Byla vydána OpenIndiana 2026.10. Unixový operační systém OpenIndiana (Wikipedie) vychází z OpenSolarisu (Wikipedie).
Americký výrobce polovodičů onsemi (ON Semiconductor) zrušil plány na rozšíření výroby v rožnovském závodě v Česku za dvě miliardy dolarů (podle aktuálního kurzu zhruba 43,5 mld. Kč). Důvodem je vývoj na trhu.
O víkendu probíhá na FIT VUT v Brně konference OpenAlt 2026 o otevřeném softwaru a datech, IT bezpečnosti, DIY a IoT. Na programu je spousta zajímavých přednášek. Pokud jste v Brně, stavte se. Vstup zdarma. Přednášky lze sledovat i online na VHSky a YouTube.
Qualcomm uzavřel víceletou dohodu se SpaceX. Bude dodávat rádiové technologie, baseband jednotky a software pro plánovanou pozemní 5G síť Starlink Mobile. Výstavba má zahrnovat desítky tisíc základnových stanic v USA. Zahájení nasazování se očekává v roce 2027. Qualcomm dohodu označuje za svůj dosud největší 5G kontrakt.
Jedna z věcí, která mě irituje u libvirtu je VNC konzole. Nepracuje dobře s mapováním kláves - alespoň tedy na mém notebooku. Proto u svého řešení používám pro přístup na grafickou konzoli virtuálu prakticky výhradně přístup přes Spice, kde tento problém není.
U spice klienta je třeba pro přístup k virtuálu znát hostitele, číslo portu na kterém číhá spice a v mém případě heslo. To není nijak složité - přístup na grafickou konzoli ještě neznamená automaticky přihlášení do stroje. Ale je specifické pro každý virtuál a v hlavě ho nenosím.
Nelezu na grafickou konzoli často, takže jsem si dlouhou dobu vystačil s tím, že jsem nejprve přes crm status zjistil, kde mi virtuál aktuálně běží a z konfigurace si vytáhnul číslo portu a heslo. Ovšem s tím jak jsem přešel na živou migraci mne to přestalo uspokojovat. Udělal jsem si tedy jednoduchý wrapper:
nod1:~# cat /usr/bin/spice
#!/bin/bash
HOST=($(crm_resource -r $1 --locate))
[ -z "${HOST[5]}" ] && exit 1
HOSTIP=$(ping -c1 -4 ${HOST[5]}.${DOMAIN} | grep ^PING | awk '{print $3}' | sed 's/[()]//g')
SPICE=($(crm_resource -r $1 -g spice | sed 's/,password=/\ /'))
echo "-h ${HOSTIP} -p ${SPICE[0]#*=} -w ${SPICE[1]}"
Jeho použití je triviální. Skript nedělá nic jiného, než že zjistí kde stroj aktuálně běží a z informací, které má k dispozici v konfiguraci virtuálu v Pacemakeru (viz ukázkový příklad v minulém blogpostu) sestaví parametry pro příkazovou řádku spice klienta.
Skript je přes Ansible distribuován přes všechny nody, takže je úplně jedno přes který z nich ho zavolám:
user@stroj:~$ spicec $(ssh root@<libovolný nod> spice <zdroj virtuálu>)
Výsledkem je otevřená grafická konzole virtuálního stroje, a mne tak nemusí trápit kde zrovna běží. Formát, v jakém se parametry vrací může použít jak konzolový klient spicec, tak spicy, který jinak používá gui.
Otevřená spice konzole funguje také jako indikátor úspěšně dokončené migrace. Ve chvíli, kdy dojde k dokončení migrace "umře" takže vím, že od onoho momentu stroj žije v rámci jiného nodu.
Tiskni
Sdílej: