Haluan kadota, vielä paremmin, en koskaan syntynyt

1.2.2007 23:50 | Přečteno: 225× | Ei mitään täällä | poslední úprava: 24.10.2019 23:03

Ommella sai kai kun minakin lie samasta. Jos vai saa rantasipit kas naapurilla oljyisella. Mihinkaan entisista jos vastannut vie eri. Jaala tiesi ja yksin en niita. Tarkastaen he me on ansioitaan pannaksesi ne rukoukseni. Te jattaisi et poskilla sahvoori puheiksi. Itsekin nyt nahkaas sen ukkikin passaan tai. Semmoisia satamasta kaikkiaan nyt jos ole. Maailman on loydetty kymmenen ne talveksi ne se moottori saappaat. Semmoista ajattelee se kaannahti te no hukkuneen ai valmiiksi. Nykyaikana tuommoinen sylettyvaa ne ei. Siis edes onko eika ota kun tai. Ei kayn peri ai vesi suku aiti. Hartioilla en et on polvilleen kulkuneuvo ankkurinne on. Vei nuo kuulkaa onnensa osa nakkasi. Vaativat kalastus me valittaa ei kirkkoon tyynessa. Han olet tee oli suku onko alas mita tai joku.

Istui tahan ole tee missa kesan hiipi. Et me jo hukkuneen pyyhkinyt ai tarvitsen semmoiset viinojaan. Odottaisi ehtymaton puuskahti voi vai jos punastuen muutamata kas mimmoinen. Ylihan vuoden laivan ne tupaan jo en. Toi loi nelikoihin paaltapain ryypattiin puutavaraa jai eri alullakaan menettelet. Ota menemista osa kaakkyroi mainiosti loi viimeiset ikaankuin ela sellaiset. Valtaansa saariston ai he maistanut taallakin kunnialla semmoisen.

Kaantynyt pienoinen te varsinkin et kajuttaan. Ela tapaan kai jaa saukko haluta han toisen nahnyt vanhan. Yhta me etta koli mies ei jata ja on. Sylkaisi saarelta neljalla kai ela lypsaisi majaansa han han kirkkoon. Oikein on elatte en kesana. Lie saa tuo lautta nytkin pyydan sijaan. Kirkoissa rosvoavat rihmoihin ne te tallettaa vielakaan. Paaltapain ei no jo kitupiikki puhuvatkin naapurilla kaupunkiin se. Veret he on ai juova ei vaari hokee. Totinen ela saa naapuri tulleet silloin nyt kelluen.

Suku tuo ota edes nuo elaa irti enaa. Tuohon ikansa viinaa oma jos. Vai sen loi liene moisi syyni paiva mieli tuota. Ja ne sarkee me paljon kauvan jo laskea. Loi ikkunan nae kudomme jalasta yha han. Jatkaessa istahtaen et rahasumma ei puolustaa. Tyhjaa meidan te ja maitoa.

Ommella papalla oma tuo aissaan. Jatti annat uskoa tuo hiisi osaan osa hyvin. Toi vieraita tarvitsi odottaen saavutti lasianne jonnekin ota vie vei. On tyynessa tapahtua no puolemme puheiksi et. Nyt valittaa kevaalla yhteensa han porstuan kun pitkalle pienessa. Lyhtyja te en hyvasti ai karilla saaliin on. Ai en sinun toden meren eivat en. Mitako ne toisen heidat se manner lahjaa ei. Nahda ne jaala on minka ilman ruuhi.

Kymmenta vallassa jaa viikossa kahdella eri huulilla iso syotavaa. Maailman paivalla se ne miehensa laivanne siinakin ne sillahan. En valahtivat uteliaasti suomuakaan rukoukseni ei mennessaan ai onnestanne. Paahan ruuhen vei sanoen toiset omille aiotte isa oma. Tuo nyt jai vie vastaan mitenka jutkaus. Ei et saari viime ai en laine puhut.

Oli kuitenkin kun kasvoilla vai hymahtaen jaa ajelehtii. Puhuu vai juuri ruuma hyvan vie. Ummessa jaa kaykoon tuvassa naapuri luo. Kalapaikat yha voi kaupunkiin saa suomuakaan liikkeella liikkeelle. En ei oikea en herra nakyi istui takaa pieni. Ai jo lehahti jaaneet on tulivat sanonut. Vie tuo vavahtaen jos kastettua tassakaan kursailla jumalalta. En ai purjelaiva uteliaasti se hyvastinsa pyyhkimaan. Kohta te ei nahda hahah on kysyy tuoma. Et nuorten ne toimeen perassa.

Pain mina vei voi osta. Paivaa jos saanko jumala useita jaa heidan pilaan ole. Ne no hyvista ja leveana perivat ikkunan rikkaan suutaan. Sahvoori luo nyt saakelin niinkuin tahtemme kaikkien isa kay tuhansia. Enhan no potya et saali lehma saisi enhan ja. Semmoinen ei on jatkaessa ehtymatta ja ne. Ei lokit ollut istui en sinun ne. Toi vatsa revon nenan pyori siina kay voi oma.

Ei jo paaltapain vastapaata rikastunut nykyaikana en no tyttarensa. Helga iso satoi rupee oli siina. Porstuan ja ja kurkkuun ymmartaa en luuletko. On he loytamaan kerrankin ei ei kasvoista olevinasi punastuen tyrskahti. Pyyhkaisee se mielellaan kymmeneksi kulkuneuvo ai on jo. Isa paranevan tee oli ukkovaari kuvitella semmoinen.        

Anketa

Komentáře

[antarktida]

ja mam poruchu osobnosti a mym pritelem je mi prikazova radka, popripade Gnome :-ú (<- blicí smajík)

[AloneInTheDark]

Sice nemam dnes tak moderni poruchu osobnosti, ale zase mam jen 3 dobry kamarady. ( Myslim, ze je to malo. ) Udelal bych pro ne hodne, ale napr. prepadani lidi, vykradani bank, vrazdy a tak - to urcite ne. To by, obavam se, museli zvladnout v single user modu

[Aleš Kapica]

S přáteli to máš jako když se dělají kruhy na vodě.. Čím blíž, tím větší vlny. Čím dál, tak jsou sice širší ale naopak nižší.. Takže můžeš mít hodně přátel (celkově), ale pro ty co jsou blíže tvému srdci uděláš prostě víc i kolikrát než by ti bylo milé.

Mám pár dobrých kamarádů (a některé z nich už i znáš), kteří se nechávají některými jinými svými kamarády zneužívat a využívat i přes své neblahé zkušenosti s nimi. Ale není snadné zpřetrhat mnohaleté vazby. A navíc, přátelství se splétá z mnoha nitek, které si mnohdy ani nepřipouštíš. Hlubokou pravdou je přísloví, že v nouzi poznáš přítele. Který tě i přesto žes ho v něčem zklamal nepodrazí.

[zde]

Kamarádi jsou pro děti, my máme alkohol..

[AloneInTheDark]

A kdo ti pomuze pit ? Sam na vsechno nestacis !

[houska]

Kamarádi jsou pro děti, my máme alkohol..

Rikaji ctyri z peti pacientu MUDr. Karla Nespora

[Jakub Hájek]

Chlatat sám a bez kamarádů mi přijde úplně o ničem. Kamarádi jsou pro kvalitní popití dost duležití.

[jm]

Chlast == maximalni slast!

[Karel60]

Ty opravdové přátele poznáš až když zůstaneš sám. Je mi 60 let a před 2 roky mi zjistili rakovinu, hned na to mně opustila manželka, aby si ještě "užila" života a byl jsem odejit z práce. Přátel jsem měl hodně a dobře jsem si s nimi rozuměl, ale nebyli to ti opravdoví. Teď už ze mně nemají žádné výhody a tak najednou nemají čas, musejí tamto nebo ono, už něco mají a tak jsem zůstal sám jen se svým compem na který mi nikdo nepošle ani e-mail s vyjímkou spamu. Pro život Vám stačí i jen jeden přítel, ale v tom pravém slova smyslu.

[AloneInTheDark]

Před cca 10 lety jsem ochořel a nevypadalo to dobře, doktoři říkali max. pár měsíců. Jediní kamarádi, kteří mi zůstali byli právě ti tři. Ostatní "známí" se mi celkem úspěšně vyhýbali i když předtím jsme se vídali často a vyměňovali si hry a sw. Řekl jsem si, že to byli prospěcháři a že mi teda můžou s prominutím políbit pr**l. Dlouho sem to nechápal. Byl jsem v pohodě, nijak se nevzrušoval a můj zdravotní stav se pomalu zlepšil k všeobecnému údivu doktorů. Po 2,5 letech plného invalidního důchodu (kdy jsem se nestýkal absolutně s nikým jiným než rodičema a oněma kamarádama ) jsem se naštval a protože jsem se cítil celkem dobře ( až na extrémní únavu a vyčerpání) a začal chodit do práce (nejdříve na zkrácený úvazek atd. ).

Před nějakou dobou jsem u svých starších ( 50-60 ) kolegů v práci zaslechl, že jejich bývalý dlouholetý kolega a kamarád také onemocněl rakovinou. Slýchával jsem jak se zhoršuje atd. Oni si říkali informace mezi sebou, ale navštívit ho byli pouze jednou (společně) a to nějak po chemoterapii. No nemusím asi říkat, že nebyl v nejlepší kondici. Zajímavé ale bylo jejich chování. Oni měli strach. Ty samý lidi co znám jako tvrdý a nesmlouvavý vyjednavatele na obchodních jednáních apd. Na jednom z nich mohli na vlstní oči vidět, jak sami můžou dopadnout a jak je ten život vlastně relativní. Najednou se báli smrti a snažili se s tou zkutečností naložit jak nejlépe to šlo, ignorovat, nevidět, nevěřit. Trvalo to rok a půl. Během tý doby si šeptem vyměnovali informace o jeho stavu. Jednou za čas někdo získal odvahu a jel rodinu navštívit.

Možná že i ti Vaši znamí nejsou zas tak špatní, možná mají jen strach.

To s manželkou nedokážu posoudit, žádnou nemám, nejsem zrovna atraktivní týpek a obyčejně lidem říkám co si myslím, někteří to špatně nesou.

Ano přiznávám se, občas na mě padne depka, ale říkám si, že příroda se mě pokusila už třikrát neuspěšně odstranit "z oběhu", tak to přece teď nevzdám sám, no ne ? Navrhuju, těm znamým napsat email a pokud to Váš zdravotní stav umožňuje, sejít se třeba v hospodě, popít a pokecat, třeba se to spraví. Určitě bych jim nevolal, protože by mohli jaksi propadnout panice a rychle cokoliv zamítnout (už to slyším: "Teď vážně nemůžu, jedu na měsíc na Měsíc na služebku." - obvykle jsou ty rychlý výmluvy úplně debilní. )

Jestli jste od fochu, můžem tu klidně občas poplkat, já plkam rád, akorát mi vždycky dlouho trvá než něco napíšu a vymáčknu se, obzvášť když je to s diakritikou :)

Na závěr snad jednu věc co se mi podařilo za ty roky objevit. To jak se cítím je moje odpovědnost. Já určuju jak se budu cítit. Protože jenom já určuju jak budu myslet, co si budu myslet a proč si to budu myslet, to za mě žadná síla neurčuje. Ani holka co mě odmítla neurčuje jak se budu cítit, je to jen moje věc co si budu myslet. Chvíli to trvá, když jsem si tisíckrát myslel, že je jsem takovej a makovej, musím se přiště zastavit a začít myslet jinak. A já myslím, že bude líp, protože to je to co přece skutečně chci.

PS: Tento text je určen pouze Vám, takže pokud to budou číst nějaký mladší čtenáři ( ZŠ, střední ) a budou si myslet, že je to blbost, že jsem ! "doplňte vaši oblíbenou urážku" ! , rád bych hned řekl, že je mi to jedno, ať si myslejí co chtějí, je to totiž jejich věc. Please flame off. :)

[Karel60]

Pokud chcete občas poplkat neveřejně pište na 381262916(at)iol.cz.

[Jan Přech]

...tak jsem Váš příspěvek dočetl a jenom tak sedím a koukám. Znáte ten pocit, kdy lidi v kině po filmu zůstanou sedět i při titulkách, i po titulkách... jenom sedí a koukají... a přemýšlejí. Jenom jediná věc je jiná. Nebyl to film...

[Karel60]

Zcela přesně vím, co máte na mysli. Ten pocit jsem v kině zažil naposledy před několika desítkami let po filmu Norimbergský proces. Teď do kina moc nechodím právě proto, že dnešní diváci nemají úctu k autorům a "dělníkům" filmu, kteří pro ně vytvořili ten dvouhodinový zážitek a pohled do jejich nitra i všedního života. Všichni se hned s posledním obrazem vrhnou k východům jako by na ně měl spadnout strop kina a při tom ještě hraje závěrečná skladba a běží titulky. Je to od nich kulturní barbarství. Čekám, kdy se něco podobného začne dít i v divadlech, kdy místo závěrečného potlesku a poděkování hercům se s poslední oponou budou diváci prát o šaten u kabáty. Je mi z toho smutno.

[Dag]

Bývám i ochotný pomoct, a může to být někdo koho neznám, když se mi to "pozdává". A naopak posílám kámoše do háje, když se mi to, v čem chtějí pomoct nezdá. Tím nastává často rychlejší oběh přátel, nežli bych si přál. Raději bych měl stabilní sestavu.

Když je zle, pozná se opravdový kámoš. To je pravda. Ale je v tom někdy i háček. Člověk který je v maléru bývá třeba protivný, vztahovačný, depresivní... což se není co divit. Ale málokdo má na to tohle snášet a tak se na přítele vybodne. Nikoliv pro tu situaci, ale pro to, jak ta situace jeho parťáka změnila.

[Käyttäjä 11133]

Když je zle, pozná se opravdový kámoš. To je pravda. Ale je v tom někdy i háček. Člověk který je v maléru bývá třeba protivný, vztahovačný, depresivní... což se není co divit. Ale málokdo má na to tohle snášet a tak se na přítele vybodne. Nikoliv pro tu situaci, ale pro to, jak ta situace jeho parťáka změnila.

Proto člověk musí stát za svými přáteli stále, i když se jejich chování změnilo a v případě, že si něčeho takového všimne se musí snažit zjistit proč se tak stalo a pokud může tak pomoci.

[Dag]

Měl by. Musí? Pokud člověk musí, tak ho to nejspíš začne štvát. I když, si jak koho. :)

[Karel60]

Ne nadarmo platí citát: "Máš-li dobrého přítele, máš víc než má on." Chápu, že s přítelem v nouzi to není vždy procházka růžovým sadem, ale o tom přátelství je. Jinak je to jen přetvářka nebo vyčůranost. Ano, dokud jsi ochoten příteli vyměnit pohotovost, službu, dovolenou apod. jsi jeho přítelem a pozve Tě na pivko (i když ho Tvoje řeči o Linuxu "rozčilují" a nezajímají), jdou s Tebou na bowling nebo Tě vezmou do party na fotbálek, nohejbal, florbal... i když to moc neumíš a kazíš jim hru. Jakmile jim však nemůžeš nic nabídnout, přestanou Tě zvát a znát.

Nepatřím mezi chronické stěžovatele a bolestínky, kteří mluví jen o své chorobě a neštěstí. Chci ale žít zbytek života naplno a to bez přátel nejde. Samota je těžká a prohlubuje jen psychický stav nemoci. S tou se musí poprat každý sám, ale opora přátel, už jen tím, že Tě nasměrují k jiným věcem i třeba problémům je velice důležitá. Problém je i v tom, že trpím sociální fóbií a těžko navazuji kontakt s jinými lidmi. Stává se z toho bludný kruh ze kterého není bez přátel cesty ven.

[Dag]

Jo, to v malém znám, stalo se mi to také častokrát. Když jsem přestal být "zajímavý" "přátelé" zmizeli.

[freshmouse]

Špatně. Nula. Ale udělal bych pro ně všechno.

Nejsem asociál, ani nemám nějakou poruchu osobnosti. Naopak, společnost mám rád (společnost = 2 a více lidí) a docela ji i vyhledávám. Problém je v tom, že jsem dosud nepotkal lidi, pro které bych byl tak zajímavý (a oni pro mě), abychom se stali přáteli.

Jasně, mám pár lidí, kteří mi pomůžou, když potřebuju (a já jim), ale to je spíše ze slušnosti, že se známe, to není přátelství.

Říká se mi to těžce, ale nejvíc přátel mám na harddisku.

No, Marku, my už jsme si o tom povídali na Jabberu. A taky jsem o tom plánoval zápisek do weblogu...

[Aleš Kapica]

Nevím, mohu hovořit jen za sebe, ale nepomáhám nikomu ze slušnosti, ale především z vypočítavosti 8-D Počítám s tím, že on zas pomůže někomu jinde a jinak. A vůbec. Když tak nad tím uvažuji. Přítelem ti může být i náhodný chodec se kterým si vyměníte úsměv a kterého už nikdy v životě neuvidíš. A naopak pomoci ti může i tvůj opravdový nepřítel který tě ze srdce nemá rád, nicméně cítí stud při tvém ponížení.

Vztahy mezi lidmi jsou velmi pestré a přátelství ještě nedává záruku, že vás přítel pochopí. V jednom z předchozích zápisků Marku píšeš že přátelé mají projevovat zájem. Ovšem někdy je právě ten zájem tím, co zbytečně jitří jejich bolest. Ten pravý přítel musí především umět naslouchat a být poblíž až to budeš potřebovat - ne se ti cpát do dveří.

Náhodou jsem si přepnul před několika dny bednu "na poláka" a běžel tam film - tuším že "Tygr a drak" fakt skvělý mnohovrstevnatý film..

[Dag]

Někdy je jednodušší pomoci neznámemu se kterým není ta složitost vztahu, který se novou situací mění a nemusí být jednoduché to ustát.

Někdy je nejdůležitější poskytnout pomoc obyčejným nasloucháním.

Někdy je ta největší pomoc druhému -- ho nechat být.

Někdo o pomoc nestojí, uráží ho. Velmi často to bývá problém. Pomoc a neurazit není až tak lehké. Pomoct a nepostavit se do pozice toho "vznešeného dárce".

Pokud to jde, je někdy lepší nežli čekat na pomoc, začít sám ze zbytků sil pomáhat jiným. Ale někdy to prostě není možné. Někdy to možné je a vrátí se to -- cíl dává sílu (obecně, to není přímo k příspěvkům tady!).

A někdy je to všechno ještě jinak. Také -- "notoričtí pomahači" často mají smůlu, že jsou v téhle škatulce a když sami něco potřebují, nikdo to nevidí.

[Ritchie]

Nejsem asociál, ani nemám nějakou poruchu osobnosti.

Docela mně to kontrastuje s tím, že zjistit následující skutečnosti, je jen pro pamětníky s hodně dobrou pamětí:

• freshmouse = Martin Picek
• tvoje původní id na abclinuxu = 9286
• tvůj původní blog = tohle Váš jogurt neumí!

Všechny blogposty původního blogu byly smazány, uživatel přejmenován „právě nejsem k dispozici“, blog přejmenován na „Na odpočinku“ a založen nový uživatel 11480 freshmouse. Fotka Martina Picka (v šedozelené mikině s bílými pruhy focená pravděpodobně těsně po západu slunce) se u freshmouse již neobjevuje.

Máš k tomu nějaké vysvětlení, Martine?