Portál AbcLinuxu, 1. května 2025 01:19
sesli sme se na nadru snazila se mi promluvit do duse ale moc sme toho nenamluviliňadru, hehe
Když to tak vezmu, tak když jsem pracoval a bydlel v Praze, měl jsem to sice do práce jen kousek (vzdušnou čarou něco přes 3 km), ale pod půl hodiny cesty se prakticky nedalo dostat.Tak to byl nejrychlejší pěškobus, co?
Tak to byl nejrychlejší pěškobus, co?Nebyl, bohužel. Ty o něco více než 3 km to jsou vzdušnou čarou, po zemi skoro 4 km. Pěšky jsem to zvládal asi za 40 minut, tramvají to bylo přece jen o něco rychlejší. Ale hlavně se mi ráno nechtělo se moc namáhat (bylo to přes kopec).
Mimochodem, slečny od počítačů mají k důkladnému nácviku technik rozmnožování ideální podmínky
Pokud tímhle nemyslíš to, že holky "hackerky" dokonale znají algoritmus "hry života", pak tomu moc nerozumím A taky o tom dost pochybuju (znám jich dost z koleje v Tróji a marně bych hledal ten typ, který popisuješ).
Zvlášť, když se s nimi dá "po všem" povídat o TCP/IP, což je skoro vždy bráno jako velké plusROFL! :)
Asi si budu muset začít gelovat hlavu a chodit oblečenej jako idiot...Horší by bylo, kdyby to bylo naopak: "Asi si budu muset přestat gelovat hlavu a chodit oblečenej jako idiot..."
nagelovaný vlasy a rozkrok u kotníků...Mám pocit, že tyto dvě věci se vylučují už z principu.
No jasně, ale vem to tak, že se tady klidně mohla objevit diskuze o plísňovejch sýrech. Takže si představ holku, která si přečte ten blog a pod ním budou kecy jako "Niva mi nechutná a navíc tý plísně je v tom málo.", "Docela dobré jsou francouské sýry." a "Francouzské se píše se z."ROFL
I tak tě nechápu. Důležitý je zápisek autora a né nějakých magorů, co se projevují pod článkem.No třeba by se dala použít tahle logika: zápis psal Linuxák, reakce taky Linuxáci, tudíž je na tom stejně, jako oni. Logické to moc není, ale to v podstatě není podmínkou. PS: Už dlouho se mi nepodařilo sehnat hermelín, kterej by byl hotovej. Prostě mám vždycky to štěstí, že to rozbalím, na povrchu mikrometrová vrstva plísně a vevnitř tvaroh. Ti dobytci už to prostě ani nenechávají uzrát. A bohužel se to stává u všech značek...
Jinak k zapisku: pokud fakt chces, tak jsi v Brne! Tady se vztahy resi zpusobem "magic box", do krabicky se daji jmena a jen se taha kdo s kym, nekdo si vytahne rovnou vic, obcas se provede vymena, kazdy s kazdym je tu uplne normalni, moralka se neresi, krestanske hodnoty taky ne!
:D, že jsem o tom nikdy neslyšel
Napřed se naučit vydržet sám se sebou, a teprve až to půjde, začít hledat.Hmm, to nezní moc optimisticky, pokud se to časem spíš zhoršuje než zlepšuje.
Vlastně ti udělám službu, už nebudeš sám, budeš tam s JiKem.ROFL!!
Dobrá cesta, jak se vzchopit, je myslet si, že jsi na úplném dně. Pak tě hrozně potěší i drobné úspěchy, kterými se od toho dna odpíchneš. To si nejsem jist; tak může člověk s překvapením zjistit, jak hluboko do dna se ještě může zahrabat.Souhlasím, není to úplně nejlepší nápad. Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůře.
četba (něco lehkého, samozřejmě)To mi připomíná, takový Michel Houellebecq dokáže přivést do hluboké deprese i člověka naprosto nad věcí
co podle vas mam delat?Chovat veverky, skákat z jedoucího vlaku do řeky, hackovat nějaké embedded zařízení, číst…jeden by až řekl, že existuje nekonečná množina věcí, které je možno dělat.
Buď neuznáváš ZFKoho?
...skákat z jedoucího vlaku do řeky, ...Kde se to dá u nás provádět aniž by se člověk rozbil o zábradlí, římsy a podobné zbytečnosti?
BTW: Vsadil bych boty, že u nás někde existuje most bez těch rantlů jako je tento nebo něco podobného z čeho by se tato akce dala provést.
ze se o nekoho bojim ja, mi prijde normalni... ale nevim proc, proste je mi svym zpusobem neprijemne ze nekomu by mohlo zalezet na mne, ze by se o me mohl bat.... protoze cloveka to zavazuje, zavazuje k tomu, ze se bude chovat tak, aby neublizil.....Sice tenhle pocit tak nějak chápu, ale v rámci logiky by sis měl ujasnit, co cheš. Má mě ráda => stojí o mě => záleží ji na mě => bojí se o mě. No možná by se to dalo seřadit jinak, ale pointa je doufám jasná. A podobně jako jsem naznačil o pár příspěvků výš - i tady je symetrie větší než by se na první pohled mohlo zdát. A ty by ses o svojí slečnu bál, ne?
No a pak až bude mít čistou hlavu tak se může rozmyslet jestli to všecko hodí za hlavu a nechá tomu volný průběh protože na tragický myšlenky má nejmíň deset let čas anebo poběží za tou Mončou která jak to tak vypadá bude asi dost fajn holka.Nebo se za ní poběží schovat před Linuxákama
Jenze zasadni problem je v tom pocitu, ze se jedna o nejaky unikatni problem. Existuji fury ucitelek, zdravotnich sester, ekonomek a co ja vim jake jsou jeste ciste zenske profese/skoly. A resi stejne problemy. Akorat ze ne na abicku, takze je treba jim vyjit trochu naproti.S tím bez výhrad souhlasím. Ajťáci si často myslí, že na tom jsou nejhůř ze všech, ale to není pravda, každá profese má svoje. Jen jsem chtěl podoktnout, že autorův nápad konzultovat to tady nebyl taky tak úplně od věci.
Pokud akceptujeme to, ze ITaci jsou obecne nadani nulovou socialni inteligenci, neni lepsi takovehle veci misto s ITaky resit s lidmi, kteri takovou chybu nemaji. Jinak receno, neni lepsi jit zadat o radu jinam?Problém se sociální inteligencí je ten, že "nepostižení" si to nedokáží představit. Ještě horší je to s depresí - většina lidí zažila tak maximálně splín a pak dávají rady jako "prostě něco aktivně dělej".
A nestydím se Vám tady přiznat, že jsem ho opravdu ze srdce MILOVALA...
Ten minulý čas to trošku kazí. Je vůbec na místě? Pokud je to člověk, na kterém Ti záleží, nevěřím, že by bylo zcela nezbytné bourat to, co už tam je, pokud to vyloženě nepřekáží (asi jsou i takoví lidé, já to na sobě zatím nepozoroval a tu potřebu udělat tlustou čáru po odmítnutí nebo rozchodu jsem nikdy neměl, a myslím, že bych tím i o hodně přišel). A i pokud cítíš, že to překáží teď, časem tomu může být úplně jinak.
To, že člověk v takovou chvíli cítí, že mu někdo "udělal jizvu", je asi naprosto normální. Taky jsem si to už několikrát myslel , ale zatím asi jedinou skutečnou jizvu, kterou dnes vnímám, způsobil člověk, kterému je tak trošku vlastní hrát si s jinými lidmi jako s loutkami a já to v té době nevěděl. Zvláštní je, že i když mi hodně podobnou bolest způsobili i jiní lidé, shledal jsem v jejich případě po čase, že ta bolest úplně zmizela a že nějaké "jizvy" najdu jen stěží.
[Osobně si to dávám do souvislosti s tím, že tu bolest způsobili jednáním či rozhodnutím, které pramenilo z jejich nejlepšího svědomí, a také s tím, že o tomto jejich svědomí vím. Tohle je dvousečná zbraň, protože tu lásku to (aspoň v mém případě) svým způsobem jen posílí , ale dlouhodobě mi to moc pomohlo (a možná i přispělo k tomu, že k některým lidem nikdy nezmizela). Když už se člověk, na kterém Ti moc záleží, rozhodne, že přeci jen s Tebou sdílet život nemůže, tak alespoň ta druhá nejkrásnější věc, kterou může udělat, je to, že Ti to pomůže překonat bez ohledu na to, že i jeho to bude stát třeba i dost času a především spoustu vlastních emocí (protože i on tím v tu chvíli nepochybně dost trpí).]
O dívkách se říká, že prý mají empatie více než muži. Tím spíš by pro Tebe mělo být snazší to pochopit a přijmout, obzvlášť pokud je řeč o člověku, o kterém tvrdíš, že ho miluješ (nebo že jsi ho milovala). Je pravda, že v tomhle případě to asi nebude nijak jednoduché, poněvadž to vypadá, že si tu někdo potřebuje urovnat vnitřek vlastní hlavy sám (natožpak aby se v něm vyznal někdo jiný), ale zdá se, že i tak máš v tomhle mnohem větší šanci. A lidé mnohem moudřejší a vnímavější než já (na které se bohužel ještě dlouho hrabat nebudu) mi ukázali, že poznat vůli, přání a potřeby svých bližních a snažit se je přijmout za vlastní je vždycky lepší, než se třeba po odmítnutí někým jen tak odtrhnout a odejít s pocitem, že mě někdo "nemá rád" a že mi "zanechal jizvy". Nebo že to aspoň stojí za pořádný kopec snahy. Jo, je to trošku náročnější, není to jednoduchá cesta, ale člověk má aspoň příležitost takhle dát průchod jedné části lásky, která je důležitá nejen ve vztahu, ale vlastně úplně všude, a i vůči lidem, se kterými nechce vstoupit do svazku manželského.
A s těmi jizvami bych to nebral tolik vážně. Odnesl jsem si z toho takový závěr, že jste hodně mladí a že toho potřebujete ještě oba dost zažít - to neber jako povýšenecký názor, já na tom ve vašem věku byl podstatně hůř a i teď si myslím, že jsem strašně pozadu za svými vrstevníky (ach ty poruchy a izolace v dětství...
) - ale časem bude vypadat všechno jinak. A podle mě je slušná šance, že časem to mezi vámi bude ještě lepší, než to kdy bylo.
Já už měla vztahů dost, neřekla bych, že jsem "nedospelě nevyzrálá" jen jsem se do také situace nikdy nedostala
Ti mí blízcí, které považuji za nejmoudřejší a nejzkušenější nejen ve vztazích, naprosto otevřeně přiznávají, že se pořád mají co učit a že posledních deset (někdy dvacet) let svého manželství "brali za úplně špatný konec". Navíc lidé jsou různí, co jeden člověk může na druhém vnímat jako nedospělost, to klidně může být třeba tím, že druhý prostě vnímá věci jinak, prožívá je jinak a už se to na něm ani nezmění (ale pořád ještě se v tom může naučit "chodit", a "žít sám se sebou" (i já se to ještě učím), případně si najít někoho, kdo k němu "sedne" blíž). Proto jsem to slovo ani nepoužil, bylo by hrozně jednoduché všechno shrnout do jedné škatulky. Měl jsem tím na mysli spíš to, že za takových deset let bys takovýhle zážitek s největší pravděpodobností přijala jinak. Sice taky s bolestí, protože bez ní to nejde, ale jinak. Možná trošku víc "s nadhledem"? Já nevím, ale přeci jen něco takového trošku pozoruju už na sobě, a snad můžu předpokládat, že i u jiných lidí se to projevuje podobně.
Honzu jsem v podstatě pochopila, ale jsou tu věci, které se staly a nechci, aby se to ventilovalo ven.. Kdyby jste věděli vše, bylo by to jiné povídání...
Možná bylo. Ale nemyslím si, že by to něco podstatně změnilo, i kdyby tu pak někdo přišel s něčím jiným. Tohle si oba musíte vyřešit mezi sebou, a ještě jednou pak každý sám v sobě. Tohle není inženýrský problém, ke kterému předložíte zadání a tucet lidí vám pak oběma napíše tentýž (správný) výsledek. Ale teď hlavně asi potřebujete čas a moc to nehrotit. Přeju vám oběma honě štěstí. Určitě bude líp.
Tiskni
Sdílej:
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.