Katka, notebook a OpenBSD

2.7.2007 00:47 | Přečteno: 1324× | poslední úprava: 2.7.2007 00:55

Seděli jsme s Katkou na zahrádce v Ládví a posílali si vzájemně fotky z mobilu. Pomocí blue tooth. Tedy já to do té doby ani netušil, že to jde, ale Katka mě naučila a tak jsme se bavili. Fotili se vzájemně a blbli. Už jsme se dlouho neviděli. Naposled na Vánoce. Byl bezvadný čas a málem jsem jej, ale promeškal, protože jsem na setkání skoro zapomněl. Přišel Marcel a povídali jsme a já jsem zapomněl, že mám jít na oběd k Radimovi. Vzpomněl jsem si až když mi Radim volal. Dopadlo všechno nakonec dobře.

Katka mi povídala co a jak, já ji říkal co a jak a byl klid. To že jsem málem zapomněl znamená jedno. Jsem unavený a musím vysadit. Ještě dva dny a potom klid. V sobotu, když Pán Bůh dá odletím a pak budu měsíc v zemi, kde nikomu nebudu rozumět, nikdo nebude rozumět mě, budu si celé dny mlčet, přemýšlet o svých věcech. Zpívat, protože cestou se má zpívat. Kdo cestou nezpívá z mého hlediska ani necestuje.

I přes ono opomenutí byl dnešek velmi příjemný. U Radima jsem se dobře najedl, byly francouzské brambory, protože jsem si je objednal, povídalo se o svatbě, díval jsem se na fotky. Taková docela obyčejná návštěva jaká mě čas od času baví a říká mi že svět je aspoň trochu takový jaký má být. Navíc jsem od Radima dostal k svátku dvě knížky. Fantasy a docela mě obě bavily. Čtu rychle a obě jsem už přečetl. I ono hraní s mobily bylo príma, nejen že jsem se něco nového naučil. Dokonce od své dcery, ale tou příjemnou pohodou. Trochu jsem Katce sděloval rodinné historie. Připadal jsem si jako kdysi můj táta, a jeho bratři, když se rodina sešla, povídalo se, vyprávěly se rodinné legendy.

Rád na tu dobu vzpomínám. Většinou se všichni sešly u tety Jiřiny, která byla takový rodinným středem. Tam jsem se scházeli, tam se domlouvali, někdy hádali, ale ta obrovská rodina deseti sourozenců, jejich dětí, manželek, manželů to bylo něco, co se nedá zapomenout. Trochu mi to připomínalo dnes, když se Katka ptala na moje rodiče, protože ona neměla možnost se s nimi seznámit, vzhledem k tomu, že moje matka umřela krátce před jejím narozením a otec, když ji byli tři roky.

Jsem vždycky moc vděčný za tyhle chvíle, protože i když mě skoro minulo její dětství a dětství starší dcery Petry, tak tátou je člověk až do konce života a lidé se během života mohou setkat kdykoliv. Sice se nedá nic vrátit ani napravit, ale dá se alespoň prožít co jde. Moc jsem rád, že jsem se potkali aspoň takhle. Je mi líto, že jsem se dodnes neměl možnost setkat se svými dalšími dvěma dcerami, ale doufám, že se toho jednou dočkám. Vyprávěla mi onehdy jedna má kolegyně, jak se po smrti svého otce seznámila se sourozenci, které nikdy neznala a o jejichž existenci neměla ani tušení. Byl to pro ni úžasný zážitek. Objevit, že je někdo kdo je slušný člověk a blízký člověk. Byl to krásný příběh. Těší mě, že i takové příběhy se stávají.

Jen noc a venku prší. Čas jak stvořený na vzpomínání. Ale nějak se mi ani nechce vzpomínat. Nechce se mi ani přemýšlet. Jen tak si nechat klouzat písmena po monitoru a sledovat, co se děje s tím co píši. Říkají renomovaní autoři, že pokud začnou psát příběh, jde si nakonec svou vlastní cestou. Něco na to bude, začnu psát a nikdy nevím jestli skončí to psané jako humor nebo mravokárně. Poslední dva blogy na některé lidi působily jako naštvané. Nemám potřebu nikoho ujišťovat o opaku, ale naštvaný jsem nebyl. Jen jsem si uvědomil něco, čeho jsem si dříve nevšil. Tohle se mi někdy stává. Jasná věc nevidím ji, nevšimnu se, najednou se zableskne a nakonec se ukáže, jako důležitá.

Zrovna tak jako mne kdysi napadlo, že sice nevrátím čas, nevrátím svoje mládí a dětství svých dětí ale mohu s nimi být jako dospělý v přítomnosti. To co minulo minulo. A radost z dětí a setkání se dá užít teď, v tuhle chvíli. Říkám to lidem kolem sebe a někteří žijí jen utopeni ve své lítosti, co všechno promeškali a promarnili. Samozřejmě i já lituji toho, co jsem promarnil. A bylo toho dost. Jenže naštěstí jsem se neodnaučil dívat se kolem sebe a všímat si věcí jak se dějí.

Byl to hezký víkend jen notebook se mi opět pokazil. Znovu odchází grafická karta. Už si nikdy nekoupím Acer. Mám ho dva roky a už jednou odešel zdroj, potom grafická karta a baterie. Nic moc. Sice nebyl příliš drahý, jenže jak se ukazuje, tak asi byl dost laciný. Koupím opět osvědčenou značku IBM ThinkPad. Předchozí ThinkPad jsem koupil starší, potom jsem jej věnoval synovi své bývalé přítelkyně, má jej dodnes a funguje. Tenhle krám mě jen zlobí. Už mě nebaví čekat kdy zase něco odejde.

Zřejmě jsem si nekoupil nejodolnější notebook na světě. Ale tak mám alespoň důvod vyhodit peníze. Acer dám opravit a prodám ho. Třeba někomu ještě poskytne lepší službu. Celkem je mi v tuhle chvíli jedno, že odešel. Nový si koupím až se vrátím z dovolené. Budou na něm wokna, takže je smažu a dám místo něj Debiana a OpenBSD. Tím budu mít sbírku základních BSD kompletní. Včera jsem sice nainstaloval OpenBSD na notebook, ona ta grafická karta místy funguje, pak místy se tak chvěje. Není to ono. OpenBSD se mi líbí. Jenže mi jde nainstalovat jen na notebook. Na PC prostě nejde nabootovat. Nevím proč. Jednoduše se zastaví a konec. Operační systémy jsou někdy jako ženský. Evidentně nevypočitatelný. Pak že je to exaktní věda. Jo věda má své rozmary.

Stejný jako lodě. Každá lod na které jsem jezdil měla svoje mouchy. Stejná stavba, stejné zařízení, ale chování každá jiné. Prostě ženská. Občas naprosto nevypočitatelný chování. A mohl člověk dávat pozor, tak si stejně udělala svoje. Jsou věci mezi nebem a zemí, jak je zvykem říkat. Na ty je každá exaktní věda krátká. Možná je to hardwarem, ale na pc jsem nikdy žádné OpenBSD, tedy mimo 3.8 nenainstaloval. Na notebook, všechny od 3.4 - 4.1 zřejmě pc není na OpenBSD stavěný. Dumám co tomu brání. Nic mi to ani nevypíše. Jednoduše se zastaví a dál konec. A pokud se mi podařilo nainstalovat,3.8, tak stejně se při rebootu nespustil. Bez udání důvodů.

Tak jsem si postěžoval na zlý osud a PC včetně notebooku a zřejmě půjdu spát. Zítra a v úterý do blázince a potom měsíc sladké svobody. Markéta přijede v pátek, bohužel až v pátek, ale zase mám slíbeno, že mě odveze na letiště a bude mi zalévat kytky. To je vždy největší starost o to, kdo se o mé kytky postará. No a to je všechno, o slečnách jsem psal, BSD také nechybělo, tedy si nemá kdo na co stěžovat.

       

Komentáře

[abr]

Rikal jsem si, ze jsi snad jediny, kdo nenadava na Acer, a uz je to tady.
Dik za vecernicek

[Kryštof]

Znám lidi co mají Acer a žádný problém. Podle mě je jedno jakou značku člověk má, ale musí mít prostě štěstí na kus. Jinak souhlas, že IBM Lenovo jsou výborné notebooky. Snad budete mít při nákupu nového notebooku št'astnější ruku Zkoušel jste při té instalací volby:

acpi=off

noapic nolapic

[Jan Jílek]

Nezkoušel, ale hned večer zkusím. A dám vědět.

[Kryštof]

Čerpal jsem od Lukáše Svobody z FAQ Návody, tipy a triky

Jestli to nepůjde, tak to bude chtít nejen nový notebook, ale zřejmě i nový desktop

[Kryštof]

Už vám to OpenBSD na desktopu jede )

[Jan Jílek]

Zkusil jsem to, a nejede (-:

[Kryštof]

Tak to už vážně nevím, čím to může být

[Jan Jílek]

to nevadí, budu pátrat dál.

[Kryštof]

Třeba vám v poradně někdo poradí. Zkuste to tam dát, za to nic nedáte

[cezz]

ona ta grafická karta místy funguje, pak místy se tak chvěje.

Nieco podobne sa dialo s obrazom v Smrtonosnej pasci 4.0, ked bol pocitac hacknuty. Vsetci potom ktovie preco vzdy mackali delete (skus, mozno je to nejaky tajny trik, ktory take veci opravuje ), co nasledne sposobilo kolosalnu exploziu celeho PC (takze opatrne - najskor skontrolovat, ci nie je niekde pripojene C4)

[Jan Jílek]

Holt budu budu muset jít na "Smrtonosná past4" abych věděl jak na to. ZZ

[cezz]

Pozor! Nie "4", ale "4.0" A uvidis, ako to nerobit, lebo u kazdeho "hackera" sa z malej bezpecnostnej diery neskor stala velka diera v byte.

[rabi shem]

dobre se to cte

a vzhledem k tomu co pises lode zeland chile zeny ...

mame urcite spolecne zname a mozna dokonce i zeny

hodne stesti na cestach (jedu do prahy a zpivam si)