Byl vydán AlmaLinux OS 10 s kódovým názvem Purple Lion. Podrobnosti v poznámkách k vydání. Na rozdíl od Red Hat Enterprise Linuxu 10 nadále podporuje x86-64-v2.
Byl vydán Mozilla Firefox 139.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 139 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Byly publikovány výsledky průzkumu mezi uživateli Blenderu uskutečněného v říjnu 2024. Zúčastnilo se více než 7000 uživatelů. Téměř 93 % z nich například používá uživatelské rozhraní v angličtině.
Lukáš Růžička v článku RamaLama aneb vyháníme lamy na vlastní louku na MojeFedora.cz představuje open source nástroj RamaLama umožňující spouštět jazykové modely v izolovaných OCI kontejnerech, a to bezpečně, bez potřeby mít root přístup k počítači, s podporou GPU či CPU a bez zbytečných obtížností kolem.
Byl vydán Sublime Text 4 Build 4200. Sublime Text (Wikipedie) je proprietární multiplatformní editor textových souborů a zdrojových kódů. Ke stažení a k vyzkoušení je zdarma. Pro další používání je nutná licence v ceně 99 dolarů. Spolu se Sublime Merge je cena 168 dolarů.
Multiplatformní open source voxelový herní engine Luanti byl vydán ve verzi 5.12.0. Podrobný přehled novinek v changelogu. Původně se jedná o Minecraftem inspirovaný Minetest v říjnu loňského roku přejmenovaný na Luanti.
Armbian, tj. linuxová distribuce založená na Debianu a Ubuntu optimalizovaná pro jednodeskové počítače na platformě ARM a RISC-V, ke stažení ale také pro Intel a AMD, byl vydán ve verzi 25.5. Přehled novinek v Changelogu.
Po 25 letech s číslem 329 končí linuxový časopis Linux Format (Wikipedie, reddit, 𝕏).
Immich z balíčků open source aplikací FUTO je alternativa k výchozím aplikacím od Googlu a Applu pro správu fotografií a videí. Umožňuje vlastní hosting serveru Immich. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí AGPL-3.0.
Po 9 týdnech vývoje od vydání Linuxu 6.14 oznámil Linus Torvalds vydání Linuxu 6.15. Přehled novinek a vylepšení na LWN.net: první a druhá polovina začleňovacího okna a Linux Kernel Newbies.
Když někdo pozvolna umírá - trpí. Ale s ním i lidé kolem a tak okamžik smrti znamená osvobození. Když ale někdo umře náhle, tak jeho smírtí bolest začíná. Ne jemu, ale lidem kolem něj co ho měli rádi. Dnes jsem cestou do práce potkal chlapíka, který mi připoměl kamaráda Jamese, který před dvaceti lety během jedné letní noci spadl na železniční trati z Moravského Berouna do Olomouce pod vlak. Kdyby byl tehdy nevykrvácel, tak by dost dobře vypadal stejně jako on. Stejný věk, stejná zranění..
Připomělo mi to znova, jak jsem tehdy za ním jel na tábor. Těšil jsem se jak ho překvapím, tak jsem to vzal schálně přes lesy abych dorazil z míst odkud by mě nikdo nečekal. Vylezu z lesa, čekám jásot, a místo toho všichni jako mátohy. Tak se ptám prvního koho vidím: "Kde je James?"
"Je mrtvý", zněla odpověď. Napadlo mě, že to zas bude nejspíš nějaký ten Jamesův fórek. James totiž měl tu vlastnost že měl ohromnou fantazii a vymýšlel nejrůznější kraviny. S děckama to zkrátka uměl. Lezly za ním jak můry na lampu. I když byl z té party co společně vedla tu partu dětí nejmladší, bylo jasné, že je právě on tím tahounem. Ovšem takovýhle fór byl drsný docela i na mě, tu jsem uviděl popblíž jeho mamku a tak jsem se obrátil rovnou na ni se stejnou otázkou. Podívala se na mě, jako bych ho byl zaškrtil vlastníma rukama a teprve v tu chvíli mi došlo, že to žádný fór není.
Ten prostý fakt byl pro mě tak nečekaný, že jsem měl v ten okamžik hlavě absolutně prázdno. Veškeré nápady, které jsem se s ním chystal realizovat, všechny plány - fuč.
Postupně jsem se pak dozvěděl jak se to asi stalo. Ten večer měli jít v rámci táborové hry do jakési štoly, která byla od tábora docela daleko. A James, který jednotlivé skupinky z tábora vypouštěl, je chtěl na místě nejspíš překvapit. Nebo zkráka být u toho když tam došli. Takže poté co vypustil poslední skupinku vyrazil k nedaleké trati. Vyčíhnul si nákladní vlak a co se dělo potom to věděl už jenom on. Našli ho u trati, když jel první ranní osobák. Údajně ještě žil a zemřel až při převozu do nemocnice.
V tu dobu v táboře ještě nikdo nic netušil. Najednou přijeli policajti a začali se vyptávat, jestli někdo náhodou nechybí - v okamžiku kdy se začali ptát co měl na nohou už to Vlaďka - jeho mamka - nevydržela a zeptala se co se vlastně stalo. Tak jí to řekli. A to byl ten den, kdy jsem pak kolem odpoledne přijel.
Je to zvláštní, ale až dodatečně si člověk spojí některé věci, které se udály předtím. Jamese to totiž hrozně táhlo do světa a neustále hovořil o tom, že po prázdninách až bude plnoletý by chtěl jet pracovat na nějakou loď. Zrazoval jsem ho od toho, že je ještě brzy, ale nechtěl se toho nápadu vzdát. Že ovšem "odjede" takhle, to mě nenapadlo ani ve snu.
Také jsme si mnohokrát říkali, jak by se s tím, že nemá jednu ruku a jednu nohu asi vyrovnal, kdyby přežil. Jak by to zvládal? Tak na to mi dal odpověď ten chlapík co mne dnes ráno na I.P. Pavlova minul. Měl protézu a prošel kolem mě..
Tiskni
Sdílej:
alá "hoboes"
zkoušel jsem to a když si na to ted vzpomenu, tak je mi z toho blbě - ale tehdy to byla super věc
riziko je hodně velký
Vem si, co na něj vlastně můžeš použít, v podstatě jen pásek.V tomto pripade klidne i provazek, protoze amputace je uz jasna...
Srsly? Vážně si myslíš, že uvázání tlakového obvazu jednou rukou, ve chvíli kdy potřebuješ obvázat jak nohu, tak ruku, protože nemálo krvácíš a ještě k tomu si ten tlakový obvaz musíš vyrobit je srovnatelné s uříznutím ruky?Ne, uriznout si ruku mi prijde mnohem tezsi, protoze do vlastniho se hodne spatne reze. Uvazat neco jednou rukou neni zas tak tezky, obcas se i sam divim, co jsem zvladnul jednou rukou uvazat
Darwin awards, level intermediate.To sis teda mohl nechat pro sebe.
My jako kluci (v 10 letch) vzdycky vylezli na nejakou borovici a skakali jsme po tech vetvich dolu s tim, ze se ty vetve pod nama vzdcky prohnuli a my sklouzli az dolu..Na tomhle není nic riskantního. Chce to jenom vhodný porost. Také jsme takhle jednou natrefili na něco podobného. Hustý smrkový porost, výška kolem 10 metrů a větve končily cca metr. A nás napadlo, že si zahrajeme na hoňku. Bylo to vynikající. Větve byly tak husté že praticky ani nešlo propadnout shora dolů. Hopsali jsme tam po těch vrškách a dole pobíhali zoufalci, co se báli hopsat také. Než vylezli nahoru, tak jsme byli obvykle zase o pár stromů jinde. To mi bylo tehdy asi 20.