V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Oficiální ceny Raspberry Pi Compute Modulů 4 klesly o 5 dolarů (4 GB varianty), respektive o 10 dolarů (8 GB varianty).
Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Společnost Amazon miliardáře Jeffa Bezose vypustila na oběžnou dráhu první várku družic svého projektu Kuiper, který má z vesmíru poskytovat vysokorychlostní internetové připojení po celém světě a snažit se konkurovat nyní dominantnímu Starlinku nejbohatšího muže planety Elona Muska.
Poslední aktualizací začal model GPT-4o uživatelům příliš podlézat. OpenAI jej tak vrátila k předchozí verzi.
Google Chrome 136 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 136.0.7103.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 8 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
5.11.2018 06:21
| Přečteno: 6247×
| Za vším hledej Linux
| 
| poslední úprava: 5.11.2018 08:44
Když jsem v jednom ze svých nedávných blogpostů popisoval svoje trable s nastavením bootování PXE přes UEFI, tak jsem ani zdaleka nepopsal vše co jsem musel řešit. Ke spoustě věcí jsem se dostal za pochodu a kdybych měl důkladně zmapovat každou kravinu, tak bych ten blogpost v životě nedopsal. A jednou z nich je UEFI samo o sobě.
Navzdory tomu, že tahle věc tady straší už několikátým rokem, moc kloudného o ní nenajdete. V diskuzích se toho sice válí kopec, jenže ten, kdo se s UEFI teprve seznamuje a nezná nic jiného, je z toho spíš zmaten, a navíc pro implementaci UEFI bohužel platí klasické úsloví: "Každý pes, jiná ves".
Tenhle blogpost už jsem měl také rozepsaný asi týden, když se ve zdejší poradně objevil zvídavý Petr. Hned zkraje jsem mu doporučil, aby chvíli počkal, než to dokončím. Potřeboval jsem dořešit jiné věci, a popisovat jak vidím UEFI mi přišlo podružné. Nakonec k dokončení přispěla skutečnost, že jsem kvůli rozhozeným biologickým hodinám opět vstal nechutně brzy, a potřebuji ubít čas než bude vůbec mít smysl vyrazit do práce.
UEFI není v podstatě nic jiného, než bastl, který Microsoft svým ekonomickým vlivem protlačil jako náhradu biosu, aby nemusel přejít na GRUB2.
V jádru totiž UEFI funguje úplně stejně jak GRUB2. V první fázi se natáhne jádro z NVRAM, která je kdesi na desce a to si pak natahuje podle potřeby další věci z vyhrazeného oddílu na disku. Rozdíl mezi UEFI bootem a legacy bootem je pouze v tom, že při legacy bootu bios sáhne rovnou po zařízení, ze kterého natáhne zavaděč (GRUB2), kterému předá další dění. U blokového zařízení sáhne na začátek disku, odkud se dozví, jestli má pokračovat se čtením z MBR, nebo (u GPT tabulky) z vyhrazeného oddílu s flagem EF02 ("BIOS Boot Partition").
Master Boot Record je oblast na začátku blokového zařízení. Diskové oddíly u MS-DOS tabulky (která je použitelná u HDD do 2TB) dříve začínaly za sektorem o velikosti 512 bajtů. Dnes začínají dále – až za 2048. A to z toho důvodu aby bylo dost místa pro ovladače v jádru zavaděče. Více o MBR viz v naší wiki. U GPT tabulky, která je vhodnější pro disky o větší kapacitě, lze použít vyhrazený oddíl s flagem EF02 ("BIOS Boot Partition"). Výhodou GPT oproti MS-DOS tabulce, krom toho, že podporuje bloková zařízení s větší kapacitou, je především to, že je zapsaná na více místech. Takže i když dojde k poškození některé z kopií, ještě stále lze s diskem pracovat. MS-DOS tabulka je zapsaná pouze na začátku disku. Pokud se poškodí, a nemáte ji odzálohovanou, jste v pytli.
Na druhou stranu, pokud používáte MS-DOS tabulku na které máte pouze jeden diskový oddíl, je zcela jasné kde co najdete.Každý zavaděč, UEFI nevyjímaje, má dvě části. Nejprve se při bootu natáhne jádro, které musí umět rozpoznat další zařízení, na kterém jsou uložené další soubory. V případě legacy PXE se o natažení zavaděče stará firmware síťové karty a bios tak už nemusí řešit nic jiného, než jeho spuštění. V jádře zavaděče, které spustí po natažení ze sítě, či blokového zařízení – musí být minimálně ovladač který rozpozná zařízení a pak ovladač, co umí přečíst souborový systém, aby se mohly načíst další moduly. V případě, že se zavádí ze sítě se o spojení stará PXE a další moduly (a soubory) se stahují přes TFTP.
Při zavádění přes UEFI se postupuje némlich stejně. Protože je NVRAM s jádrem na desce, sáhne BIOS při zavádění přes UEFI rovnou tam. Jádro UEFI obsahuje ověřovací klíče a informaci, odkud se mají tahat další soubory. Ty jsou na diskovém oddíle, který je formátovaný na FAT32 a má dva flagy: 'boot' a 'esp'. I když podle toho co jsem našel by to mělo fungovat i s diskem co používá MS-DOS tabulku, tak většinou se u strojů s UEFI na disku setkáte pouze s GPT.
Na NVRAM, kde je jádro UEFI se normálně nedostanete, i když ho GRUB2 po zavedení přes UEFI PXE vidí jak jedno z rozpoznaných blokových zařízení. U Windows s ním pracujete přes nastavení systému, v linuxu je k nalezení jako adresář /sys/firmware/efi (podle toho poznáte, že je váš systém zaveden přes efi). Pro manipulaci s klíči se používá utilita efibootmgr, přes kterou lze z prostředí linuxu měnit konfiguraci UEFI, podobně jako z Windows. Více viz kupř. stránka na gentoo.org
Je-li aktivní Secure Boot, tak UEFI přes spuštěním jádra zavaděče zkontroluje, zda-li bylo podepsané uloženým klíčem. Pokud ne, tak ho odmítne spustit
Podobnou funkcionalitu má i Grub2. Já osobně to nepoužívám, protože to považuji za zbytečnost, takže k tomu více nenapíšu.
Tak si musíte zvolit některou z následujících cest:
Pokud původní systém nechcete, můžete s klidnou duší poslat veškerý předinstalovaný obsah z disku do háje. Zapněte si v BIOSu legacy mód, pokud ho váš stroj umí. A pak si můžete bootovat přes legacy boot tj. tak jak jste byli zvyklí dosud.
Tak musíte být opatrnější. Pokud si na disku poškodíte diskový oddíl s FAT32, kde hledá UEFI další soubory, tak budete v háji a obnova nemusí být triviální. Obvykle ho najdete jako první, nebo druhý diskový oddíl GPT tabulky – ale pozor, to nemusí platit vždy. Ovšem pokud nepoužíváte nic než Windows, nebo pokud do rozdělení disku nevrtáte víc než je nutné, je to fuk.
Pokud chcete mít dualboot, tj. MS Windows i Linux na jednom stroji, tak obvykle stačí zmenšit diskový oddíl s Windows, který je rozlezlý po celém disku a znovu je nabootovat, aby se s tím srovnaly. Do uvolněného prostoru si pak můžete nainstalovat linuxovou distribuci. Jádro zavaděče, který má podporu zavádění přes EFI se umístí na diskový oddíl se kterým pracuje UEFI. Taky si tam můžete nainstalovat rovnou linuxové jádro, pokud má podporu pro zavádění přes EFI.
Bacha na ostatní diskové oddíly. Předinstalované notebooky totiž nemívají jen dva diskové oddíly (UEFI a systémový OS), ale čtyři. Na jednom z nich se obvykle válí nějaké sračky od výrobce a na tom druhém zase nějaké věci, které umožňují obnovu nabouraných Windows. Když zamícháte s pořadím disků, tak se může lehce stát že něco přestane fungovat.
Pokud jste měli nastaven dualboot a chcete se ho zbavit ve prospěch MS Windows, tak by mělo stačit – po namountování diskového oddílu s UEFI – odstranit z adresáře EFI adresář ve kterém je umístěn soubor se zavaděčem (může se jmenovat různě, podle použité distribuce) a ponechat pouze adresáře Boot a Microsoft.
Je kapitola sama o sobě. Boot přes legacy PXE funguje spolehlivě, žel má jednu vadu – jakmile jednou natáhnete pxelinux.0, už se na lokální UEFI nedostanete. Pokud použijete syslinux.efi, tak jste vyhráli tak napůl, protože jste se tím pádem bezelstně vydali do rukou zhovadilých tvůrců UEFI.
Zrada spočívá v tom, že při legacy PXE se použije firmware síťové karty, který se chová víceméně slušně, ovšem při UEFI PXE vás může potkat libovolný shit, který potměšilý dodavatel HW umístil na UEFI partici. Nejspíš se záměrem dostat vás ke zdi. Výsledkem je, že se vám může stát – tak jako mě (a jiným 1, 2) – že během stahování jádra a ramdisku přes TFTP budete čekat téměř půl minuty, než se stáhne vše potřebné jen proto, že si UEFI ovladač síťové karty nerozumí s TFTP serverem.
Pokud použijete GRUB2 (grubnetx64.efi) místo PXELINUXu (syslinux.efi), budete navíc po spuštění jádra další půlminutu civět na černou obrazovku, protože je výstup přesměrován kamsi do džá. Nedejbože, abyste snad zůstali viset v ramdisku.
Pro toho, kdo je obeznámen se zavaděčem GRUB není UEFI shell nic neobvyklého. Rozdíl je pouze v příkazech. GRUB2 se zcela evidentně inspiroval v linuxovém prostředí, kdežto UEFI čerpá z chaotického prostředí Windows. Něco více o EFI shellu napsal svého času LinuxExpres.cz.
Tiskni
Sdílej:
Nějaký rozumný důvod proč používat UEFI a ne legacy boot u linuxové distribuce by nebyl?Některé BIOSy odmítají bootovat z GPT disků.
Biosu by to mělo být jedno. Najde záznam, načte záznam. A když načte UEFI, tak je schopen načíst i GRUB2.Biosu to není jedno. Umí načíst UEFI a umí samozřejmě načíst i Grub2 nebo Syslinux nebo jiný MBR bootloader, nicméně UEFI načítá jen z GPT disku a MBR bootloader jen z MBR disku. Když je disk GPT, očekává UEFI. Je to Lenovo a je mi úplně jedno, jestli tomu p. Kapica říká "křáp" nebo nějak jinak...
Jo. Lenovo je u mě křáp.No vidiš a u mě je zase křáp btrfs
A nebavíme se o tom, jestli to umí UEFI, ale o tom jestli to umí taky legacy mód. A tam je úplně jedno jestli máš MS-DOS tabulku nebo GPT.Ano umí a ne, není to jedno, pokud to ten BIOS rozlišuje tímhle způsobem, tj. odmítá bootovat legacy módem z GPT disků.
Doma startuji přes legacy boot GRUB2 a z něj pak zavádím jádro (...) . Na to nepotřebuji žádný FAT32 oddíl s pseudozavaděčem.Potřebuješ na to post-MBR gap na MBR nebo její simulaci na GPT. UEFI rozhodně není bezchybně navržená bezproblémová technologie, nicméně on ten legacy booting taky není zrovna zázrak vědy a techniky... Jinak používej si samozřejmě co chceš. Já používám aktuálně BIOS legacy mód (z důvodů nesouvisejících s diskusí) + Syslinux na onom Lenovo stroji a jsem celkem spokojen. Grub2 je IMHO překomplikovaný. Uváděl jsem pouze příklad, proč někdo může chtít UEFI na konkrétním hardware.
Uváděl jsem pouze příklad, proč někdo může chtít UEFI na konkrétním hardware.Beru. Já jsem jenom položil otázku: "Proč by měl chtít UEFI na konkrétním hardware?" Odpověd: "Proto, že ten stroj nic jiného nedovolí", mě nejenže neuspokojí, ale i nasere. Jednak si myslím, že to není pravda, to si ale bez toho, že bych to měl v ruce jen těžko mohu ověřit. A pak, jsem toho názoru, že za takové omezování si výrobce zaslouží aby zkrachoval. V blogpostu na téma diskless UEFI boot jsem zmínil kdy to bez něj nejde – pokud chcete používat MS Windows 10. U těch bez oprasení legacy boot použít nelze.
Jednak si myslím, že to není pravda, to si ale bez toho, že bych to měl v ruce jen těžko mohu ověřit.Ten setup BIOS + legacy boot + GPT znám a používal jsem ho na předchozím laptopu, na tomhle jsem ho zkoušel nastavit, ale nefungovalo to. Jakmile byla na disku GPT tabulka, legacy boot z ní bootloader prostě nezavedl. Nebylo to o tom, že by bootloader vypsal nějakou chybovou hlášku nebo něco, bootloader se vůbec nedostal ke slovu, místo toho BIOS vypsal, že nenalézá bootovatelný disk. O možnosti nastavit legacy boot flag v GPT vím, ale to taky nepomohlo. Četl jsem, že některé BIOSy bootují z GPT jen když je správně nastaveno MBR-like CHS adresování. S tím už jsem se ale nepáral, vzhledem k tomu, že by to nemuselo pomoct a že z MBR disku to bootuje bez problémů a GPT oželím, partice stejně řeším na úrovni LVM. Ono to ani není nijak divný, že to nefunguje - GPT patří do UEFI a ten legacy mód je určen k bootování starých systému na MBR. Legacy boot + GPT je takový hybrid, který na spoustě strojů víceméně náhodou funguje, ale to není garantováno žádnou specifikací. AFAIK naopak UEFI to deklaruje jako nepodporovaný usecase.
Není pravda, že by byl legacy boot určen pouze pro boot starých systémů.To záleží na tom, co znamená to "je určen"... Já nevím úplně přesně, co říká specifikace UEFI (má to tisíce stránek), ale jsem si celkem jistej že z toho plyne, že GPT je určeno pro UEFI a specifikace garantuje funkčnost bootování z GPT pouze při použití UEFI. Fungování legacy módu AFAIK ani žádnej standard nemá a funguje to tak, jak to výrobce naimplementuje, tj. bootování z GPT může a nemusí fungovat.
Na tenhle blogpost jsi narazil? Podle toho co tam píše, je třeba u GPT vytvořit pro legacy boot oddíl bios_grub.Já postupoval podle Arch wiki, tam je to popsané, včetně varování, že to nemusí fungovat. Jak říkám, fungovalo mi to na předchozím laptopu (nějaký Asus) a ano, tahle partice tam byla potřeba, nahrazuje post-MBR gap.
V tom UEFI může být zadrátované leccos. A přesně to je, co se mi na něm nelíbí – security by obscurity.UEFI je specifikace. Jako pozitiva vidim to, že vůbec nějaká specifikace existuje (BIOSy byly jen de-facto standard bez jakékoli specifikace, dokumentace atd.) a pak to, že přineslo GPT a Secure boot. Jako negativum vidim to, že implementacím se nechává příliš volná ruka, takže můžou dělat zhovadilosti (jako třeba vendor lock-in apod.). Nicméně nic nebrání existenci open-source implementace a AFAIK třeba U-boot implementuje UEFI. grub2 je konkrétní software a nikoli specifikace, navíc je to trochu jiná kategorie software (ačkoli tam je celkem velká společná část). Za mě výhoda grubu je v podstatě pouze v tom, že je open source, nicméně to v podstatě moc nepomáhá, protože na de-obsurizaci bootovacího procesu x86 strojů je problém ta firmwarová část, nikoli bootloader...
Nicméně specifikace, která má tisíce stránek, je principiálně vadná.Každá max. druhá specifikace má tisíce stránek...
Pokud jde o GRUB2, tak ten si ho rozhodně neidealizuji, mám s ním své zkušenosti.Ok, stejnětak já bych nechtěl idealizovat UEFI...
Mám však možnost použít něco jiného. To ovšem u stroje s UEFI, které nedovoluje legacy boot, nelze.No, používat grub na UEFI můžeš, ne?
Co te tak uchvatilo na Secure Bootu?Celkem nic, nepoužívám to. Považuju to za krok správným směrem, bohužel bez otevřeného firmware to není nic moc. To je ale jiná kapitola.
Zejmena na implementacich, kde proste zdefaultnis key store a spustis si cokoliv?To, že si spustíš cokoliv, ti je dobré k čemu?
efivars, daleko lepsi pristup HW , daleko sirsi a standardizovanejsi moznosti zpravy HW. Moznost bezproblemoveho updatu firmware pro jakekoliv zarizenil. Moznost primeho bootu Jadra. Funkci network stack. A spousta dalsich veci,
Samozrejme realna implementace vyrobcu byva tristni. Stejne jako u ACPI ktere nahradilo letity Plug'n'Pray
Plest tu ze UEFI dela to same co GRUB2 je fakt mimo. A btw. nove specifikace UEFI uz maji Legacy mod zakazany.
Takze je to hovnu, ze? Puvodni problem byl nabootovat OS. Puvodni reseni, najit prvni blokove zarizeni, precist jeho zacatek, a spustit tam ulozeny kod, sice neni uber-cool, ale +/- funguje. Takze bych se jeste jednou zeptal, jaky je ten duvod proc ten novej polorozbitej bazmek pouzivat?Samozrejme realna implementace vyrobcu byva tristni.
az na to ze situaci kdy ma system k dispozici prvni blokove zarizeni pripojene stale stejne je celkem malo .. mimo desktop / herni hracky
A bonusove implementace BIOSu byly stejne hrozne jako UEFI ,,, jen na to uz spousta lidi pozapomnelo
Moznost bezproblemoveho updatu firmware pro jakekoliv zarizenil.LOL ne? Na začátku roku jsem chtěl upgradovat firmware na HP255G5. Chcíplo to na nějaké neimplementované knihovně a i po postahování nejrůznějších HP softů na diagnostiku a detekci jsem nenašel nic co fungovalo. Musel jsem rsyncnout celej slackware a nainstalovat windows, abych tam ten slackware rsyncnul za 10 minut (!) zpátky. Podobný problém na jiném modelu. Tomu se to aspoň ještě povedlo vyřešit. U mého modelu už se to nepodařilo.
, win98se měly jako instalační prostředí jádro z win3.10).
chybi subsystem potrebny pro podporu tohoto typu bitove kopieTak bohužel. Nejspíš to chce nějaký další knihovny.
nemas si kupovat sr.. od HP , jejich hw je to nejhorsi co se mi kdy do rukou dostalo.
uvažuji, že si místo něj pořídím HP ENVY x360 s Ryzenem, protože se dá překlápět, takže se dá použít jako tabletMoje zkušenost je, že reálně se to jako tablet moc nedá využít. Aby to skutečně bylo použitelný jen s dotykovým ovládáním, musel bys tam mít OS nebo DE na to určené a musel bys mezi nimi nějak přepínat. A i tak ten komfort bude s otazníkem, většina software s tím prostě nepočítá. Jako "tablet" to využiju v podstatě jen při přehrávání filmů, kde pustim film a dál ovládání nepoužívám, kromě tlačítek hlasitosti, který jsou na boku (což je fajn). Přesto si myslim že laptop s otočným a dotykovým displejem je dobrá věc, would buy again, a to z několika důvodů:
Jenom si říkám jak s čudlama při přetočení. Optimální by asi bylo mít na to nějaké flap pouzdro, které by po přetočení chránilo klávesnici před nežádoucími stisky aj.U toho mého se klávesnice vypíná při otočení nad určitej úhel.
Pochopitelně na tom bude linux s XFCE. To už mám z minulosti vyzkoušené i v dotykové verzi.Máš na to nějaký fígl? Zkoušel jsem XFCE s dotykem a moc použitelné to nebylo. Potom, co jsem si pohrál s ovladačem toho dotyku (scroll, left click apod.) je to trochy lepší, ale pořád nic moc. Základní problém je v tom, že chybí vazba mezi dotykem a tím, co je na obrazovce.
Základní problém je v tom, že chybí vazba mezi dotykem a tím, co je na obrazovce.Nechápu co tím máš na mysli. Nemohu k tomu nic bližšího napsat, protože notebook kde jsem to měl už je dávno fuč – věnoval jsem ho kamarádovi a jiné zařízení kde bych si s tím mohl hrát zatím nemám.
5.11.2018 13:36
Petr Fiedler | skóre: 35
| blog: Poradna
| Brno
Článek jsem Aleši přečetl. Díky za něj :) Jsou v něm užitečné informace, takže stránku si ukládám.
Prosím tě, odpověz mi, jestli a jak dokážeš vyvrátit tohle.
trochu si ozsvez historii
UEFI neni bastl od MS ale od Intelu. A puvodne se jmenoval EFI a byl urcen pro jejich "krasnou" architekturu IA-64
Ale ok, uznávám, já jsem ze staré školy, dneska už se chyby neopravují.To bych ani neřekl, protože jinak byste věděl, že se v minulosti tiskové chyby rovněž neopravovaly ve vydaném textu, ale tiskly se pro ně tzv. errata, kterí se vkládala do knihy. V tomto případě zastupuje erratum diskuze.
Master Boot Record je oblast na začátku blokového zařízení. Diskové oddíly u MS-DOS tabulky (která je použitelná u HDD do 2TB) dříve začínaly za sektorem o velikosti 512 bajtů. Dnes začínají dále – až za 2048. A to z toho důvodu aby bylo dost místa pro ovladače v jádru zavaděče. Více o MBR viz v naší wiki. U GPT tabulky, která je vhodnější pro disky o větší kapacitě, lze použít vyhrazený oddíl s flagem EF02 ("BIOS Boot Partition"). Výhodou GPT oproti MS-DOS tabulce, krom toho, že podporuje bloková zařízení s větší kapacitou, je především to, že je zapsaná na více místech. Takže i když dojde k poškození některé z kopií, ještě stále lze s diskem pracovat. MS-DOS tabulka je zapsaná pouze na začátku disku. Pokud se poškodí, a nemáte ji odzálohovanou, jste v pytli. Na druhou stranu, pokud používáte MS-DOS tabulku na které máte pouze jeden diskový oddíl, je zcela jasné kde co najdete.UEFI je na zaciatku a na konci media (vid. en wiki). GPT zvlada aj MBR boot, lebo prvych 512B je rezervovanych na tento ucel a GTP ich nepouziva (vid. en wiki).
Každý zavaděč, UEFI nevyjímaje, má dvě části. Nejprve se při bootu natáhne jádro, které musí umět rozpoznat další zařízení, na kterém jsou uložené další soubory. V případě legacy PXE se o natažení zavaděče stará firmware síťové karty a bios tak už nemusí řešit nic jiného, než jeho spuštění. V jádře zavaděče, které spustí po natažení ze sítě, či blokového zařízení – musí být minimálně ovladač který rozpozná zařízení a pak ovladač, co umí přečíst souborový systém, aby se mohly načíst další moduly. V případě, že se zavádí ze sítě se o spojení stará PXE a další moduly (a soubory) se stahují přes TFTP.Ak porovnavas legacy, tak najprv pis o standardnom legacy a nie o legacy PXE (co je jeho podmnozina, ista zvlast variacia) a ku tomu domiesat klasicke legacy (vid. cast suveia veta: "... či blokového zařízení")
GPT zvlada aj MBR bootNe vždycky, záleží to na BIOSu, viz vlákno výše.
Ale to nie je chyba implementacie/funkcnosti GTP, ale (ne)podpory ineho.Ona to není vůbec žádná chyba. GPT nijak nespecifikuje/nezaručuje bootování v legacy/BIOS/MBR režimu, specifikuje bootování pouze přes UEFI. To, jestli MBR-like bootování z GPT disků funguje, je pouze na výrobci BIOSu. Většinou to funguje díky tomu, že BIOS při legacy bootu prostě neřešní, jestli je disk MBR nebo MBR+GPT, ale není nikým garantování ani řečeno, že by to tak fungovat mělo. Prostě to funguje, když máš štěstí. Osobně bych spíš doporučoval to nepoužívat, je to hack.
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
6.11.2018 21:43
5.11.2018 14:08
6.11.2018 12:42
10.11.2018 11:25