) jsem měl pocit trošku jako bych se vrátil do Singapuru. Moderní město blýskající se čistotou. Jen vlhkost není v tuto roční dobu tak vysoká (v podstatě je to skoro jako u nás), a počasí nám také přálo. (No momentálně prý v Japonsku řádí tajfun, který nám přinesl déšť a vítr, ale to předbíhám).
Autobusem jsme dojeli do hotelu, kde jsme se zabydleli, a vyrazili na něco k jídlu. Neměli jsme moc představu kam se vydat, tak jsme náhodně zvolili směr a pochodovali dokud neuvidíme nějakou lákavě (a ne moc luxusně) vypadající restauraci.
KFC nás nechalo chladným, a o kousek dál jsme uviděli tradičněji vyhlížející podnik. Vstoupili jsme dovnitř, a sotva jsem stačil doříct že to asi nebude zrovna nejlevnější podnik, už nás číšník odváděl ke stolu, postavil před nás sklenice s vodou a rozdal nám jídelní lístky. No co už. (pozn: je to zde tradicí, že hned po vstupu do restaurace se Vás někdo ujme a sám Vás odvede ke stolu, vybírat si vlastní stůl se považuje za neslušné).
Podnik do kterého jsme se takto dostali je jedním z tradičních typů kde každý stůl má uprostřed vlastní plynový gril. Zvolili jsme si tedy jedno z menu které vypadalo dostatečně velké pro nás 3, nebylo zas tak drahé, a poté co nás číšník ubezpečil že nám bude stačit jsme si objednali. A zvolili jsme dobře. Začali nám nosit talířky s nejrůznějšími druhy masa, zeleniny a ochucovadel, hůlky, kleště na obracení a zapálili gril. Dál už si host vše připravuje sám, a musím říct že je to opravdu bezva a s radostí bych uvítal podobné restaurace i u nás. Zárověň jsme zkusili první japonské pivko a byli jsme velmi příjemně překvapeni - mělo pěnu jak má být, a přestože to byla taková naše slabší desítka, bylo docela dobré. Ale aby celý zápisek nebyl jen o jídle a pití...
Město ve kterém bydlíme je samo o sobě velmi zajímavé. Bylo navrhnuto v šedesátých letech jako nové budoucí centrum výzkumu, a takto pak vystavěno. Takové předem naplánované město má řadu výhod. Žádné dopravní zácpy, dobrá městská doprava, atd. Dle oficiálních stránek města zde žije asi 200000 lidí, z toho asi 19000 jsou vědci (asi 40% všech všech vědců žijících v Japonsku) a asi 5000 má doktorský titul.
Druhý den jsme ještě měli volno, tak jsme hned ráno vyrazili na výlet, a to na horu Tsukuba. K ní jsme dojeli autobusem, a dál už pak po svých. Musím říct že cca dvouhodinový výšlap byl docela drsný, místy to docela klouzalo a šplhání po kamenech taky dalo celkem zabrat. Zde musím složit speciální poklonu profesoru Maternovi, který ve svých téměř osmdesáti letech výšlap absolvoval s náma, a ještě zvládal se svými kolegy vášnivé filosofické debaty. Všechna čest!
Cestou jsme navštívili malý chrám, nahoře jsme nacvakali pár fotek (zde jsem si zase jednou zanadával, protože jsem zjistil že mám kartu ve foťáku skoro plnou, a mám tam fotky ještě ze Singapuru a ani nevím jestli je mám už nahrané). Dolů jsme pak sjeli lanovkou, a příjemně unaveni se vrátili do hotelu.
To by prozatím stačilo, koukám že jsem toho moc zajímavého nenapsal, tak se zkusím příště polepšit. I tak to snad bylo aspoň malinko zajímavé.
Na závěr pár fotek:
Tiskni
Sdílej:
serverka: "do You want ... or ..." ja: "what is ...?" servirka: OK:) docela neprijemna vec pri jednani s Japonci (ale to se tyka i Cinanu atd) je ta, ze pri rozhovoru stale kyvaji a tvari se ze rozumi, protoze povazuji za neslusne vas prerusit a rict ze nerozumi. Takze je dobre se naucit to odhadovat a kdyztak zpomalit atd.
docela neprijemna vec pri jednani s Japonci (ale to se tyka i Cinanu atd) je ta, ze pri rozhovoru stale kyvaji a tvari se ze rozumi, protoze povazuji za neslusne vas prerusit a rict ze nerozumiNapr. pre Indov no problem znamena, ze rozumeju, nie ze to nie je problem
Ale jednou jsem dostal skvelou radu, kdyz jsem se ptal po hotelu, poslali me do lazni. Nektere lazne jsou otevrene 24/7 a muzete tam klidne v odpocivarne prespat + samozrejme rano a vecer luxusni koupani. A vstupenka stoji jen 16 dolaru.Předpokládám, že je to myšleno tak, že oni o tom vědí, nepřespat tam na zapřenou, že ne?