12.1.2019 02:54 | | poslední úprava: 9.4.2019 23:18

         

Komentáře

[Jendа]

[remapping]

How to hear the world through your back (tl;dr přidělal na hluché vibrační motorky, pouštěl do nich spektrum zvuku [short-time FFT a rozkrájet na plátky, v podstatě to co dělá kochleární implantát] a oni se naučili rozumět slovům; v challenges se k tomu píše že si tam máte zkusit krmit něco chytřejšího než tupě spektrum, ale nějak jsem se k tomu nedostal)

Ve vývoji už je odnímatelný doplněk, který se nasadí okolo hlavy (zhruba v úrovni čela). Po jeho obvodu pak bude „kroužit“ malý zdroj tepla (za jeden den urazí 360°) – vlastně to tedy bude podobné jako hodinová ručička analogových hodin (samozřejmě s tím rozdílem, že ty jsou typicky jenom dvanáctihodinové).

brmpaw. Což teda taky nějak nedopadlo, ale tak mám alespoň kompas na řídítkách [na druhém kole než co nepoužívám v zimě] a asi to trochu pomáhá.

[Bherzet]

Wow! Pěkné, dík.

S tou patičkou jsi mě mimochodem fakt dostal :))

[Bystroushaak]

How to hear the world through your back (tl;dr přidělal na hluché vibrační motorky, pouštěl do nich spektrum zvuku [short-time FFT a rozkrájet na plátky, v podstatě to co dělá kochleární implantát] a oni se naučili rozumět slovům; v challenges se k tomu píše že si tam máte zkusit krmit něco chytřejšího než tupě spektrum, ale nějak jsem se k tomu nedostal)

Jo, to bylo fakt dobré. Přišlo mi to jako hodně zajímavá věc a trochu mě zaráží, že od té doby o tom nebylo slyšet.

[kralyk z abclinuxu]

brmpaw. Což teda taky nějak nedopadlo, ale tak mám alespoň kompas na řídítkách [na druhém kole než co nepoužívám v zimě] a asi to trochu pomáhá.

Pokud bys byl člen kmene Guugu Yimithirr [Ctrl+F "boat tipped"], tak bys takovejhle anklet asi nepotřeboval. Způsob, jakým lidi z těhle kultur uvažují, naznačuje, že to vnímání směrů může být více kulturní/zvyková záležitost, než si myslíme, tj. dalo by se to třeba naučit.

[kralyk z abclinuxu]

Jinak zajímalo by mě, jak moc jsou tyhle moduly reálně použitelný. Osobně jsem zatím neměl telefon, kterej by jako kompas byl reálně použitelnej. Ale třeba je tohle kvalitnější.

Další věc je, že to asi bude špatně použitelný např. v tramvaji. Ale s tim se asi nedá nic dělat, vzhledem k tomu, že s tim mají problém i mechanický kompasy/buzoly. Zajímalo by mě, jak daleko od té tramvaje to působí. Když jsi na kole a okolo jede tramvaj, dělá to něco s tou buzolou?

Ještě mě k tomu napadá, že ten kompasovej modul by měl být asi pokudmožno dál od těch vibračních motorků.

[Jendа]

Ten HM66 byl dost příšernej, ale za 8 let snad technika pokročila. A říkám, víc pokusů jsem s tím moc nedělal… Ten kompas na řídítkách na tramvaje nereaguje.

[Gilhad]

Pro tyto pripady tu jeste mame gyroskop :)

Jinak on ten sever je vice-mene pevny smer jen proto, ze severni magneticky pol je dost daleko. A jih (kde je slunce v nadhlavniku) neni tak uplne presne proti severu, zatimco vychod a zapad se vlastne vyrazne meni s rocnim obdobim a kolme na sever-jih jsou jen obcas a vetsinou ani nejsou v uplne opozici ... teda pokud to bereme podle toho, co se da videt. Pokud to bereme podle dohodnute mapy, pak zase slunce vychazi a zapada kde se mu zachce, nikoli na urcenych stranach a kompas taky neukazuje ani na sever ani na jih :)

(ale nastesti je to prakticky jedno, pro beznou orientaci to takhle staci a pro presnou se pouzivaji jine systemy )

[kralyk z abclinuxu]

(ale nastesti je to prakticky jedno, pro beznou orientaci to takhle staci a pro presnou se pouzivaji jine systemy )

Jj, však oni ti výše zmínění indiání mají ty směry oproti západnímu systému otočený o asi 30° po směru hodinových ručiček, ale nezdá se, že by to vadilo. Zajímalo by mě, jak by se jim dařilo v moderním městě, kde ta orientaci je přecijen o dost náročnější než někde v buši...

[Josef Kufner]

V „moderním světě“ to není nějak moc náročnější než v buši. Tady máš na každém rohu ukazatel nebo rovnou mapu a máš tu jasně značené a udržované cesty, které i po několika letech najdeš tam, kde byly. Uprostřed divočiny máš akorát sluníčko, řeky bez mostů, občas výraznější kopec a prostupnost terénu je občas dost mizerná. Na druhou stranu se nezamotáš v úzkých uličkách a k navigaci stačí vědět směr a jestli ten les/řeka/skála jde projít nebo se musí okolo. Řekl bych, že tyto dvě prostředí mají každé svoje a vyžadují trochu jiné schopnosti, než že by jedno bylo nějak výrazně obtížnější.

[JS1]

Tady máš na každém rohu ukazatel nebo rovnou mapu a máš tu jasně značené a udržované cesty

To jo, tady to tak mame. Ale byl jsem v Hyderabadu a koukam na Google Maps, maji vsechny ulice jasne pojmenovane, takze si rikam, OK, v praxi to bude v pohode. Pak ale prijdu a zjistim, ze znaceni na miste vesmes zadne neni. (Druha vec je, ze Hyderabad je takovy urban sprawl, neni tam zadny vyznacny kopec, monument nebo vysilac, ktery by byl dobrym orientacnim bodem).

[Josef Kufner]

Tak pokud půjdeš skrz bažiny, tak taky nejspíš nedojdeš. Řeč byla o „moderním světě“

[marbu]

Hajdarábád s 6 miliony obyvatel bych k bažině úplně nepřirovnával :)

[Josef Kufner]

Velikost v tomto případě není příliš relevantní metrika.

[kralyk z abclinuxu]

V „moderním světě“ to není nějak moc náročnější než v buši. Tady máš na každém rohu ukazatel nebo rovnou mapu a máš tu jasně značené a udržované cesty, které i po několika letech najdeš tam, kde byly. Uprostřed divočiny máš akorát sluníčko, řeky bez mostů, občas výraznější kopec a prostupnost terénu je občas dost mizerná. Na druhou stranu se nezamotáš v úzkých uličkách a k navigaci stačí vědět směr a jestli ten les/řeka/skála jde projít nebo se musí okolo. Řekl bych, že tyto dvě prostředí mají každé svoje a vyžadují trochu jiné schopnosti, než že by jedno bylo nějak výrazně obtížnější.

No, to jo, ale já měl na mysli čistě jen to udržení směru, tj. třeba že se vydáš někam po městě a snažíš se udržet si povědomí kde je sever bez pomůcek jako kompasy nebo ukazatele. Pro mě to třeba úplně snadný není. Ale těžko říct, jak moc to je kulturní a jak moc fyziologická limitace. V těch textech o těch indiánech mají ten poznatek, že našinec má od mládí naučeno ignorovat ty absolutní směry a orientovat se hlavně podle relativních. Možná na tom něco bude.

[Josef Kufner]

A když zajdeš na delší procházku do lesa, máš stejný problém udržet směr? Pro mne je to spíš záležitost členitosti a pestrosti, než typu prostředí. Pokud domy vypadají jeden jako druhý, či je les příliš monotóní, tak se prostě není čeho chytit. Pokud však jsou ulice přirozeně pestré a křivé, tak je to v pohodě.

[kralyk z abclinuxu]

A když zajdeš na delší procházku do lesa, máš stejný problém udržet směr? Pro mne je to spíš záležitost členitosti a pestrosti, než typu prostředí.

Asi jo. Nevim přeně. Jsem co se orientace týče asi celkem průměrnej. Ale některý prostředí na to asi jsou méně intuitivní než jiný - vzpomínám si, že jsme se jednou ztratili s tátou někde na severním předměstí Dublinu, přestože on má orientaci velmi dobrou. Nakonec jsme se shodli, že slunce je zřejmě na špatný straně oblohy.

[_]

brmpaw. Což teda taky nějak nedopadlo, ale

co znamená nedopadlo? nefunguje to?

[Jendа]

Funguje (s tím že zvolený kompas hlavně uvnitř budov občas náhodně ustřeluje, asi mu vadí rušení v civilizaci), ale nedělal jsem žádné pokusy jestli se „zlepšila schopnost orientace“.

[Max]

Pěkné a velmi zajímavé počtení.
Díky
Zdar Max

[Josef Kufner]

Na ovládání telefonu můžeš použít malou bluetoothovou klávesnici. Dělají se jako doplnění multimediálních funkcí nemultimediálním volantům v autě. Má to typicky pět kláves – hlasitost +/-, další/předchozí a play/pauza.

[Bherzet]

Díky!

[marbu]

Nemyslím si, že implantováním kardiostimulátoru nebo kyčelní protézy se z člověka stane kyborg, pokud to nějak zásadně nerozšíří jeho možnosti, a současně bych se asi nerad dožil doby, kdy se to bude dělat z jiných než léčebných důvodů.

Ono možná bude problém i v tom, že ten pojem je moc široký, resp. nepraktický. Na wikipedii píšou:

A cyborg is a being with both organic and biomechatronic body parts. It applies to an organism that has restored function or enhanced abilities due to the integration of some artificial component or technology that relies on some sort of feedback

Takže někdo s kardiostimulátorem by se tam asi vlezl. Ale i tak není jasné, kde je ta hranice. Např. jak složitá by měla být protéza, aby se člověk s mohl prohlásit za kyborga? A když se budu držet tvé definice, která je v tomto smyslu rozumnější, stejně jistě nevím, zda bys za kyborga považoval někoho s kochleárním implantátem.

Btw. dívám se, že jiný "první kyborg na světě", Steve Mann, s tím má taky problém:

Mann has also been described as "the world's first cyborg" in Canadian popular press such as NOW, The Globe and Mail, National Post, and Toronto Life, but has himself rejected the term "cyborg" as being too vague.

[Bherzet]

Souhlasím s tebou v tom, že podle té definice na Wikipedii uživatel kardiostimulátoru kyborgem určitě je. V praxi si ale nedokážu představit, že by se tak mluvilo. :)

Pacienta s kochleárním implantátem (výborná otázka mimochodem) bych za kyborga nepovažoval taky. Tu hranici bych viděl někde u „posunutí možností člověka za hranice ostatních (biologických, nemodifikovaných) příslušníků lidského druhu“. Ani s tím Harbissonem si nejsem úplně jistý. Sice ta jeho anténa umí víc než jen kompenzovat jeho barvoslepost (myslím, že od počátku to umělo i člověku neviditelná spektra), ale – a to jsem měl možná zmínit i v článku – u takhle (očividně) extravagantního člověka je na místě brát všechno trochu skepticky a s rezervou. Nečetl jsem zatím, jak fungují ty telefonní hovory nebo přijímání obrazu/barev přes Internet. V tom krátkém rozhovoru, kde mluví o tom časovém smyslu, zmiňuje teorii relativity tak, že to podle mě vůbec nedává smysl, což je pro mě další varování.

Rozhodně netvrdím, že mu to vůbec nevěřím, ale prostě: Když si zabodneš do hlavy různě vibrující drát, který ti bude způsobovat kruté migrény, ale holt se z něj teda naučíš číst různé informace a navíc ti to umožní ukojit svou touhu po pozornosti a publicitě, možná zamlčíš, že v běžném životě tu anténu nemůžeš vystát, zapínáš ji jen „pracovně“ a na spaní bys ji nejraději odšrouboval nebo vyrval. Považoval bys ho potom za kyborga? Kdyby si před prezentací nasadil čepici s anténou a motorkem, nebo třeba i vzal sluchátka, doslova by nebyl rozdíl proti tomu, že si nechal udělat díru do lebky.

Přijde mi, že aby mohla být řeč o kyborgovi, musí to být součástí nejen jeho těla (pokud se bavíme o smyslech, tedy), ale i vnitřní identity na hluboce podvědomé úrovni. A nemáme jak ověřit, jestli nelže, když tvrdí, že to tak má. Spíš mu věřím, proto jsem z jeho tvrzení ostatně v článku částečně vycházel, ale jen na dovysvětlenou.

[Matlák]

Pacienta s kochleárním implantátem (výborná otázka mimochodem) bych za kyborga nepovažoval taky.

No, když si přečteš tohle, třeba si tu laťku trochu posuneš. Vnímání zvuku kochleárním implantátem je o dost jiné než sluch jak jej známe.

Člověk s kochleárním implantátem může s klidem přijímat telefonní hovory "do hlavy"...A když nic jiného, už ta možnost zmáčknout "mute" na realitu - mi připadá dost kyborgovitá

[Bherzet]

Díky za odkaz, docela zajímavý článek (akorát škoda, že je to psané tak rozvláčně, místy je to fakt nudné; na Mediu bohužel klasika). Tu tvou interpretaci v něm nicméně nevidím, spíš naopak:

What one perceives with a cochlear implant is nothing like analog hearing. We cannot even say that one hears with a cochlear implant, as it only provides a representation of sound. Since cochlear implants bypasses the whole process of hearing, we cannot call it hearing. I remain unsure to this day what to call it.

Not only do you not really hear with a cochlear implant, what you perceive is a degraded, low-resolution signal where fine distinctions in frequency are lost. The volume of the signal isn’t a problem. The resolution is. Analog hearing is to cochlear implant’s digital sound what today’s HD televisions are to 1950s black and white television using an antenna. You perceive the images just fine on the latter, but it doesn’t have the fine details of the former.

O telefonování se autorka nezmiňuje vůbec, nicméně pokud jsem správně pochopil tento web, tak ten hovor streamují z telefonu do implantátu (resp. procesoru). Neumožňuje jim to dělat nic, co by člověk bez implantátu dělat nemohl: pořád u sebe musí mít telefon a držet ho u hlavy (kvůli mikrofonu).

Je otázka, jestli možnost přestat vnímat zvuk je výhoda nebo z nouze ctnost. Další citace z toho článku:

When I turn on my processor in the mornings, I go from total silence to a cacophony. The world is full of unpleasant noises — dogs barking, metal scraping on concrete, jackhammers’s rat-tat-tat-tat — yet music and babies are the only things people think of. Those unpleasant noises bother me more than an average hearing person. I must have a weaker filter. Whenever a crow caws nearby, I wince. Every time.

Těžko říct, jestli je to jen tím, že je zvyklá na ticho (protože implantát dostala až v šesti letech a i poté měla možnost jej nepoužívat), a nebo je povaha těch signálů prostě jiná a nesrovnatelná s běžným sluchem. Každopádně mi to u ní přijde spíš jako nezbytnost (jak proto, že to sluchátko při spánku překáží, tak kvůli tomu, že ji ty zvuky ruší). V tom, že ve spánku neslyší, má oproti běžné populaci v něčem určitě podstatnou výhodu, ale na druhou stranu: neslyší budík, brečící dítě, sirénu nebo volání. Možná by to tedy šlo nahradit třeba nějakým náramkem, který začne vibrovat, když zaznamená zvukový signál o určité síle…

No, nicméně: Zdravý člověk by svůj sluch za kochleární implantát asi nevyměnil, takže laťku si nechám, kde je. V podstatě se na to dívám podobně jako etické komise, které rozhodují, jaké lékařské zákroky (i experimentální) povolí.

[Matlák]

No, reagoval jsem na

Přijde mi, že aby mohla být řeč o kyborgovi, musí to být součástí nejen jeho těla (pokud se bavíme o smyslech, tedy), ale i vnitřní identity na hluboce podvědomé úrovni

Jde o to že ta technologie se fyzicky stala součástí identity toho člověka. To jestli je to lepší než normální zdravé tělo se neřeší ani v cyberpunkových románech...

[Bherzet]

Ano, ale to beru jen jako jednu z podmínek. Možná to zkusím vysvětlit úplně jednoduše: Do technické definice kyborga ta žena nebo dívka spadat může, do (negativně) etické, která je zřejmě podmnožinou té první, z mého hlediska nikoliv. Harbisson a lidé s magnetickými implantáty se cíleně odchylují od přirozených možností člověka natolik, že by tam patřili, jen ta míra je zatím natolik marginální, že to není příliš podstatné. Nechtěj po mě, abych to formalizoval, protože to je mimo mé možnosti a jsem si jistý, že kdybych měl posuzovat různé (a zejména hypotetické) případy, produkoval bych i po dlouhém váhání vzájemně nekonzistentní odpovědi. Ostatně, definice samotná je relativně bezvýznamná, podstatná je její aplikace (např. v zákonech).

[Matlák]

Nehledě na to že nejedna etická komise by pravděpodobně u hluchého člověka na ten implantát přistoupila.

[Bherzet]

Však právě proto ji za kyborga nepovažuji (ale viz upřesnění výše).

[Beko]

Neviem ako ty, ale ja bežne prepínam skladby na telefóne pomocou sluchatok. Na nich sa pridať/ubrať zvuk, ale aj dať nasledujucu/predošlú pesničku.

[Bherzet]

Žádná moje sluchátka to nemají, ale díky za nápad. Kabel u Koss Porta Pro kvůli tomu stříhat nebudu, ale poslední dobou většinou tahám stejně jen nějaké lowendové pecky, které můžu klidně vyměnit celé. Zkusím zašátrat v krabici od mobilu po originálních sluchátkách, jestli na nich náhodou ten ovladač nebyl.

[Bherzet]

Tak jsem se k tomu konečně dostal. Tohle nepochopím: Ovladač mají, ale protože dát na něj čtyři tlačítka by asi bylo hrubým porušením principu „vzhled nad použitelnost a i pokud nějaký prvek vzhledu neuškodí a použitelnosti prospěje, stejně to nějak zkurvěte“, tak jsou tam jen tři. Úprava hlasitosti funguje tak, jak je člověk z posledních let zvyklý. Tady bych možná designérům poradil, že hlasitost lze regulovat i kolečkem a dokonce to tak na různých přístrojích běžně bývalo, takže pokud mají z přidávání tlačítek úzkost a emoční distres, mohli tam místo těch dvou čudlíků dát kolečko.

Jak funguje to třetí tlačítko se našemu týmu reverzních inženýrů zatím nepodařilo plně zanalyzovat, ale stávající konsenzus je takový, že jedno krátké stisknutí zastaví nebo obnoví přehrávání, dvě krátká a po sobě ne-příliš-rychle-ne-příliš-pomalu následující stisknutí skočí na další skladbu, a dlouhým podržením se naprosto nedeterministicky buď začne skákat na předchozí skladby (ovšem tak rychle, že je opravdu velký problém trefit se na tu správnou), nebo se spustí hlasový asistent S Voice. Ten většinou mluví anglicky, ovšem při posledním testu byl patrně natolik zmaten ze skutečnosti, že jsem po jeho nevyžádané aktivaci nikterak nepromluvil, že se uchýlil k: „Не понимаю. Повторите, пожалуйста.“.

Спасибо, товарищи.

[Onanym]

A má kyborg blíž k androidovi nebo replikantovi?

[xkucf03]

To mu však nestačí a vysnil si další orgán – tentokrát na vnímání času. Ve vývoji už je odnímatelný doplněk, který se nasadí okolo hlavy (zhruba v úrovni čela). Po jeho obvodu pak bude „kroužit“ malý zdroj tepla (za jeden den urazí 360°) – vlastně to tedy bude podobné jako hodinová ručička analogových hodin (samozřejmě s tím rozdílem, že ty jsou typicky jenom dvanáctihodinové).

Člověk má v sobě od přírody poměrně přesné hodiny. Kolikrát se mi stane, že se vzbudím pár minut před tím, než zazvoní budík (typicky, když mě ten den ráno čeká nějaký důležitý/zajímavý úkol). Nebo mě někdy napadne, že by mohlo být tolik a tolik, podívám se na hodinky a ono to sedí. Nefunguje to na řeknutí, kdykoli by se mi to hodilo, ale to je spíš tím, že ten smysl neumím ovládat, než že by v těle nebyl.

Neilovým cílem ovšem není pouze vědět, kolik je hodin. Chce experimentovat s ovlivňováním subjektivní rychlosti plynutí času.

V tom nevidím moc smysl. Den bude mít pořád 24 hodin a věcí, které se za tu dobu dají stihnout bude pořád stejně.

Ale co až budou dostupné neurální implantáty a signály půjdou do mozku posílat čistě softwarově?

Dystopická vize: ten hardware/software bude proprietární, bude pod kontrolou někoho jiného a ty budeš řešit dilema, zda¹ být znevýhodněn (nemít nějaké smysly a schopnosti) oproti těm, kteří si ho nechali nainstalovat (a zároveň riskují, že je dříve či později bude někdo ovládat, např. jim ty zvláštní schopnosti na dálku vypne nebo jim bude dávat elektrošoky či je uspí).

_{[1] resp. v jakém smyslu a v jakém časovém horizontu}

[trekker.dk]

To není vize dystopická, ale realistická. Dystopická verze je taková, že ten hardware/software bude proprietární (kvůli bezpečnostni samozřejmě), pod kontrolou někoho jiného (což je implikováno tím prvním) a povinný

[Fluttershy, yay!]

Jak 1984, tak Brave New World jsou považovány za dystopické. Jen jedna ale jen jedna striktně závisí na povinnostech.

[Josef Kufner]

Povinný a společensky vynucený je víceméně totéž, resp. rozdíly jsou jen menší technické detaily.

Kolik z vás dnes nemá účet v bance nebo mobil?

[trekker.dk]

No nevim, muset si se zaměstnavatelem nějakým způsobem domluvit předání mzdy v hotovosti (a tedy být omezen v tom, kde mohu být zaměstnán) vs. skončit v base mi přece jenom přijde víc než technický detail.

[kralyk z abclinuxu]

Myslimže dokonce už i Jardík.

Na druhou stranu bylo by IMHO bláhové si myslet, že to tak někdy nebylo... Spíš jsou jen s novými technologiemy ty zásahy intrusivnější.

[Bherzet]

Člověk má v sobě od přírody poměrně přesné hodiny.

Můj děda nenosil hodinky a čas znával velmi přesně (odchylka v řádu minut), ale několikrát denně se potřeboval „sesynchronizovat“.

Kolikrát se mi stane, že se vzbudím pár minut před tím, než zazvoní budík (typicky, když mě ten den ráno čeká nějaký důležitý/zajímavý úkol).

A stává se ti to jen když vstáváš pořád ve stejnou dobu, nebo právě když potřebuješ zrovna vstát jindy? Mě fascinuje, že se mi to stává nejčastěji právě asi v tom druhém případě. A nebo sice budík zazvoní, ale vzbudí mě; přitom se mi mnohokrát stalo, když jsem zase tak moc vstát nepotřeboval, že jsem ten budík prostě neslyšel (ani po několikaterém opakování).

Pokud vstávám pravidelně ve stejnou dobu, probouzí mě sice budík, ale také ve velmi mělké fázi spánku (zpětně mi pak občas přišlo, že jsem se probral těsně před zazvoněním budíku).

Nebo mě někdy napadne, že by mohlo být tolik a tolik, podívám se na hodinky a ono to sedí.

Tohle jsem před lety míval ve 13:37. Ale je otázka, jestli jsem se na hodinky nevědomky nepodíval několikrát předtím, a když jsem se na ně pak konečně podíval v těch 13:37, měl jsem pocit, že jsem to očekával, i když ve skutečnosti jsem neměl tušení. V tomhle se subjektivní zkušenosti nedá věřit.

V tom nevidím moc smysl. Den bude mít pořád 24 hodin a věcí, které se za tu dobu dají stihnout bude pořád stejně.

Přesně tak. Však si to představ: Čekáš ve frontě a nudíš se, tak si zrychlíš hodiny. Dejme tomu, že by Harbissonova hypotéza platila a jeho mozek se na ten „time sense“ natolik spoléhal, že by skutečně subjektivně cítil čas plynout o trochu rychleji (a to teď raději ponechme stranou, jak to bude nekonzistentní s jinými signály; třeba jak moc se mu chce močit). Výsledkem ovšem bude, že v té frontě čekal dvakrát tak dlouho (čekal by ½ hodiny, zrychlil si vnímání času na dvonásobek ⟶ čekal hodinu jeho času). Nemluvě o tom, že si ty hodiny rozsynchronizuje a bude muset nějak řešit, co s tím. Jestli se po vystání fronty bude muset vrátit do „minulosti“, nebo si následujících několik týdnů bude zvykat na to, že od toho okamžiku má hodiny posunuté. A nebo to muset kompenzovat pro změnu nějakým zpomalením.

A co si patrně neuvědomuje je to, že pokud ty hodiny dlouhodobě zrychlí nebo zpomalí, jeho mozek se na to adaptuje stejně jako se adaptuje na tu normální rychlost. Té subjektivní dlouhověkosti, o které hovoří v tom odkazovaném videu, tak prostě nedocílí. A ta zmínka o Einsteinově teorii relativity už je prostě úsměvná stejně jako žvásty o kvantové fyzice z úst ezoteriků.

Ne, že by to souviselo, ale nějak jsem si vzpomněl na Vorpha (ta první odpověď).

Dystopická vize: ten hardware/software bude proprietární, bude pod kontrolou někoho jiného a ty budeš řešit dilema, zda1 být znevýhodněn (nemít nějaké smysly a schopnosti) oproti těm, kteří si ho nechali nainstalovat (a zároveň riskují, že je dříve či později bude někdo ovládat, např. jim ty zvláštní schopnosti na dálku vypne nebo jim bude dávat elektrošoky či je uspí).

Právě před tím varuje Peter Watt v té svojí přednášce. Já se s tím ztotožňuji. Stačí se rozhlédnout, jak je s lidmi manipulováno dnes – tomu se ale pořád lze, třebaže omezeně, bránit. Představa, že by to pokročilo na „vkládání myšlenek do mozku“ (mimochodem: schizofrenie), není příjemná.

Ty neurální implantáty (a související software) nemusí být nutně svobodné, ale musí být alespoň otevřené tak, aby si každý mohl ověřit, co přesně to dělá. Asi není potřeba říkat, že ať před tím budeme varovat jakkoliv, stejně dojde na tu horší variantu…

[Josef Kufner]

Ohledně toho zrychlování času jsem před pár lety viděl docela zajímavý film.

[Bherzet]

Díky, to by se mi mohlo líbit.