Navýsost luxusní...

30.10.2010 20:44 | Přečteno: 1031×

Den dnes začínal hezky. Na schodech jsem potkal další hezkou sousedku. Potkat hned po ránu pohledné děvče mi vylepší náladu. Nakonec se to promítlo do celého dne. V práci byl poměrný klid a večer na skupině sice vylezly na povrch dvě recidivy, ale to už mě nijak zvlášť náladu nezkazilo. Konečně proč by mělo? Chlapci jsou dospělí, mají všechny informace a pokud hodlají riskovat své životy, pak se nedá nic dělat.

Nedávno jsem si koupil setobox na digitální televizi. Nemohl jsem to připojit a měl jsem za to, že jsem nemotora. Naštěstí se ukázal problém v anténě. Přišel známý, co mi obé prodal.Proměřil signál zkontroloval anténu a ukázalo se, pro tentokrát je chyba v materiálu, nikoliv v člověku. Takže pro tuto chvíli chytám deset programů na kousek drátu zastrčeném do místa kde má být anténa. Jde to bez potíži. Tedy s anténou by to mělo jít úplně skvěle. Dostanu novou, bez závad.

Nejsem nijak zvlášť závratný fanda do televize, ale na sport koukám rád a tak mám kanál i na sport. Sice jen ČT sport, ale mě to pro tuhle chvíli stačí. Stejně nemám zas až tolik času. Pomalu se civilizuji a začínám si pořizovat věci co mají už lidé běžně. V tomhle mám celý život zpoždění. Počítač jsem si koupil v padesáti, stejně jako mobil a barevnou televisi ve čtyřiceti. Nějak mě ty technické vymoženosti dost dlouho míjejí.

Konečně s počítačem jsem si pořídil televisní kartu, plus dvdrom a tedy s tím i přehrávač videa. O koupi samostatného videa neuvažuji. Pc mi plní několikanásobnou funkci. Nakonec nejraději sedím u psacího stolu, dívám se na monitor a bud surfuji po netu, nebo někdy koukám na fotbal a málokdy na video. Otáčecí židle a psací stůl je moje nejmilejší místo v bytě. A postel. Začínám už se tu cítit opravdu doma.

Někdy si vzpomenu na Děčín a úplně se mi vybaví to město, byt kde jsem se narodil, ale cítím, že se vrátit už moc nechci. Zvykl jsem si zde a už tu asi zůstanu napořád. Je to zvláštní, celý život jsem měl za domov Děčín a dnes se mi tam ani nechce jet. Nijak mě tam nic netáhne. V momentě kdy jsem začal splácet tenhle byt, jsem najednou pochopil to, že někdo odejde z rodného místa, postaví dům, nebo alespoň upraví byt a najednou v momentě kdy je to jeho, je to domov. Jeho domov.

Takhle to cítím. Panelák, ale domov. Něco, co je moje, není to pronajaté a pokud se nedopustím nějaké zvlášť hrubé chyby, že bych se třeba zadlužil natolik abych nemohl splácet, není moci co by mne odsud dostala. V najatém bytě jsem žil většinu svého život, měl jsem pocit domova a stačilo pár nepřizpůsobivých romských spoluobčanů" a z domu jež byl domovem se stalo doupě, jež bylo záhodno co nejrychleji opustit. Ani jsem se v domě z nikým neloučil. Už nebylo s kým. Ti co jsem znal, umřeli. A ti co tam přišli po nich, těm bylo lepší se vyhnout. Nakonec, dům koupil soukromník a ten neměl zájem abych tam ani zůstal. Chápal jsem ho. Platil jsem regulovaný nájem a tedy z jeho hlediska jsem byl nevýdělečný. Vlastně to opuštění bylo výhodné pro všechny.

Fakt je, že se sice vrátit nechci, ale cítím to malé město odkud jsem přišel v roce 1993 po druhé do Prahy. A bylo to skoro jako poprvé. Začínal jsem od píky, bydlel jsem pod jevištěm divadla Solidarita, kde jsem začínal jako správce. Udělal jsem tam ze skladiště obytnou místnost. Byla také útulná, pohodlná. Markéta tam za mnou jezdila. Někdy jsem jezdil domů do Děčína. Peněz jsem moc nevydělával, a bylo to pro mne po letech, kdy jsem byl zvyklý na peníze zvláštní čas. Měl jsem byt a bydlel jsem pod jevištěm. Mohl jsem vydělávat peníze u plavby a vydělával jsem méně než pomocný dělník, jako terapeut v léčebně. Měl jsem trochu úspor a nejistou naději, že se vše zlepší. Jen jsem nevěděl kdy.

Víc než dva roky trvalo, než jsem našel ještě další příjem. Děti odrůstaly, a tím že se osamostatnily, se mi ulevovalo. Přes všechny obtíže jsem dokázal dokončit vzdělání a výcvik. Od roku 1997 se moje situace hodně zlepšila. A jen se trochu zlepšila, vyrazil jsem do Anglie. Za dva roky znovu, potom do Izraele a potom do Řecka a na Nový Zéland. Najednou jsem už věděl, že to půjde. Předcházelo tomu několik krušných let. Krušných a zároveň krásných. Cítil jsem, že to všechno co jsem obětoval, dostalo smysl právě v tom co následovalo.

V těch letech jsem se asi změnil nejvíc a nejvíc jsem pochopil, co znamená zralost. Co znamená dospělost, vytrvalost a dokončování. Byly chvíle, kdy jsem vše chtěl zabalit. Neudělal jsem to. A tak dnes vím, že mohu říci. Poznal jsem krušné abych věděl, že jednou krušné skončí a bude líp. Bez toho krušného bych nebyl tím čím jsem dnes. Chápu některé své partnerky, že chtějí jen hezké. Také jsem si přál už mít pohodlí, peníze, nebydlet na ubytovně. Pak se stal jeden z těch zázraků o nichž rád mluvím. Matka jednoho pacienta mi nabídla bydlení v Břevnově.

Krásné bydlení za slušné peníze. V tu chvíli jsem věděl, že ten obrat je dokončen. Vydržel jsem ty roky a stalo se v co jsem doufal. Jsem zase tam, kde jsem už jednou byl. Šel jsem za svým snem. Živit se psychoterapií. Přitom jsem předtím ve svém povolání nezkrachoval. Dobrovolně jsem zchudnul, i když opravdu jsem mohl bezproblémově vydělávat velmi slušné peníze jinde. Jenže bych nedělal terapii. Bez té namáhavé cesty bych nebyl pro mnohé své klienty důvěryhodný tím, co říkám. Už nešlo jen ukázat, že lze se dostat z chlastu a drog, ale také, že lze postoupit i na tom společenském žebříčku. Postupně jsem přidával příjmy. Po kapkách. Ale přidával.

Mám radost z každé věci, kterou si mohu dopřát bez dluhů, bez přemýšlení jestli na ni mám a jestli, když si ji pořídím nebudou mi peníze chybět jinde. Ta doba od roku 1993 až do toho 2000 mi ukázala také důležitost, života podle svých možností. Čekáním jsem nic neztratil. Získával jsem přátele, klienty, postupně jsem rostl v možnostech, cestoval jsem a vzdělával jsem se. A to mi bylo už k padesátce. A přes padesát.

Sleduji lidi kolem sebe, jak naříkají, když nemají hned co ti druzí, jak stále pláčí, že nemají takové nebo onaké auto, poměřují se s druhými a cítí se bud povýšeni, nebo poníženi, pokud jejich vybavení domácnosti není podle katalogu. Jsou oběti reklam a svých představ. Neměnil bych s nimi. Bylo mi padesát, bydlel jsem na ubytovně a v posteli jsem se probouzel vedle krásného voňavého děvčete. Neměl jsem peníze a přesto mě milovala. Milovala mě proto jaký jsem byl, ne co jsem měl. A byl jsem při tom probouzení šťastný.

Bylo mi přes padesát a spal jsem na pláži u Pacifiku. Rozhlížel se ve výškách velehor v Andách v Jižní Americe nebo v Negevské poušti v Izraeli. Dominiku, Míšu nebo Markétu, případně pláž v Hokitidě na Westcoast na Novém Zélandu, kde příboj bil až do nebes a vítr na Mrtvým mořem a vedro v San Rafaelu v Chile a běžící koně podle řeky na tomtéž místě bych nevyměnil za žádný hotel nebo auto. Za nic bych to nevyměnil.

A dojít z Doveru na Loch Ness a zpátky do Londýna? Jít pěšky po horách Čech a Moravy? Vařit si čaj v nejsušší poušti světa v Atacamě? To se nedá koupit ani v tom nejluxusnějším obchodě. Nikde vám to neprodají. Naprosto nedostatkové zboží. Navýsost luxusní. Není pro každého.

duben 2007        

Komentáře

[kralyk z abclinuxu]

Můžu se tě zeptat, proč kopíruješ staré zápisky? Nestačil by třeba odkaz na ten zápisek z r. 2007?

Ona recyklace je hezká věc, ale nic se nesmí přehánět, že... Kolikrát vlastně jeden zápisek obvykle recykluješ?

[Jan Jílek]

Protože ty starý zápisky se mi líbí, stejný jako vydávat jednu knížku v několka vydáních.

[kralyk z abclinuxu]

Takže ty je vydáváš znova, protože se ti líbí? A ten odkaz by teda nestačil? Hm, asi ne...

Knížky se vydávají v několika vydáních proto, že je potřeba do textu doplnit opravy a/nebo nové informace, čili nějakým způsobem aktualizovat. Týká se to především učebnic. Nemám dojem, že to by byl případ těch zápisků...

[Jan Jílek]

Čet si ho už někdy? Nečet. Takže jsem ho jen sem dal, můžeš ho zablokovat, nemusíš ho číst. Také nečtu všechno.

[kotyz]

ja uz nectu skoro nic a porad mi pripada ze nemam na nic cas ...

[MVR]

porad mi pripada ze nemam na nic cas

+1

[kralyk z abclinuxu]

No, kdyby to někoho zajímalo, tak ten odkaz je tady...
(A já si stále myslim, že by býval postačil...)

[Jan Jílek]

Podivej králíku, bud se ti blog líbí nebo nelíbí. Ale co budu a nebo nebudu dělat o tom ty a nebo někdo jiný rozhodovat nebude. To je celý problém toho času, který mnozí tráví flamem pod mýmy blogy. Stále se tu někdo pokouší mi sdělovat co mám dělat a nepochopil, že může tak maximálně velet svýmu čoklovi. Pokud nějakýho má a má ho má vychovanýho. Jestli má někdo touhu po flamu a nebo po tom aby mi rozkazoval, tak flam může a rozkazy ne.

[kralyk z abclinuxu]

Podivej králíku, bud se ti blog líbí nebo nelíbí.

Ani jedno ani druhý, já nejsem dvojkovej stroj, já jsem fuzzy Na tenhle konkrétní zápisek nemám žádný nijak zvlášť vyhraněný názor.

Ale co budu a nebo nebudu dělat o tom ty a nebo někdo jiný rozhodovat nebude. To je celý problém toho času, který mnozí tráví flamem pod mýmy blogy. Stále se tu někdo pokouší mi sdělovat co mám dělat a nepochopil, že může tak maximálně velet svýmu čoklovi.

Prosímtě, uklidni se. Není oheň na střeše. Přečti si moje komentáře výše ještě několikrát - kde jsem ti v nich co rozkazoval? Kde jsem ti říkal, co máš dělat? Správně - nikde.

Já se jen zeptal, proč recykluješ starý blogy. Zeptal jsem se proto, že mi to nebylo jasný. Odpověď mě v objasnění moc nepomohla, ale co, nemusim rozumět všemu. Z tvého agresivního tónu navíc usuzuju, že se o tom nechceš moc vybavovat, takže s tím nebudu naléhat. Pak jsem vyjádřil svůj názor, že odkaz by stačil. To je pouze můj názor, není to žádnej rozkaz tobě nebo někomu. Je na tobě, co si o tom budeš myslet, mě to je jedno...

[Jan Jílek]

Já se jen zeptal, proč recykluješ starý blogy.

protože chci, protože ten blog nikomu neubližuje. Protože se může někomu líbit. Taky nemusí.

[MVR]

No jo, kdyz on ten coklik taky rozkazy nerad posloucha. Radsi je rozkouse na cimprcajfuk, nez aby ty papuce poslusne prinesl.

[pozor navykove !]

29.10. 01:21 Jan Jilek 29.10. 19:35 29.10. 19:46 29.10. 19:51 29.10. 19:38 29.10. 20:51 29.10. 21:10 29.10. 21:30 29.10. 21:43 29.10. 21:51 29.10. 21:52 29.10. 22:21 29.10. 22:37 29.10. 22:50 29.10. 23:06 29.10. 23:20 29.10. 23:30 29.10. 23:46 29.10. 23:47 včera 00:13 včera 00:20 včera 00:24 včera 00:26 včera 00:37 včera 00:52 včera 00:56 včera 01:04 včera 01:59 včera 10:32 včera 10:53 včera 11:10 včera 12:57 včera 15:24 včera 15:44 včera 16:10 včera 17:36 včera 17:45 včera 17:43 včera 17:46 včera 17:57 včera 18:05 včera 18:13 včera 18:48 včera 18:53 včera 19:22 včera 19:27 včera 20:06 včera 20:26 včera 20:50 včera 21:15 včera 21:23 včera 21:49 včera 22:09 včera 22:39 včera 22:48 včera 23:02 včera 23:06 včera 23:09 včera 23:17 včera 23:20 včera 23:28 včera 23:30 včera 23:31 včera 23:36 včera 23:45

[Jan Jílek]

díky za informaci,

[Jan Jílek]

Jinak musím ocenit tu práci, já jsem strávil hezké odpoledne s dcerou a Ritou, obě se bavily, já také, občas se smály těm zdejším útokům, díval jsme se na fotbal a průběžně komentoval. Umím několik věcí najednou.

[Plzen - Doubravka]

já jsem strávil hezké odpoledne s dcerou a Ritou

Marketa vyšívala, nerušila, vymýšlela spolu s jendou celé dny, jak napálit virtuální nepřátele, a smála se s hnílkem, jak na ne vyzráli, popadali za břicho, tak to bylo srandovní, nebo jílek vymýšlel sám a markéta, psycholožka jedna, se vším souhlasila. A nežer ty hamburgry v Mc Donaldu, jsi tlustej a malej a pohyb zadnej, sedíš u tý bedny den noc, vole.

[Jan Jílek]

Nový blog pro příznivce

[Marcela*]

Ten aktuální blog se mi líbí, škoda že jste ho nedal sem na abíčko, no asi k tomu máte důvody. Tak trochu obdivuju, že jste dceři ukázal ty flejmy odsud, já bych k tomu asi odvahu neměla. No asi si musíte dost věřit a sám věříte v otevřenost.

Tak přemýšlím, že se mám ještě hodně co učit, jestli tohle vůbec naučit lze

[Jan Jílek]

Marcelo, sem dám jiný. Třeba takový, že pokud zde se lidé dožadují svobody pro kde co a kde koho, musí se smířit s tím, že budou na nich jiní chtít svobodu pro sebe i když se jim nelíbí člověk, názory. Ale jinak neporušuje pravidla.

Nebojím se ukázat nejen dcerám ale i jiným lidem nadávky na svou osobu, útoky na své vzdělání a minulost. Aby viděli, kam druzí mohou ve svých pokusech o to ovládnout prostor zajít. S hajzly zacházím jako s hajzly.

[Modeno]

S hajzly zacházím jako s hajzly

mas tam preklep - s chatujicimi zachazim jako hajzl

[Jan Jílek]

mas tam preklep - s chatujicimi zachazim jako hajzl

Modeno, bud ti dojde, že tvá reakce vyvolá mou reakci, nebo ti to nedojde a dozvíš se co se ti vůbec nelíbí. Takže si vyber, je to jen a jen na tobě.

[Modeno]

dozvíš se co se ti vůbec nelíbí

Koukam, ze uz zase slibujes neco ze svych stbackych praktik, holt ty bolsevicke manyry mas natrenovany... Doporuceni na nejaky vyber nech hnilobo na mne, ty do toho mas kecat, asi jako do vychovy vsech svejch krasnejch a po tatinkovi inteligentnich deticek.

Jenicku vypovidej se, ulevi se ti.

[Jan Jílek]

Ale paroháči, chápu není to lehký. A děti mám fakt krásný. Po maminkách. Maminky byly také krásné. jedna hezčí než druhá. Tak chápu když se podíváš na na sebe, tak je ti jasně, že si jen pořád dvojka v dlouhém závěsu.

[Modeno]

uz ti nekdo napsal, ze ty parohy ani mit nemuzes, protoze te nastesti vsechny zensky poslala do prdele a o deti se radsi staraly samy, bez primitivniho ochlasty s lahvacem v kuchyni. Docela jim rozumim.

Uzij si svuj cely den na strileni ostrejma po chatujicich, ja si jdu zahrat fotbal - to normalni lidi delaj radsi, nez hnit jak hniloba u pocitace.

A radsi moc neotvirej flame o krase maminek a deti. To by sis uz opravdu nabeh. Nektere fotky jsou k dispozici, tak navrhuju radeji primeri zbrani....

[Jan Jílek]

A radsi moc neotvirej flame o krase maminek a deti. To by sis uz opravdu nabeh. Nektere fotky jsou k dispozici, tak navrhuju radeji primeri zbrani....

Nestraš, to jedině, že by si zveřejnil, co máš doma. No a tobě parohy slušej. Jdi si zahrát fotbal. Bacha na bránu, abys si nedostal otřes mozku nárazem na branku.

[MVR]

Babeta nezdedila tu krasu jen po mamince, ma i tvoje charakteristicke rysy. V jejich letech se podoba nezapre (fotky z bourliveho mladi. Vypadas na nich tak nevine. Kdo by tusil ze je v tobe i kus certa....

[jilek]

Babeta nezdedila tu krasu jen po mamince, ma i tvoje charakteristicke rysy

Poor one.

[MVR]

poor one

Green-eye monster have spoken

[Marcela*]

[Plzen - Doubravka]

on totiz hajzl je a jakej ! ze by dcera byla po tátovi, ze ji to nedoslo?