Portál AbcLinuxu, 24. října 2025 11:53
sesli sme se na nadru snazila se mi promluvit do duse ale moc sme toho nenamluviliňadru, hehe
priste si dam pozor...
Když to tak vezmu, tak když jsem pracoval a bydlel v Praze, měl jsem to sice do práce jen kousek (vzdušnou čarou něco přes 3 km), ale pod půl hodiny cesty se prakticky nedalo dostat.Tak to byl nejrychlejší pěškobus, co?
Připomíná mi to mé cesty na gympl, kde to bylo 1,5 km a nedalo se to objet pod čtvrt hodiny, tak jsem si dával ráno rozvičku, abych mohl vstávat o pět minut později.
Tak to byl nejrychlejší pěškobus, co?Nebyl, bohužel. Ty o něco více než 3 km to jsou vzdušnou čarou, po zemi skoro 4 km. Pěšky jsem to zvládal asi za 40 minut, tramvají to bylo přece jen o něco rychlejší. Ale hlavně se mi ráno nechtělo se moc namáhat (bylo to přes kopec).
Bude mi 17 a v podstatě jsem neměl pořádnej dlouhodobej vztah, to je šílený. Další statistiky raději ani nebudu uvádět
Asi si budu muset začít gelovat hlavu a chodit oblečenej jako idiot...
Uprav uši došpičata, nahoď umělecky tepanou zbroj ze zářivého kovu a hybaj do hvozdu balit elfky.
Já bych taky vylepšila spoustu věcí
Například lidem, kteří ostatním chtějí přikazovat, jak mají žít, bych sebrala volební právo
Mimochodem, slečny od počítačů mají k důkladnému nácviku technik rozmnožování ideální podmínky - a byly by hloupé, kdyby toho nevyužívaly
Mimochodem, slečny od počítačů mají k důkladnému nácviku technik rozmnožování ideální podmínky
Pokud tímhle nemyslíš to, že holky "hackerky" dokonale znají algoritmus "hry života", pak tomu moc nerozumím
A taky o tom dost pochybuju (znám jich dost z koleje v Tróji a marně bych hledal ten typ, který popisuješ).
Jojo, přesně tak.
Kdysi, na základce a začátku střední, jsem trávila většinu volného času s jednou kamarádkou, skvělou a pěknou holkou. Kdykoliv jsme potkaly nějakého kluka, vždycky se točil kolem ní a mě si ani nevšiml. Ne, že by mi to vadilo nějak moc, stejně jsem věřila, že knížky jsou lepší než kluci... ale nepotěšilo.
Já skončila, jak jsem skončila, a kamarádka v oboru, kde se vyskytují většinou spíš slečny... a můžete hádat, kdo z nás navzdory fyzickým předpokladům dvacáté narozeniny oslavoval s kyselým komentářem, že jednou bude mít na hrobě "vracíme nepoužité"
Takže tak. Kde nic není, tam skoro všem stačí i holky s počítačem, nadváhou a křivým nosem
Zvlášť, když se s nimi dá "po všem" povídat o TCP/IP, což je skoro vždy bráno jako velké plus
Zvlášť, když se s nimi dá "po všem" povídat o TCP/IP, což je skoro vždy bráno jako velké plusROFL! :)
To mě snad nečeká...
Ale já nemám kritérium, že ta holka musí hackovat kernel, naopak v tom zápisku píšu, že budu asi klidnější, když se o to nebude moc zajímat. Ééé... teď už to zní trochu víc jako problém, co?
Nicméně nic nevzdávám a hledám dál.
Asi si budu muset začít gelovat hlavu a chodit oblečenej jako idiot...Horší by bylo, kdyby to bylo naopak: "Asi si budu muset přestat gelovat hlavu a chodit oblečenej jako idiot..."
Ale zpětně
mohu prohlásit, že když to člověk přestane řešit, vykašle se na nějaké
malé sebevědomí a začne se na všechny lidi usmívat, tak po nějaké době bude
mít problém, kterou si vybrat.
Jinak s tím vzhledem je to tak... Ono sice je pěkné, když budeš chtít lidi
soudit jen podle toho, jací jsou a ne podle zevnějšku, jenže ono je to jako s
obalama zboží v krámě. Když má nějaký fakt chutný zboží fakt otrhanej obal, tak tě
většinou ani nenapadneochutnat, tedy pokud ti ho někdo nedoporučí. Tedy ani
nezjistíš, jak je supr. Ono prostě není špatné udržovat zevnějšek alespoň na
průměrné úrovni, aby občas nějakou vůbec napadlo tě poznat.
Ale samozřejmě nějakou úrovní zevnějšku nemyslím mít hned nagelovaný vlasy a
rozkrok u kotníků...
nagelovaný vlasy a rozkrok u kotníků...Mám pocit, že tyto dvě věci se vylučují už z principu.
To ovšem autor zápisku určitě zdá, jestli někdy byl v Golemu. (Zlín)
co kdyz se clovek v takovych hadrach neciti dobre? co kdyz by clovek nejradeji chodil obleceny podle hudebni nalady a ta se u me meni kazdy den od metalu pres techno po punk... jenze zase nemam $$$ na to abych mel celou mistnost plnou hader...nerika se tomu pak uz i nejak? metrosex? bo tak nejak?
nejhorsi je zjistit ze se vam libi neco co vsichni znami v okoli odsoudi...treba u me dlouhe vlasy
jak se rozhodnout jit svou cestou, a porad poslouchat ze clovek vypada jak idiot, nebo se prizpusobit, mit klid ale zase byt nastvany pac mi to nevyhovuje?
na netu je sance poznat lidi podle toho jaci jsou, jenze nikde neni recene ze se tak budou chovat i ve skutecnosti...
co kdyz se clovek v takovych hadrach neciti dobre? co kdyz by clovek nejradeji chodil obleceny podle hudebni nalady a ta se u me meni kazdy den od metalu pres techno po punk... jenze zase nemam $$$ na to abych mel celou mistnost plnou hader...nerika se tomu pak uz i nejak? metrosex? bo tak nejak?
nejhorsi je zjistit ze se vam libi neco co vsichni znami v okoli odsoudi...treba u me dlouhe vlasy
jak se rozhodnout jit svou cestou, a porad poslouchat ze clovek vypada jak idiot, nebo se prizpusobit, mit klid ale zase byt nastvany pac mi to nevyhovuje?
na netu je sance poznat lidi podle toho jaci jsou, jenze nikde neni recene ze se tak budou chovat i ve skutecnosti...

No jasně, ale vem to tak, že se tady klidně mohla objevit diskuze o plísňovejch sýrech. Takže si představ holku, která si přečte ten blog a pod ním budou kecy jako "Niva mi nechutná a navíc tý plísně je v tom málo.", "Docela dobré jsou francouské sýry." a "Francouzské se píše se z."ROFL
Měl jsem co dělat, abych nevzbudil všechny okolo.
I tak tě nechápu. Důležitý je zápisek autora a né nějakých magorů, co se projevují pod článkem.No třeba by se dala použít tahle logika: zápis psal Linuxák, reakce taky Linuxáci, tudíž je na tom stejně, jako oni. Logické to moc není, ale to v podstatě není podmínkou. PS: Už dlouho se mi nepodařilo sehnat hermelín, kterej by byl hotovej. Prostě mám vždycky to štěstí, že to rozbalím, na povrchu mikrometrová vrstva plísně a vevnitř tvaroh. Ti dobytci už to prostě ani nenechávají uzrát. A bohužel se to stává u všech značek...
. A navíc sám nejsi, máš přátele a to je velmi důležité a navíc se ti přátelé o tebe zajímají, starají a vidí že máš problém (to jak tě dostali zpátky do UH). Rozhodně si zaslouží to abys jim poděkoval a ne byl (byť i jenom vnitřně) naštvaný že to dělají.
Jinak k zapisku: pokud fakt chces, tak jsi v Brne! Tady se vztahy resi zpusobem "magic box", do krabicky se daji jmena a jen se taha kdo s kym, nekdo si vytahne rovnou vic, obcas se provede vymena, kazdy s kazdym je tu uplne normalni, moralka se neresi, krestanske hodnoty taky ne!
:D, že jsem o tom nikdy neslyšel 
monci se omluv, pokud to myslis uprimne (tm) a vyjasni si to s ni, taky se ti ulevi. hledej a zaroven si uzivej samotu, ono jednou nejaka zenska prijde. treba ne zejtra, ale jednou jo, a co se tyce vzdalenosti tak mam empiricky vyzkouseno ze laska prenasi hory. a co jinyho, hlavne prestan brecet nad tim jak jsi nemoznej a jak si nic nezaslouzis, chyby a prusery dela kazdej. bud rad ze mas ty svoje znamy a misto techto vylevu na blogu si bez uzivat zivot s nima.
Promiň, ale nemohl jsem si pomoci.
Nicméně přesně takhle na mě ten komentář působí
)
Ono chtít po někom, aby vydržel s chronicky depresivním počítačníkem je ošklivé, i když je ten druhý taky chronicky depresivní počítačník, natož když není. Taky ten vztah pak podle toho vypadá...
Ale je mi jasné, že je to druh rady, která se ignoruje nebo odmítá
A na řešení těch problémů je cvokař k ničemu, to musí člověk udělat sám. Maximálně to může zkusit urychlit nějakými zajímavými zážitky, třeba něčím ve stylu PŠL.
Napřed se naučit vydržet sám se sebou, a teprve až to půjde, začít hledat.Hmm, to nezní moc optimisticky, pokud se to časem spíš zhoršuje než zlepšuje.
Taky jsem si myslel, že jsem pro holky nezajímavej, divnej. Skoro se mi tomu nechce uvěřit ani teď. Jenže je to blbost a mě to muselo být vysvětleno skoro pod pohrůžkou násilí. Myslím, že člověk je tak asociální, jak asociální "chce" být.
A moje rada - určitě se Monče omluv. I kdyby to nakonec měla být "jen" kamarádka, stojí to za to. A svoje blbý nálady tolik neřeš, spíš si najdi nějaký zájem mimo obor, kde budeš v kontaktu s lidma.
Jo a absence diakritky mi nevadila, ale občas jsem se ztrácel v závorkách a ...
pokud to budes chtit rozvest docela by me to zajimalo...
za slozite vety a zavorky se omlouvam
za tohle mi nadavali uz na zakladce
(Nemáte na to někdo odkaz? Myslím, že to bylo na Lameru, ale nemůžu to najít...)
Pravda, trapná poezie, ale jistě se to dá vztáhnout i na lidi?
vlastne se to da vzit i tak, ze cim hloub ve srackach budu, tim vetsi mam sanci vyhrabat se z nich druhou stranou.... otazka ovsem je, jak hluboko prvni v nich musim byt zapadly...
Vlastně ti udělám službu, už nebudeš sám, budeš tam s JiKem.ROFL!!
Dobrá cesta, jak se vzchopit, je myslet si, že jsi na úplném dně. Pak tě hrozně potěší i drobné úspěchy, kterými se od toho dna odpíchneš. To si nejsem jist; tak může člověk s překvapením zjistit, jak hluboko do dna se ještě může zahrabat.Souhlasím, není to úplně nejlepší nápad. Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůře.
Situací, ve kterých se člověk může ocitnout, je nespočetně mnoho.
Pokud děláš s počítačem, tak se můžeš pokusit zapůsobit na dívku podobně jako muž na videu. Ona po něm hodila očkem a on po ní monitorem.
. A přitom je to ale velká zábava. Musíte se hodně snažit, někdy to je na ostří nože. Musíte si umět vymyslet příběh, který co nejdokonaleji zapadá do reality. Tohle miluju
.
Jo, a mimochodem, nagelovaný vlasy a debilní hadry ještě nikomu k holce nepomohly. Ti lidi jsou tím prolezlí do morku kostí, mají nagelovanej mozek a debilní chování, a určitá skupina holek, která je bohužel nejvíc vidět, jim to žere. Jasně, člověk se může stát jedním z nich, ale myslím, že chytrýho kluka by takový přerod musel pekelně bolet
to je jen jinak recene to ceho se bojim... ze to bude krehke... znat ji byt s ni dyl a pak se nejakou dobu nevidat je neco jineho nez tak zacit...
myslim ze hadry a gel pomuzou spis k sexu a nejake kocce, nez k porozumeni...
pripadne doporucte komedie(jine nez stupidni americke, nejlepe neco na zpusob borcu ze stadionu(dohaje jak je to presne? proste ta francouzska klasika, je toho asi 6 dilu)
četba (něco lehkého, samozřejmě)To mi připomíná, takový Michel Houellebecq dokáže přivést do hluboké deprese i člověka naprosto nad věcí
co podle vas mam delat?Chovat veverky, skákat z jedoucího vlaku do řeky, hackovat nějaké embedded zařízení, číst…jeden by až řekl, že existuje nekonečná množina věcí, které je možno dělat.
Buď neuznáváš ZFKoho?
...skákat z jedoucího vlaku do řeky, ...Kde se to dá u nás provádět aniž by se člověk rozbil o zábradlí, římsy a podobné zbytečnosti?
BTW: Vsadil bych boty, že u nás někde existuje most bez těch rantlů jako je tento nebo něco podobného z čeho by se tato akce dala provést.
Ale u nás má zábradlí i poslední provizorium nebo propustek, proto by mě překvapilo, kdyby se to někde obešlo bez nich.
, taky sem si kolikrat zkomplikoval zkouskovy nakou babou. Ve skutecnosti to je moje specialitka. Vzdycky, kdyz zaclo naky zkouskovy, tak se nekde nachomejtlo naky "nestesti"
a ja sem pak nebyl schopnej se ani ucit, ale aspon si neska muzu vzpomenout, jaky to bylo hezky nekolika-mesicni chozeni a pochopitelne radsi si zavzpominam na tohle nez na to, jesi sem tehdy napoprve udelal nebo neudelam matiku. Tim samozrejme nechci rict, at' kasles na skolu, to ani nahodou, jen si proste rikam, ze kdyz nevis jesi by to s Moncou fungovalo, tak to nikdy nezjistis, kdyz to nezkusis.
) a potom prijdes na jiny myslenky (snad aspon' na nejakej cas, nez bude dalsi kalba
)
ze se o nekoho bojim ja, mi prijde normalni... ale nevim proc, proste je mi svym zpusobem neprijemne ze nekomu by mohlo zalezet na mne, ze by se o me mohl bat.... protoze cloveka to zavazuje, zavazuje k tomu, ze se bude chovat tak, aby neublizil.....Sice tenhle pocit tak nějak chápu, ale v rámci logiky by sis měl ujasnit, co cheš. Má mě ráda => stojí o mě => záleží ji na mě => bojí se o mě. No možná by se to dalo seřadit jinak, ale pointa je doufám jasná. A podobně jako jsem naznačil o pár příspěvků výš - i tady je symetrie větší než by se na první pohled mohlo zdát. A ty by ses o svojí slečnu bál, ne?
No a pak až bude mít čistou hlavu tak se může rozmyslet jestli to všecko hodí za hlavu a nechá tomu volný průběh protože na tragický myšlenky má nejmíň deset let čas anebo poběží za tou Mončou která jak to tak vypadá bude asi dost fajn holka.Nebo se za ní poběží schovat před Linuxákama
) nazor. Nacez se me jedna holka zeptala, na jakou jsem chodil skolu, ze mam takovy vseobecny rozhled. Nenapadla me hned zadna skvela odpoved, ale pak jsem o tom popremyslel a odpoved zni: To nema se skolou nic spolecneho. Takove veci se naucis kvuli lidem, na kterych ti zalezi. Aby si s nimi mel clovek o cem povidat. Od doktorky se nakazis medicinou, od holky z konzervatore hudbou.
Jenze zasadni problem je v tom pocitu, ze se jedna o nejaky unikatni problem. Existuji fury ucitelek, zdravotnich sester, ekonomek a co ja vim jake jsou jeste ciste zenske profese/skoly. A resi stejne problemy. Akorat ze ne na abicku, takze je treba jim vyjit trochu naproti.S tím bez výhrad souhlasím. Ajťáci si často myslí, že na tom jsou nejhůř ze všech, ale to není pravda, každá profese má svoje. Jen jsem chtěl podoktnout, že autorův nápad konzultovat to tady nebyl taky tak úplně od věci.
Pokud akceptujeme to, ze ITaci jsou obecne nadani nulovou socialni inteligenci, neni lepsi takovehle veci misto s ITaky resit s lidmi, kteri takovou chybu nemaji. Jinak receno, neni lepsi jit zadat o radu jinam?Problém se sociální inteligencí je ten, že "nepostižení" si to nedokáží představit. Ještě horší je to s depresí - většina lidí zažila tak maximálně splín a pak dávají rady jako "prostě něco aktivně dělej".
..
jak uz tu nekteri poznamenali... kdyz s timhle pujdu jinam, budu muset vysvetlovat spoustu dalsich veci o sobe, kdezto tady se "nejakym zahadnym prirodnim ukazem" vyskytuje spousta lidi kteri podobny zazili, resili, potkali(samozrejme plati i pritomne casy....) a kteri sdili (nejspis) velice podobny pristup k zivotu...
necekam a nejde mi jenom o hotova "reseni" meho problemu, jde mi o nazory jine pristupy k zivotu, zkusenosti...
Některé věci jsou ujeté, ale některé věci jsou good...
Ale tak předpokládáme Všichni, že Honza už má svůj věk a svůj rozum, že by měl sám zauvažovat
nad tí, jak by se ke mně měl zachovat. Vím, že nenapsal hodně detailů, aby jste všechno pochopili,
ale prostě některé věci tam nejdou napsat. Děkuji Těm, kteří mu dali opravdu skutečné rady ohledně
mě, ale to je teď na něm...Jedno jsem mu napsla: za 1) nedokážu ho nenávidět, to bych pak musela nenávidět
více lidí kdo mě ublížili a nějak podkoply nohy, ale já na také lidi dlabu, jsou mi u pejdelky...
Za 2) jsem mu to odpustila, nedokážu se na něj zlobit, ale nepopírám to, že jsem na něj naštvaná, že mě
hošánek hodně zklamal a hodil kudlu dozad...Nikdy mu to nezapomenu...
Dnes se na něj dívám jinýma očima...Bohužel...
Já a náš společný kamarád jsme mu chtěli jenom pomoct, Honza to zase přehání v tom, že jsme z toho
udělali kovbojku, ale není tomu tak...To by někdo musel číst jeho depkoidní SMS...že Honzíku...
I přesto, budete se mnozí divit, že ho mám stále ráda a záleží mi na něm a vždy bude...
Nikdy nezapomenu na jeho sladký a uklidňující hlas, jak mě po skypu četl pohádku na dobrou noc:-*
na jeho sladký úsměv, který mi několikrát věnoval, s jakou láskou se na mě díval, když jsme byli spolu...
Tohle se mi vtisklo dopaměti...Ale i jiné věci, udělal mě ale nejenom mě jizvu na srdci, která se nejdřív
musí zacelit...musí mi dát čas...Některým už nebudu připadat jako "fajn holka", ale kdo nebyl v mé situaci,
tak asi těžko pochopí jak se cítím, jak mi je
...Přesto je to i přes Ty jeho problémy úžasný kluk, který
bude v mém srdíčku pořád, na kterého nikdy nezapomenu...I když jsem se rozešla s přítelem, byl tu pro mě,
nikdy mě neposlal někam, byl a stál při mě...A nestydím se Vám tady přiznat, že jsem ho opravdu ze srdce
MILOVALA...
a moc dobře vím, že jsem tak několikrát taky ublížil. A myslím, že ty problémy nepramení ani tak z neschopnosti soužití, jako mnohem spíš z malého sebevědomí. to
...Jako když budu upřímná, kdybych tady měla povyprávět ve zkratce příběhy svých přátel, tak tohle by byla nekonečná telenovela...
My dvá s Honzou, to je slabý odvar
...
A já říkám, že "nejsem zoufale nedospělá"...
Měla jsem už víc vztahů než jeden...
A hele Tome, kolik Ti je let, že mě tohle píšeš?? Neber si to osobně
Ale klidně jste mohl napsat své skutečné jméno, jste totiž neregistrovaný
Ale tak tohle už byla Vaše volba.
No, mému tatíkovi je 45 let, takže pokud jste mladší máte výhodu
na jednu stranu už chápu, jak jste to myslel. Díval jste se na to z pohledu
"otce", který tohle bere jinak a přijde mu tohle jako nedospělé chování "dospělé dcery"..
Oki, nemám Vám to zazlé ani nemůžu, protože já sama nevím, jak by reagoval tatík na to,
kdyby si tohle přečetl...
Je mi 22 let, což je možné, že taky máte tak starou dceru nebo syna...
Berte to u nás s Honzou tak trošku jako rezervu..
vy jste byl vychován v jiné době a my taky v jiné době...ale metody výchovy "cukru a biče"
se asik nikdy nezmění
...
A nestydím se Vám tady přiznat, že jsem ho opravdu ze srdce MILOVALA...
Ten minulý čas to trošku kazí.
Je vůbec na místě? Pokud je to člověk, na kterém Ti záleží, nevěřím, že by bylo zcela nezbytné bourat to, co už tam je, pokud to vyloženě nepřekáží (asi jsou i takoví lidé, já to na sobě zatím nepozoroval a tu potřebu udělat tlustou čáru po odmítnutí nebo rozchodu jsem nikdy neměl, a myslím, že bych tím i o hodně přišel). A i pokud cítíš, že to překáží teď, časem tomu může být úplně jinak.
To, že člověk v takovou chvíli cítí, že mu někdo "udělal jizvu", je asi naprosto normální. Taky jsem si to už několikrát myslel
, ale zatím asi jedinou skutečnou jizvu, kterou dnes vnímám, způsobil člověk, kterému je tak trošku vlastní hrát si s jinými lidmi jako s loutkami a já to v té době nevěděl. Zvláštní je, že i když mi hodně podobnou bolest způsobili i jiní lidé, shledal jsem v jejich případě po čase, že ta bolest úplně zmizela a že nějaké "jizvy" najdu jen stěží.
[Osobně si to dávám do souvislosti s tím, že tu bolest způsobili jednáním či rozhodnutím, které pramenilo z jejich nejlepšího svědomí, a také s tím, že o tomto jejich svědomí vím. Tohle je dvousečná zbraň, protože tu lásku to (aspoň v mém případě) svým způsobem jen posílí
, ale dlouhodobě mi to moc pomohlo (a možná i přispělo k tomu, že k některým lidem nikdy nezmizela). Když už se člověk, na kterém Ti moc záleží, rozhodne, že přeci jen s Tebou sdílet život nemůže, tak alespoň ta druhá nejkrásnější věc, kterou může udělat, je to, že Ti to pomůže překonat bez ohledu na to, že i jeho to bude stát třeba i dost času a především spoustu vlastních emocí (protože i on tím v tu chvíli nepochybně dost trpí).]
O dívkách se říká, že prý mají empatie více než muži. Tím spíš by pro Tebe mělo být snazší to pochopit a přijmout, obzvlášť pokud je řeč o člověku, o kterém tvrdíš, že ho miluješ (nebo že jsi ho milovala). Je pravda, že v tomhle případě to asi nebude nijak jednoduché, poněvadž to vypadá, že si tu někdo potřebuje urovnat vnitřek vlastní hlavy sám (natožpak aby se v něm vyznal někdo jiný), ale zdá se, že i tak máš v tomhle mnohem větší šanci.
A lidé mnohem moudřejší a vnímavější než já (na které se bohužel ještě dlouho hrabat nebudu) mi ukázali, že poznat vůli, přání a potřeby svých bližních a snažit se je přijmout za vlastní je vždycky lepší, než se třeba po odmítnutí někým jen tak odtrhnout a odejít s pocitem, že mě někdo "nemá rád" a že mi "zanechal jizvy". Nebo že to aspoň stojí za pořádný kopec snahy. Jo, je to trošku náročnější, není to jednoduchá cesta, ale člověk má aspoň příležitost takhle dát průchod jedné části lásky, která je důležitá nejen ve vztahu, ale vlastně úplně všude, a i vůči lidem, se kterými nechce vstoupit do svazku manželského. 
A s těmi jizvami bych to nebral tolik vážně. Odnesl jsem si z toho takový závěr, že jste hodně mladí a že toho potřebujete ještě oba dost zažít - to neber jako povýšenecký názor, já na tom ve vašem věku byl podstatně hůř
a i teď si myslím, že jsem strašně pozadu za svými vrstevníky (ach ty poruchy a izolace v dětství...
) - ale časem bude vypadat všechno jinak. A podle mě je slušná šance, že časem to mezi vámi bude ještě lepší, než to kdy bylo. 
I když teď nevím jestli je vhodné teď ji mít...V podstatě jsem zmatená, ale chápu co tím chceš říct...
Neřekla bych, že jsi pozadu, sice nevím kolik Ti je let, ale to co píšeš, málokdo dokáže napsat a být
upřímný a vážím si toho...
Dobře, nejsou to jizvy, ale dáme tomu název "šrámy na srdci" to si člověk takové ty šrámy zapamatuje..
Honzu jsem v podstatě pochopila, ale jsou tu věci, které se staly a nechci, aby se to ventilovalo ven..
Kdyby jste věděli vše, bylo by to jiné povídání...A jiné reakce by tu byly...
Člověk, i kdyby prošel tisíce vztahy, tak stejně zase udělá jedny a ty samé chyby, málokdo se z nich
poučí do dalšího vztahu...A nejsou to jen mé zkušenosti, ale zkušenosti i dospělých lidí, kteří jsou
mnohem starší než já a jó sakra toho v životě zažili...
A že jsem použila čas minulý..tak dobrá, mohu použít i čas přítomný
...
Já už měla vztahů dost, neřekla bych, že jsem "nedospelě nevyzrálá" jen jsem se do také situace nikdy nedostala
Ti mí blízcí, které považuji za nejmoudřejší a nejzkušenější nejen ve vztazích, naprosto otevřeně přiznávají, že se pořád mají co učit a že posledních deset (někdy dvacet) let svého manželství "brali za úplně špatný konec".
Navíc lidé jsou různí, co jeden člověk může na druhém vnímat jako nedospělost, to klidně může být třeba tím, že druhý prostě vnímá věci jinak, prožívá je jinak a už se to na něm ani nezmění (ale pořád ještě se v tom může naučit "chodit", a "žít sám se sebou" (i já se to ještě učím), případně si najít někoho, kdo k němu "sedne" blíž). Proto jsem to slovo ani nepoužil, bylo by hrozně jednoduché všechno shrnout do jedné škatulky. Měl jsem tím na mysli spíš to, že za takových deset let bys takovýhle zážitek s největší pravděpodobností přijala jinak. Sice taky s bolestí, protože bez ní to nejde, ale jinak. Možná trošku víc "s nadhledem"? Já nevím, ale přeci jen něco takového trošku pozoruju už na sobě, a snad můžu předpokládat, že i u jiných lidí se to projevuje podobně.
Honzu jsem v podstatě pochopila, ale jsou tu věci, které se staly a nechci, aby se to ventilovalo ven.. Kdyby jste věděli vše, bylo by to jiné povídání...
Možná bylo. Ale nemyslím si, že by to něco podstatně změnilo, i kdyby tu pak někdo přišel s něčím jiným. Tohle si oba musíte vyřešit mezi sebou, a ještě jednou pak každý sám v sobě. Tohle není inženýrský problém, ke kterému předložíte zadání a tucet lidí vám pak oběma napíše tentýž (správný) výsledek. Ale teď hlavně asi potřebujete čas a moc to nehrotit. Přeju vám oběma honě štěstí. Určitě bude líp. 
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.