U lékaře aneb jak jest skvělé naše zdravotnictví.

23.1.2005 15:54 | Přečteno: 1210× | Jen tak. (co nepatří jinam)

Mamince se před nedávnem stala velmi nepříjemná věc - při okopávání záhrádky se píchla do oka jukou - jedovaným ozdobným keřem. No a následovala menší anabáze po lékařích.

Ten první skouknul úraz, propláchnul, zavázal oko a prohlásil, že "se uvidí, jak to dopadne". Po týdnu to zkontroloval, konstatoval, že se to hojí v pořádku, obvaz sundal, a pustil maminku domů. Do dalšího týdne se mamince udělalo strašlivě špatně, po probděné noci jsme ji odvezli na pohopovost (k jinému lékaři). Ten konstatoval, že se to hojí špatně, odřízl jí z oka bulku, které se tam vytvořila, a řekl, že se uvidí. Do dvou dnů se to nezlepšilo, další návštěva skončila, že on s tím nemůže nic dělat, jedině, že nás odkázal na soukromou ordinaci, kde za zákrok laserem zaplatíme 4 tisíce korun (a ještě dodal, že on z ošetřování maminky nic nemá, protože u něj není registrována, a zdravotní pojišťovna má nějaký limit na ošetření či co). Maminka (jinak invalidní důchodce, astmatik) ho uprosila, aby jí to oko ještě jednou vyčistil. To se stalo před 4 dny. Zatím se to zdá být v pořádku, leč patřičnou sumu jsme už nachystali.

A já pravím: STANDO! Tímto si vyprošuju, abych byl zbaven "výhod" státního zdravotního pojištění. Nefunguje! Nedej bože, abych byl někdy opravdu nemocný, protože státní zdravotnictví "zadarmo" mi nepomůže.

Když stejně musím jít k soukromníkovi, a za léčení zaplatit "na dřevo", nevidím důvod, proč bych měl sponzorovat ten váš bordel!

       

Komentáře

[Robert Krátký]

Tak s tím souhlasím. Pochybuji, že by s tím Standa něco nadělal, ale určitě bych se podepsal pod téměř úplnou privatizaci zdravotnických služeb. Stát by měl zodpovídat jen za naprosto nezbytně nutné minimum ve výjimečných případech, protože cokoliv, co je nad hranicí zcela základní péče, dopadá ve státním zdravotnictví příšerně.

Zdravotnictví je byznys. Zní to divně, ale je to tak a musí to tak být, aby to fungovalo. Každý zaměstnanec, od ředitele nemocnice, přes sestry, až po posledního topiče a vrátného musí vědět, že pokud neodvedou svou práci, nedostanou od klienta zaplaceno. A klient, nechce-li skončit v pařátech té minimální státní péče, si musí poctivě platit pojištění. A čím vyšší, tím lepší. Protože, ač je to pro mnoho lidí nepředstavitelné, ani ve zdravotnictví, jako v žádném jiném byznysu, nemůže fungovat spravedlnost. Jakmile se zavede rovný metr, klesne úroveň všech služeb. A to je v konečném důsledku škodlivé pro všechny.