Snít si o různých potulkách

1.12.2010 22:59 | Přečteno: 795× | poslední úprava: 2.12.2010 21:41

Marcel dorazil jak slíbil, takže jsme popili čaj a kafe a jali se vyklízet balkon, kde jsem měl asi pět let naskládané nějaké věci. Samo sebou když jsem je tam skládal, měl jsem pocit, že je ještě nějak použiji. Jenže zůstal jen u pocitu a holubi si měli kde udělat „Dům holubí.” Jak svého času zpíval Jirka Schelinger. Tak jsem jim sebral „Dům holubí,” a mohou si zas vrkat někde jinde. Už mě rozčilovali, jak se drze usídlili na mém balkonu a vůbec se mě nebáli. Jo drzí holubi.

Také jsem si objednal „OpenCard.” Docela jsem zvládl naskenovat asi pět let starou fotografii, co jsem si nechal kdysi dělat na OP, a zaslal on-line. Takže tyhle dvě věci mám z krku. Nejsem z toho nijak nadšený z té karty. Přijde mi to jako zbytečná buzerace. Docela mi vyhovoval současný stav. Navíc, když ještě čtu poplašné zprávy, jak někdy revizorům nečte čtečka karet. To bude asi zase zábava, až se budu dohadovat, že mám zaplaceno a oni mi budou tvrdit, že nemám zaplaceno. Takhle člověk ukázal legitimaci s kuponem a bylo vystaráno. No snad si zvyknu. Zvykl jsem si na horší věci. Třeba v poslední době na zvědavce, co se chodí dívat jak dělám skupiny. Včera dorazila jedna dáma z pavilonu 18 s úpěnlivou žádostí aby se mohla podívat. Původně jsem ji chtěl vyhodit, protože už si myslím, že stážistů v poslední době bylo dost a dost, nakonec jsem ji vzal. Dělala na mě „smutný voči.”

Jsem to vyprávěl Marcelovi, tak jen poznamenal, „Jo sláva sebou tohle nese.” Pravdou je, že se o mě kolegové až do vysílání „Závislostí” zas až tolik nezajímali, teď je zájem docela velký. Budu muset utnout ten zájem už kvůli pacientům. Potřebují také svůj klid. Sice stážisté na mých programech mají jediné právo, tím právem je právo mlčet, ani nedutat, ale přeci jen. Vždycky se skupina malinko cizí přítomností zbrzdí. Na jednu stranu mě těší zájem, na druhou je to pro mne i pro pacienty obtížnější. Do konce roku si dám se stážisty pohov. Vůbec si hodlám dát do konce roku pohov. Dělat jen to nejnutnější, (balkon mám vyklizený, ze skříně jsem také něco vyházel, když už tu Marcel byl s autem) a budu se vzdělávat sledováním starých westernů, kterých mám dost a dost a námořnických filmů z druhé světové války v černobílém provedení, kde v každém je nějaký dokumentární záběr buď bitevních lodí, nebo jiných námořní plavidel.

Samosebou jsou ty filmy plné pathosu a vlasteneckých řečí, kde muži nemají na starosti nic jiného než „vlast a boj.” Stejne tlachy jako kdysi dávno, když jsem sledoval sovětské válečné filmy. Ale dojímající tlachy občas musí být. Ty filmy zase něco zajímavého o organizaci a vybavení lodí a života posádek vypovídají. Je stejně krásné sledovat jak v privátním sektoru si uplatňoval své zájmy stát, protože kdyby pronájem lodí ty společnosti musely platit, asi by se nedoplatily. Vlast si přišla na své a privátní firmy si zase přišly na své a vydělaly. Holt Vlast kecy potřebovala, a co by daňový poplatník nepřispěl na trochu zábavy. Byl zájem státu, tak technika hrála jen se z ní kouřilo. Doslova. Některým ty komíny fakt hulily.

Kouřilo se z lodí i ztěch těch skutečných námořníků. Ti asi měli radost, když se jim ta filmařská verbež roztahovala po bortu a oni ke všem svým povinnostem dělali jeden manévr za druhým aby si pan režiser užil svých uměleckých představ. Ve všech těch britských, amerických, vlasteneckých filmech hraje nějaká skutečná loď. Loď, která je docelat často etailně zabraná. Ty plavidla už neexistují, ale protože jsem milovník dělových lodí, tak se i přenesu i přes ty pitomý příběhy, které ty filmy většinou produkují, dívám se zalíbením třeba na záběry pálících bitevních lodí. Záběry ve vysoké kvalitě, rozhodně větší než na You Tube. Tam také si prohlížím fotografie lodí. Nebo filmových záběrů. Ale ty filmové, v hraných filmech jsou nejkvalitnější, nejdetailnější. Dělové lodě, především bitevní lodě a bitevní křižníky jsou nejkrásnější lodě jaké znám.

Leč opusťme širá moře a ocelové obry, a věnujme se něčemu prozaickému. Třeba jak se dostat na skupinu a ze skupiny. Když je „globální oteplování a svinsky sněží a mrzne.” Obojí vypadalo dost dramaticky, ale nakonec to dramatické nebylo. Cestou na na skupinu měl autobus tři minuty zpoždění. A zpátky mě vezl Tomáš Volvem, má čtyřkolku, takže ani to nebyl problém. Dorazil jsem domu do tepla, bez potíží. Viděl jsem to dramatičtěji, ale jak je vidět, strach má velké oči.

Jinak kalamita to pro mnohé je. Žasnou, že v zimě si dovolí padat sníh i přes veškeré globální oteplování, a klimatičtí alarmisté zase budou kázat, že tohle sice je zima, ale vedro přijde. Tak určitě. V červenci asi bude zase pár dní vedro. Už ani ty diskuse kolem toho nečtu. Konečně, co je mi do toho jak bude za padesát let. Když budu mít štěstí, může mě tak zajímat, co bude za dvacet let. Ze bych si lámal hlavu s tím, co tu bude za sto, dvě stě let, to tedy nelámu. Už se to nedozvím. Lámu si hlav, tím co je dnes, zítra, maximálně za rok.

Sníh napadne, roztaje, i kdyby ho napadlo dva metry. Jednou padat přestane, prohrne se a jede se dál. V nejhorším roztaje až na jaře. Docela by se mi líbilo být teď někde v horách u kamen. Mazaný kamna, ve kterých hoří oheň, osvětluje místnost. Pořídil bych si jak krb, tak kamna. Kamna na dřevo, hezky ze sklem, aby oheň osvětloval místnost, plameny, vrhaly stíny a ty stíny tančily po zdech srubu. Miluji plameny otevřeného ohně. A na skupině, kde máme kamna ten oheň dává zajímavou atmosféru.

Což mi připomnělo, že jsem včera po dlouhé době zatápěl v kamnech. Na Palmovce, dal Marcel do skupinové místnosti kamna. Na dřevo. Kamna se se nainstalovaly a pověřil jsem jednoho klienta terapeutickým úkolem zatápět. Mohl si vybrat, buď terapeutický úkol, který bude plnit k ostatním pravidlům, a je to jeho poslední šance jak setrvat ve skupině, protože už byl na vyhazov, nebo dostane úkol navíc, aby se naučil udělat něco pro druhé. Pokud ne, letí. Vybral si práci. Ale včera měl skutečně důvod, proč se nedostavil a vzhledem k tomu že jsem přišel první a věděl jsem že nedorazí, zatopil jsem sám. Byla to docela rozkoš si udělat drobné třísky nožem, hraničku, zapálit a za chvíli byl fajrák.

Pěkně jsem celou skupinu přikládal, dbal jsem na to, aby bylo teplo a aby mi kamna pěkně hořely. Jo, občas neškodí uplatnit dávno nabyté dovednosti. Člověk pověřený topením, nikdy v kamnech netopil a má s tím starosti. Zjišťuje, že udělat teploučko není jen tak. Aby kamna hořela, hřála a zároveň se moc neztopilo. To není jen tak, i když to jako jen tak vypadá. Nechtěl bych topit v kamnech pořád, musí se opatřit topivo, vynášet popel, uklízet, ale občas je radost sedět u kamen, nebo otevřeného ohně a dívat se do plamenů a tiše snít o různých potulkách.

       

Komentáře

[s]

Take potulky niekam do pekla tiez niesu zle...

[Jan Jílek]

Proč do pekla?

[=^..^= AmigaPower®]

Minimálně proto, že je tam teplo...

[Jan Jílek]

Tobě je zima? -7 není žádná zima, zima je tak, když je -20

[=^..^= AmigaPower®]

Mínus 7??? Bylo mínus 9.5!!! (ideální počasí na práci na střeše )

[Jan Jílek]

Nebreč furt, já dělal venku 26 let A ve větších mrazech

[MVR]

Hezky blog. Ohen ma sve kouzlo. Pred mesicem na kampu u horskeho jezera drevo praskalo, sycelo, jiskricky poletovaly, kour sedel na zemi. Za dne lilo, v noci za bileho svitu mesice mrzlo, a prece jsme dlouho po pulnoci sedeli u taboraku pod plachtama s kytarama, zpivali, nikomu se nechtelo do sucha/tepla motorhomu.

Tech -20C i vic se da vydrzet ve spravnem obleceni kdyz je sucho. Za vlhka i tech -7C, -10C zaleze pod kuzi. Na strese domu je nizsi teplota nez dole na ulici, jeste k tomu snih, vitr, tak to te Amigo uprimne lituju.

[Marcela*]

Dělat na střeše se teď už snad ani nedá, ne? Když už dělat venku, tak bych si určitě vzala termosku s čajem .

Mně včera stačilo čekat 10min na autobus, fičel mi sníh do nosu a mále mě to zklátilo. Je fakt že jsem nachlazená, ale i tak, v tom počasí, co bylo včera, se nedalo venku existovat. Horší než mráz -20.

[MVR]

Horší než mráz -20 i vic

To snad ne. Neznali zdejsich dalek od pumpy k pumpe jsme si vyjeli na vylet kousek za mesto. Dalnice, slunicko, mraz, vitr, sucho, pumpa na dohled. Doskakali/doklouzali jsme k ni prez ledove rampouchy tycici se 15 cm z pudy. U rozpalenych kamen do zhava nam mrzly zada, bolely oci, plice. A presto tam lidi zijou.

[Marcela*]

Jinak hezký blog, nostalgicko-romantický .

[Jirka]

zdravim pane Jilek,

cetlo se mi to pekne, jen prosim opravte "kamna horely" na "kamna horela".

Trochu mne to tahalo za oci.

Jirka

[Jan Jílek]

Jo jo, sem to teda opravil.