Byl jsem v zemi Tučňáků I.

27.7.2006 16:55 | Přečteno: 1692× | poslední úprava: 16.4.2007 09:28

Nejdříve bych se chtěl omluvit za zavádějící titulek tohoto blogu. Pokud se někdo domnívá, že jsem navštívil nehostinné kraje jižní Argentiny nebo Chile, případně dokonce Antarktidu, tak se mýlí. Opak je pravdou. Země kterou jsem navštívil, je naopak tropický ostrov plný kokosových palem a banánových plantáží a navíc leží na severní polokouli. Je to Taiwan. Tak proč píšu o tučňácích?
Inu proto, že s motivem tučńáků se tam lze setkat téměř na každém kroku: Na hotelových rohožkách, autobusech, na dětských hračkách .. ale nejvíce mě potěšil motiv tučňáka na monitoru v letadle Čínských aerolinií, tak jsem se uklidnil, že takové letadlo určitě doletí v pořádku a to se také stalo.
Ale pěkně od začátku: Cestu jsem uskutečnil jako doprovod dětského pěveckého sboru Sedmihlásek, což byla pro mě zajímavá zkušenost. Předcházející cesta to Turecka mě zaujala rozmanitostí velkoměsta Istanbulu, tentokrát byla zajímavá již obrovská vzdálenost mezi naší zemí a Taiwanem: 14 hodin nonstop letu Airbusem. Již pohled na mapu na monitoru v letadle a pohled z okna umožnily srovnání s poučkami, které jsme se učili ve škole.Již po dvou hodinách letu se charakter evropské krajiny rychle měnil: přeletěli jsme Černé moře a objevila se krásná scenérie Kavkazu, horské cestičky a roztroušené domky na svazích. Na pobřeží Kaspiku byly vidět ropné vrty průmyslového Baku. Po přeletu Kaspického moře se vše rychle změnilo: nekonečná poušť a vyschlá jezera, trochu depresivní pohled na to, jak člověk mění krajinu k nepoznání...Pomalu se blížily Himaláje, ale to již padla tma a nebylo vidět nic, než osvětlené New Delhi. Před příletem do Taipei se opět rozednilo, ale nebylo vidět nic, než bílé mléko. Pilot ohlásil, že prolétává okrajem tajfunu a máme se připoutat. Děti vše snášely statečně, i po dvou probdělých nocích (první noc byla v autobuse do Frankfurtu), nicméně dobrá snídaně byla za chvíli mezi námi... Taiwan nás přivítal prudkým deštěm a tmavými mraky, způsobenými taifunem. Jinak teplo asi jako v prádelně. Na letišti nás čekali zástupci Taiwanské asociace pěveckých sborů, která se o nás po celou dobu starala, dokonce i finančně podporovala. Tady trochu zamrzí přístup českých úřadů. Na celou akci jsme nedostali od nikoho ani korunu, přes mnoho žádostí o grant nebo dotaci na magistrátu či ministerstvu kultury, jeli jsme tedy jako soukromý subjekt plně financovaný z peněz rodičů zúčastněných dětí . Bylo mi naznačeno, že pokud nemáme "tlačenku" u někoho z politiků, všude nás vyhodí a tak to taky přesně bylo.
Nicméně nám tohle zkazit náladu nemohlo. Přistavený klimatizovaný autobus nás dovezl na jižní část ostrova, do města Kaohsiung. Cestou jsme mohli vidět spoustu zajímavostí, zejména budhistické chrámy. I přes obrovskou únavu děti projevovaly čilý zájem a to potěšilo i naše hostitele. Trochu jsme si odpočinuli a hned přípravy na první vystoupení ve městě Pingtung, o dva dny později koncert i v samotném Kaohsiungu.
Hostitelé nám zorganizovali též výlet po celém jihu země. Navštívili jsme nejjižnější cíp země, kde je národní park s majákem a překrásnou pláží. Obdivoval jsem nejrůznější tropické květiny a stromy, včetně kokosových palem. K dispozici jsme měli neustále spoustu čerstvého ovoce, což u mě nezůstalo bez následků . Ale vše se dá přežít. Podařilo se nám i vykoupat se v moři, zajímavé je, že v celé zemi je velmi málo pláží. Je to prý tím, že Číňané se neradi koupou a neumí plavat, ale také tím, že v zemi bylo dlouhá léta stanné právo a zákaz vycházení na pláže.
To už nyní neplatí, ale tradice přetrvává. Jinak nás po většinu doby doprovázela česká studentka na Taiwanu, hovořící plynně čínsky, včetně čtení jejich zajímavých, ale pro mě naprosto nečitelných znaků. Člověk si teprve na místě uvědomí tu historii a tradici, trvající více než čtyři tisíce let. Celá společnost je založena na lidských vztahzích a symbolice, které Evropan porozumí až po určité době.
Velmi zajímavá byla rozmluva s mnichem, žijícím ve velkém středisku v horách na sever od Kaohsiungu - Fo Guan Shan Temple, který mi vysvětloval i význam svastiky, která se vyskytuje na každém rohu (také viz foto). Jde o pozitivní symbol, znázorňující sílu vycházejícího slunce, vyskytující se ve všech kulturách lidstva. Bohužel, jedna "takékultura" jeho význam sprostě ukradla ..Zajímavé bylo také, že onen mnich pocházel z jedné vesnice kousek od Mikulova (na rakouské straně)
Pokračování bude příště, nyní dávám odkaz na fotografie z cesty - aktualizováno 16.4.2007 - nové fotografie ve větším rozlišení!!!.        

Komentáře

[Jáchym Čepický]

ad svastika: známe a víme. zajímal by mě názor právníka, kdybych si to já, člověk na prosto mírumilovný, který by si nikdy nedovolil snižovat význam jistých dějinných událostí, přišpendlil onen znak dejme tomu na batoh, co by následovalo ...

[Dalibor Smolík]

Přesně tak. Tam by se nestalo asi nic, u nás by to bylo horší. Jen jeden poznatek: veškerá svastika je na Taiwanu (asi nejen tam) orientovaná doleva, svastika Třetí říše byla orientovaná doprava. Tenhle argument by ale asi neobstál ..

[Aleš Kapica]

I možná obstál, nebot skutečně oritentace svastiky má svůj význam - doleva dobro a štěstí, doprava zlo a smůla. Kdyby o tom náckové víc přemýšleli, kdo ví. Ostatně symbol svastiky běžně používali před válkou na svých vynamenáních také skauti - právě tu "správně" orientovanou

[Lukáš Rýdlo]

Tezko rict, jestli by argument o "spravnem otoceni" prosel. O vyznamu svastiky se (pokud me pamet nesali) nemluvi ani na gymnasiich (v lepsim pripade dejepisar zmini, ze ten znak Hitler prejal "odjinud"), takze kazdy si hned vybavi, ze to je hakenkreiz, znak nacku. Lide si neradi shani relevantni informace (koneckoncu byt polyhistorem dnes neni lehke) a tak radeji rozhoduji podle pocitu a drbu -- a svastika vetsinou prijemne pocity neimplikuje (pokud teda nemate milimetrovy sestrih, peclive vylestene kanady a oblibeny pozdrav "Bud zdrav" v nemecke variante ).

Podobne i Wagnerova hudba je mnohymi lidmi vnimana jako hudba nacistickeho priznivce a jen malokdo oceni nadheru Haydnovy hudby v tehdejsi nacisticke hymne prave proto, ze se jim hned vybavi "Deutschlad, Deutschland ueber alles..."

[kotyz]

Moc pekny to tam maj. Bych se tam nekdy rad taky podival. A copa ty tucnaci, bude este vysvetleno kde se tam vzali ... ?

[Dalibor Smolík]

Tak asi moc nevysvětlím - tučňáky mají rádi jako zvířata, jejich kresbičky jsou populární. Koupil jsem si i přáníčko k narozeninám s motivem tučňáka.

[midar]

Tam kdyz se rekne Tux RuleZzz, tak ti libaj paty

[Dalibor Smolík]

I to je možné. Na to něco asi bude.

[Jan Jílek]

Pane Smolíku moc pěkný, jen houšť a větší kapky.

[Lukáš Rýdlo]

Supr clanek. Zhltnul jsem ho od zacatku az do konce . Jen kdyby ty fotky byly vetsi (ty chramy a taky ta posledni s tou horou)...

[Dalibor Smolík]

Hm, dalo by se zařídit . Ty fotky zde jsou samozřejmě jen pro názornost, informaci.

[hydrandt]

S těmi granty je to bohužel tak. Sice se nám (Opavský středoškolský sbor Luscinia občas podaří něco dostat od města, ale bývá to většinou velice trapná částka k ceně zájezdu. Naštěstí máme dobrého sponzora - firmu Hobis - kancelářský nábytek, ta nám částky, které musíme platit za zájezdy značně snižuje