Komplimenty

6.2.2006 16:44 | Přečteno: 2602× | poslední úprava: 6.2.2006 16:54

V poslední části seriálu o kritice jsem slíbil, že tohle bude poslední příspěvek na téma „Komunikace”. Myslím si že skončit tím co je v asertivitě a v komunikaci to nejpříjemnější není vůbec k zahození. Komplimenty jsou asi to nejhezčí co lze v komunikaci obdržet.

Kompliment je totéž co kritika, pouze v opačném gardu. Jestliže kritika je sdělený negativní pocit, je kompliment zase tím známým vyjádřením pocitů. Zase se jedná o snížení emoční hladiny, která nám umožní udržet psychickou stabilitu.Udržet psychickou stabilitu je nutné už jen z toho důvodu, který popíšu v takovém povídání z mého mládí.

„Chtěl by si vyhrát sto miliónů? Chtěl, moc bych chtěl. No kdybys je vyhrál bylo by to stejně pro tebe neštěstí. Neštěstí a proč? Protože by ses samou radostí zbláznil, zbavili by tě svéprávnosti a zase bys nic neměl.”

V uvedeném samozřejmě nadsazeném příkladu je zřejmé, že se obecné ví o škodlivosti nadměrné radosti na psychický stav jednotlivce. Konečně jak říká další moudrost z lidu: „Čeho je moc, toho je moc.” Moudro říká je něčeho je příliš a tím pádem to škodí. I příliš peněz je zdraví škodlivé. Konečně vypráví se, že když chtěli v Číně se bezpečně zbavit následníka císařského trůnu splnili mu každé jeho přání co se požitků týče. Jednoduše ho udolali „dobrem.” proto se mimo jiné v každé kultuře i náboženství doporučuje přiměřenost a námaha. Má to sebezáchovný ventil.

Takže kompliment je sdělený pocit. Asi takto:

• Libí se mi váš kabát
• Mám radost, když vás vidím
• Miluji vás a toužím po vás
• Cítím se tu bezpečně
• Tvoje přítomnost mě uklidňuje

Mnozí si zcela určitě všimli, že komplimenty říká člověk způsobem hovořící o jeho duševním stavu. Zásadně nehovoří o tom že slečna je krásná, má pěkná prsa a nebo že to auto je bezva a ten film je Boží. „To všechno není kompliment, ale hodnocení. ”

Hodnotit znamená soudit, soudit znamená dávat najevo, že vím lépe než ti druzí co je správné a co ne. To většina lidí nelibě nese, když jim ti druzí předkládají své vidění světa a chtějí aby to uznali za fakta. To že obraz má ten a ten rozměr je fakt, to že hory jsou vysoké tolik a tolik je fakt.( Tedy podle metody jakou se to měří.) Ale jestli jsou ty hory, ta ženská nebo obraz krásné to už se těžko shodneme To je věc osobní preference. Mě se například líbí brunety s modrýma očima a s výškou mezi 170-180. Mají-li číslo podprsenky tři, je to z mého hlediska skvělé, a pokud je jim kolem 25 let, tak to nemá v mých očích chybu. Ale to je moje osobní preference. Z malířů miluji impresionisty a v poezii prokleté básníky. Z operačních systémů preferuji BSD a Slackvare a Arch Linux. I když těm operačním systémům moc nerozumím.

Další nebezpečí, které skrývá takzvané pozitivní hodnocení spočívá v tom, že když moc chválíte lidé kolem vás zpozorní a mohou se zeptat co za tím je. A přestanou důvěřovat. samozřejmě pokud je za vašeho sdělováni zřejmá verbální i neverbální jednota, pak jste většinou podstatně důvěryhodnější.

Jestliže shledáme kompliment věrohodným v intencích toho co tu bylo popsáno prostě za něj poděkujeme a dál se jím nemusíme zabývat. Nemusíme kompliment oplácet, protože nám jej sdělující podal z důvodu svého emočního přetlaku. Kompliment říkáme tehdy, když jej cítíme. Jinak není důvod. Není to zdvořilost, ale psychická a duševní hygiena, která nám může otevřít leckteré dveře.

Existuje něco čemu se říká skrytý kompliment. Je to v těch případech, kdy například moje šéfová na mě chce abych něco udělal znova. na jednu stranu dává najevo svou nespokojenost, na druhou mi svým požadavkem sděluje, že mě považuje za dost kompetentního abych uvedenou záležitost uvedl samostatně do pořádku. Pokud by to svěřila kolegyni byla by to pro mne informace, že už mě nepovažuje za kompetentního a schopného se v té věci orientovat.

Tak a to je zatím všechno co jsem chtěl sdělit o komunikaci. Jsem rád, když mi lidé věnují svůj čas a pozornost, je to pro mne jasná informace, že sděluji něco o co je zájem. A to přesto, že s tím mnozí nesouhlasí. Ani na vás nechci abyste s tím bezmyšlenkovitě souhlasili. Kritizujte, namítejte, hádejte se . A nemusíte mě mít všichni rádi a vážit si mě. I to patří k životu a ke svobodě.

       

Komentáře

[Filip Dominec]

Většinou platí toto:

- Máme radost z komplimentů

- Nelíbí se nám kritika

Myslím, že by bylo mnohem lepší toto:

- Mít radost z konstruktivních komplimentů i kritiky (prospívá věci)

- Odmítat nepodložené komplimenty i kritiku (snaha vetřít se cíli (nebo jen společenská konvence) nebo cíl otrávit)

Osobně se o to u sebe snažím. Nepodložené komplimenty mají občas udělat cíli radost; vzhledem k jejich nepodloženosti ale moc IMO neplní účel.

[Ištváň Gulemiházy]

A musí kompliment (keďže to je výsledok psych. pretlaku) nutne plniť účel ? To by mi prišlo príliš faktické, chladné.

[Jan Jílek]

nemusí, ale plní

[wake]

vhodny kompliment v pravou chvili dokaze divy. cesky se tomu rika "alpinismus analniho otvoru".

[Jan Jílek]

No vida a já myslel, že jsem napsal, že komplimentem lze uělat někomu radost aniž bych mu lezl do prdele. Jo jo. Copak jsem to vlastně napsal?

[wake]

ehm... ja jsem napsal, ze komplimentem lze nekomu zalezt do otvoru, aniz by se mu tim nezbytne delala radost.

coz, pokud mne logika nesali, neni s vasim tvrzenim ve sporu...

[Petr Jelínek]

Je normální, že mi komplimenty od 99% lidí spíš vadí, než že by mě potěšily? Jsem asi divnej...

[Jan Jílek]

Nejste, jen nedůvěřivej, asi máte k tomu důvod

[Petr Jelínek]

Díky za povzbuzení, ale blbý je, že o žádným důvodu nevím. Nikdo mi nikdy nic tak hroznýho neudělal. Obávám se, že jsem případ pro Vás.

[wake]

paranoia jeste neznamena, ze po tobe nejdou...