Kyvadlo se kýve

20.6.2007 23:04 | Přečteno: 1338× | poslední úprava: 20.6.2007 23:21

Stál jsem mezi dvěma. U pokladny. Ta přede mnou kolem dvaceti pěti, černá jak uhel. Černá a krásná. Zřejmě z Etiopie. Ta za mnou, blondýna, dlouhé vlasy skoro do pasu. Tak ke třiceti. Stál jsem a prohlížel si je obě. Bylo se na co dívat. Vysoké, štíhlé a neskutečně „nemravně ” velká prsa. Obě. Krásně nemravné. Stál jsem mezi ni mi a dumal. Dumal nad tím jak se ubránit tomu biologickému útoku, který mě nutil po nich pořád se dívat. Nakonec na mě přišla řada, černá kráska mezitím zaplatila a odešla, tak jsem tam aspoň zapomněl chleba. To jsem celý já. Koukám po holkách a pak nemám chleba. Po odchodu černé krásky jsem se díval alespoň po té blondýně. Přišel jsem na to, že nemám chleba až když jsem dorazil domů.

Nakonec mi to zas až tolik nevadilo. Měl jsem ještě nějaké suchary a poobědval jsem banány a jogurt, dvě koblihy plus broskve. Oběd mi chutnal. Už asi 23 let prakticky nevařím na výhody teplého jídla nevěřím, protože jsem skutečně přesvědčený, že tohle dobře rozkousané jídlo je stejně dobré jako vařené. Dobře rozkousat se mi zase daří, neboť už nekoušu na obroušené zuby. Život je okamžitě krásnější. Samozřejmě život je krásný i s obroušenými zuby, jenže při jídle ten samotný akt ztrácí něco ze své skvělosti. Ten akt jídla. Přeci jen kousat jen na jednu stranu je samo o sobě namáhavé. K tomu ještě přitom dávat bedlivý pozor aby ani smítko o špičáček nezavadilo, protože potom onen dotek vnímá každá mozková buňka.

Dával jsem si do pořádku také finance. Navíc jsem si šel pro novou platební kartu do spořitelny. Byli na mě hodní, mysleli na mé zdraví. Napřed mi řekli, že sice účet mi převedli. Což po roce, kdy jsem dával žádost aby tak učinili je „celkem zázrak, ” ale abych nepodlehl přílišnému optimismu, oznámili mi, že karta pro kterou jsem si přišel ještě nedorazila. Zachoval jsem glanc. Dáma byla pohledná a věděl jsem, že ona asi opravdu není na vině. Nebyla jak se nakonec ukázala. Omluvila se požádala mne o číslo mobilu. Já jsem ji ho dal, ujistil jsem, že toho pána z Děčínské pobočky, co ji minule na její dotaz, z jakého důvodu ten účet nepřevedli, ji odpověděl: „Sorry vole,” jednoduše podám. Dnes jen neposlal kartu.

Opustil jsem pobočku a kráčel směr od Krakovské, kde jsem byl u zubaře směrem k blázinci.Než jsem dorazil k Delvitě, zvonil mobil a ona pohledná dáma mě informovala, že karta z Děčína dorazila jen ji měla jiná kolegyně. Tedy jsem se nerozčiloval, při vědomí, že chodci žijí nejdéle, jsem se vrátil, převzal kartu a pokračoval opět směrem k blázinci. Onomu gentlemanovi jsem se v duchu omluvil. Byl v tom pro tentokrát nevinně. Do blázince jsem dorazil včas. Akorát jsem potkal Jiřinu, jež si ke mně šla pro nějaké materiály na mou novou knihu. Stejně je to divné říkat: Má nová kniha. Ale je to tak, nová kniha vyjde, ještě se z Jiřinou párkrát pohádám a už to bude. Jediné co mě mrzí, že nebude v tvrdých deskách. Na to asi mít už nebudu. Na to těch sto tisíc stačit nebude. Ale nešť, bude taky hezká a bude naučná.

Z Jiřinou se hádáme docela dobře. Neumím si představit, že by to mělo být jinak, ale konflikt, pokud je zvládnutý a dobře vedený je vždy cestou k cíli. To jen naivkové mají představu, že existuje nějaké rozumné domlouvání. Málokdy. Lidé si sdělí své názory, nasadí maximální míru a potom slevují. Mezitím se objevují jiné nápady, které jsou samozřejmě také geniální, ale zase se ukáže, že celkem předběhly dobu a pokud nepředběhly dobu, tak možnosti. Mě osobně napadlo během těch debat kolem financování, grafické úpravy a dalšího, několik pravděpodobně uskutečnitelných věcí, jež bych mohl celkem bez nějakých zvláštních nákladů a úsilí s vydáním té knihy spojit. Takže já osobně ty konflikty za ztrátu času nepovažuji.

Už mě dávno nedeptají a nevycházím z nich z pocitem jako kdysi, že jsem zcela úplný blb, co bude jednou odkázaný na obecní polívku. Otužil jsem se během života. I s tou spořitelnou to mělo svůj efekt. Uvědomil jsem si, že tedy osobní sporožirový účet u nich mohu mít, ale podnikatelský zřejmě ani náhodou. Po zkušenostech, které jsem za posledních půl roku s tou institucí udělal, půjdu jinam. Nakonec pokud spořitelna má zájem zaměstnávat pitomce, pak ji v tom bránit nebudu. Jen se poohlédnu po něčem jiném. Nepropadnout mi platnost karty asi bych se neujistil zcela a zůstal bych v nevědomosti, že jsem klientem bídně fungující banky.

Zrovna tak, jako při některých potíží s tiskárnou z předchozí knihou. Už vím co dělat v případě nějakého zmetku. Učíme se. Nepatřím mezi ty, co si myslí, že nejsem nic schopen ovlivnit. Už vím, že tiskáren je dost, práci potřebují a pokud udělají chybu, jsou ochotni ji napravit ve své režii. Zrovna tak i jiné věci. Přeci jen, pokud třeba mobilní operátor začne ztrácet zákazníky, stejně jako tiskárna má možnost dvou věcí. Napravit své chování a nebo zkrachovat. Místo něj okamžitě nastoupí jiný. Oni to vědí, a já to vím také. Jestliže si čtrnáct dní nemohu vyzvednout peníze z bankomatu, pak se mi ani nemusejí omlouvat. To mi jen dali informaci, že nefungují.

Zrovna tak, když mi zamíchá vědomě v tiskárně vadné výtisky mezi dobré. Což se stalo nám. Pak se mi nemusejí omlouvat, jen nahradit a stejně už nikdy u nich nic tisknout nedám. Jedině že by byli jedinou tiskárnou na světě. Ale to bude asi až v dobách kdy zvítězí světový komunismus. Pak bude jedna centrální tiskárna pro celý svět. Toho se doufám už nedožiji. Stejně za dva roky už bude tenhle demokratický režim trvat dvacet let. Ne že by byl nějak extra, ale je tak asi o tři sta procent lepší než ten co jsem v něm žil čtyřicet let.

Samosebou mladí levičáci a antiamerikanisté se mnou budou hluboce nesouhlasit, ale to je mi celkem jedno, protože oni nevědí, že v těch dobách by tak mohli nesouhlasit maximálně v duchu. Jinak by drželi hubu a krok. S tím je nebudu unavovat. Mají právo si stěžovat a naříkat. Nadávat a nikdo je nezavře. Používat internet a pc. Tedy o internetu jsme neměli ani páru a pc jen velmi malou.Sem tam někdo věděl, že něco takového existuje. Což v těch dobách nebylo v takzvaném táboře socialismu vůbec samozřejmostí. Nejen díky technickému zaostávání. Ale i obyčejná kopírka byla pod dohledem. Obávám se, že v těch dobách by dnešní antiamerikanisté byly velikými přívrženci USA.

Trošku jsem si probral těch pár dní. Také jsem vykopnul Debiana a zase jej nahradil Slackwarem. Jen tak. Chtěl jsem zase něco jiného. těšilo mě si opět nastavit Slackware. Pohrát si. Debian mi vyhovoval a na notebooku jej nechám. Sledoval jsem pár těch debat kolem woken. Jsem rád, že existují tyhle free distribuce. Pro mne zcela stačí a jestli Novell a další chtějí spolupracovat s Microsoftem, nechť tak činí. Uvidíme co z toho vznikne. Ale jak známo. Firmy a operační systémy přicházejí a odcházejí.

Byly doby, kdy wokna nebyly, a žili jsme. Možná se dočkám chvíle, kdy zas wokna nebudou a svět IT, klidně půjde nerušeně dál. Nakonec vždy dojde k rovnováze. Ve všem. Bude to jen okamžik, pak nastane výchylka na jednu nebo druhou stranu a opět se kyvadlo vrátí do středu. Možná se dočkám chvíle, kdy nebude ani Linux a bude něco jiného. A spory budou pokračovat o něčem jiném. Stejně důležitém a zajímavém. Jo jo.        

Komentáře

[David Ježek]

zrovna před pár dny jsem po 7 letech vytáhnul Asimovovu autobiografii. při čtení tvých zmínek o "mé knize" jsem si vzpoměl na jeho hlášky a nemohu se přestat smát. S knihou držím palec, přeci jen Asimov to měl lehčí, Doubleday bral takřka vše co napsal ... a že toho napsal jak nasráno (dámy prominou). Čest jeho památce a dílu. A ty nepovedený herče a ještě horší prezidente Reagane, doufám že je ti v hrobě hodně hnusně, za svůj postoj k AIDS v 80's si nic jiného nezasloužíš.

Pardon za offtopic

[frm]

....protože oni nevědí, že v těch dobách by tak mohli nesouhlasit maximálně v duchu. Jinak by drželi hubu a krok. S tím je nebudu unavovat. Mají právo si stěžovat a naříkat. Nadávat a nikdo je nezavře. Používat internet a pc. Tedy o internetu jsme neměli ani páru a pc jen velmi malou.Sem tam někdo věděl, že něco takového existuje. Což v těch dobách nebylo v takzvaném táboře socialismu vůbec samozřejmostí. Nejen díky technickému zaostávání. Ale i obyčejná kopírka byla pod dohledem. Obávám se, že v těch dobách by dnešní antiamerikanisté byly velikými přívrženci USA. ...

my starsi bychom meli byt k tem mladsim kolegum uprimni a prestat uz s tim moralizovanim. Kdyz to takhle pujde dal, tak krome Husaka a Grebenicka byli vsichni obyvatele v dusevni opozici a nesouhlasili s tim systeme.

Vazeni mladi kolegove, tak to neni. 90% procent obyvatel byla s tim smradeckem srozumnena a citila se velmi dobre. Sebrat se v patek po obede na chatu, chodit k reznikovi zadnim vchodem a pritom mit v kapse tu spravnou legitimaci a v hospode nadavat na Rusaky a komunisty. Verte mi, rada lidi vedela jak to chodi na zapade a jen velmi malo to risklo, se postavit na vlastni nohy a odjet do toho raje. Nedejte na ty reci o kopirkach a jak to bylo vsechno zle, to opravdove maso prijde za 20 let, az to budete muset zivit ...

[Petr Bravenec]

V roce 89 mi bylo dvacet, nedovedl jsem si představit, že by mělo být kolem mne něco jiného, tábor socialismu byl můj svět. Byl jsem naň adaptovaný a vyznal jsem se v něm (úměrně svému věku a nátuře). Po pádu komunismu jsem byl vyděšený a měl jsem strach z toho, co přijde.

Ale na řeči o kopírkách dám, protože si dobře pamatuju, jak v mém prvním zaměstnání byla klika od "kopírky" (vše se ťukalo na blánu na psacím stroji) zamčená v trezoru a když bylo potřeba rozmnožit nějakou dokumentaci, bylo potřeba absolvovat menší papírový boj a samotný akt množení se konal pod dohledem podnikového vojenského zřízence. Pamatuji si, jak se na vojně zamykaly válce z psacích strojů, aby kolem jednadvacátého srpna nikdo nemohl naťukat ani několik vět.

Bylo mi jasné, že něco není v pořádku a na rusy a komunisty jsem nadával z plných plic. Nadávala většina.

Dneska nadávám a budu nadávat na USA, protože cítím, že právě z toho směru se sem hrne něco podobně nepříjemného, pouze zabaleného do růžových řečiček o demokracii a terorismu, v jedné ruce hamburger na ucpání huby většině a v druhé ruce policejní želízka na pacifikaci nesouhlasících.

[kyknos]

Ne každý držel hubu a krok.

[Jan Jílek]

Každý ne, ale většina. Ti co ji nedrželi byli v kriminále. Jsem rád, že jste to řekl, že ne každý. To jen tak na okraj aby bylo jasné jaký je rozdíl. Mezi tehdy a dnes.

[kyknos]

Ne vždy v kriminále. Mého otce zavřeli do blázince (protože řekl, že Stalin je vůl, což duševně zdravý říci nemůže). Babičce jen zakázali pracovat - překládat.

[masomlejn]

To jak choděj děvčata touto dobou neoblečena, to je skandální! Já si občas v metru ani nemůžu číst, tak aspoň předstírám čtení a přitom se kochám. Ono to vypadá trochu víc vznešeně-kluk pročítající Spolčení hlupců (hehe jak příznačné...asi budu moralizovat jako Ignácius)-než zírající individuum.

P.S. Víš že v "Pátý koloně" maj na veřejném počitači Ubuntu? Si pamatuju jak, po třech týdnech bez počítače jsem se zapsal do pořadníku a jak sem byl (mile) překvapen co to na me z monitoru kouká. Tak i v Bohnicích se propaguje Open Source.

[Jan Jílek]

Do pátý kolony nechodím, ale na oddělení májí na pc aspoň firefox a openoffice. Tak jsou docela pokročilý. Učím oboje sestry používat.

[Petr Bravenec]

Na veřejným, vždycky na veřejným. Kdes to viděl, takové slovo "veřejném"?

[masomlejn]

Někde určitě jo - nejsem specialista na češtinu ale snažim se psát s co nejmenším počtem chyb. Kdyžtak mi vysvětli, kde je chyba.

[masomlejn]

Nebo by to šlo opravit na "na tom počítači kam leze každej!" (-: To zní líp

[Käyttäjä 11133]

Asi studijní deformace, ale vážně jsem čekal nějaký blogpost o fyzice.