Na stránkách Evropské komise, na portálu Podělte se o svůj názor, se lze do 3. února podělit o názor k iniciativě Evropské otevřené digitální ekosystémy řešící přístup EU k otevřenému softwaru.
Společnost Kagi stojící za stejnojmenným placeným vyhledávačem vydala (𝕏) alfa verzi linuxové verze (flatpak) svého proprietárního webového prohlížeče Orion.
Firma Bose se po tlaku uživatelů rozhodla, že otevře API svých chytrých reproduktorů SoundTouch, což umožní pokračovat v jejich používání i po plánovaném ukončení podpory v letošním roce. Pro ovládání také bude stále možné využívat oficiální aplikaci, ale už pouze lokálně bez cloudových služeb. Dokumentace API dostupná zde (soubor PDF).
Jiří Eischmann se v příspěvku na svém blogu rozepsal o open source AdGuard Home jako domácí ochraně nejen před reklamou. Adguard Home není plnohodnotným DNS resolverem, funguje jako DNS forwarder s možností filtrování. To znamená, že když přijme DNS dotaz, sám na něj neodpoví, ale přepošle ho na vybraný DNS server a odpovědi zpracovává a filtruje dle nastavených pravidel a následně posílá zpět klientům. Dá se tedy používat k blokování reklamy a škodlivých stránek a k rodičovské kontrole na úrovni DNS.
AI Claude Code od Anthropicu lépe rozumí frameworku Nette, tj. open source frameworku pro tvorbu webových aplikací v PHP. David Grudl napsal plugin Nette pro Claude Code.
Byla vydána prosincová aktualizace aneb nová verze 1.108 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a videi v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.108 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Na lasvegaském veletrhu elektroniky CES byl předveden prototyp notebooku chlazeného pomocí plazmových aktuátorů (DBD). Ačkoliv se nejedná o první nápad svého druhu, nepochybně to je první ukázka praktického použití tohoto způsobu chlazení v běžné elektronice. Co činí plazmové chladící akční členy technologickou výzvou je především vysoká produkce jedovatého ozonu, tu se prý podařilo firmě YPlasma zredukovat dielektrickou
… více »Patchouli je open source implementace EMR grafického tabletu (polohovací zařízení). Projekt je hostován na GitLabu.
Český Nejvyšší soud potvrdil, že česká právní úprava plošného uchování dat o elektronické komunikaci porušuje právo Evropské unie. Pravomocným rozsudkem zamítl dovolání ministerstva průmyslu a obchodu. To se teď musí omluvit novináři Českého rozhlasu Janu Cibulkovi za zásah do práv na ochranu soukromí a osobních údajů. Ve sporu jde o povinnost provozovatelů sítí uchovávat údaje, ze kterých lze odvodit, kdo, s kým a odkud komunikoval.
Google bude vydávat zdrojové kódy Androidu pouze dvakrát ročně. Ve 2. a 4. čtvrtletí.
Byla to velmi příjemná atmosféra před skupinou, když Honza vyndal medovník, uzený, kafe, protože se mu narodil syn. Na tom narození jsem měl trochu zásluhu. Nikoliv že bych byl u toho početí, ale přesvědčil jsem, nebo spíš dal jeho ženě informaci o tom, že pokud se s ním rozejde, pak dobře neudělá. Pro sebe. Sice způsob jakým jsem ji tuhle informaci sděloval, se jí příliš nelíbil, ale nakonec si ho vzala a myslím, že dobře udělala.
Skupina probíhala jako vždy tradičně, už se tak moc o problémech závislosti nemluví, ale spíše se mluví potížích života v abstinenci. Ti lidé žijí zcela běžným životem, rozdíl je v tom, že se zdržují alkoholu drog a hazardních her a jinak mají stejné starosti, potíže a problémy jako jiní lidé. Žení se, rodí se jim děti, umírají, jsou nemocní, opuštějí je slečny, jako opustila v pondělí jednoho mládence, který kvůli tomu ani nechtěl na skupinu přijít a hodlal se trápit doma, což jsem mu svým „vlídným způsobem” zcela rozmluvil. Pak přišel jeden z nejzajímavějších okamžiků, kdy jeden člen skupiny začal hovořit o svém vztahu k ženě, která ho krátce po léčbě opustila.
Už je to nějaký čas, mezitím se oženil, má dítě, krásnou ženu a přesto jsem slyšel v jeho hlase něco jako stesk. Takže jsem trošku po onom pocitu šel, udělal jsem s ním takovou fantazijní techniku, které dělám docela rád, protože si ji mohu na místě vymyslet a aplikovat. Pokud vyjde má pověst „mága” vzroste. Většinou se kouzlo povede. Jenže nejde ani o pověst a kouzlo, ale o to být v situaci a navlíknout techniku na klienta a ne nacpat klienta do techniky.
Stejný postup jako u šatů. Nakonec to vybalil. Svojí současnou ženu, má rád, je s ní rád, ale přeci jen ta před ní, která ho opustila, nedala na mě, že si myslím, že má velikou šanci jí být dobrým chlapem pro život, je ta jedna jediná, jakou potkáváme za život. Rozuměl jsem mu.
Rozuměl a doporučil aby si tohle tajemství nechal pro sebe. Ta jeho současná žena, která se v něm vidí, nemusí vědět, že není úplně první v jeho srdci. Stává se. Z jednou žijeme a po nocích o samotě myslíme na jinou. Zřejmě se s tím nic nedá dělat a terapeutické techniky a psychologické poučky jsou na tuhle skutečnost krátké. Samozřejmě jsem předpokládal, že tak činí, ale doporučil jen tak pro jistotu.
Takovýhle stav nepovažuji za nijak nemorální, stejně jako nepovažuji za nemorální chuť na chlast u abstinujícího alkoholika. Dlouho jsem miloval svoji ženu Petru a trvalo mi, než přišla další, která ji zcela vymazala. Poznámka, že ho bývala láska zvala se ženou na návštěvu, mě zaujala. Kvitoval jsem s uznáním, že odmítl. Konečně také nevidím důvod, proč bych třeba měl navštěvovat s manželkou bývalé milenky. Napadá mě jediný důvod. Namíchnout ji. Jenže tuhle potřebu mají pouze osoby s hysterickými rysy. Tohle se o mém klientovi říci skutečně nedá.
Jo osudové lásky. Taková mírná bolest je provází. Někteří lidé se natolik obětují, že už si jinou nenajdou. Takový masochista zas nejsem. Vlastně všechny ty „osudové” lásky vyprchaly. Buď nebyly osudové a nebo jsem relativně zdravý a po čase mě opustí stesk a trápení a uvidím jinou, krásnou, voňavou kouknu jí do očí a skrz ty oči zapomenu na tu předchozí. A potom tu osudovou potkám, minu, většinou si všimnu, že není zas až tak úžasná jak se mi kdysi zdála a pokračuji v cestě. Taková ta trápící láska byla jen jedna, ten zbytek to byly běžné potíže. Nic výjimečného.
Sice mi každá z nich se pokusila namluvit, že ona je ta jediná, neopakovatelná a nakonec se ukázalo, že je stejně obyčejná jako ty, co denně potkávám v tramvaji. Jsem přesvědčený, že u osobnostně srovnaného člověka se jednoduše tyhle věci dějou. Opustí ho partner, partnerka, chvíli truchlí, odtruchlí a zapomene. Je schopen docela dobře bez toho druhého žít, nevyhledává ho, nijak se zvlášť o něj nezajímá, protože nemá důvod. Ti co potkali tu osudovou lásku, to mají trošku těžší, ale jak už jsem řekl.
Najdou jiného, jinou a žijí celkem s klidným spaním. Občas si vzpomenou, zlehka zachvějou, ale většinou jen velmi zlehka a podívají se na toho, tu vedle sebe, a řeknou si. „Mohlo to být mnohem horší.” Aspoň mě se tak celý život děje. U mě ty „osudové” byly většinou hysterky. Hysterky, které nevěděly, co chtějí, nedaly pokoj dokud ten vztah tím nevěděním nerozbily na padrť. Rozbily a nakonec, když už ho konečně rozbily, čekaly že tu drť budu slepovat do tvaru.
Chudinky čekanky. Čekaly, čekaly a zatím na jejich místě byla jiná, neokoukaná. Pak mi kázaly něco o mravnosti a lásce a věrnosti. Jo to by se jim hodilo, jezinkám. Ony budou užívat života plnými doušky a já se budu skromně krčit doma v koutečku abych vypadal mravně a hezky v jejích očích. Ani náhodou. Jednou mě takhle „na věky jedna opustila.”
Odkráčela středem za zvuku polnic a válečných bubnů, aby už se nemusela na mě dívat. V Kavárně Grand v Děčíně. Tedy aby nemusela se dívat na to jak se mnou u stolu jedna flirtuje. Bezostyšně. Facce jsem stačil uhnout. Měl jsem rychlé reflexy. Divil jsem se proč nedala facku té, co se mnou flirtovala. Já v tom byl zcela nevinně.
Truchlil jsem povinných deset vteřin. To jest v pauze mezi dvěma hlubokými nádechy a výdechy, abych se z té nenahraditelné ztráty vzpamatoval. Napil jsem se džusu míchaného ze sodovkou, rozhlédl se kolem. Děvčata si mě zvědavě prohlížela, protože ta, co odešla, byla skutečně hezká, takže jak už to bývá, krásná žena v očích jiných žen muže ozvláštňuje, dává mu velkou hodnotu. Platí pravidlo, když ho chce tahle, tak na něm něco musí být.
Rozhlížel a uviděl. Došel k ní, vyšlehl poklonu až k zemi, požádal o tanec. Zvedla se a šla se mnou na parket. Cestou měla dotaz, jestli ji ta, co odešla, nepřijde vyškrábat oči. Nebyl jsem si jistý natolik abych mohl zodpovědně říci, že ne, ale ujistil jsem ji, že udělám vše pro to aby k tomu nedošlo.
Přes mé ujištění se držela zpět a objetí bylo decentní a společensky přijatelné. Hudba dohrála, ta co se mnou flirtovala, se na mě škaredila, tak jsem se přesunul ke krásce, se kterou jsem tancoval. Byla sice odtažitá, nedivil jsem se ji, konečně, jaké mohla mít mínění o chlapovi, co ho ženská opustí a on si klidně zůstane, neběží za tou odchozí. Dokonce mě k tomu nabádala. Jenže já za láskami, jež odcházejí středem neběhám. Věřím jim, že vědí co dělají a rozhodují se po zralé úvaze. I když to vypadá, že se jedná o nefalšovaný hysterický záchvat.
Ale, nakonec jsme odcházeli spolu. Kavárna Grand byla v prvním patře a dolu se šlo po schodech, kde se u stolku musela odevzdat konzumačka. Zároveň tam byla i šatna ve vestibulu, který se občas změnil v bojiště, bud mezi zhrzenými milenci a novým idolem, nebo také i žárlivou manželkou plavce a jeho novou věčnou láskou. Málokdy se tyhle výjevy odehrávali nahoře v kavárně. Pan Pařil,místní vrchní, tohle většinou nedopustil. Měl autoritu. Byl to starší pán, ale co na place řekl, to platilo. Co se dělo ve vestibulu ho nezajímalo. To je věc policajtů, jak říkával.
Scházeli jsme spolu ze schodů a uviděl jsem ji. Stála tam Eva. Ponurý nasupený výraz, který ji neskutečně slušel. Má společnice, jen řekla „aha.” Řekla a opustila mě. Milá Eva ke mě přišla, zeptala se jen: „Hodláš mi oznámit kde budeš dnes spát?” Podíval jsem se na ni a řekl, „Zřejmě v Želenicích, jak to vidím.” A nekecal jsem. Opravdu jsem spal v Želenicích. Ale, nikdy mi neodpustila, že jsem za ni neběžel. Celou dobu co jsem s ní byl mě podezřívala, že bych spal u té druhé.Asi za rok mě opustila kvůli jinýmu. Nespal bych s jinou ten večer, fakt ne. No i když. Kdybych měl opravdu velký trápení. Kdo ví?
Tiskni
Sdílej:
3.4.2010 07:43
=^..^= AmigaPower® | skóre: 30
| blog: BLB
| Praha
Škoda, že se nemůžete detailněji rozepsat o práci, už tohle je dost na hraně etiky... 
Dík, za zápisek.
3.4.2010 09:09
=^..^= AmigaPower® | skóre: 30
| blog: BLB
| Praha
Děvčata si mě zvědavě prohlížela, protože ta, co odešla, byla skutečně hezká, takže jak už to bývá, krásná žena v očích jiných žen muže ozvláštňuje, dává mu velkou hodnotu. Platí pravidlo, když ho chce tahle, tak na něm něco musí být.Jo s Petrou jsem se falešně ve společnosti jiných dam rozešel nesčetněkrát a většinou to mělo úspěch. :) Ale tahle etapa života je tak nějak ty tam, brzy tomu bude už rok, co na něco takového nemám ani pomyšlení.
3.4.2010 14:17
=^..^= AmigaPower® | skóre: 30
| blog: BLB
| Praha
3.4.2010 14:18
=^..^= AmigaPower® | skóre: 30
| blog: BLB
| Praha
3.4.2010 14:30
=^..^= AmigaPower® | skóre: 30
| blog: BLB
| Praha
3.4.2010 14:34
=^..^= AmigaPower® | skóre: 30
| blog: BLB
| Praha
...ne na jeho potenciálního zákazníka...Pan Jílek dělá barmana?!
3.4.2010 15:32
kotyz | skóre: 25
| blog: kotyzblog
| Plzeň
3.4.2010 20:43
=^..^= AmigaPower® | skóre: 30
| blog: BLB
| Praha
3.4.2010 20:47
=^..^= AmigaPower® | skóre: 30
| blog: BLB
| Praha
3.4.2010 23:45
=^..^= AmigaPower® | skóre: 30
| blog: BLB
| Praha
zkuste si podiskutovat s "ním"LOL!
Tomu říkám pořádný šlápnutí do hovna. Tak ty jsi fakt asi poslední, kdo tohle ještě nečet!
Už se mi ale neklepou. Mám artrozu v kolenou.
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
