Šestice firem označovaných jako „MAMAAN“ – tedy Meta (Facebook, Instagram), Alphabet (Google), Microsoft, Apple, Amazon a Netflix – je zodpovědná za více než padesát procent světového internetového provozu. Dalšími velkými hráči jsou TikTok a Disney+. Společně tak zásadně určují podobu digitálního prostředí, spotřebitelského chování i budoucích trendů v oblasti technologií. I přesto, že se podíl těchto gigantů od roku 2023 o něco snížil, jejich dominantní postavení zvyšuje volání po regulaci.
Evropská komise (EK) navrhuje zavést plošný poplatek ve výši dvou eur (zhruba 50 Kč) za každý malý balík vstupující do Evropské unie. Poplatek se má týkat balíků v hodnotě do 150 eur (zhruba 3700 Kč), které v EU nepodléhají clu. V loňském roce bylo do EU doručeno kolem 4,6 miliardy takovýchto balíků. Poplatek má krýt náklady na kontroly rostoucího počtu zásilek levného zboží, které pochází především z Číny.
Dnes a zítra probíhá vývojářská konference Google I/O 2025. Sledovat lze na YouTube a na síti 𝕏 (#GoogleIO).
V Bostonu probíhá konference Red Hat Summit 2025. Vybrané přednášky lze sledovat na YouTube. Dění lze sledovat na síti 𝕏 (#RHSummit).
Společnost Red Hat oficiálně oznámila vydání Red Hat Enterprise Linuxu 10. Vedle nových vlastností přináší také aktualizaci ovladačů a předběžné ukázky budoucích technologií. Podrobnosti v poznámkách k vydání.
Tuto sobotu 24. května se koná historicky první komunitní den projektu Home Assistant. Zváni jsou všichni příznivci, nadšenci a uživatelé tohoto projektu. Pro účast je potřebná registrace. Odkazy na akce v Praze a v Bratislavě.
Troy Hunt představil Have I Been Pwned 2.0, tj. nový vylepšený web služby, kde si uživatelé mohou zkontrolovat, zda se jejich hesla a osobní údaje neobjevily v únicích dat a případně se nechat na další úniky upozorňovat.
Microsoft představil open source textový editor Edit bežící v terminálu. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT.
V Seattlu a také online probíhá konference Microsoft Build 2025. Microsoft představuje své novinky. Windows Subsystem for Linux je nově open source. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT.
Z příspěvku Turris Sentinel – co přinesl rok 2024 na blogu CZ.NIC: "Za poslední rok (únor 2024 – únor 2025) jsme zachytili 8,3 miliardy incidentů a to z 232 zemí a z jejich závislých území. Tyto útoky přišly od 6,2 milionu útočníků (respektive unikátních adres). SMTP minipot je stále nejlákavější pastí, zhruba 79 % útoků bylo směřováno na tento minipot, 16 % útoků směřovalo na minipot Telnet, 3 % útoků směřovaly na minipot HTTP a 2 % na minipot FTP. Dále jsme zaznamenali 3,2 milionu unikátních hesel a 318 tisíc unikátních loginů, které útočníci zkoušeli."
Po dlouhé době se mi zase podařilo vycestovat na nějaké zajímavější místo, tak se zase pokusím sepsat krátké zápisky. Tentokrát ze země vycházajícího slunce...
(pozn: Stále ještě mám rozepsaný předchozí díl, ale ten ještě nechám chvíli zrát a budu se věnovat novým dojmům. Snad ho taky někdy dokončím než všechno zapomenu)
Takže, do Japonska jsme vycestovali na konferenci EJC2008 (EJC=European-Japanese Conference). Konferenci samotné se ale asi budu věnovat spíš okrajově. Vyjeli jsme zde v sestavě naší vedoucí Doc. Duží, dvou mých spolustudentů (Michal a Tomáš) a mé maličkosti. Dále ještě letělo několik dalších čechů z Brněnských a Pražských univerzit, které teprve poznávám.
Přípravy byly tentokrát naštěstí bez zjištění o propadlém pase a podobných lahůdek, a bez problémů jsme vyrazili vlakem směr Vídeň, odkud nám letěl přímý let do Tokia. Ten trval 11 hodin a většinu jsem ho strávil čtením knihy o jádře. Hned po příletu na letiště Narita (asi 60km od centra Tokia) jsem měl pocit trošku jako bych se vrátil do Singapuru. Moderní město blýskající se čistotou. Jen vlhkost není v tuto roční dobu tak vysoká (v podstatě je to skoro jako u nás), a počasí nám také přálo. (No momentálně prý v Japonsku řádí tajfun, který nám přinesl déšť a vítr, ale to předbíhám).
Autobusem jsme dojeli do hotelu, kde jsme se zabydleli, a vyrazili na něco k jídlu. Neměli jsme moc představu kam se vydat, tak jsme náhodně zvolili směr a pochodovali dokud neuvidíme nějakou lákavě (a ne moc luxusně) vypadající restauraci.
KFC nás nechalo chladným, a o kousek dál jsme uviděli tradičněji vyhlížející podnik. Vstoupili jsme dovnitř, a sotva jsem stačil doříct že to asi nebude zrovna nejlevnější podnik, už nás číšník odváděl ke stolu, postavil před nás sklenice s vodou a rozdal nám jídelní lístky. No co už. (pozn: je to zde tradicí, že hned po vstupu do restaurace se Vás někdo ujme a sám Vás odvede ke stolu, vybírat si vlastní stůl se považuje za neslušné).
Podnik do kterého jsme se takto dostali je jedním z tradičních typů kde každý stůl má uprostřed vlastní plynový gril. Zvolili jsme si tedy jedno z menu které vypadalo dostatečně velké pro nás 3, nebylo zas tak drahé, a poté co nás číšník ubezpečil že nám bude stačit jsme si objednali. A zvolili jsme dobře. Začali nám nosit talířky s nejrůznějšími druhy masa, zeleniny a ochucovadel, hůlky, kleště na obracení a zapálili gril. Dál už si host vše připravuje sám, a musím říct že je to opravdu bezva a s radostí bych uvítal podobné restaurace i u nás. Zárověň jsme zkusili první japonské pivko a byli jsme velmi příjemně překvapeni - mělo pěnu jak má být, a přestože to byla taková naše slabší desítka, bylo docela dobré. Ale aby celý zápisek nebyl jen o jídle a pití...
Město ve kterém bydlíme je samo o sobě velmi zajímavé. Bylo navrhnuto v šedesátých letech jako nové budoucí centrum výzkumu, a takto pak vystavěno. Takové předem naplánované město má řadu výhod. Žádné dopravní zácpy, dobrá městská doprava, atd. Dle oficiálních stránek města zde žije asi 200000 lidí, z toho asi 19000 jsou vědci (asi 40% všech všech vědců žijících v Japonsku) a asi 5000 má doktorský titul.
Druhý den jsme ještě měli volno, tak jsme hned ráno vyrazili na výlet, a to na horu Tsukuba. K ní jsme dojeli autobusem, a dál už pak po svých. Musím říct že cca dvouhodinový výšlap byl docela drsný, místy to docela klouzalo a šplhání po kamenech taky dalo celkem zabrat. Zde musím složit speciální poklonu profesoru Maternovi, který ve svých téměř osmdesáti letech výšlap absolvoval s náma, a ještě zvládal se svými kolegy vášnivé filosofické debaty. Všechna čest!
Cestou jsme navštívili malý chrám, nahoře jsme nacvakali pár fotek (zde jsem si zase jednou zanadával, protože jsem zjistil že mám kartu ve foťáku skoro plnou, a mám tam fotky ještě ze Singapuru a ani nevím jestli je mám už nahrané). Dolů jsme pak sjeli lanovkou, a příjemně unaveni se vrátili do hotelu.
To by prozatím stačilo, koukám že jsem toho moc zajímavého nenapsal, tak se zkusím příště polepšit. I tak to snad bylo aspoň malinko zajímavé.
Na závěr pár fotek:
Tiskni
Sdílej:
serverka: "do You want ... or ..." ja: "what is ...?" servirka: OK:) docela neprijemna vec pri jednani s Japonci (ale to se tyka i Cinanu atd) je ta, ze pri rozhovoru stale kyvaji a tvari se ze rozumi, protoze povazuji za neslusne vas prerusit a rict ze nerozumi. Takze je dobre se naucit to odhadovat a kdyztak zpomalit atd.
docela neprijemna vec pri jednani s Japonci (ale to se tyka i Cinanu atd) je ta, ze pri rozhovoru stale kyvaji a tvari se ze rozumi, protoze povazuji za neslusne vas prerusit a rict ze nerozumiNapr. pre Indov no problem znamena, ze rozumeju, nie ze to nie je problem
Ale jednou jsem dostal skvelou radu, kdyz jsem se ptal po hotelu, poslali me do lazni. Nektere lazne jsou otevrene 24/7 a muzete tam klidne v odpocivarne prespat + samozrejme rano a vecer luxusni koupani. A vstupenka stoji jen 16 dolaru.Předpokládám, že je to myšleno tak, že oni o tom vědí, nepřespat tam na zapřenou, že ne?