Skotský vývojář Mike Lothian pozastavil vývoj svého otevřeného ovladače Vino (nedostupné) pro dokovací stanice DisplayLink poté, co mu Synaptics v reakci na žádost o pomoc pohrozil žalobou kvůli údajnému porušování patentů. Firma nejprve předložila seznam 125 patentů bez specifikace, které konkrétně měl ovladač porušovat, a následně požadovala 25 tisíc dolarů za náklady na jejich přiřazení ke kódu s hrozbou, že se tato částka bude
… více »Byla vydána OpenIndiana 2026.10. Unixový operační systém OpenIndiana (Wikipedie) vychází z OpenSolarisu (Wikipedie).
Americký výrobce polovodičů onsemi (ON Semiconductor) zrušil plány na rozšíření výroby v rožnovském závodě v Česku za dvě miliardy dolarů (podle aktuálního kurzu zhruba 43,5 mld. Kč). Důvodem je vývoj na trhu.
Dneska jsem opět (už poněkolikáté ve své krátké linuxové kariéře) učinil zajímavé zjištění. Jak říká nezávislá studie - při instalaci Linuxu si několikanásobně uchováte zdravý rozum oproti Windows.
Úkol: Nainstalovat funkční systém na počítač s procesorem Sempron, standartní onBoard grafickou kartou, zvukovkou a lan, 256 MB a 200GB harddiskem. Pokud možno se s tím moc nedrbat a mít "relativně" bezpečný systém. Zvolíme si přístup mírně pokročilého BFU.
Soutěží Mandrake Linux 10.1 OE a Windows XP.
U Mandraku bylo potřeba: 1) Vložit instalační DVD a restartovat. 2) Odklikat jazykové nastavení 3) Rozdělit disky (chtěl jsem ručně) a zformátovat je. 4) Vybrat balíčky a odkliknout instalaci 5) Dát si kafe. 6) Nastavit roota a uživatele. 7) Zkontrolovat nastavení systému a nastavit firewall (klikáním) 8) Restartovat a bylo vymalováno.
Za zhruba 40 minut aji s prostojema a čtením pokynů máme funkční desktop, na kterém lze brouzdat Internetem, číst poštu, používat Office, sledovat filmy, poslouchat hudbu, atd. Zbývalo by ještě nastavit urpmi a myslím, že by to pomalu mohlo být všechno.
U Windows XP bylo nutné: 1) Vložit instalační CD a restartovat. 2) Prokousat se licencí, včetně vložení reg. čísla, až k rozdělení disků. 3) Zjistit, že instalátor vidí jenom 130GB z pevného disku. 4) Rozdělit disk pod instalátorem Arch Linuxu (je to dost rychlé). 5) Vložit instalační CD a restartovat počítač 6) Vybrat diskový oddíl pro instalaci 7) Odklikat nastavení 8) Dát si kafe 9) Dokončit instalaci a restartovat 10) Nainstalovat ovladače k desce, grafice, zvukovce, síťovce a restartovat. 11) Nainstalovat Office a restartovat. 12) Nainstalovat Service Pack 2 a restartovat. 13) Nainstalovat antivirus, firewall a antispyware, nastavit a restartovat.
Po asi hodinovém martiriu máme funkční systém, který je jakž takž zabezpečený. Můžeme brouzdat po internetu, číst poštu a používat programy Office. O filmech v DivX nebo Xvid se nám může jenom zdát, dále nemáme Acrobat Reader, ftp klient, a spoustu dalšího (na co jsem si už u Linuxu zvykl). Takže za více než téměř dvojnásobek doby jsme se dostali tak na půl cesty, museli jsme řešit problém s nerozpoznáním disku celkové kapacity disku (tady by se BFU asi nechytil). Po každé instalaci je nám důrazně doporučeno restartovat, což pro jistotu činíme, a taky všude pořád rveme ty registrační kódy (předpokládám, že je vše legální :) ). A vůbec se to tak nějak táhne.
Nechápu, jak můžou lidi tvrdit, že Windows je jednodušší. Ale proč se nechat vodit na světlo, když v jeskyni je tak krásně.
Tiskni
Sdílej:
Souhlas na 100%. Myslím, že když jsem přecházel já (jsou to tak 2-3 roky), tak jsem měl instalaci Windows docela nacvičenou. Teď jsem to dělal po dlouhé době a překvapilo mě, jak je to vlastně user unfriendly.
Používání už je jiná kapitola, i když si troufnu říct, že pokud je Linux pěkně nastavený a vychytaný (včetně supermountu), tak to používání nemusí být tak těžké. Ovšem vychytat ho se chce naučit. A to je dobře.
Jo a ještě mi přijde, že mít za hodinu nainstalované Windows, Office, updates, antivir, firewall a tak, mi přijde trochu nereálné
... Navíc u obojího silně závisí na tom co všechno si nainstaluješ....
