Byla vydána nová verze 24.04.28 s kódovým názvem Time After Time svobodného multiplatformního video editoru Shotcut (Wikipedie) a nová verze 7.24.0 souvisejícího frameworku MLT Multimedia Framework. Nejnovější Shotcut je vedle zdrojových kódů k dispozici také ve formátech AppImage, Flatpak a Snap.
Byla vydána verze 5.30 dnes již open source operačního systému RISC OS (Wikipedie).
V aktuálním příspěvku na blogu počítačové hry Factorio (Wikipedie) se vývojář s přezývkou raiguard rozepsal o podpoře Linuxu. Rozebírá problémy a výzvy jako přechod linuxových distribucí z X11 na Wayland, dekorace oken na straně klienta a GNOME, změna velikosti okna ve správci oken Sway, …
Rakudo (Wikipedie), tj. překladač programovacího jazyka Raku (Wikipedie), byl vydán ve verzi #171 (2024.04). Programovací jazyk Raku byl dříve znám pod názvem Perl 6.
Společnost Epic Games vydala verzi 5.4 svého proprietárního multiplatformního herního enginu Unreal Engine (Wikipedie). Podrobný přehled novinek v poznámkách k vydání.
Byl vydán Nextcloud Hub 8. Představení novinek tohoto open source cloudového řešení také na YouTube. Vypíchnout lze Nextcloud AI Assistant 2.0.
Vyšlo Pharo 12.0, programovací jazyk a vývojové prostředí s řadou pokročilých vlastností. Krom tradiční nadílky oprav přináší nový systém správy ladících bodů, nový způsob definice tříd, prostor pro objekty, které nemusí procházet GC a mnoho dalšího.
Microsoft zveřejnil na GitHubu zdrojové kódy MS-DOSu 4.0 pod licencí MIT. Ve stejném repozitáři se nacházejí i před lety zveřejněné zdrojové k kódy MS-DOSu 1.25 a 2.0.
Canonical vydal (email, blog, YouTube) Ubuntu 24.04 LTS Noble Numbat. Přehled novinek v poznámkách k vydání a také příspěvcích na blogu: novinky v desktopu a novinky v bezpečnosti. Vydány byly také oficiální deriváty Edubuntu, Kubuntu, Lubuntu, Ubuntu Budgie, Ubuntu Cinnamon, Ubuntu Kylin, Ubuntu MATE, Ubuntu Studio, Ubuntu Unity a Xubuntu. Jedná se o 10. LTS verzi.
Na YouTube je k dispozici videozáznam z včerejšího Czech Open Source Policy Forum 2024.
Jak už to tak bývá, chci vždycky něco jiného než průměrný uživatel libovolného systému. Jednou z takových věcí je např. instalace libovolného systému stisknutím F8 či F12 při bootu, bez CD, DVD nebo nedejbože disket. U Debianu je to snadné, vezmete balíček, rozbalíte, hotovo. Máte systém instalační i rescue k dispozici. Složitější je to u OpenSUSE. Býval na to návod, který jsem pro 10.3 úspěšně nenašel. Takže aby nezapomněl, jak se to dělá, následuje zpráva z dnešní instalace.
Pro začátek budeme potřebovat DHCP server a TFTP server. Předpokládám, že zdatní instalatéři jej doma mají, ostatní asi ani nepotřebují. Do DHCP si pro náš stroj doplníme:
host x41.int.rudna.net { hardware ethernet 00:0a:e4:xx:xx:xx; fixed-address 10.7.7.33; filename "/tftpboot/suse/pxelinux.0"; }
Postup s uvedením MAC adresy je poněkud nešikovný, ale já jej používám, protože DHCP potřebuji ještě pro další zařízení (IP telefony, Set Top boxy) a jsem strašně líný vymýšlet filtry, které servírují konfiguraci podle vendorů. A on takový Set Top box když dostane pxelinux místo svého image, tak bývá dost rozhořčený a já pak musím žebrat u dodavatelů recovery image.
Konfigurace tftp serveru se většinou nedělá. Prostě servíruje všechno z /tftpboot adresáře.
V /tftpboot adresáři si uděláme adreář suse. Do něj umístíme několik důležitých souborů:
gateji:/tftpboot/suse# ls -lR .: celkem 16356 -r--r--r-- 1 root root 15038626 2007-10-08 13:58 initrd -r--r--r-- 1 nobody root 1593816 2007-10-08 13:55 linux -r--r--r-- 1 nobody root 456 2006-11-05 12:17 message -r--r--r-- 1 nobody root 13148 2006-08-29 10:31 pxelinux.0 dr-xr-xr-x 2 nobody root 20 2007-10-09 00:48 pxelinux.cfg ./pxelinux.cfg: celkem 4 -r--r--r-- 1 nobody users 773 2007-10-08 14:02 default
Základní problém je, kde tyto soubory získáme. V mém případě pochází pxelinux.0 z debianu, linux a initrd z minimálního instalačního CD pro síťovou instalaci (http://mirror.karneval.cz/pub/linux/opensuse/distribution/10.3/iso/cd/openSUSE-10.3-GM-i386-mini.iso) z adresáře boot/i386/loader/ a pxelinux.cfg/default vypadá takto:
default harddisk # hard disk label harddisk localboot 0x80 # install label linux kernel linux append initrd=initrd splash=silent showopts netdevice=eth0 install=http://81.27.192.35/pub/linux/opensuse/distribution/10.3/repo/oss/ # append initrd=initrd splash=silent showopts netdevice=eth0 install=nfs://10.7.7.7/mnt/suse # noacpi label noacpi kernel linux append initrd=initrd splash=silent showopts acpi=off netdevice=eth0 install=http://81.27.192.35/pub/linux/opensuse/distribution/10.3/repo/oss/ # nolapic label nolapic kernel linux append initrd=initrd splash=silent showopts nolapic netdevice=eth0 install=http://81.27.192.35/pub/linux/opensuse/distribution/10.3/repo/oss/ # failsafe label failsafe kernel linux append initrd=initrd splash=silent showopts apm=off acpi=off mce=off barrier=off ide=nodma idewait=50 i8042.nomux psmouse.proto=bare irqpoll pci=nommconf netdevice=eth0 install=http://81.27.192.35/pub/linux/opensuse/distribution/10.3/repo/oss/ # rescue label rescue kernel linux append initrd=initrd splash=silent rescue=1 showopts netdevice=eth0 install=http://81.27.192.35/pub/linux/opensuse/distribution/10.3/repo/oss/ # memory test label memtest kernel memtest implicit 1 #gfxboot bootlogo display message prompt 1 timeout 200
Jak vidíte, v konfiguraci je odkazován instalační sever přes http i přes nfs (zakomentováno). Na NFS server 10.7.7.7:/mnt/suse můžeme umístit obsah instalačního DVD. Já jsem zvolil instalaci přímo z Internetu přes http. Pro instalaci je nejlepší použít nějaký mirror, v ČR mirror.karneval.cz, který má silnou linku do NIXu, takže v pohodě stahujete plnou rychlostí vlastní linky (vyzkoušeno do 20Mbit). Instalátor neumí používat DNS, takže musíte uvést IP adresu, v tomto případě je to 81.27.192.35, ale to se může měnit. Naštěstí tento stroj nemá virtuální hosty, takže funguje i přes IP adresu skvěle (to bohužel není pravidlem u jiných mirrorů). V druhé části se zadává cesta v rámci mirroru, tedy /pub/linux/opensuse/distribution/10.3/repo/oss/. Parametr netdevice potřebujete k rozhodnutí, přes kterou kartu se instalace provede, pokud jich má stroj více. Jeho uvedením si ušetříte zbytečný dotaz instalátoru.
Zbytek instalace proběhne stejně jako jakákoliv jiná instalace, jen s tím rozdílem, že už po instalaci jsou nakonfigurovány síťové instalační zdroje a tak není třeba pátrat po tom, kde je zapomenuté CD.
Pokud jste zvláště líní, tak je možné instalaci obohatit tím, že se na tftp server umístí instalační předpis pro AutoYast a potom jediné co budete potřebovat v průběhu instalace je skutečně jen to kliknutí na klávesu a výběr bootovacího zařízení.
No a jaké jsou první dojmy? Skutečně citelné je zrychlení startu, na extrémně pomalém notebookovém disku je to opravdu znát. Toho, že by fungoval suspend to ram s akcelerovanou grafikou se zřejmě nedožiji, je to velká ostuda Intelu, s jeho gigantickou kapacitou nedokázat ani za 7 let napsat ovladač schopný inicializovat video kartu. Velký úspěch je, že ve výpisu procesů nemám žádný proces s příponou .exe. Compiz si bez akcelerované grafiky neužiju, ale stejně by to jen byl další žrout baterie, která již nyní má odběr jak pro elektrotopení.
Tiskni Sdílej:
Základní problém je, kde tyto soubory získáme. V mém případě pochází pxelinux.0 z debianu
Proč to? Soubor pxelinux.0
je součástí balíčku syslinux
(který kromě syslinuxu obsahuje i pxelinux a isolinux), stejně tak je tam i návod, jak přes PXE bootovat.
Instalátor neumí používat DNS, takže musíte uvést IP adresu
Instalátor DNS používat umí, jen se mu musí říct, kde má nameserver. A to buď prostřednictvím DHCP serveru nebo parametrem nameserver
.