Vzpomínka na kamaráda Jamese

3.8.2012 09:41 | Přečteno: 1365× | Jen tak na okraj

Když někdo pozvolna umírá - trpí. Ale s ním i lidé kolem a tak okamžik smrti znamená osvobození. Když ale někdo umře náhle, tak jeho smírtí bolest začíná. Ne jemu, ale lidem kolem něj co ho měli rádi. Dnes jsem cestou do práce potkal chlapíka, který mi připoměl kamaráda Jamese, který před dvaceti lety během jedné letní noci spadl na železniční trati z Moravského Berouna do Olomouce pod vlak. Kdyby byl tehdy nevykrvácel, tak by dost dobře vypadal stejně jako on. Stejný věk, stejná zranění..

Připomělo mi to znova, jak jsem tehdy za ním jel na tábor. Těšil jsem se jak ho překvapím, tak jsem to vzal schálně přes lesy abych dorazil z míst odkud by mě nikdo nečekal. Vylezu z lesa, čekám jásot, a místo toho všichni jako mátohy. Tak se ptám prvního koho vidím: "Kde je James?"

"Je mrtvý", zněla odpověď. Napadlo mě, že to zas bude nejspíš nějaký ten Jamesův fórek. James totiž měl tu vlastnost že měl ohromnou fantazii a vymýšlel nejrůznější kraviny. S děckama to zkrátka uměl. Lezly za ním jak můry na lampu. I když byl z té party co společně vedla tu partu dětí nejmladší, bylo jasné, že je právě on tím tahounem. Ovšem takovýhle fór byl drsný docela i na mě, tu jsem uviděl popblíž jeho mamku a tak jsem se obrátil rovnou na ni se stejnou otázkou. Podívala se na mě, jako bych ho byl zaškrtil vlastníma rukama a teprve v tu chvíli mi došlo, že to žádný fór není.

Ten prostý fakt byl pro mě tak nečekaný, že jsem měl v ten okamžik hlavě absolutně prázdno. Veškeré nápady, které jsem se s ním chystal realizovat, všechny plány - fuč.

Postupně jsem se pak dozvěděl jak se to asi stalo. Ten večer měli jít v rámci táborové hry do jakési štoly, která byla od tábora docela daleko. A James, který jednotlivé skupinky z tábora vypouštěl, je chtěl na místě nejspíš překvapit. Nebo zkráka být u toho když tam došli. Takže poté co vypustil poslední skupinku vyrazil k nedaleké trati. Vyčíhnul si nákladní vlak a co se dělo potom to věděl už jenom on. Našli ho u trati, když jel první ranní osobák. Údajně ještě žil a zemřel až při převozu do nemocnice.

V tu dobu v táboře ještě nikdo nic netušil. Najednou přijeli policajti a začali se vyptávat, jestli někdo náhodou nechybí - v okamžiku kdy se začali ptát co měl na nohou už to Vlaďka - jeho mamka - nevydržela a zeptala se co se vlastně stalo. Tak jí to řekli. A to byl ten den, kdy jsem pak kolem odpoledne přijel.

Je to zvláštní, ale až dodatečně si člověk spojí některé věci, které se udály předtím. Jamese to totiž hrozně táhlo do světa a neustále hovořil o tom, že po prázdninách až bude plnoletý by chtěl jet pracovat na nějakou loď. Zrazoval jsem ho od toho, že je ještě brzy, ale nechtěl se toho nápadu vzdát. Že ovšem "odjede" takhle, to mě nenapadlo ani ve snu.

Také jsme si mnohokrát říkali, jak by se s tím, že nemá jednu ruku a jednu nohu asi vyrovnal, kdyby přežil. Jak by to zvládal? Tak na to mi dal odpověď ten chlapík co mne dnes ráno na I.P. Pavlova minul. Měl protézu a prošel kolem mě..

       

Komentáře

[Michal2]

Darwin awards, level intermediate.

[Kral]

Holt stačilo (ja viem že je to šok, bolesť a pod.) uviazať zostavajúcu časť nohy (napr. tričkom košeľou) ak nebol po amputacii v bezvedomi...

[kavol]

jednou rukou?

[Pindal]

Dobré zenové cvičení.

[Aleš Kapica]

To těžko. Stalo se to v noci. Nelze říct jak přesně to bylo, ale údajně se to stalo nedaleko toho místa kde je ta štola. Jezdit vlakem alá "hoboes" byla jeho vášeň, kterou si nechtěl nechat rozmluvit. Je pravděpodobné, že počítal, že se sveze nákladním vlakem a pak seskočí. Jenže v tom místě není násep dolů, ale protisvah, takže nejspíš jak skočil, tak ho to hodilo zpátky pod ten vlak.

Podle času kdy tam nějaké vlaky jely, tam musel takhle ležet nejmíň čtyři hodiny. Což je další věc, která dodnes zúčastněným straší v hlavě, protože všichni procházeli kolem toho místa, a někteří ho možná i viděli. Jenže ruku na srdce - kdo by byl až tak zvědavý, aby se šel v noci potmě podívat dolů na koleje co se to tam je?

A i kdyby. V té době mobily k dispozici nebyly a to místo je docela odlehlé.

[marek_hb]

alá "hoboes"

zkoušel jsem to a když si na to ted vzpomenu, tak je mi z toho blbě - ale tehdy to byla super věc

riziko je hodně velký

[gtz]

Taky jsem to párkrát testnul, ale jen na dýchavičném vláčku, který jel lesem do kopce. Jako zábava to byla slušná, ale nesměl jsem zaspat a včas seskočit do pole. Jenže to za nás vlaky jezdily celkem pomalu a nějak se to dalo. No dnešní mladé co jezdí v metru apod. opravdu nechápu. Vím, adrenalin, frajerství, ale tam jde o hubu.

[=^..^= AmigaPower®]

Most inteligence, tywoe, dneska už bych to nedal, když si představim, že před tunelem chyběly krycí panely a byly díry až dólu...

[marek_hb]

já jednou zaspal a dojel z HB až do brna ... a celkem rychle to jelo - klasickej nákladní cisternovej vlak. A to ani v brně nestavil - jen v židenicích na vexlech přibrzdil

[Bystroushaak]

To bych teda fakt chtěl vidět.

[tom]

Kdyz se tou jednou rukou da ta druha i odriznout - http://en.wikipedia.org/wiki/Aron_Ralston tak by se to mohlo podarit. Problem je IMO spis v tom, ze clovek je z nehody rozruseny a nedokaze spravne uvazovat.

[Bystroushaak]

Srsly? Vážně si myslíš, že uvázání tlakového obvazu jednou rukou, ve chvíli kdy potřebuješ obvázat jak nohu, tak ruku, protože nemálo krvácíš a ještě k tomu si ten tlakový obvaz musíš vyrobit je srovnatelné s uříznutím ruky?

[RivieraKid]

+1, Rambo by to mozna dokazal, ale ja bych na to asi ani nemel motivaci. Proc se namahat, kdyz me ceka zivot bez nohy a bez ruky.

[Bystroushaak]

Tohle není o motivaci, tlakový obvaz by se uvazoval nelehce i kdyby ti vlak usekl jen nohu.

Vem si, co na něj vlastně můžeš použít, v podstatě jen pásek. Do toho bolest, masivní krvácení, ztráta vědomí, adrenalinový šok. Pásek si musíš sundat, dát kolem rány a utáhnout na plný koule, jenže ouha, pásky mají dírky na břicho a ne nohy, takže nebude držet, bude se smekat, ale dejme tomu, že to po krátkém boji nějak uděláš, pořádně zabereš a fakt zastavíš krvácení, abys nějakou tu dobu přežil.

A teď si představ tohle dělat 2x, s jen jednou rukou (kterou se nemůžeš zapřít, pásek se ušmudlá od krve a bude různě sklouzávat, bolest PIČO, aaaaáááAAA) a s jen jedním páskem. Díky krvácení jsi čím dál víc unavený a ten zasraný pásek pořád ne a ne držet..

Nedělám si prdel, fakt bych to chtěl vidět v praxi.

[RivieraKid]

Jo, samozrejme, netvrdil jsem, ze s motivaci by to slo. Celkem by me zajimalo, co by se mi honilo v hlave, jaky by to byl pocit. Dve velky casti meho tela povalujici se na kolejich, vsude krev... strasliva predstava.

Ale prezil tam pry 4 hodiny, takze se mu teoreticky mohlo podarit krvaceni zastavit.

[Prcek]

Vojáci jsou trénovaný to zvládnout jednou rukou, ale to je jiná liga, jiný vybavení, a asi to taky není žádná hračka.

[tom]

Vem si, co na něj vlastně můžeš použít, v podstatě jen pásek.

V tomto pripade klidne i provazek, protoze amputace je uz jasna...

[Bystroushaak]

Jo, provázek nosí většina lidí běžně sebou :D

[tom]

Pouze spravni kluci. Podle roku narozeni nemate od skoly moc daleko, tak byste si to snad jeste mohl pamatovat

[tom]

Srsly? Vážně si myslíš, že uvázání tlakového obvazu jednou rukou, ve chvíli kdy potřebuješ obvázat jak nohu, tak ruku, protože nemálo krvácíš a ještě k tomu si ten tlakový obvaz musíš vyrobit je srovnatelné s uříznutím ruky?

Ne, uriznout si ruku mi prijde mnohem tezsi, protoze do vlastniho se hodne spatne reze.

Uvazat neco jednou rukou neni zas tak tezky, obcas se i sam divim, co jsem zvladnul jednou rukou uvazat . Problem je totiz uplne nekde jinde - kdyz se prihodi nejaka nehoda, tak muze byt nekdo v takovem stresu, ze si neni treba ani schopny zavolat pomoc telefonem. Proste ta nejvetsi prekazka je v hlave.

[Dag]

Tohle dokáže James Bond, Chuck a možná dva tři skutečný lidi... V hlavě? To je stav šoku, to nejde řídit vědomě. Velký krvácení navíc, ztráta tlaku... sebezáchraa je fajn... ve filmu.

Jestli to že to jde vyvozuješ z toho, že doma uvážeš jednou tukou dračák... No... BTW, ono to je i v hlavě. proto jsme trénovali vázání uzlu jednou rukou doma, dozblbnutí. stejně v akci je to pak jinak. A to nekrvácíš.

Řikám blbost, a to jsem si zvládl sám "zašít" tržnou ránu na ruce. Druhou rukou. Ale to je proti tomu sranda.

[tom]

Dracak je na stahnuti koncetiny dost k nicemu S tim sokem souhlasim, ja nikde netvrdim, ze si to mel obvazat. Pouze oponuji nazoru, ze to je nemozne udelat jednou rukou. Tvrdim, ze to jednou rukou udelat jde a to, co v tom cloveku zabrani, je prave ten sok.

[Dag]

Jo, tedy pokud myslíme totéž, ty jsi mluvil o "hlavě". Šok v hlavě (jak lidé volají" on je v šoku" a myslí se rozčilený) je něco jiného než šokový stav, zde asi Hypovolemický šok .

[ovoce]

Darwin awards, level intermediate.

To sis teda mohl nechat pro sebe.

[Dag]

Vždycky když si vzpomenu kolik věcí jsem přežil a kolik lidí kolem mne nepřežilo menší kraviny než jsem dělal já, mám z toho podivnej pocit. Kdoví jestli nám o někdo, něco, nějak neplánuje.

[2012]

Schvalne jake? My jako kluci (v 10 letch) vzdycky vylezli na nejakou borovici a skakali jsme po tech vetvich dolu s tim, ze se ty vetve pod nama vzdcky prohnuli a my sklouzli az dolu. Pak jsem vlitnul na sankach pod auto (v 11ti letech), taky uplne bez skrabance. A cca v 19ti jsem Seatem bocne sestrelil Liazku v protismeru. Dodnes nechapu ze jeste ziju.

[Dag]

Lezení na všechno co bylo vysoko a pády. Moc pádů, rekord 25m. Potom jako horolezec. Pády bivaky ve stoje, laviny. Pád na hlavu z kola v plný rychlosti z příkrýho kopce na hlavou (že by proto to mé myšlení? :)) na dlažbu, mišuge na mne zautočil sekyrkou, jinej nožem. Přeplávávání Lipna v zimě. Topení se v jeskyni.

A tak dál. Bohužel jsem byl i u toho kdy lidé umírali. Bohužel i blízcí, hodně blízcí lidé... . Ale na to odmítám vzpomínat veřejně.

Jen ten pocit: Proč já jsme přežil? Pocit jakéhosi dluhu ostatním, zejména těm co to štěstí neměli.

[Bedňa]

Tiež som pokúšaľ často šťastie ale zatiaľ patrím do skupiny šťastlivcov. Mám za sebou už aj tri autonehody, pri jednej som šoféroval, našťastie žiadny mŕtvy. Taká celkom komická bola keď nás vykotil taxikár do priepasti a zošrotoval týždeň starú fábiu. Náraz čumákom, potom nás to prekotilo na strechu zo strechy na bok a vystupovali sme z nej ako z tanku smerom hore, čo bol celkom problém keď sme boli takí dotlčení.

[xxx]

Bivak ve stoje? A s jednou, nebop dvema rukavicema?

[Aleš Kapica]

My jako kluci (v 10 letch) vzdycky vylezli na nejakou borovici a skakali jsme po tech vetvich dolu s tim, ze se ty vetve pod nama vzdcky prohnuli a my sklouzli az dolu..

Na tomhle není nic riskantního. Chce to jenom vhodný porost. Také jsme takhle jednou natrefili na něco podobného. Hustý smrkový porost, výška kolem 10 metrů a větve končily cca metr. A nás napadlo, že si zahrajeme na hoňku. Bylo to vynikající. Větve byly tak husté že praticky ani nešlo propadnout shora dolů. Hopsali jsme tam po těch vrškách a dole pobíhali zoufalci, co se báli hopsat také. Než vylezli nahoru, tak jsme byli obvykle zase o pár stromů jinde. To mi bylo tehdy asi 20.

[kotyz]

To si jako mašinfíra nevšim že přejel chlapa, když ho našel až ranní osobák? Moh to třeba přežít kdyby dostal první pomoc hned...

[Мiriam]

Pokud mu neskočil přímo pod lokomotivu, neměl imho šanci. Mašinführer kouká dopředu a sleduje trať, vidět co se děje u vagónů mu dělá problém i při zastavení ve dne (pokud průvodčí musí někde vylézt odmávnout vlak, musí stát cca pět metrů od vagónu), natož v noci...

[pc2005]

Tak náklaďáky můžou mít délku stovku metrů (rekord byl několik kilometrů) a pokud by naskočil do posledního, tak to nemáš šanci vidět (i když u extra dlouhýho vlaku by logicky měl být nějakej železniční zřízenec s vysílačkou).