Asertivní kritika II

4.2.2006 13:47 | Přečteno: 1023× | poslední úprava: 4.2.2006 14:09

Motto:
Žádné cvičení nezaručí dovednost.
Bez cvičení není dovednost.

V minulém díle měl jeden z diskutujících docela příhodný komentář k tomu aby mě upozornil na skutečnost, že je například mnoho manželských poradců, kteří mají problémy ve svých partnerských vztazích, a nebo že je mnoho adeptů psychoterapie jejichž stav se nijak výrazně nezlepší. K tomu bych dodal, že i já znám mnoho takových kolegů či kolegyň. A rozhodně ne všichni moji klienti a pacienti se úspěšně vyrovnávají se životem se závislostí a nutností života v abstinenci aby tuto závislost zvládali. Spíše je jich méně než více. Ale jsou. Jak kolegové a kolegyně, zrovna tak jejich pacienti a klienti. Jsou to všichni ti co zvládli celý komplex dovedností, ke kterému došli pravidelnou účastí na psychoterapii a vytrvalým cvičením různých dovedností. Pak došli k tomu čemu můj učitel jógy říkal: „Lidská zralost. ” Komunikace patří mezi tyto dovednosti.

Vraťme se k minulému dílu. Ukázali jsme si co je „hodnocení” a co je „kritika”. Popsali si jsme rozdíl a rozdělili jsme kritiku na

• Pravdivou a podanou přijatelným způsobem
• Pravdivou a podanou nepřijatelným způsobem
• Naprosto nepřijatelnou kritiku

Všechny tři způsoby jsou asi každému zřejmé. Rozdíl je jen v jejich podávání a přijímání.

Jdeme tedy rovnou k věci. Sdělím-li někomu, že se mi jeho chování, oblečení, výraz tváře, auto, komp, milenka a další nelíbí, zřejmě se zarazí a nebude mě mít v tu chvíli moc rád. Oba dva prožíváme negativní emoce a oba dva se s nimi vyrovnáváme bezpečně pro nás i naše okolí. To vyrovnání a zvládnutí je možné protože jsme už poučeni a máme nacvičený uvolňovací způsob, tak aby nedošlo k explosi. Kritika je sdělena klidným hlasem, bez zbytečného neverbálního projevu, jako je například zvedání očí k nebi a spínání rukou, jež má vyjádřit stav naší duše v jejichž hlubinách se skrývá například tato věta. „Ach Bože, proč si mi zrovna poslal do cesty tohohle vola?” Takový a jiný podobný neverbální projev samozřejmě nepřesvědčí kritizovaného, že si o něm nemyslíme, že je totální dement, ani že, i když se nám nelíbí jeho milenka, auto, napsaný kód a jiné podobně pro něj „nedůležité” věci, přesto on sám je pro nás stále důležitý. I s tou „rakví co ji táhne v tý popelnici někam na hřbitov.” Tedy, když je potkáme jak spolu jedou jeho či jejím autem na diskotéku, raut atd.

Tato zdánlivě zbytečně dramatizace problému je samozřejmě nadsazena. Většinou si nic takového nemyslíme, ale bohužel někdy jsou naši bližní ochotni být přesvědčeni, že když kritizujeme, tak si samozřejmě myslíme to nejhorší. Takže neverbální projev a tón hlasu, držení těla je také součást komunikační dovednosti. V psaném projevu to je samozřejmě jinak. Ale i tam platí především volba slov. I když psaný projev zvlášť na netu svádí k formulacím, které bychom v osobním styku nepoužili.

Tedy při kritice zásadně mluvíme o sobě, o svých pocitech. Používáme formulace typu

• Nelíbí se mi že...
• Nemám rád když...
• To co děláte, říkáte mi vadí...

Prostě popíšeme druh a způsob chování a činnosti, případně se proti němu ohradíme.
Tím, že přesně popíšeme co nám vadí a vzneseme jasný požadavek na změnu.
Případně odmítneme nabídku, která nám nevyhovuje.
Nemá smysl vysvětlovat komukoliv, že se mýlí pokud nejde přímo o exaktní fakta. Jako že 1+1=2. Nepochybuji, že v rámci flamu se dá i tohle zpochybnit, ale to už je jiná kapitola. Jestliže nemám rád Mandrivu, neb je taková jaká je (a že ji rád nemám) neznamená to že je špatná. Jen ji nemám rád. Vadí mi na ní několik věcí. Prostě ji asertivním způsobem kritizuji. Kritizuji přesně to co na ni nemám rád. Jasný popis chyb, které jsem objevil. Vyhovuje mi Slackware a Arch Linux. Kdysi jsem měl rád Debiana, ale to už mě přešlo. A zase jasný popis důvodů, pro něž jsem Debiana přestal používat.

Všechna tato tvrzení, která jsem zde pronesl, jsou jen a jen o tom jak je vidím. Nikoliv o tom jaká ve skutečnosti jsou. Držím-li se tohoto způsobu uvažování a sdělování mám naděj, že se více bezpečněji domluvím s větším počtem lidí. A nevyvolám zbytečnou agresi. Pravděpodobně získám větší počet diskutujících na svou stranu.

Co se přijímání kritiky týče, jako kritizovaní máme možnost se i v případě že kritika obsahuje jasná fakta o našem chování, rozhodnout zda své chování, auto, milenku či operační systém změníme. Potvrzení pravdivosti kritiky kritizovaným v žádném neznamená závazek a tím následně povinnost něco změnit. To je jeden z častých omylů kritizujících, že souhlas s kritikou následně znamená, že kritizovaný okamžitě něco změní. Někdy ano a někdy je mu to jedno. Záleží na jeho odvaze a stupni závazku ke kritizujícímu zda splní požadavek na změnu aby neztratil přízeň druhého(hých) člověka či lidí či nikoliv. Zatím popisujeme chování v případě kritiky podané přiměřeným způsobem. Kritizovaný řekne něco jako:
To co říkáš je pravda. Ale...
A zatím „ale ” je rozhodnutí zda to změní či nikoliv.

V případě kritiky, která je sice pravdivá, ale podaná pro nás nepřijatelným způsobem a tónem můžeme říci něco jako To co říkáš je možná pravda, ale než změníš způsob a tón, nemám se o čem bavit. Zcela jasně dáme najevo, že jsou hranice, které nikomu nedovolíme překročit. Hranice určuje jeden každý za sebe. A také si je jeden každý za sebe hájí. Pokud to neudělá spláče na výdělkem.

Co se týče lživé kritiky, tam nic nevyvracíme, neobhajujeme, tam se prostě ohradíme způsobem jaký je nám dostupný. Kde začínají urážky a násilí končí asertivita, končí pokus o domluvu a volíme způsoby jak uznáme za vhodné. A jež jsou nám dostupné.

Takže zítra ještě komplimenty a tím bychom ten mini základ komunikace měli za sebou. Protože jsem se rozhodl, že to zpracuji podrobněji a postupně to budu umistovat na web, ale jinam, tak pak bude v mém infu adresa kde to najdete. Budete-li mít zájem.

       

Komentáře

[kotyz]

vsechno hezke, uz jen aby se tim lidi zacali ridit...

ty vecny flamy mi lezou na nervy (mozna duvod proc uz nectu zive.cz)

[00000 0000]

zaujem urcite je. Aspon ja mam zaujem velky. Len tak dalej.

[Lada]

Pekny cteni, skoda jen, ze kdyz se clovek rozohni, tak presava myslet a vsechny dobre minene rady jsou v cudu. Jeste jednou diky.

[Jan Jílek]

To motto nekecá. Je to jen a jen otázkou cviku a času. Trocha vytrvalosti taky neškodí

[Hadice]

A kde povedeš praktická cvičení? )))

[USAMA]

Docela by mě zajímalo jakým způsobem se má řídit jedinec, který chce kritizovat na webu. Osobně používám dost verbální způsob komunikace a při fyzickém kontaktu spolukomunikátor jasné ví o čem mluvím (doufám.. )), což se nedá říci na webu. Takže řeknu-li větu: "Ty jsi ale debil" tak oponent muže tuto informaci přijmout podle toho jakým komunikačním médiem je to zděleno. Verbální projev tvoří většinovou informaci, kdežto slovní význam asi 10%. Tento problem by se dal odstranit tím že se budu na webu vyjadřovat jako stroj. Ale to nechci protože jsem člověk a emoce mám rád. Tak co s tím?

[Jan Jílek]

No když mermocí trváš na tom, že je debil, což může být, ale v tom případě pouze popisuješ jeho duševní stav, ale neprovozuješ kritiku. To jen tak na okraj. . Debila nezměníš, ale inteligentní člověk na kritiku sem tam reaguje změnou chování.

[wake]

IMO "verbalni" znamena "slovni". to, o cem mluvis, je intonace a body-language, tedy typicke priklady non-verbalni komunikace.

kdyz reknes "ty jsi ale debil", nejde o kritiku.

emoce se daji popsat [ *-) 8-x &-/ je to jasne, nebo se tu mam i vykakat? ]

prave jsem te zkritizoval na webu, a nerekl bych, ze moje vyjadrovani je strojni.

[XXX]

TAK.