Pejskové, kočičky mezi námi

26.8.2006 18:34 | Přečteno: 1075×

Pořád mi hlavou běží, ta diskuse kolem domácích zvířat. Tedy především koček. Vykašlu se na dohady jestli se chovají kočky tak či onak a zkusím se podívat na celý problém soužití člověka se zvířaty. Tedy jak ho vidím já. A dopředu říkám, nebudou se každému moje názory líbit. Neříkám názory aby s nimi byl někdo spokojený. Říkám je proto, že si je myslím a dokud kdokoliv nepředloží někdo fakta, že je to jinak, vyslovuji je a myslím si své názory i nadále. Za fakta nepovažuji tvrzení o tom že jsem hlupák a ničemu nerozumím, ani obviňovaní, že chci z někoho dělat blbce případně jakési filosofické názory a úvahy. Pouze jasně prokazatelná fakta.

S fakty se nepolemizuje, ty se pouze ověřují, potvrzují, vyvracejí a případně interpretují. S názory se polemizuje. Kdo chce, může v této debatě tvrdit o cokoliv o svém spolužití se zvířaty. Případně o chování zvířat, aniž by mě to nějak uráželo. Ovšem bude-li někdo u toho tvrdit, že jsem třeba „hovado” zřejmé zpozorním a už to nebudu považovat za názor, ale jen třeba za pokus mě urazit. Jestli se urazím to ještě nevím. Ale. Sám za sebe tvrzení, že například: „Kočky při lovu myší skáčou salto nazad s rotací kolem vlastní osy.” nepobažuji za útok na vlastní osobu, ani na útok na mou psychickou rovnováhu, ale pouze za tvrzení. Tvrzení, které buď autor tvrzení dokáže a nebo ne. Pokud nedokáže, můžeme se bavit o tom jaký má důvod to či ono tvrdit. Takže s názory se polemizuje, ale pokud je berete jako osobní urážku je to především váš problémem.

V předchozím blogu jsem to už malinko nakousnul. Vzpomínal jsem na to jak jsme žili s našimi zvířaty u nás v rodině. Pokud říkám zvířata, mám na mysli především psy a kočky. Králíky, kachny slepice ne, protože to nebyli příslušníci společenství, ale zdroj potravy pro společenství lidí, psů a koček. Psi a kočky jsme nikdy doma nevnímali, že nám patří, ale, že k nám patří. Něco k někomu patřit a něco někomu patřit to je lehký rozdíl. Si tedy myslím. Zvířata nebyli členy rodiny, ale členy lidského a zvířecího společenství.

Psi se chovali podstatně závisleji a více omezovali ve volném pohybu než kočky, méně opouštěli společenství, (sem tam někdy zdrhli, to dá rozum) už jen z toho důvodu, že zřejmě vnímají víc lidi, k nimž se před lety přidružili, jako smečku z hlediska jejich rozdílného sociálního uspořádání od koček. Takže třeba kocour jménem Bohouš, měl tolik volnosti, že by mu ji všichni naši psi co jsme v průběhu času měli mohli závidět. Kdyby to ti hafíci svedli.

Bohouše jsem asi ve svých 13 letech přinesl domu jako kotě, neboť se ke mě cestou z Kvádrberku, kde jsem provozoval jakási alotria až do tmy, což byl jasný časový údaj v němž jsem musel být doma, přidal. Zcela regulérně si mě vybral jako společníka a šel se mnou domu. Kňučel mňoukal a lísal se. asi nechtěl být pro tu chvíli sám a scházela mu máma. Tak jsem mu řekl: „Jdeme kámo.” A šel. Pak se lísal, tedy jsem ho vzal na ruku a bylo.

Táta řek jen „co to zase táhneš domů?” To byla celá debata na Bohoušem. Moje mladší sestra mu nalila mléko a stal se členem party. Druhý den dostal jméno, to když máma mu řekla „ Nelísej se ty Bohouši.” To mu zůstalo. Bohouš chodil ven jak chtěl, kdy chtěl. Čistotě jsem jej naučil rychle a rázně. Vydělal se na podlahu a vyletěl oknem. Dopadl do trávy, za chvíli mňoukal za dveřmi. pak už si vždycky zamňoukal. Žil s námi asi pět let. Těsně předtím, než jsem šel na vojnu odešel a už se nevrátil. Jak skončil nevím. Chvíli jsme ho hledali, pak jsme zapomněli.

Takhle u nás žili všechny kočky. Kastrovat jsme je nedávali, prostě jsme se smířili, že kočky takhle páchnou a jestli chceme aby s námi žili, tak si musíme zvyknout. Kastrovat kocoura to nikoho ani nenapadlo. To že chodil domu orvanej, stejně jako já, bylo považováno za znak kvality kocoura. U mě se ta orvanost tolik benevolentně jako u Bohouše nebrala, ale taky se z mých rvaček na ulici nedělal žádný velký problém. Jako u Bohouše. Prostě kocouři a kluci se rvou. Občas. A to že se kočka ztratila prostě patřilo ke kočce. Vzpomínám jak v naší kůlně se zabydlela kočka, která evidentně opustila svoji partu. Mléko, trochu žrádla vzala, ale nikdy jí ani nenapadlo, že by přišla na návštěvu. Zrovna tak v Bohnicích. Couraly po zdrojích žrádla, ale že by se některá hodlala nastěhovat k někomu, jsem si nikdy nevšiml. Možná, že byl takový případ, ale nevím o něm. Jedině že někdo chytil kotě a nechal ho u sebe. Ale dospělá samostatná kočka nikdy. Evidentně si vedou svůj kočičí život.

A jak se tuhle tak debatovalo a ukazovaly se ty fotky kočiček, mazlíčku, nestačil jsem žasnout. Kastrované kočky aby nepáchly. Zavřené v bytě. Bez možnosti procházky a výletu na střechu, bez možnosti si pořádně užít. Jak kočky tak kocouři. Vzpomínal jsem na naše kočky a na kočky třeba v blázinci, nebo smečky toulavých psů v Chile, které se tam opravdu potulují všude, snad mimo Atacamy. Některý vypadají fakt mizerně. Mají skutečně psí život. Život kde se musejí starat sami. A ti psi to svedou. Stejně tak jako ty kočky.

To jen fantazie některých lidí nezná meze a jak tak fantazírují, tak se domnívají že bez nich ty kočky nepřežijí, stejně jako psi. Přežijí. S námi to mají jednodušší, a to že jsou schopni jakési kooperace s námi není z lásky k nám, ale z výhodnosti. Když mi někdo řekne, že má kočku jako dítě, musím se jen usmát. Ta kočka se o sebe postará. Bohouše, nikdo neučil chytat myši, ale on se to naučil, stejně tak jako chytat ptáky. A uživil se i bez nás. My jsme byli bonus jeho kocouřího života. Klidný koutek, kde si lízal rány. A jednoho dne, bud podlehl v nějaké bitce a nebo objevil něco zajímavějšího a odešel. Prostě žil kočičí život. Se všemi riziky i potěšením.

Takže si myslím, že ten kdo dá kočku kastrovat aby mu nesmrděla, zavírá ji v paneláku, kde nikam nemůže, klidně může mít pocit, že tu kočku miluje, ale spíš si myslím, že miluje svoje potěšení z kočky, která jej bere jako společníka, protože jiného nemá. Kočky jsou soliteři, ale i soliteři potřebují občas společnost a oporu. Ale taky svobodu. Kočky zrovna jako psi aby byli v kondici, potřebují určitou míru zátěže a napětí. Stejně jako většina lidí.

Je málo zábavnějších věcí než sledovat kočku při lovu. Jakoukoliv kočkovitou šelmu je vždy fascinující sledovat při zabíjení. Je to jejich přirozenost. Stejně tak jsem fascinovaně sledoval v Chile smečku psů, když naháněla ovci. Dostali ji. Občas jsem musel mít v ruce pořádný klacek, aby si pejskové uvědomili, že každá sranda něco stojí. Není to příjemné, ale i to patří k věci. Všichni psi co s námi doma žili, měli možnost běhat. Ne že ráno jsem s ním vyšel aby se vyprázdnil a šup zpátky domů. Ale chodil se mnou všude, kam jsem šel já. Patřil ke mě. Ne mě. Ke mě. Ale než bych jakéhokoliv psa nechal zavřeného v paneláku, samotného celý den, aby neměl co na práci, žádný pohyb. Tak z lásky k těm psům to neudělám. Žádného psa ani kočku se jen z tohohle důvodu k sobě nevezmu.

Kočky i psy mají vždy velký počet potomků. Není to samoúčelné. Většinou z jednoho vrhu přežije jen některé mládě. To nejschopnější. Zbytek prostě jsou ti, co neprošli výběrem. Není třeba nějakého sentimentu. Sentiment není láska. Psi co s námi žili, dostali nažrat, lísali se k nám, my je hladili, což jim dělalo dobře, běhali po zahradě a jinde a když přišel jejich čas, odešli. Bylo to smutné a oplakal jsem jejich konec. Každého. Ale bral jsem to a beru jako součást života. Smutek pomine a přijde něco dalšího. Mám rád svobodu a volnost. Mám rád toulání protože mi to poskytuje pocit svobody. Ti psi vypadali podobně. Byl jsem člen jejich smečky a společně jsme spolu běhali.

Pamatuji na svého posledního psa Buka, německého ovčáka, který vždy vyrazil a běhal strašně rychle v kruhu kolem mě. A když byli další psi, tak s nimi. Bylo zajímavé sledovat jak se v těch krátkodobě utvořených smečkách vytvářela hierarchie. Mohl bych být v pokušení to vysvětlovat jak to ten pes nebo kočka má. Ale nevím to, všechno jsou to jen dohady a interpretace. Naše lidské interpretace. Možná to běhání miloval, možná mu jen pud přikazoval pohyb, ale v každém případě jej potřeboval. Neměl jsem možnost se jej nikdy neptat. Možná i kdyby uměl mluvit, neuměl by to zodpovědět.

A takového tvora pohybu a námahy potřebného bych měl zavřít na celý den a určovat mu, kdy smí běhat a kdy ne? Osobně bych to za projev lásky k němu ze své strany nepovažoval.

       

Komentáře

[yennefer]

Naprosto souhlasím. Vzpomínám si na mého kamaráda z Izraele, ten se nám, Čechům vždycky posmíval, že každá správná česká rodina se skládá ze škodovky, a pak z mámy, táty, jednoho dítěte a psa. Za těch 15 roků se to nějak zredukovalo na psa či kočku. Konečně, pořídit si dítě je prostě větší zodpovědnost než mít kočku nebo mopse, ale ty city, ty se přelstít nedají. Pak to holt vypadá tak jak to vypadá. No, já mám radši děti dvě, užiju s nimi spoustu štěstí a legrace a po zvířatech v paneláku netoužím.

[Jan Jílek]

No někteří dokonce už jen kočku porcelánovou. Prý to líp vypadá a nepáchne.

[klassik]

nebo na ledviny

[tryah]

Hehe :<)<!--

[rnj3e]

Zajímavé čtení, až na pár chyb:
Psy a kočky jsme nikdy doma nevnímali
Zvířata nebyla členy rodiny
Takhle u nás žily všechny kočky ... aby s námi žily
Patřil ke mně. Ne mně. Ke mně
Kočky i psi mají vždy velký počet potomků
Kočky mám rád a jestli bych netrávil zrovna celý den v práci (a budu nadále bydlet ve velkoměstě), tak jsem natolik egoistický a schopný si kočku do bytu (třeba cihlového) pořídit

[Jan Jílek]

Jo jo, jak myslíte. Já nebrojím proti tomu. Jen tak uvažuji. Konečně "milovníci" zvířat se nedájí přesvědčit a klidně z "lásky" ke psům nechají zaneřádit od miláčku pejsků cokoliv a kdekoliv. Včetně hřišt, kde si hrají děti. Jenže ty děti většinou nejsou jejich, tak co by se starali. . Zvířata jsme nevnímali jako členy rodiny ale, jako členy širšího společenství. Lidkého a zvířecího. Co na tom vidíte za chybu? Pes patřil ke mě. Nebyl jsem majitelem psa. On patřil sobě samému. Já jsem byl jen nadřazený člen jeho smečky. Z jeho hlediska, kdybych to tak řekl. Každá průměrná kočka má několik koťat do roka. Valná většina fen mívá několik štěňat. Pokud je připuštěna a vrhne. Tak co je na tom chybného?

[rnj3e]

Perfektní reakce;

jestli jsem zvolil nešikovné označení, tak se omlouvám - text je samozřejmě v pořádku, jde jen o pravopisné chyby (zvýrazněno tučně)

[Jan Jílek]

Jo gramatika? Škoda, že jse to nepodtrh červeně a nedal za pět.

[Jan Jílek]

Smečka nebo tlupa není rodina. Není tvořena jen členy rodiny. Komunita také není rodina. i když její příslušníci se mohou cítit velmi blízko. Pes je pes, kočka je kočka, ale nejsou moji příbuzni. I když se mnou žijí.

[D-Evil]

Kočka žijící třeba 6 let v bytě bez možnosti výletu do přírody nemá šanci venku sama přežít, nedokaže si zajistit stálej přísun potravy. Do úplně volný přírody se většinou nedostane a poblíž civilzace prostě nic takovýho k dispozici neni. A většina domestikovanejch koček bude mít asi problém i se zařazením do nějaký smečky, nemluvě o tom, že ve smečce toho jídla budou mít ještě míň.

A psi? Troufám si tvrdit, že předevšim nelovecký plemena nemaj šanci, ve volný přírodě chytnou maximálně rýmu.

[D-Evil]

Kočka žijící třeba 6 let v bytě bez možnosti výletu do přírody nemá šanci venku sama přežít, nedokaže si zajistit stálej přísun potravy. Do úplně volný přírody se většinou nedostane a poblíž civilzace prostě nic takovýho k dispozici neni. A většina domestikovanejch koček bude mít asi problém i se zařazením do nějaký smečky, nemluvě o tom, že ve smečce toho jídla budou mít ještě míň.

A psi? Troufám si tvrdit, že předevšim nelovecký plemena nemaj šanci, ve volný přírodě chytnou maximálně rýmu.

[Jan Jílek]

Ti psi co jsem tak sledoval a co sleduji, vetsinou nejsou lovecka plemena. Ale je zajimave jak se z nich rychle lovci stanou. Navic pokud a to vetsinou psi volne ziji ve smeckach jsou si dosta napomocni. Jinak lovi treba mysi, krysy atd. Neohrnuji cumak, je to maso.

[kotyz]

to je pravda. nas domaci pes kdyz s nim du ven si taky odbehne na pole, chvili hrabe az vyhrabe nakou tu mys a s chuti si ji sezere. akorat by uz pak nemusel hrabat doma v zahonech ...

a zadnej loveckej neni a nikdo ho to taky neucil. takze bych se nebal ze by ve volny prirode neprezil. kdyz ho teda nakej myslivec nestreli. ty se s tim neparaj - pali po vsem co ma chlupy a hejbe se ...

[Ondřej Čečák]

"Kočka žijící třeba 6 let v bytě bez možnosti výletu do přírody nemá šanci venku sama přežít, nedokaže si zajistit stálej přísun potravy."

AFAIK to neni pravda, nechce se mi hledat odkaz, ale tusim v nejakem televiznim dokumentu to zkouseli a adaptace tlustych linych kocek z domacnosti byla temer neuveritelna.

[d.f.h]

Jasně. Když musí, tak musí.

[x]

Že by fidorka?

[fakenickname]

Mohl by jsi prosím v článku občas zdůraznit (tučným písmem, citací, ..) pá slov, který vystihují myšlenku zápisku? Než se člověk dozví o čem to vlastně tak nějak je tak uteče moc času..

[David Watzke]

To by třeba pro mě byl zapeklitej úkol i když jsem si to přečetl celý

[Jan Jílek]

Jisteze mohl. kdyby se mi chtelo. Moc tagu potom na muj vkus, takze se mi spis nechce. >-)

[Jan Jílek]

Bohuzel nevidim vase komentare. Nekam se mi ztratily, takze nemohu odpovedet.

[d.f.h]

Až budu bydlet tak, že budou moct moje kočky chodit ven kdy se jim zachce, samozřejmě jim v tom nebudu ani trochu bránit. Zatím tomu tak není, ale že bych si kvůli tomu kočku nepořídil, to ne. Asi tak.

Každopádně nevím, jestli se můj komentář k tomuhle článku vlastně hodí, dostal jsem se totiž jen asi do poloviny a pak to vzdal. Omlouvám se, ale je pět minut po půlnoci .

[klassik]

To je to nejhorsi co muze byt.Je to skodna a mela by se odstrelit

[rnj3e]

Před chvílí mi jedna (bílo zrzavá) kočka přeběhla (na sídlišti) přes cestu

[Jan Jílek]

Eště že tak, snad nějaký kočky žijou mezi námi po svým.