Krkonošské pohádky (diskuse)

[Christof]

největší svině je sojka

[abr]

+1

jeste ze jsem refreshoval :)

[tsLnox]

Z meeedvědů se šijou vesty, sojku sežral krakonoš... (kdo nezná Morčata, nepochopí :-P)

[Dag]

Morálka pohádek je krajně pochybná. Andersen, to je morální horror. Ono i vybíjení zvířat ohrožených vyhynutím (draků) je také napováženou . No, pohádky byly skutečně a života, žádný pohádky.

Krkonošský pohádky mají klasické téma, jak ten pán, co buzeruje, dostal přes držku. Ber kde ber. Jen ten, kdo byl nevolník, může soudit

Ovšem nasazení Krkonošských pohádek jako obraz doby kdy vznikl tv seriál - to není od věci. Autorům se tam, chtě nechtě, musela promítat zkušenost z života, tak jako se promítala autorům pohádek původních. Krkonošské pohádky mají všechny patřičné postavy normalizačního života. Soudruh Trautenberk je takový stranickomocenský kádr okresního formátu. nafoukanej, blbej jako troky. Kuba s hajným postavy normalizační reality jako vyšitý. Věčně přikrčený, věčně předposraný (termín Vaculíka), sloužící a doufající, že "někdo" to nakonec nějak zařídí líp. Zmůžou se sami jen na to, posmívat se za zády. Anči je jev, který také byl, žádný disident, ale když už toho bylo moc, tak se alespoň ozve, pokusí se. Krakonoš? To je pohádková postava, která také byla, tedy nebyla, ale věřilo se na ní. "Mocný, hodný soudruh" někde "nahoře", který to myslí "dobře" a zařídí to. I podobné postavy byly, i když jejich "dobrota" byla jen mocenským bojem, vyřizování si účtů, získávání alespoň nějaké popularity u lidí... Fízl sojka je jasná.

Omlouvám se tvůrcům tech krásných pohádek za (dez)interprtaci. Kdysi po převratu se razilo, že se mají stáhnout, neb snižují naší úctu k šlechtě a podporují nacionalizmus .

[jozka]

Aneb postavy zustavaji jen jeich jmena se meni. Diky moc!

[Dalibor Smolík]

Hezky jsi to napsal. Ono to bude asi tak, že tyto pohádky se hodí do každého režimu. Vystihují ryzí českou povahu a na tom doba toho moc nezmění. Mění se jen dobové kulisy. A to nadšení po převratu - stáhnout to nebo ono, to lze taky pochopit . Vůbec nic nemám proti uvádění předpřevratových filmů a seriálů, lze si z toho balastu "vytáhnout", co je potřeba - například atmosféru doby, ve které dílo vznikalo. A Krkonošské pohádky to ukazují velmi přesně ...

[Aleš Kapica]

Právě proto je mám ve zlatém fondu Ať se malý poučí.

[Dag]

Jo, asi je to tak. Naše národní povaha (i když na národní povahy moc nevěřím). My vždycky čekáme, kdy přijde Krakonoš a dá všechno do pořádku. Po převratu lidi viděli Krakonoše v Havlovi, pak v dalších. Případně ve stranách teoriích... všechno spraví a my budeme jen tleskat.

A ona ta vláda může jen udělat podmínky. Zbytek musíme sami, nikdo nebouchne holí a nespraví to.

Americký pohádky jsou kovbojky. Tak to ten kovboj(ové) všechno vezme do svý ruky a svými pěstmi pistolemi srovná. Iniciativa jednotlivce, malé skupiny, která ovšem moc nebere ohledy na jiné zůčastněné v konfliktu.

My pořád čekáme na spasitele. A když nám někdo připadá jako Krakonoš, tak mu to všechno necháme na starost, už ho nekotrolujeme, už jen zase po čase nadáváme že nám ztrautenberkovatěl a čekáme na jinýho Krakonoše.

[Aleš Kapica]

Já myslím, že ta anketa je (alespoň prozatím) dostatečně vypovídající. Je-li za největší svini považována Anče, která se alespoň pokouší Trautenberkovy záměry překazit, když už se jí nedaří ho odradit. Pak se není co divit.

Pro mne jsou největší svině všichni ti Kubové a hajní co se pak hájí tím, že vše dělali jen proto že museli. Právě takovým mám vždy největší chuť rozmlátit ciferník. Bez nich by totiž byli Traunenberkové jen neškodnými pošuky.

[melkors]

Ale vzdyt ono to presne odpovida politicke realite. Podle priznivcu nejmenovane strany byli nejvetsi svine za totace disidenti ... ... no, spis

[nway]

Uvědomuješ si kolik těch Kubů a hajných by jsi musel napravit? A pak je tu otázka, zda-li si sami ti Kubové a hajní uvědomují kam až klesli a jak moc jim to vadí. Dodnes slyším jednoho kolegu jak říká: "Já vím, že jsem takový, ale mně to nevadí". Doufám, že si většina z těch, co to mají alespoň trochu srovnané, nedělá iluze o kladné změně lidstva. Oni za to vlastně snad ani nemůžou. Vždyť jsme jenom lidí, že?

Jinak ať ty pohádky jsou jakékoli, mám je rád, protože pocházím sám z Krkonoš a Krakonoš za to nemůže, i když jednou byl za provokatéra. Tak si pusťte "... a lyžníci" a spravte si chuť.

A k Anče? Jak by jsi změnil okamžitou situaci v případě tvé nepochybné nemožnosti pozitivně uspět bez evidentních následků? Obětoval by jsi pána, sebe nebo nevinného tvora?

A to stačí, nějak jsem se rozjel. Ovšem nic osobního, jen obecný názor.

[Aleš Kapica]

Uvědomuješ si kolik těch Kubů a hajných by jsi musel napravit?

Ano. A právě to zcela názorně ukazuje bludnost nejen komunistické myšlenky, ale všech ideí, které jsou založeny na principu ideálního člověka. Právě proto by měl existovat pevný právní rámec, kontrola a především právní zodpovědnost všech stupňů výkonné moci. Dnes je realita taková, že nelze prosadit ani jedno. V době kdy to bylo možné (tj. na počátku 90.-tých let ) k tomu nebyla vůle, nyní dostatečná převaha v parlamentu a senátu.

Oproti předlistopadové době se to dnes liší mimo jiné tím, že byla odříznuta všemocná role strany. Čímž však zároveň zmizela ta největší brzda pro tehdejší kádry. Ti sice mohli využívat své moci, ale ne zase příliš, protože nad nimi stále videl Damoklův meč jiného - pro ně anonymního soudruha. Není náhodou, že právě tito lidé dnes nejvíc vykřikují o právu na osobní svobodu, prozrazování osobních údajů a šťourání v jejich minulosti.

Bohužel většině mladých chybí zdravý odstup a kritický úsudek. Je to dáno indoktrinací, kterou od útlého dětství procházejí. A již levicovou či liberální. Málokdo byl toho ušetřen, tak jako já. Jak se říká - všechno zlé je pro něco dobré, takže jsem svým rodičům paradoxně velmi vděčný, že můj vývoj od mých osmi let do dospělosti unikal jejich pozornosti.

[nway]

Řekl bych, že dokud vědomí lidí samých se nedostane na vyšší autoregulační úroveň bude to stále stejné smutné. Snad se na budoucí generaci nepodepíši příliš negativně, když je povedu k tomu, že čest a osobní svoboda je více než prospěch jedince.

[=^..^= AmigaPower®]

Jsi Lípák! Znáš Fred(t)ku?

[Dalibor Smolík]

Je to zase o té národní povaze (nejen naší, ale celé evropské). V americké pohádce to vyřeší pistolník (tj. konkrétní osoba), v těch našich nadpřirozené bytosti a osud. To přesně vystihuje ten rozdíl.

[jozka]

Proc? Cim je pistolnik mene nadprirozeny nez Krakonos?

[Dalibor Smolík]

Ničím. Je to taky pohádka. Ale je tu jasně dané poselství: Pokud se nenajde někdo z vás, kdo problém vyřeší nebo ho začne účinně řešit, máte smůlu. Nadpřirozená bytost se běžně nevyskytuje, ale všichni se na ni spoléháme.

[jozka]

No vsak pistolnik take ne. Pokud to vezme do svych rukou smrtelnik, skonci jako sprosty vrajh nebo sprasty zastreleny

Jedine, co by tomu mohlo odpovidat je "Sedm statecnych", ale to je stejne puvodne japonsky namet.

[Dalibor Smolík]

Samozřejmě, Sedm samurajů je klasika . Ale v Americe se domácí verze velmi líbila, dalo by se říci, že padla "na úrodnou půdu" .

[Darth Phantom]

Nejhorší je sojka, ta malá práskačka. Ale bezva blog, moc jsem se pobavil, dávám jedničku s hvězdičkou 1* :). Kdo by si chtěl připomenout, jak vypadá Krkonošská pohádka v podání Milana Šteindlera a Davida Vávry tak tady je link:

Česká soda - Krakonoš

[Dag]

To jsem chtěl říct. Americký hrdina a zachránce je obyčejnej chasník, který si to nenechá líbit. O když všem také musí často "odněkud" přijet, neb doma ho nemají. Ale je to jeden z nás, může to být kdokoliv, tamten, ty nebo i já. Ovšem novější Superman je už jinde, ten musí dostat kouzlo. U nás hloupý Honza je takový sám za sebe. Ovšem v jiných, i Evropských pohádkách, byli jednotlivci iniciativní. Pokud si vzpomínám. No to je téma! Osobní angažovanost občana v pohádkách.

[xkesh]

v těch našich nadpřirozené bytosti a osud

Osud? Na to si v pohádkách nevzpomínám, to snad v antických tragédiích?

I když nadpřirozené bytosti jakoby nejsou z tohoto světa, přesto nefungují jako deux ex machina (leda ve špatné moderní pohádce). Spíše než spasitele ztělesňuje Krakonoš v diskutovaných pohádkách něco jako princip Spravedlnosti, který potrestá zloducha obvykle tím, že se jeho původní kořistnický záměr obrátí proti němu samotnému, ve chvíli, kdy překročí míru. Zásahem Krakonoše přece nenastane konec věků a vysvobození z pozemských útrap, ale pouze hříšník dostane co proto.

Těžko říct, co je v těchto pohádkách ideologii a co lokální kolorit, pán v Krkonoších byl tradičně prostě Němec a poddaný lid chudý.

[Dag]

Možností výkladu je nepřeberně. Určitě se nabízejí Jungovi archetypy. Jistě bychom zmákli i psychoanalytický výklad. Ta Krakonošova hůl....

Výklad jistě není jen jeden možný, ve všem se nakonec odráží všechno.

Krakonoš ovšem zrovna s tou spravedlností... Provokuje občas jen proto, aby se mohl zase blejsknout nějakým efektní číslem.

[Kvakor]

Morálka pohádek je krajně pochybná. Andersen, to je morální horror. Ono i vybíjení zvířat ohrožených vyhynutím (draků) je také napováženou . No, pohádky byly skutečně a života, žádný pohádky.

V Pratchettove knize "Posledni hrdina" lord Vetinary pronese neco v tom smyslu, ze kdyz hrdina porazi tyrany, bere veci bohum, svadi zeny a zabiji monstra, tak vlastne vrazdi, krade, znasilnuje a likviduje ohrozene druhy

[Dag]

Je to tak. Hrdinové pohádek jsou asociální psychopaté jako vystřižení.

[podlesh]

Hmmm, dočkáme se někdy pohádky o BLEKovi?

[Josef Kufner]

Kterak Blek. na rande šel?

[Darth Phantom]

Soudruh Trautenberk je takový stranickomocenský kádr

To já bych spíš řekl, že Trautenberg měl představovat toho zlého vykořisťovatele - kapitalistu. Krakonoš je ten hodný spasitel, co všechno zachrání. Ale protože je to pohádka z dob minulých, tak doba socialismu v podobě Krakonoše ještě nepřišla. Vykládat si to lze samozřejmě všelijak.

Pořád ale lepší Krkonošská pohádka, než dnešní americká průmyslová produkce s pistolníky a superakčními hrdiny. Tyto hovadiny ovlivňují celé generace už odmalička. Samozřejmě jsou i kvalitní americké filmy, ale zkouste si zapnout televizi v denních hodinách. To je hrůza a děs.

[trekker.dk]

To já bych spíš řekl, že Trautenberg měl představovat toho zlého vykořisťovatele - kapitalistu. Krakonoš je ten hodný spasitel, co všechno zachrání.

Taky bych se přikláněl spíše k tomuto výkladu...

[Dag]

Takřka nepochybně. Ani ne tak kapitalistu jako feudála. Ovšem z pohádky, z díla, ze života si můžete vzít to, co jen unesete . Výklad je individuální záležitost a svobodná volba, tak si to užijme. Malíř informelu, tedy abstrakce, Medek, tvrdil, že on je prvním vykladačem díla, ale to neznámená že "správným".

Člověk řekne, vytvoří i to co ani nechce. "Ono" to pracuje. Tedy v nové úpravě starého tématu se odrazí nejen osobnost upravovatele, ale i doba, poměry. Navíc, jak už tady bylo psáno, lidé jsou stejní, mění se jen kulisy. Vzpomínám na hru (podle mého naprosto geniální) Cesta do Úbic od Ivana Vyskočila. Tu jsem vnímal jako (krom dalších mnoho významů) obraz socializmem deformovaného světa. Po převratu jsem ji viděl znovu a přišla mi opět nesmírně aktuální, dostala nové aktuální významy.

[Darth Phantom]

Krkonošské pohádky jsou fajn a jsou zcela jistě nadčasové. Ač jsou nepochybně zdeformovány dobou vzniku a ideologií, tak se na ně dá koukat i dneska.

Co si však dnešní děti odnesou z toho, že McGyver umí udělat z propisovačky raketu středního doletu s jadernou hlavicí, to nevím. Sám to nedovedu posoudit, protože jsem vyrůstal na Krkonošských pohádkách.

[Dag]

Týýýha! Z propisky! No to je borec!

Já vyrůstal na Rumcajzovi (další asociál), Makový panence (promiskuitní holka a věčně opiem sjetý motejl). Ještě tu byl zoofil Robátko a ti dva trpajzlíci-manželé.

[trekker.dk]

ti dva trpajzlíci-manželé

Tak tady moje znalosti selhaly... kdo to?

[Fluttershy, yay!]

Křemílek a Vochomůrka? Nevím, možná.

A co Štaflík a Špagetka? Nebo Rákosníček?

[Dag]

Křemílek a Vochomůrka. Ti spolu žijí na hromádce v pařezu.

Jsou to všechno nádherný věci. Já jsem Večerníčky miloval. Ale pro mne špice - Dva medvědi od Kolína.

[Michal Vyskočil]

Ale pro mne špice - Dva medvědi od Kolína.

Já měl nejraději Pohádky o mašinkách. No a Zababa byla kdysi Drážní inspekce, i když dneska bych si tipnul na ministerstvo dopravy .

[Martin Lebeda]

Robátko nebyl zoofil - vždyť přeci žil s Josefkou...

[=^..^= AmigaPower®]

...jo! Zoofil byla Dorotka od papouška!

[Dag]

Já vííííím... Ale Větrníka měl určitě raději.

[Darth Phantom]

Néé, zoofilka byla Káťa z pohádky Káťa a Škubánek (Škubánek byl pes) :D

[trekker.dk]

Krkonošské pohádky jsou fajn a jsou zcela jistě nadčasové. Ač jsou nepochybně zdeformovány dobou vzniku a ideologií, tak se na ně dá koukat i dneska.

Ještě horší je to u pohádky O princezně se zlatou hvězdou na čele a O pyšné princezně. Z těch (hlavně z té první) ideologie přímo sálá.

[Dag]

Krkonošské už ideologické být nemuseli. Ale ty z padesátých let, tam to cpali horem dolem.

[Dag]

Pyšný princezná má i "veselou příhodu z natáčení", která ale mohla skončit tragedií a ukazuje něco z doby. S princeznou Vránovou v té době chodil mladý nadšený svazák Pavel Kohout. Ovšem když se za ní přijel podívat na natáčení, ouha, jeho milá už nebyla jeho milá, král Miroslav se jí zazdál lepší. Zjančený Kohout chtěl, aby jeho parohy řešila strana, s tím že je nepřípustné, aby politicky pochybní herci sváděli dívky spolehlivým a aktivním soudruhům . Naštěstí pro Ráže, Vránovou a vlastně i pro Kohouta, mu tenhle výklad neprošel.

[xkesh]

Pyšný princezná má i "veselou příhodu z natáčení", která ale mohla skončit tragedií a ukazuje něco z doby. S princeznou Vránovou v té době chodil mladý nadšený svazák Pavel Kohout.

Nikoliv, byli to manželé, a to dost čerství.

Ovšem když se za ní přijel podívat na natáčení, ouha, jeho milá už nebyla jeho milá, král Miroslav se jí zazdál lepší. Zjančený Kohout chtěl, aby jeho parohy řešila strana

Jak by byl ovšem "zjančený" kdokoliv z nás ve věku 24 let, kdyby mu prakticky novomanželka zahnula při první příležitosti s hereckým kolegou, to budiž ponecháno vlastním představám. Přičemž polovina minulého století byla v tomto podstatně prudérnější než pozdější a naše časy.

[Dag]

Já jsem dalek i náznaku nějakého souzení. Ta příhoda podle mne dokládá dobu. Kdy soukromý problém mohl být interpretován jako zrada ideologie. Svědčí to možná i tom, že Kohout byl sice pěkně pomatený svazák, ale nebyl podlý. Takovou věc mohl "řešit" udáním nějakých vlastizrádných řečí a bylo by hůř.

Že z toho byl pramálo nadšený, to jde pochopit jistě velmi dobře, o tom žádná.

[Dalibor Smolík]

Soudruzi měli sklony dávat do osobních hodnocení přelétavost jako negativní vlastnost, ale měli porozumění pro starší pány: Pokud měl dobře postavený soudruh milenku a bylo mu přes 55 let, bylo to spíš hodnocené jako klad než jako zápor.

[Zdenek]

Krakonos svine neni, na zahradce pestuje carouvne bejli, ma vecne nacpanou fajfku a rad se i o nej podeli

[jozka]

krakonos ma wifi sit, orezany ikspecka, zkousi linux a pise komentare na lupu

[=^..^= AmigaPower®]

+1

[Fluttershy, yay!]

ROFLWMK

[Dag]

Ehmmm. Zbývá aktualizovat:

Pan Trautenberk je drobný podnikatel, který v dobrotě svého srdce a ku vlastní škodě nabral na pracáku tři socky do svého podniku. Ty mu jeho dobrotu oplácejí tím nejhorším co mohou. Ke všemu se přátelí s bezdomovcem žijícím v sociální exkluzi, zarostlým a otrhaným individuem známým pod přezdívkou Krakonoš. Nepracuje, žije v místním lese-parku a jediné čemu se krom posedávání na pařezu a kouření věnuje, je péče o "zahrádku" kde pěstuje a pak disrtibuuje "kouzelné kvítí", bylinky a houbičky, zjevně psychotropní látky. Ve spolčení s tímto asociálem práce se štítícím se dopouštějí i trestných činů, zejména poškozování soukromého majetku.

Politická satira je zastoupena maskováním herců a stylizovaáním jejich projevu Trautenberk - Paroubek, hajný - Klaus, Kuba - Bursík.

To je pochopitelně sranda, ale možná i varování, k čemu dojde ten. kdo se snaží nacpat pohádky, nebo život, do ideologických, sociálních, typových... klišé.

[xkesh]

Pan Trautenberk je drobný podnikatel, který v dobrotě svého srdce a ku vlastní škodě nabral na pracáku tři socky do svého podniku. Ty mu jeho dobrotu

Pozor, Trautenberk je evidentně zlotřilý podnikatel, který hodlá "podnikat" na úkor (buď souseda nebo přírody), nehledě na to, že jedinou jeho motivací je hrabivost: mít víc, než potřebuje.

[Dag]

Čímž se nabízí další interpretace. Krakonoš jako symbol přírody, kterou chce drancovat bezohledný podnikatel posedlý ziskem za každou cenu.

[Josef Kufner]

Když už jsme u těch pohádek... kdysi dávno jsem narazil na tohle. Odkud to je nevím, autor nechť se přihlásí.

---

Mrazík zevrubně, vědecky objektivně a definitivně vyložený aneb chvála psychoanalýzy

K textům, jejichž hluboký smysl zůstává skryt pod profánním povrchem, patří i známá sovětská filmová pohádka Mrazík. Běžně bývá vykládána jako boj dobra a zla. Ano, je tomu tak, ale nejde tu tolik o boj mezi hodným Ivanem s Nasťou a jejich spojenci na jedné straně a zlými stvůrami od ježibaby až po macechu a hloupého ženicha s prasečím hláskem na druhé. Jde o boj lidské přirozenosti proti spoutávajícím ji konvencím.

Autor scénáře Nikolaj Erdman, významný představitel ruského absurdního dramatu, vědomě zašifroval do konvenční, z folklóru převzaté struktury pohádky poselství o síle vášně, která překonává nepřízeň pokrytecké doby.

Proberme si pohádku obraz po obraze:

Na počátku vidíme loučení Ivana s matkou. Ivan odchází do světa a vůbec se mu nechce poslouchat matčina doporučení, jak se chovat co nejkonvenčněji ("a starým ustupuj"), natožpak zůstávat v incestním oidipálním vztahu k ní ("a někdy si na mě vzpomeň"). V této souvislosti je typické, že není zmínky o Ivanově otci: Váňa vyrůstá, aniž by znal model mužského, otcovského chování. Ivanův odchod není jen tradiční "cestou na zkušenou": Roztržení svazujícího, incestně zabarveného a tedy patologického vztahu s matkou je pro něho otázkou životního dozrání, vyspění v muže.

Stín matky jako jediné ženy, kterou skutečně miluje, však provází Ivana i dále: Ivan potkává půvabné dívky, které ho lákají k vykonání zralého genitálního kontaktu. Všimněme si i jednoznačně erotického symbolu jablka (mýtus o Evě a rajském plodu!), které dívky házejí Ivanovi, zpívajíce verš "jablíčko ti dáme, pak si zazpíváme". "Zpívání" jako tabuistické označení soulože je rovněž hluboce tradiční. Ivan však tyto pokusy o kontakt odmítá. Cítí poprvé, že jeho přirozené tíhnutí je jiné.

K incestuálnímu poměru s matkou přibývá i další součást komplexu rozpadu: narcismus. Poznáváme jej ve scéně se zrcadlem, kdy se Ivan zhlíží ve svém mladistvém půvabu. Píseň "Nevěstu si vyhledám / ta musí být jak jarní květ / jinak budu radši sám" odhaluje jeho falšující, krycí motivy: Nemožnost navázat vztah s reálnou ženou maskuje touhou po ideálu, rozumí se že čistém, platonickém, který nebude vyžadovat prokázání jeho mužnosti.

V tomto okamžiku nás film přenáší jinam. Jsme uvedeni přímo do ohniska konfliktu, který probíhá v rodině Nastěnčině. Ošklivá sestra Marfuša nemůže spát - je trápena neukrotitelnou pohlavní touhou. Je to ovšem touha nestandardní: Lízátko v její ruce je symbolem cunnilinctu - ano, Marfušina touha je zřetelně lesbická, jejím objektem je nevlastní sestra Nastěnka. Nastěnka, jejíž zaměření je naopak heterosexuální (jehlice, s nimiž neustále při pletení obcuje), nechce své sestře vyhovět. Zlá macecha jí proto vyhrožuje a sadisticky se na ní ukájí. Lesbický motiv je tedy přítomen i zde.

Děj se opět vrací k Ivanovi: Přepadávají ho loupežníci. Nenadálý kontakt se světem drsné, vyzrálé maskulinity je pro Ivana nečekaně přitažlivý. Zjišťuje, že jeho vlastní role je ženská, pasivní. Jeho výrok "nu což, tak si mě olupte" vyjadřuje touhu být hrubě, bestiálně, nejlépe análně znásilněn. Zaujetí, s jakým se vrhá na kyje loupežníků a vyhazuje je do výšky (křivka, jíž kyje vylétají k obloze, se nenáhodně podobá Rauch-Paulsenově křivce orgasmu), svědčí o intenzitě probuzené vášně.

Jednorázový kontakt, při němž jde pouze o holý sex, však Ivana nadlouho nemůže uspokojit. Dědeček Hříbeček, jehož Ivan potkává vzápětí, je jedinou bytostí mimo labyrint erotických vztahů této pohádky. Jeho úloha je jiná - iniciační.

Ve schématu, popsaném Danielou Hodrovou v Románu zasvěcení, zastává Dědeček Hříbeček úlohu Zasvětitele: s Ivanem si hrají na honěnou. Honička zde symbolizuje psychoanalytický proces, dokonce i s náznakem funkce přenosu, kdy se totiž ze cvičných důvodů na okamžik stává objektem pacientovy touhy sám lékař. Dědeček Hříbeček v honičce zvítězil, Ivan je poražen, tj. rozpoznán. Dědeček-psychoanalytik mu dává nazřít jeho identitu. Ivan se ovšem brání přiznat si vlastní homosexualitu až do konce. Dědečkovu diagnózu odmítá a z jeho varování, že potlačovaná přirozenost mu způsobí psychické problémy, si nic nedělá.

V marné snaze uniknout svému údělu pokouší se Ivan ještě jednou, naposledy, o heterosexuální styk - s Nastěnkou, kterou potkává na břehu říčky. Osud je ovšem neúprosný. Ivan při pokusu o penetraci selhává. Kbelík, který mu Nastěnka nasazuje na hlavu, je symbolem impotence. Medvědí hlava, která se zpod kbelíku vynořuje, je hlavou potupeného člověka, těžce zraněného ve svém narcismu, hlavou "buzeranta", vystaveného veřejnému posměchu.

Jakékoliv další snahy navázat lidský kontakt jsou odsouzeny k neúspěchu. Maska nelidského tvora, stigmatizovaného společností, nedovoluje Ivanovi přiblížit se ke komukoliv. I nevinné děti, ještě nerozumějící podstatě Ivanovy odlišnosti, avšak poslušné společenského tlaku, před Ivanem prchají.

Zdánlivě nenápadná postava slepé babky má ve skutečnosti klíčovou úlohu. Je to ve skutečnosti stará prostitutka. Ona jediná díky své "slepotě", tj. neuznávání společenských konvencí, si Ivana neoškliví. Poskytne mu útěchu, nahrazující něhu matčinu. V jejím kvazimateřském objetí (ve filmu je symbolizuje nesení babky na zádech) se Ivan smiřuje se svým údělem.

Prostitutka odchází, její úloha v příběhu byla vyplněna. Ivanovi však zůstává její hůl, symbol penisu, který bude od nynějška jeho osudem. V okamžiku Ivanova comming outu mizí jeho medvědí hlava: Už není tvorem vyděděným na okraj lidské společnosti. Je uvědomělým homosexuálem. Ivan vyvozuje z přijaté identity důsledky. Rozhoduje se vyhledat společnost sobě rovných, hledá skupiny homosexuálních aktivistů.

Jeho cesta vede nejprve do vykřičeného podniku, chaloupky na kuří nožce. Naráží však na travestitu, Babu Jagu. Kabaretní výstup travestity (v ruském filmu i v českém dabingu představuje Babu Jagu muž) je jedním z vrcholů zpracování pohádky. Ani travestita však není pro Ivana vhodným partnerem: Chce ho strhnout k sobě na společenské dno, zapojit ho do temných osidel homosexuálního podsvětí, kde se obchoduje s drogami a se sexem. Ivan odmítá nabídku stát se prostitutem. Travestita, který se ukazuje ve své druhé podobě - jako mocný vládce podsvětí, povolává heslem "šufír - kefír - dřevěný bohatýr" své gorily. Ivan je "sejmut". Banda se ho pokouší ponutit k prostituci násilím a vydíráním. Pec, do níž má být vhozen, je symbolem mravní propasti, z níž už není návratu.

V posledním momentě Ivan z podsvětí uniká. Nastěnka zatím touží po heterosexuálním partnerství, není jí však dopřáno. Ženich, který se o ni uchází, sice praví "Nastěnku chci za ženu", kejhavá INTONACE věty však v souvislosti s větou "můj synáček moc rád husí játříčka" prozrazuje ženichovu identitu: Ano, jedná se o zoofila. Režisér českého znění K. M. Walló velmi správně pochopil charakter této postavy, proto také svěřil dabing duchovnímu spřízněnci ženicha, tedy známému českému zoofilovi, strýčku Jedličkovi.

Zoufalá Nastěnka chce skoncovat se životem a vrhá se do rybníčka. Marfuša, která se tu právě koupala, si to ovšem vyloží jako projev náklonnosti. Nastěnka ji prudce odmítá a macecha se rozhoduje rozbroje v domě ukončit - nařizuje staříkovi, aby Nasťu odvezl do lesa. Teprve nyní vidíme, jak silné citové pouto existuje mezi staříkem a jeho dcerou. Že není prosto incestuálního prvku, to se rozumí samo sebou.

Mrazík, který se Nastěnky ujme, je kultivovaný bisexuál z vyšší společnosti (motiv dvojího kožichu!), který s ní má, jak uvidíme, velmi přesné plány.

Ona verze filmové pohádky, která nám byla prezentována, ovšem postrádá jednu scénu zásadního významu: osudové setkání Ivana s Mrazíkem. V Mrazíkovi Ivan nalézá zralého, staršího, zkušeného partnera, který počne kultivovat jeho osobnost, Mrazík v Ivanovi bouřlivé, jeho dosud jednotvárný intelektuálský život osvěžující mládí a nezkrotnou tělesnost.

Původní Erdmanova verze dospívala v této hluboce procítěné scéně své kulminace, mužnou něhou i jiskřivou ironií dialogů se důstojně řadící k nejkrásnějším milostným scénám světové kultury, setkáním Danta s Beatricí počínaje a Otokara Březiny s Jakubem Demlem konče. Stalinská cenzura, která nepochopila množství symbolů Erdmanova filmu, však tuto otevřenou manifestaci sexuální svobody nedovolila. Dialog Ivana s Mrazíkem byl vystřižen.

Jak jsme se tedy dozvěděli o existenci této mimořádné scény? Nikolaj Erdman byl v letech stalinských čistek zatčen. Zatčení proběhlo přímo ve Střižně Mosfilmu a tak jediné, co si Erdman stačil vzít s sebou do Lubjanské věznice, kam byl převezen, byla právě vystřižená část filmového pásku. Erdmanův spoluvězeň a milenec, mladý důstojník Alexandr Isajevič Solženicyn, pronesl drahocenný filmový materiál osmi lety věznění na Gulagu i následujícími lety vyhnanství a disentu. Teprve po nuceném odjezdu na Západ byl při skutečně důkladné vstupní tělesné prohlídce filmový pásek objeven.

Solženisyn, tehdy už světově proslulý spisovatel, se v té době ke své homosexuální minulosti už nechtěl hlásit a tvrdil, že o původu a obsahu pásku nic neví, že jde zřejmě o součást diskreditační kampaně KGB. Proto se pásek dostal do rukou americké tajné služby CIA.

Ani KGB ovšem nespala. Její agent Aron Mojsejevič Goldštejn, pracující pro ni už léta pod jménem plukovníka Aarona M. Goldsteina, získal tento unikátní dokument zpět pro sovětský režim, vyměniv jej tajně za krátkometrážní pornografický film západoněmecké produkce. Záměnu by až do dneška nikdo nezpozoroval a velká milostná scéna by zůstala ležet v tajných archivech KGB.

Naštěstí se už tehdy blížil konec sovětského režimu a korupce v řadách KGB pokračovala. Neznámý nám pracovník moskevské KGB, který vynášel z archivů vše, co bylo možno zpeněžit či vyměnit za vodku, vynesl i tento materiál a prodal jej čečenské mafii. A nyní, díky rozšíření čečenské mafie až do naší vlasti, se těch několik filmových okének, které právem náleží do zlatého fondu kinematografie, ocitlo v Praze. Nyní jsou v dobrých, spolehlivých rukou.

Teprve díky doplnění této vše vysvětlující scény chápeme smysl filmu, který již rychle spěje do finále. Mrazík, který nechce pro poměr s Ivanem riskovat své společenské postavení, se dohodne s Ivanem i s Nasťou. Tito dva spolu uzavřou fiktivní sňatek. Jest jim ještě třeba přemoci nové intriky travestity-Baby Jagy, který/á se spojil/a s loupežníky, aby zabránil/a Ivanovu společenskému vzestupu. Díky Mrazíkovým penězům se však podaří všechny uspokojit.

Pohádka tedy končí happyendem. Všichni jsou spokojeni: Mrazík žije s Ivanem i Nastěnkou v harmonickém partnerském vztahu: Oba, mladý homosexuál i dívka, jsou citově vázáni pouze na něho, k sobě navzájem pociťují nanejvýš city sourozenecké. Mrazík je tedy středem trojice, díky němu může celá soustava fungovat.

Spokojeny jsou však i Marfuša s macechou: Realizují své lesbické zaměření ve vztahu vzájemném. Jejich vášnivé objetí před tváří vesnického davu je veřejným vyznáním hrdé lesbicity. Pozdní lásku nacházejí i stařík, otec Nastěnčin, a stará matka Ivanova. A pokud by Nastěnka přece jen pociťovala potřebu styku s vyhraněným heterosexuálem, může dát průchod své náklonnosti ke stařičkému otci, neboť on jediný je čistě heterosexuálním mužem našeho příběhu. Osvobodivý sex bez zábran, k němuž všechny vyzval Mrazík, smiřuje všechny konflikty.

Poučeni tímto výkladem už rozumíme, co znamená termín ruská trojka použitý již Gogolem a ve filmu naznačený třemi koňmi Ivanova spřežení i třemi prasaty Marfušinými) a proč se film vlastně jmenuje Mrazík.

P. S.: A co Baba Jaga? I on má přece právo na sexuální štěstí! Ovšem že má - pečliví diváci si jistě povšimli, že Baba Jaga v posledním záběru odchází tahána za sukni Nastěnčiným pejskem Punťou...

[Fluttershy, yay!]

ROFLWMK!!!

[Darth Phantom]

Koukam, že tvoje vyjadřovací prostředky v této diskuzi se zúžily na ROFLWMK . Co je ROFL to vim, ale co je to ten WMK?

O tom Mrazíkovi je to fakt zajímavé čtení, ale na dost dlouho... :D

[Fluttershy, yay!]

Rolling On The Floor Wet My Knickers

[Dag]

Autor je mi neznám, ale je to velmi starý výklad. Četl jsem ho už před mnoha lety. A je stále dobrý. Samotný Mrazík, jsem rád že zůstal. Je to neskutečná slátanina, tak praštěná, až je to geniální.

[Dalibor Smolík]

Mrazíka jsem viděl jako show na ledě, dalo se na to docela koukat

[podlesh]

Není to Vodňanský?

[Dag]

Mohl by být, ale nevím. Ovšem Vodňanský měl báječnou analýzu Sněhurky. Jak původní, tak filmu. Mám to na desce (desky LP, to už snad někdo ani nezná ). Je to úžasný. Vodňanský odhalil, že Sněhurka přichází k sedmi stejně velkým postýlkám... a vzápětí uléhá do největší z nich. K čemu tato, jediná velká postýlka slouží odhalí Vodňanský vzápětí analýzou textu. Trpaslíci ji nacházejí a nabízejí, "Když všechno budeš dělat, dobře se ti u nás povede!" Ha! "A my dospělí dobře víme, co takové všechno obnáší!" Volá Vodňanský unesen svým objevem skupinového manželství.

Odsud je také kouzelné: "Lidé mají o trpaslících takové zmatené, zjednodušující představy. Můžeme třeba zaslechnout, že trpaslík je člověk, jehož výška se limitně blíží nule." :)))

[Liborek]

Autora (autorku) si sice napamatuji, ale myslím, že to byl jeden z příspěvků z proslavené konference o Mrazíkovi, kterou uspořádala Ústav pro českou literaturu Akademie věd v roce 1997.

[Aleš Kapica]

Každopádně jedinečná fabulace!

[TM]

Proboha, nechte ty pohádky být. To už i do nich musíte tahat politiku?
Samozřejmě, že ty konkrétní zmíněné byly ovlivněné dobou vzniku. Jenže totéž se děje i dnes. Tak jako tenkrát byli někteří lidé zblblí komunistickou ideologií, jsou dnes mnozí zblblí ideologií "úspěchu", peněz a tzv. liberalismem (často si říkám, že je název liberalismus v případě ideologie, založené hlavně na penězích dost podivný).
Vymývání mozků, indoktrinace atd... prostě se změnou režimu nezmizely (stačí se podívat do diskusí na českém Internetu, mimo jiné i na tento server). Nesporným pozitivem dnes je, že na ně neexistuje formální monopol, ale i přesto většina médií u nás urputně straní pouze jedné ideologii a ani náhodou není nezávislá (zdravím svazáckou Mladou Frontu...).
My v postkomunistických zemích máme ke skutečné demokracii ještě pořád dost daleko, je to záležitost generací.

Jinak v Krkonošských pohádkách jsem jako dítě v 70. letech pochyboval především o sojce. Ne náhodou jsme ji s ostatními dětmi ve škole říkali Sojka Práskačka.

[Darth Phantom]

Tak pod tohle bych se vážně podepsal, sám bych to lépe nenapsal. I s tou sojkou souhlasím, a hlavně kvůli tomu jsem se o ní zmiňoval již výše.

[Kamil]

Ja si taky myslim, ze prava svine udavacska, bonzacka je jen a jen sojka:) Co je pro ti ni trauntenberk. Kdo by uz nevedel, tak si radeji osvezte pamet, treba tady na online krkonošských pohádkách :)