Smysl konkurence v parlamentní demokracii a jinde v životě

14.7.2018 00:21 | Přečteno: 3076×

Pokusím se v tomhle blogu vyložit svůj názor na smysl parlamentní opozice, o smyslu opozice a konkurence v životě jako takové.

Neočekávám, že se mnou někteří budou souhlasit, myslím, že nejméně lidé se zamrzlým bolševickým myšlením.

Občas čtu názor, že už by toho kecání v parlamentu měli nechat a konečně něco dělat. Podobné tomu, když lidé diskutují o nějakém tématu, vždy se ozve někdo „moudrý,” který má pocit: „Keců bylo dost, pojďme něco pořádného dělat.” Většinou tyto „moudra,” pronášejí prostí lidé, kteří se domnívají, že absolutní jednota myšlení a konání, je to nejlepší a nejrozumnější, co se dá dělat. Jeden „moudrý spasitel“ něco řekne a všichni uvěří v jeho moudrost a bude vyhráno.

Chápu, že poslouchat cizí názory je pro mnohé lidi, a nemusí být ani prosťáčky, může být únavné, zdlouhavé, zdánlivě nikam nevedoucí. Ne všechny názory nám konvenují, ne všechny názory odpovídají naší zkušenosti, některé nás přímo rozčilují. Pro lidi s myšlením, kterému já říkám, bolševické, je většinou člověk s odlišným názorem, postojem, zkušeností, přímo nepřítel. A podle toho se k němu chovají. Tito lidé trpí na vůdcovský princip. Nejraději by byli těmi vůdci. Případně hledají spasitele a zachránce. Jsou nejistí a úzkostní. Bojí se svobody, bojí se života v samostatnosti.

Vůdce nikdy netrpí odlišné názory, vůdce je jediný, co má správné názory a je zároveň majitel pravdy. V katolické církvi, kterou si mnozí neznalí spojují s autoritativním způsobem jednání, existovala instituce, jež se nazývala: „Advocatus diaboli.” Fungovala při kanonizaci a sloužila k oponentuře.

Církev chápala smysl oponentury, aby se vyhnula možným problémům. Papež sice měl a má poslední slovo, ale předtím musí proběhnout řádný kanonizační proces. I s řádnými námitkami vůči tomu kanonizování. Stejně tak se chovali talmudisté. Diskutovali na Torou a hledali souhlas k závazným ustanovením halachy. Museli se domluvit. Závazná pravidla jimiž se řídí Židé. Obdobně k tomu sloužily církevní koncily. Ustanoveními dohodnutými, věroučnými pravidly se řídí katoličtí křesťané.

V parlamentu vyhrává většina, ale předtím je nutná rozprava, opoziční námitky, zpochyňování musí zaznít. Nemusí se to líbit lidem s bolševickým myšlením, dokonce ani novinářům, ale bez toho to nejde. Můžeme si myslet, že jsou to jen kecy, ale demokraci, hlavně ta parlamentní jsou „kecy.“

Na vysokých školách existuje též oponentura, při psaní diplomových prací, která slouží k odstraňování možných chyb, nepravdivých údajů, zabránění falšování, opisování. Vlastně oponentura slouží k rozeznávání omylů, nedostatečných údajů atd. V demokratické diskusi se diskutuje o faktech. Argumentuje se fakty. Upozorňuje se na možné důsledky, toho, či onoho jednání.

V terapeutických skupinách se také diskutuje. Diskutuje se o všem možné, skupina neslouží jen k radění, jak žít, jak se mnozí domnívají, ale také k tomu, aby člověk poznal na reakci druhých, jak se chová, jak vnímá druhé, jak je vnímám. Ne vždy je ono poznání, pro ty členy skupiny příjemné, většinou je bolestné, ale uzdravující. Většina členů té skupiny se, díky opozici, konkurenci názorů, naučí vyslechnout, naučí se reagovat výhodněji, než reagovali dosud, umí přijmout jiný názor, respektovat druhé lidi.

Předchozí odstavec jen zlehka naznačuje, co všechno dobře vedená terapeutická skupina poskytuje. Ale nechci psát o terapii, jen o smyslu opozice a konkurence. Lidé si konkurují. V práci, ve vztazích, obecně v životě. Politici si také konkurují. Čím kvalitnější konkurence, tím pro chytrého člověka, který umí využít poznání plynoucí z dobře vedené oponentury a dobré konkurence, tím větší šance, jak uspět v životě. I v politice.

Od konkurence se učíme, od konkurence přebíráme, pokud se nám hodí úspěšná řešení. Jen hlupák touží konkurenci zničit. Pokud se mu to podaří, zakrní a nerozvíjí se. Bohužel, ne všichni politici se rozvíjejí. Ti s bolševickým smýšlením jen málokdy. Vlastně nikdy.

Evropská civilizace dokázala předstihnou v technických záležitostech, lidských právech, zbytek světa díky konkurenci, která panovala a panuje. Zařídila tento náskok, konkurence myšlenek, názorů a samotný rozvoj myšlení a filozofických postojů. Tímto Ovládla tato civilizace celý svět. I ty nejstarší civilizace převzaly její technickou část. Těží z té euro-americké civilizace, kde mohou. Bohužel ne z jejich filozofického zaměření.

Všechny autoritativní režimy vždy zaostávaly. Uměly převzít techniku, viz Sovětský Svaz, ale neuměly vytvořit konkurenční prostředí, jak politické, tak technické. Vždy v takovém prostředí panoval „ správný názor.” Z toho důvodu dlouhodobě zaostávaly. I když měly ty režimy různé výhody, jenže jich nedokázaly dlouhodobě využít. Díky nedostatku konkurence a kvalitní oponentury.

Parlamentní opozice neslouží k souhlasu s vládní koalicí, dokonce není vždy nutná ani její spolupráce, ale ke kontrole toho, co vládní koalice dělá, vymýšlí a prosazuje. Občas se připojí k hlasování dobré věci, pokud ji dobrou shledá, což naštěstí, ne vždy se tak děje. Opozice má za úkol vytvářet problémy vládní koalici, nutit ji, aby se připravila lépe, aby lépe argumentovala a sháněla podporu, nabízela kompromis a byla si ta vládní koalice vědoma, že nic ji neprojde jen tak.

Lidé, kteří nechtějí shánět argumenty, nechtějí hledat řešení, opozici a konkurenci nesnášejí. A lidé, kteří nechtějí přijít s řešením, které by mohlo vyhovovat jiným, než jen jim samým, se pokoušejí prosadit manipulací za pomoci vytváření strachu, vyhrůžkami a urážek. Jenže v parlamentu, pokud existuje imunita, je těžké opozici umlčet. Bohu díky.

Což je jen dobře. Chápu, že lidem s bolševickým myšlením, se nezamlouvá jejich bezmoc v tomto směru, když kdysi v tom směru bylo tak snadné. „ Kdo se ozve, dostane po tlamě. Případně ho zavřem, nebo pověsíme.“ V Sovětském Svazu opozici stříleli zezadu do týla. „Humanisticky.” Či nějaký gulag, u nás Leopoldov, Mírov, Jáchymov. Případně jiné „pracovní tábory.“ Takže, Ať žije opozice a konkurence. S konkurencí a opozicí přichází svoboda. Jo jo.

       

Komentáře

[Agent]

Pokud je opozice konstruktivní, tak je určitě prospěšná. Tím tlacháním se myslí takové ty prázdné plky, které k ničemu nevedou, jako třeba tady mezi vámi a některými vašimi oponenty.

[Jan Jílek]

Já se domnívám, že i "prázdné" plky k něčemu vedou. Jsou lidé, co plkají, plkají a z ničeho nic, díky těm plkům začnou přemýšlet.

[Fluttershy, yay!]

O tom pochybuji, viz Kahneman & Tversky (Two systems).

[Jan Jílek]

Možná Kahneman a Twersky neměli zkušenost ze skupinové terapie. Jinak Myšlení pomalé a rychle od Kahnemana je skvělá knížka.

[Agent]

Ještě k tý minulý době, na YT je krásný vyprávění - Ing. Tomáš Smutný: o Coin-Opech, komediantech, vexlácích, ale hlavně bratru o Edovi ~ Bytefest 2017 - pokud neznáte vřele bych si dovolil doporučit.

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

Akorát je třeba se zabývat tím, za jakých okolností je oponentura či pluralita názorů skutečně přínosná. Ne každá diskuze je k něčemu, ne každá konkurence je zdravá, ne každé tlachání je o něčem a ne každá reflexe vede k rozvoji osobnosti. Teprve pak to začne být zajímavé téma.

[Jan Jílek]

Někdy je jen zajímavé sledovat, jak se někteří lidé v diskusi chovají, jak mluví s druhými, jak umí poslouchat, či neposlouchat, co se vlastně říká. Pak je "prázdné tlachání" najednou velmi obsáhlé. Řeč není jen o řeči.

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

Tak ano, samozřejmě mohu k libovolné situaci přistupovat kreativně a brát to například jako sebevzdělání, terapeutický výcvik apod. Je to dokonce ideální přístup, který v důsledku nakonec dokáže (někdy) vykřesat jiskru i tam, kde se to zdálo nemožné...

[Rob]

problém je v tom, že spoustě lidem se plete činnost a výkonnost

[reality-check]

Neočekávám, že se mnou někteří budou souhlasit, myslím, že nejméně lidé se zamrzlým bolševickým myšlením.

Vůdce nikdy netrpí odlišné názory, vůdce je jediný, co má správné názory a je zároveň majitel pravdy.

[jejda]

Když někdo cizí smočí svůj rypák v mojem korytě, je to konkurence? Nechte mě klidu žrát a množit se a odkývnu vám všecko. Ta vaše svoboda je beztak jenom návnada pro hlupáky, které pálí dobré bydlo.

[Dalibor Smolík]

Když někdo cizí smočí svůj rypák v mojem korytě, začnu být ostražitý. Budu se snažit, aby to nedělal. Místo zakrnění po dobrém obědě musím cvičit mozek, abych obstál a byl lepší, než ten druhý. A tato nepohodlná a nepříjemná situace je motorem, který mě pohání dopředu. Jinak bychom žili dodnes v jeskyních.

[Standa]

jako voják z povolání (nyní již mimo aktivní službu) mohu jen upozornit, že názory autora jsou naivní až dětinské. V řadě povoláni (nejen armáda) a i převážne v běžném životě je jakási diskuze, kdy se obhajuje za pomoci argumentů nějaké 'správné' řešení totálně mimo mísu.

Ještě by možná nebylo od věci, aby se autor nechal vyšetřit kvůli tomu bolševickému smýšlení. Snad ještě není pozdě.

[Jan Jílek]

Od frajtra z povolání, který žije podle hesla. "Maulhalten und weiter dienen", se nedá nic lepšího čekat. V armáde se zcela určitě poslouchá. Ovšem od určité úrovně seprovádějí se porady, kde se diskutuje. Je-li ovšem Standa bývalý voják-frajtr z povolání, pak jen přijímá rozkazy a hlásí jejich splnění.

[Agent]

Na vojně jsem byl a je fakt, že vojna je opravdu jen pro bezmozky, co neumí anebo nechtějí přemýšlet. Ale i na tý vojně byly schůze s nadřízenými, kde jsme mohli vyjádřit svůj názor na různé věci i se nás ptali co nás trápí, takže i v té armádě se dalo občas diskutovat.

Jinak si nemyslím, že by p. Jílek tvrdil, že by to fungovalo všude stejně. To určitě neřekl.

[〹]

Zkrátka holt nemůžou diskuze na bojišti vypadat podobně jako zdejší diskuze o CADu. Nejsem expert, ale tipuji, že naučit se obsluhovat patřičnou vojenskou techniku, nebo dosáhnout kompetence potřebné pro vyšší hodnosti, nějakou (mj.) inteligenci vyžadovat bude, což je patrně důvod, proč to byla právě (v tomto případě americká) armáda, kdo přišel s IQ testem. Základní vojenský výcvik, kde je cílem rekrutům vštípit vojenskou morálku, zbavit je vlastní identity, zlepšit jejich fyzičku a nechat je osvojit si základní dovednosti, bude vypadat podle toho – zvlášť pokud to bylo ještě zatížené komunistickým režimem. Nemyslím si ovšem, že je to srovnatelné se službou vojáka z povolání. Současně je třeba neplést si inteligenci a individualismus či intelektuálství. To budou spíše ty povahové vlastnosti, pro které v armádě není prostor, a kvůli kterým bych já a předpokládám i řada dalších ze zdejšího osazenstva v armádě mohl být spíš na škodu. Ale samotná inteligence – tak, jak je alespoň těmi IQ testy vnímána (což na druhou stranu reflektuje jen část toho, jak je inteligence vnímána konvenčně) – na škodu dle mého určitě není, spíš naopak.

Nejsme nutně ve sporu.

[PepaSFI]

my co jsme zažili vojnu, tu minulou, máme pořád zažité, že voják z povolání je automaticky nějaká vyšší hodnost,a funkce. Což ostatně neplatilo úplně ani tenkrát ale hlavně, neplatí to dnes. Velká část vojáků z povolání dnes dělá to co dřív dělali záklaďáci, tedy, zjednodušeně řečeno, držet hubu a krok. Pár týdnů nějakého výcviku a můžem sloužit. O rozkazu se nediskutuje. Že by to šlo líp, levněji, bezpečněji? O tom rozhodují jiní.

Jenže Jílek nemluvil o vojenské službě nebo třeba o práci na pokladně v obchoďáku kde opravdu asi pro diskusi není prostor ale o činnostech jistým způsobem tvůrčích, kde názor jiného může mít vliv na vychytání chyb, použitelnost v praxi. Uvedu příklad. I tady jsem už několikrát zmínil můj názor na veřejné stavby. V takových případech by důkladná oponentura mohla jen prospět. neboli, každý architekt tvořící veřejnou budovu by měl dostat nejdřív násadou od krumpáče po hřbetě aby ho přešly zvrhlé choutky. Pak by se třeba neděly takový kousky jako když ve špitále kde se dá předpokládat pohyb nepohyblivých, vymyslí všelijaký tříschodový půlpatra aby pak bezbariérovost musely nahrazovat nekonečné rampy. A podobných příkladů by se našlo spousta z různých oborů, IT nevyjímaje. Někdy je prostě potřeba říct: vole máš to blbě.

[Standa]

vedle je zprávička, že Guido van Rossum už nechce vést ty nekonečné diskuze. To je divné, mohlo by ho to obohatit a otevřít mu nové obzory. Ten Python by byl určitě lepší.

[Fluttershy, yay!]

PeRRRKeLe!

[John_Pitralon]

Tak trochu pohádky ovčí babičky. Slavná euroamerická civilizace, západní banda, má za sebou jen v 21. století asi půl milionu usmrcených v cizích zemích, samozřejmě ne kvůli nějakým lidským právům, o kterých se tam v rámci kolektivní debilizace žvatlá, ale pochopitelně jen kvůli prachobyčejnému mamonu. Tomu žádný bolševik konkurovat nemůže. "Válka, kterou nevidíte"

[Agent]

http://houdekpetr.blogspot.com/2015/09/stoji-za-spolecenskym-pokrokem-spize.html

[kralyk z abclinuxu]

To přirovnání s církví a s koncily je dost mimo. "Advocatus diaboli" nikdy nebyl oficiální název té pozice, ačkoli samozřejmě ta pozice existovala, nicméně týkala se pouze kanonizace ve smyslu svatořečení nějakého svatého. Tj. tento proces se vůbec netýkal ani koncilů ani žádných jiných rozhodovacích procesů o teologii, věrouce nebo náboženské praxi. V podstatě to tedy byla dost okrajová záležitost, navíc ten formální proces kanonizace svatého je relativně pozdní záležitost (středověk). V té době už většina koncilů dávno proběhla, minimálně ty nejdůležitější se konaly už stovky let předtím.

Jinak církve typicky naopak žádnou oponenturu nesnesly a koncily jsou toho symptomem. Víceméně každý koncil byl vyvolán (samozřejmě vedle snahy upevnit politickou moc) neschopností dvou nebo více skupin tolerovat vzájemně odlišné názory, což typicky způsobilo schizma. Ve výsledku je pak jak křesťanství obecně tak i katolicismus rozdrobrený na X různých proudů. A je to vidět i dnes, kdy aktuální papež má tu "drzost", že nedrží jen hubu a krok a má nějaké svoje vlastní (navíc celkem progresivní) názory, což se církevním potentátům samozřejmě nelíbí a sepisují Synovské napomenutí a podobně. Když to takhle půjde dál, bude tu brzo další schizma.

Přitom je to hrozně absurdní, vzhledem k tomu, že ty dohady se typicky týkají toho, co by měl dělat teoretický papírový křesťan/katolík definovaný někde v katechismu, zatímco reální katolící z masa a kostí mezitím věří kdečemu a praktikují kdeco...