Jak jsem potkal počítače 10

3.4.2024 12:00 | Přečteno: 1557× | Historie | poslední úprava: 3.4.2024 10:24

Poslední část mých vzpomínek aneb začíná běžný život (s počítači).

Konec starých zlatých časů (a začátek nových)

V té době byla ještě povinná vojenská služba. Oproti dvěma letům, které mě i Igráčkovi hrozily za komunismu, to byl už jen jeden rok, měli jsme ji dokonce o měsíc kratší, jelikož jsme necelý semestr chodili na vojenskou katedru. Navíc existovala možnost náhradní civilní služby. Ta byla sice o polovinu delší, ale připadalo nám to to smysluplnější než služba v armádě, která měla vlivem desetiletí komunismu velmi silně pošramocenou pověst.

Já jsem ještě studoval, takže jsem měl odklad, ale Igráček už byl zaměstnanec, tudíž hrozilo, že bude odvolán. Naštěstí bylo možné nastoupit civilní službu také ve školství, a vedení matematické sekce se podařilo zajistit, že Igráček nastoupil civilní službu na Janáčkově náměstí. Netuším, jakou práci měl formálně vykonávat, nicméně pokračoval v tom, co dělal předtím.

Já jsem na Janáčkovo náměstí docházel jen kvůli výuce a konzultacím ohledně disertační práce, při té příležitosti jsem si zkontroloval elektronickou poštu nebo nakopíroval nějaký software, ale jinak jsem měl spoustu volného času. Neměl jsem na Janáčkově náměstí žádnou kancelář, neměl jsem telefon, takže mimo dohodnutý čas jsem zpravidla nebyl k zastižení. Občas jsem pomáhal Igráčkovi, někdy mě seznamoval s novinkami, zpravidla na některé pracovní stanici, počítačová učebna vznikla až o něco později.

Jednou mi ukazoval skvělou věc, jednalo se o Gopher. Na první pohled program vypadal jako grafický ftp klient, ale kromě seznamu souborů bylo vidět i nějaký doprovodný text, když se kliklo na nějaký obrázek, tak se nestáhl, ale ukázal se přímo v programu, podobně to fungovalo s textovými dokumenty. Myslím, že tam byly i nějaké odkazy na další zdroje informací. Byla to první vlaštovka ohlašující příchod World Wide Web založeného na protokolu HTTP, který tehdy už existoval a i u nás se brzy objevil.

V roce 1994 vznikla Fakulta informatiky, pro mě bylo ale důležitější, že jsem začal pracovat na plný úvazek na matematické sekci na Janáčkově náměstí. Když nepočítám čtvrtinový úvazek na chemii a nějaké letní brigády, bylo to moje první (a vlastně i zatím poslední) stálé zaměstnání. Místo se uvolnilo po smrti jednoho pana docenta, kterého jsem ani moc neznal, protože se vrátil na univerzitu až po pádu komunismu a mne nikdy nic neučil. Vídával jsem ho jen na pravidelných úterních katedrových seminářích. Na místo bylo sice vypsáno výběrové řízení, ale vedoucí katedry mě ujistil, že je to jen formální. Od září jsem přešel na distanční formu doktorského studia a začal na Janáčkovo náměstí docházet každý den coby zaměstnanec, čímž skončily mé bezstarostné studentské časy. Pracovní doba byla sice volná, neevidovaly se příchody ani odchody, ale musel jsem se zapsat, že jsem se dostavil do práce.

Nastoupil jsem na pozici tzv. vědeckého asistenta, první výplatu si přesně pamatuji, dostal jsem 3 999 korun. Bylo to asi o třetinu víc, než bylo studijní stipendium, takže jsem si polepšil. Kvůli zaměstnání jsem si taky musel zařídit účet u banky, protože Masarykova univerzita už výplaty v hotovosti nedávala. Ten účet mám dodnes.

Bylo mi přiděleno místo v kanceláři s jedním starším profesorem. O samostatné kanceláři jsem si mohl nechat jen zdát, tu na Janáčkově náměstí neměl skoro nikdo. Dostal jsem i pracovní počítač, už nevím jistě, jestli to bylo úplně hned po nástupu, ale určitě to dlouho netrvalo. Operačním systémem byl MS–DOS, k němu MS Windows 3.11, jelikož Microsoft už upevňoval své postavení na trhu tím, že při dodání s novým počítačem dával výraznou slevu. Vím jen o jednom kolegovi, který si místo Windows vymohl systém OS/2.

V té době už se taky objevovaly zvěsti o unixovém operačním systému, který je k dispozici zdarma. Jednalo se samozřejmě o Linux. Občas se našel někdo, kdo ho viděl fungovat někde v cizině, předpokládám, že na Ústavu výpočetní techniky nebo na Fakultě informatiky ho někdo zkoušel, možná i běžně používal. Nevím o tom, že by ho v té době používal někdo na Janáčkově náměstí, s Unixem se ale pracovalo běžně na pracovních stanicích a v té době asi už i na studentském serveru hunter.

Igráček jednou přišel s tím, že Microsoft vyvíjí novou verzi operačního systému s názvem Chicago. Měl být lepší než tehdejší Windows a méně náročný na hardware. Výsledkem byly Windows 95, které, myslím, upevnily dominantní postavení Microsoftu v oblasti operačních systémů. Přišly tehdy s bombastickou reklamou a nějaká vylepšení přinesly, ale rozhodně to nebyl samostatný operační systém a o menší náročnosti na hardware nemohlo být ani řeči.

Jak už jsem psal, brzo po Gopheru se objevil World Wide Web a logicky webový prohlížeč. Úplně prvním, se kterým jsem se setkal, byl Mosaic, nejdřív jsem ho viděl na pracovních stanicích, ale brzy se objevila i verze pro MS Windows, která byla pro nekomerční použití zdarma. Netrvalo dlouho a vystřídal ho Netscape Navigator.

Možnosti prohlížení webových stránek byly zcela něco nového, hromada zajímavých informací včetně obrázků a fotek, dalo se na tom strávit opravdu hodně času. Často jsem vysedával v práci dlouho do noci a brouzdal po internetu, což nebyl problém, protože každý zaměstnanec měl klíč od hlavního vchodu a mohl odejít v podstatě kdykoliv. Myslím, že Masarykova univerzita byla v tomto směru hodně napřed také díky tomu, že v Brně bylo jedno ze dvou center budované sítě CESNET. Navíc až do roku 1995 nebylo možné se připojit k internetu jinak než přes CESNET kvůli monopolu firmy Telecom na datové služby.

Řekl bych, že „běžní smrtelníci“ měli tehdy o internetu a jeho možnostech jen velmi malé povědomí, jestli vůbec nějaké. Pamatuji se, jak jsme s Igráčkem předváděli možnosti internetu zájemcům o studium v rámci dne otevřených dveří. Bylo to někdy na přelomu let 1994/95, patrně už tehdy bylo možné připojit se někde k internetu pomocí telefonní linky, ale jestli to šlo, určitě to bylo hodně drahé. Předpokládali jsme, že když potenciálním studentům nabídneme možnost používat internet, navíc zdarma, značně tím zvýšíme jejich zájem o studium právě na naší škole. A tak jsem s Igráčkem nadšeně ukazovali brouzdání po internetu, získávání různých informací, či stahování programů. Reakce zájemců však byly takřka nulové a jejich pohledy jakoby říkaly: „K čemu je něco takového dobré?“

V té době už jsem samozřejmě pracoval standardně pod MS Windows kvůli grafickému pracovnímu prostředí i já, na Linux jsem přešel až zhruba deset let nato. Objevily se i nové možnosti zpracování TeXovských dokumentů ve Windows, jako třeba editory se zvýrazněnou syntaxí, prohlížeče výsledného dokumentu a podobně. Do textové režimu, který jsem používal například při programování v C, bylo možné snadno přepnout, případně šlo používat textové okno. Prostě jsem si velmi rychle zvykl na nový styl práce na počítači, který je teď běžný – běží současně víc programů najednou a  jednoduše je možné mezi nimi přepínat, přenášet data, ukončovat je, či pouštět jiné.

Začátkem roku 1995 Igráčkovi skončila civilní služba a rozhodl se zkusit štěstí v komerční sféře. Vyhrál konkurs na místo v jedné pražské bance, které nějak souviselo s počítačovou bezpečností. Já jsem ukončil studium na konci roku 1995 a potom v únoru nastoupil civilní službu v domově důchodců ve svém bydlišti. Dělal jsem tam různé potřebné pomocné fyzické práce, ale počítače začaly pronikat i sem. Nejdřív se zavedla počítačová evidence skladu potravin, kde byl prakticky denní pohyb, pak následovala evidence majetku. Jelikož jsem byl jediný člověk široko daleko, který uměl pracovat s počítačem, pomáhal jsem s instalací programů a radil ostatním, když něco nevěděli, což bylo ze začátku hodně často. Taky jsem někdy vypomáhal v místní základní škole, kde jsem dělal dozor v počítačové třídě, když tam odpoledne bylo volno a žáci mohli na počítačích pracovat. Samozřejmě převážně hráli počítačové hry.

Svůj počítač jsem měl doma, a protože jsem byl skoro na rok a půl odříznutý od internetu, k němu ještě nebyla připojena ani místní základní škola, měl jsem se na disketách hromadu nejrůznějšího software, který by se mohl hodit. Počítač jsem využíval celkem hojně, tiskl jsem různé texty, písničky i s kytarovými akordy pro místní mládež, táta si na něm občas zahrál šachy. Celkově můžu říct, že čas strávený na civilní službě byl velmi pohodový, hlavně díky tomu, že jsem neměl žádnou zodpovědnost a ani žádné zásadní starosti.

Na začátku července 1997 jsem se po civilní službě vrátil zpátky na univerzitu, teď už na učitelskou pozici odborného asistenta. A tehdy jsem naposled potkal Igráčka. Vracel se z Prahy domů a v Brně přestupoval. Úplnou náhodou jsme z Brna jeli stejným autobusem. V té době byly zrovna na Moravě velké povodně a Uherské Hradiště bylo z části pod vodou. Igráček měl obavy, jestli se vůbec dostane domů. Celou cestu jsem vzpomínali na staré časy, ale protože jsem vystupoval dřív, vůbec netuším, jak to s ním nakonec dopadlo. Už jsem se pak nikdy neviděli, i když jsem se ho několikrát pokoušel kontaktovat.

Můj další život se pak vyvíjel, řekl bych, standardně. Z počítačů postupně vyprchal onen náboj něčeho nového a zvláštního a staly se běžným pracovním nástrojem. Dnes lidé nosí po kapsách daleko výkonnější počítače, než byly první PC, možná by se našly i v některých kuchyňských spotřebičích. Počítače se v současnosti využívají pravděpodobně nejvíc ke komunikaci a ke zpracování multimedií. Odpověď na otázku, kam to povede, je ve hvězdách. Snažil jsem se aspoň trochu zavzpomínat na to, jak jsem sledoval, když to začínalo.

       

Komentáře

[Radovan]

měl jsem se na disketách hromadu nejrůznějšího software

Počítačové viry se tenkrát rozmnožovaly pučením. Od kamaráda sis pučil disketu se hrou...

Pak frčely internetové kavárny, síťové herny, a dneska se v ulicích potácejí sotva zletilé mombies s krizí středního věku

[Aleš Kapica]

Navíc až do roku 1995 nebylo možné se připojit k internetu jinak než přes CESNET kvůli monopolu firmy Telecom na datové služby. Řekl bych, že „běžní smrtelníci“ měli tehdy o internetu a jeho možnostech jen velmi malé povědomí, jestli vůbec nějaké.

Osobně jsem měl možnost se s internetem seznámit až na MUNI (1998), tedy v době kdy už pro Vtipnéře z IT vyprchal ten „průkopnický odér”. Ale již o dva roky dříve (1996) jsem se v Geostě potkal s klukem, který se bavil tím, že se pokoušel dělat webové stránky, což mně tehdy přišlo jako silně exotické hobby.

Veškerý software, se kterým jsem přicházel do styku v letech 1993–97, tedy než jsem se přesunul z OV do Brna, pocházel z chemičky, kde si mezi sebou chlapi sdíleli upirátěný soft prostřednictvím sítě NetWare od Novellu. Tahal si ho odtamtud kámoš. A kdoví jak by se dál odvíjel můj osud, kdybych nešel na MUNI.

[PetebLazar]

VoL(VideoOnLine) přišel do Čech v prosinci 1995, takže můj soukromý(vytáčený) přístup k Internetu se datuje zhruba od té doby. Fakultní přístup pak skrze CESNET.

[PetebLazar]

Ta formulace by možná měla znít "Lidé dnes nosí v kapse telefon s celkovým výkonem (CPU/GPU/NE) převyšující souhrnný výkon všech PC používaných tehdy na Praze 6.".

[Radovan]

To je dost výstižné

Byl to obrovský skok, když jsem z Didaktiku Gama povýšil na 100MHz 486DX4. Ale pak jsem na tom hrál Prince of Persia, který vznikl na Apple II!

[PetebLazar]

PC 386 mělo mít při 40MHz výkon asi 14 DMIPS, generické Cortex A77 jádro má mít 14 DMIPS/MHz. Jelikož je jádro taktováno na jednotky GHz a v SoC jsou klidně i čtyři vychází poměr čistě celočíselného CPU výkonu na cca 12000:1. Na Praze 6 žije cca 100 000 obyvatel a penetrace PC v nepřesahovala tehdy 10%.

[Radovan]

386ky jsme měli v práci, grafika EGA, MS-DOS 5 a ve volných chvílích Gorily v QBasicu

Později se ke mě dostala starší 486DX2 66MHz od Compaqu, tak jsem jí s tou mojí stovkou porovnal (obě měly Intel), benchmark v CheckItu a Norton, a ta "pomalejší" měla 120% rychlosti toho mého! To byl okamžik, kdy mě frekvence procesoru přestala zajímat. Naopak jsem začal řešit nastavení pamětí.

[alkoholik]

Copak tady nekdo nevi, ze pod Prahu 6 patri i Koleje Strahov, ktere do te statistiky hazou vidle?

[PetebLazar]

Zbývající výkon GPU a NeuralEngine v SoC by si s těmi pár tisícovkami strahovských PC té doby (notabene tehdy typicky bez koprocesoru 80x87) asi snadno poradil.

[zito]

No to teda... Já jsem postupoval vpřed po kouskách a během devadesátek jsem do výpočetní techniky narval fakt hodně peněz. Ani to raději nebudu počítat V omsdesátkách, jsem vlastně začal osmibitem Sharp MZ-821. To jsem přesvědčil rodiče, že vkladní knížku, na kterou mi šetřili je potřeba zrušit vybrat a koupit počítač. V devadesátkách to pak bylo SAPI-86 (XTéčko), pak to bylo std XTéčko v PC krabici, pak nějaké AT 286 ještě myslím jenom na 12MHz, upgrade na AT 286 16MHz, pak tuším nějaká 386SX (možná to byl nějaký Dell, nebo Compaq z banky). Nejsem si už jist, ale 386DX jsem asi přeskočil a získal někde 486SX (čip UMC). To bylo jako 486, ale bez matematického koprocesoru a běželo to na 33 nebo 40MHz. Pak byla asi nějaká 486DX2 na 50MHz a pak 486DX5 na 133MHz? To bylo takové AMD co násobilo FSB 5x a byla to asi nejvýkonnější 486, po které už přišlo Pentium. Moje Pentium bylo 100MHz a pak jsem už s těmi upgrady dost přibrzdil, protože počítač byl v práci a doma jsem to už tolik nehrotil. Ty upgrady jsem nějak dokázal financovat z nějakých brigád v létě a přes rok jsem měl prospěchové stipendium. Linux, jsem jako první nainstaloval Slackware, ale taky nevím jistě jestli snad v roce 1994. Dr Šmrha uspořádal takovou přednášku v počítačové učebně, kde nám předvedl instalaci a seznámení se systémem a to bylo skvělé. Kopírovali jsme tehdy snad padesát disket a tahali to domů. Bylo to zajímavé, ale zpočátku jsem to hned nedocenil. Byl jsem dost orientovaný hardwarově a první místo po škole jsem pracoval s jednočipy a to bylo spíše na ten DOS/Win zpočátku. Práce s hardwarem byla sice zajímavá, ale spolužák mi hodil lano, tak jsem prostě asi po roce přeběhl do IT. Linux už byl pro mě přitažlivý mnohem více, takže od roku 1996/7 se už Linux pomalu stával mým hlavním OS a chvilku později jsem se Win doma zbavil definitivně. Naštěstí i v práci jsem mohl mít Linux. Začátek byl ještě Slackware, pak mě kolega přesvědčil na Redhat. Hlavním tahákem byly balíčky rpm, závislosti mezi nimi. Ale někdy po roce 2000 jsem si řekl, že ještě zkusím Debian, protože mě přišlo fajn, že když OpenSource, tak proč distribuce od komerční fy. No a u Debianu jsem už od té doby zůstal.

Tenhle blog je fakt super a přinutil mě vzpomínat. Moc díky za něj!

[Gréta]

dostal jsem 3 999 korun

dneska asi už zprofanovanej trik známej z různejch těch slevovejch akcí kdy se z ceny vodečte jednička by se vytvořil dojem že ta častka je menčí než dovopravdicky je :O :D nicmeně použít to na plat je asi jako dost kontraproduktivní :O :D :O :D je vidět že s tim tržním hospodářstvím asi jakoby fakt teprve začinali :D něco na tom zapadě postřehli a slepě překopirovali nebo nevim :D :D

Můj další život se pak vyvíjel, řekl bych, standardně. Z počítačů postupně vyprchal onen náboj něčeho nového a zvláštního a staly se běžným pracovním nástrojem. Dnes lidé nosí po kapsách daleko výkonnější počítače, než byly první PC, možná by se našly i v některých kuchyňských spotřebičích. Počítače se v současnosti využívají pravděpodobně nejvíc ke komunikaci a ke zpracování multimedií. Odpověď na otázku, kam to povede, je ve hvězdách. Snažil jsem se aspoň trochu zavzpomínat na to, jak jsem sledoval, když to začínalo

doufám že to jakože eště neni epilog aže se eště aspoň minimalně dovime něco vo blízkým setkání třetího druhu tzn. srážka s linuxem a nasledná migrace :O ;D

[Vtipnéř]

dostal jsem 3 999 korun

dneska asi už zprofanovanej trik známej z různejch těch slevovejch akcí kdy se z ceny vodečte jednička by se vytvořil dojem že ta častka je menčí než dovopravdicky je :O :D nicmeně použít to na plat je asi jako dost kontraproduktivní :O :D :O :D je vidět že s tim tržním hospodářstvím asi jakoby fakt teprve začinali :D něco na tom zapadě postřehli a slepě překopirovali nebo nevim :D :D

Myslím, že to byla fakt náhoda, to byl čistý plat po odečtení daní a pojištění.

doufám že to jakože eště neni epilog aže se eště aspoň minimalně dovime něco vo blízkým setkání třetího druhu tzn. srážka s linuxem a nasledná migrace :O ;D

Bohužel (nebo bohudík) je to epilog, víc už toho napsáno nemám. Psát vzpomínky "Jak jsem potkal Linux" nemám v plánu. Už si ani nejsem jistý, se kterou distribucí jsem začínal, a asi by na tom nebylo nic moc zajímavého. Trochu mě láká psát blog o zvláštnostech v češtině, ale obávám se, že návštěvníky AbcLinuxu by to moc nebavilo.

Jirka

[Radovan]

Zvláštnosti češtiny, jako teba díťata podle vzoru kuřata?

[Vtipnéř]

Spíš třeba jaké je nejdelší slovo bez samohlásek.

[hmmmw]

malá anketa ze slov, co dokážeme vydolovat z hlavy, já max 5: vstrč, smrsk

[alkoholik]

smrskl
:^P

[Vtipnéř]

Z toho jde ještě udělat 'smrskls', ale znám jedno slovo s 8 písmeny.

[hmmmw]

Tipoval jsem existenci devítipísmenného slova. Ale rychlým googlením zjištěno, že je i 10 písmen.

[Radovan]

Já znám scvrnkls, a pak pár takových lahůdek jako nejkulaťoulinkatější.

Ale hezká jsou třeba i slovní spojení, například "nesnese se se sestrou".

Celá řada češtinských (z)jevů je umělecky zpracovaná Mirkem Černým.

[koffryně]

nesnese se se sesekanou trávou

[Radovan]

Ještě lepší

[Vtipnéř]

nesnese se se sesekanou trávou

Ptal jsem se zahradníků, zalili-li lilie.

[PetebLazar]

nesnese se se sesekaným seschlým senem

Sice to nedává moc smysl, ale je to za to delší.

[Radovan]

To už se dostáváme spíš k jazykolamům

[PetebLazar]

Určité procento populace (s příslušnou alergií) to určitě za hlavolam nepovažuje.

[PetebLazar]

Někteří z nich by možná ještě doplnili na "nesnese se se sesouvajícím se sesekaným seschlým senem", protože jakmile se s ním pohne!

[Radovan]

Tak těm nezávidím. Já jsem naštěstí alergický jen na hluk a debily.

[Gréta]

tak sem stáhla wikislovník vyparsovala český slova (ňák se tam dostal cizojazyčnej brajgl i když to je cz slovnik) seřadila podle dýlky nóó a podle tohodlenc zdroje sou teda jako nejvíc nejdelší dvě slova s devíti znakama: 'čtvrthrst' a 'čtvrt{pan ministr zahraničí lipavskej}' :D :D

wget https://dumps.wikimedia.org/cswiktionary/20240401/cswiktionary-20240401-pages-articles-multistream.xml.bz2
bzcat cswiktionary-20240401-pages-articles-multistream.xml.bz2 | grep '<title>[^[:space:][:punct:]]*</title>' | sed 's:.*<title>\(.*\)</title>.*:\1:' > words

# jenom slova český abecedy
grep -r -E '^[AÁBCČDĎEÉĚFGHChIÍJKLMNŇOÓPQRŘSŠTŤUÚŮVWXYÝZŽaábcčdďeéěfghchiíjklmnňoópqrřsštťuúůvwxyýzž]*$' words > vsecky_slova.txt

# jenom slova který nemaj 'aeiou'
grep -r -E '^[^aeiouAEIOUáÁéÉíÍóÓúÚůŮyYýÝěĚ]*$' vsecky_slova.txt > bez_aeiou.txt

#seřadění a vypsání
cat bez_aeiou.txt | awk '{ print length, $0 }' | sort -n -s | cut -d" " -f2-

všecky slova který maj aspoň šest znaků

chrstl
PzKpfw
cvrnkl
smlsls
zmrzls
ztvrdl
cmrndl
frnkls
brnkls
prchls
tjmsqw
scvrkl
zvrhls
zhrdls
strhls
zdrhls
mrskls
prskls
vchrstl
scvrnkl
cvrnkls
cmrndls
chrstls
ztvrdls
scvrnkls
čtvrthrst
čtvrtzmrd

vízkum dokončenej, muže se psát vo setkání s linuxem :P :D ;D ;D

[hmmmw]

Ty jsi teda pěkný čtvrtzmrd, takhle zkazit legrandu.

A chybí ti tam to desetipísmenné čtvrtsmršť.

[Gréta]

nj to tam ale jako nemužu mit když to ani neni v tom jejich slovniku hele :D

btw tim prefixem čtvrt/čtvrť by možná šlo vyrobit eště nějaký delší slovo z těch +6 znakovejch třeba 'čtvrtscvrnkls' :O :D :O :D to už je nějakejch 13 znaků a jestli se jako nepletu tak máme novej světovej rekord :O ;D

[Gréta]

a eště by šlo přidávat na konec takže třeba vyrobit 'čtvrtscvrnkvchrst' (17 znaků) ale myslimže že ty slova už začinaj bejt moc divný :D

[hmmmw]

A hele, co znamenají některá ta tvá slova PzKpfw a tjmsqw, to je něco z ochrany planety?

[Gréta]

sou to slovička z českýho wikislovníku ale asi né všecko co tam maj jakože uvedený je skutečně vopravdovský slovo český nějaký :D

tamto tjmsqw je staroegyptckej nazev města Damašek hele, to druhý je zase zkratka německýho slova panzerkampfwagen hele a je to asi vobrněný auto válečný nebo takovýho něco

....nóó prostě takový dvě uplně typický český slovička běžně použivaný :D :D ;D ;D kdyby nebyl použitej filtr na českou abecedu by tam bylo brajglu vo dost víc :O ;D

[~]

panzerkampfwagen, to je vojensky slang :)

[Gréta]

# jenom slova český abecedy
grep -r -E '^[AÁBCČDĎEÉĚFGHChIÍJKLMNŇOÓPQRŘSŠTŤUÚŮVWXYÝZŽaábcčdďeéěfghchiíjklmnňoópqrřsštťuúůvwxyýzž]*$' words > vsecky_slova.txt

# jenom slova který nemaj 'aeiou'
grep -r -E '^[^aeiouAEIOUáÁéÉíÍóÓúÚůŮyYýÝěĚ]*$' vsecky_slova.txt > bez_aeiou.txt

kdyby chtěl todlecto z ňákýho duvodu někdo jednořadkově:

grep -r -E '^[BCČDĎFGHChJKLMNŇPQRŘSŠTŤVWXZŽbcčdďfghchjklmnňpqrřsštťvwxzž]*$' words > bez_aeiou.txt

[PetebLazar]

ChatGPT-84

[PetebLazar]

Najít ta správná slova je stále se opakující problém, v roce 1953 řešené pomocí Mark V.

[Radovan]

Dodnes nevím jestli to byl ZX81 nebo Spectrum. Ale OROROK OREBUH si pamatuji

[Falešnej Blek]

Já si vždycky myslel, že Kecálek byl PMD-85. ZX-81 určitě ne, běželo to v grafice.

[PetebLazar]

Mělo to údajně být ZX Spectrum, již podle těch fontů.

[Radovan]

Grafiku si z Rumburaka nevzpomínám, jen velká písmena a snad inverzi. To umí i ta zarážka na dveře. A font je určitě sinclairovský, PMDčko mělo znaky užší. Ale "grafické" schopnosti ZX81 bych nepodceňoval, viděl jsi českou konverzi Manic Mineru?

Netuším kdo ten Aleš Martiník je, ale udělat tohle na hardwaru, který vlastně grafiku nemá, videopaměť se přetahuje o RAM s programem podle toho kolik písmen je na obrazovce právě vypsaných a procesor něco počítá jenom v krátkých chvilkách kdy zrovna nezobrazuje, a výsledek běhá snad i rychleji než originál na Spectru, to je kurevský výkon:

https://herniarcheolog.blogspot.com/2017/03/hra-9-manic-miner-1984.html

Existují pro něj i nějaká dost šílená grafická dema, dokonce se zvukem, který ten prehistorický stroječek také neměl...

[PetebLazar]

Obraz portu hry MM na ZX81 je údajně složen z úlomků pevně definovaných fontů, jejichž zobrazení zajišťuje pozměněná systémová routine.

[Radovan]

Přesně tak, podobně funguje grafika například u NESu. Ale tam je to v barvách, které se dají měnit, takže křoví a mraky v Mariovi je jeden a ten samý sprite, akorát s jinou paletou.

Nevím jak přesně to má ZX81, ale u Spectra se dá kompletní znaková sada přepínat jedním POKE, stačí mít alternativní uloženou na vhodném místě v RAM. Tam se ani ta rutina nemusí upravovat.

[PetebLazar]

Tady je popsáno HW omezení "adresace fontu" na ZX81. https://retrocomputing.stackexchange.com/questions/20002/why-does-the-zx81-not-have-user-definable-characters-without-extra-hardware-i-e

Myslim, že na například C=16/4+ (ty HW sprity nedisponovaly) šlo předefinovat libovolný znak.

[Radovan]

To mi připomnělo Philips VG5000, tam to také šlo, přímo v BASICu.

[Falešnej Blek]

Manica pro ZX-81 jsem samozřejmě znal a hrál. Nejspíš se někde v domácím herberku válí kazeta, kde to bylo. Přečíst už to nejspíš nepůjde.
Byla to skoro černá magie. V Amatérském rádiu vyšel v těch dávných dobách tuším článek, kde bylo pěkně popsáno, jak to funguje. Už si to moc nepamatuju - asi to zkusím najít, aby mně to nevrtalo hlavou.
Her v jemné grafice bylo ale víc. Pamatuju si např. ještě na jednu, kde se bojovalo s nějakými ponorkami...nebo to byly lodě..?

Zvuk šlo vcelku jednoduše vyluzovat přes výstup do magnetofonu. Připojilo se to na zesilovač a už to přes jeden bit onoho portu hrálo. Ale lezlo to i na obrazovku pochopitelně. Holt ZX-81...

[Radovan]

Ponorky, tady je máš obě ke stažení, můžeš zapařit v emulátoru. A pár novodobých :)

[Falešnej Blek]

Jo - Sea Mines, to je ono. Tak jsem si to po těch desítkách let přece jen pořád nějak pamatoval.

[Gréta]

'mám svuj program, s vrátným se nebavím' :D :D

[PetebLazar]

Taková nadřazenost a to by se panel z Kecálka patrně vydražil podstatně níže než z "Matky" (MU/TH/UR 6000).

[Gréta]

nj protože to sou kulturní barbaři a neznaj :D ;D

btw kdyby ten panel z vetřelců ležel někde u popelnice nebo na smeťáku nevěřim žeby někoho vubec napadlo jakej to je jakože 'poklad' :D by to spíš připominalo dvířka vod králikárny kterou si nějakej děda vesnickej kutil sám zbastlil ze zbytků a vodřezků na stavbě :O :D :D ;D

[Falešnej Blek]

To říká HradGPT před tím než jej Kolář natrénuje na nový projev nebo další gejzír moudra?

[Gréta]

nn to je replika z konce to videa :D ;D

....ti přece jako musí bejt jasný že hradGPT by vůůbec nebylo schopný takle improvizovat kdyby se dostalo mimo natrénovaný scénáře :D by se 100% zaseklo a čekalo na rozkazy podobně jako když mělo rozhodnout vo podepsání/nepodepsání ňáký tý důchodový reformy děsně důležitý nebo co to bylo a loutkovodič kolář byl zrovna prej někde mimo republiku za svejma soukromejma kšeftama divnejma :D

[podlesh]

Co třeba to, že v současné češtině nemáme reálně akceptovatelné slovo pro překlad anglického "leader"?

[Radovan]

Fýrer nevyhovuje? Mám pocit že se to překládalo vůdce. V jiné souvislosti kápo

[podlesh]

No právě. Správný překlad je "vůdce", a to se normálně použít moc nedá.

[Aleš Kapica]

Nechápu co tu kdo řeší. Přejímání výrazů a jejich použití v posunutém smyslu je naprosto normální a přirozená věc.

„Kápo” je z italštiny. Překládá se to jako vůdce, šéf. Doslovně to znamená „hlava”, ale v podstatě je myšlen „mozek”. Proto je u nás tohle slovo spojeno spíš s organizovaným zločinem.

„Šéf” to je zas převzaté anglické „chief”, neboli „náčelník” – ten kdo jde v čele a totéž znamená i „duce”, jak si nechával říkat Mussolini.

„Vůdce”, je pouze expresivnější forma fádního titulu „vedoucí”. Anglická ekvivalent „leader” (lead - vést), německý „führer” (führen - vést), italsky „guida” – odtud zas pro změnu „guide” v angličtině pro průvodce.

Ta obsese spojená s obcházením některých výrazů je ujetá. Podobné je to s vulgarismy. Čas od času se tu někdo tváří dotčeně, ale je třeba si uvědomit, jak rychle se ty výše uvedené posuny odehrávají a jak zdánlivě nevinné rádoby vtipné oslovení může skončit velice špatně, pokud je použito v nevhodný okamžik. Takže se slovy typu „chcimír”, „chciválku”, „dezolát”, „vidlák”, „pražák” atp. je třeba zacházet velmi obezřetně a v neznámém prostředí raději držet hubu.

[PetebLazar]

Jestli "leader" vychází z "to lead" vést, pak je tu máme přeci pan(paní) "vedoucí".

[podlesh]

Etymologicky dejme tomu, ale významově ne. Žádná americká Karen nebude chtít "speak to your leader"!

[podlesh]

Jo a z jiného soudku: nejsem si jistý kolik jazyků má "pomnožná čísla" jako čeština: jedny, dvoje, troje, atd. Na první pohled nic moc, ale když se nad tím člověk zamyslí, tak "1 in plural" zní docela šíleně.

[Radovan]

"Vyrval mu játra. Nejdřív jedno a pak druhé."

[Aleš Kapica]

To jsou dvě, vzájemně nesouvisející věty. Játra není párový orgán. A také se skloňuje různě. Někde podle rodu ženského (játra, játry, játře,…) jinde podle středního (játro, játra, játru,…).

Aby to souvětí dávalo smysl, muselo by jít o varlata.

[Radovan]

Vtip nemusí dávat smysl důležitá je pointa. Například doplň i/y:

Na vysokém bidle si kos postavil svoje bydlo. Přišel vítr a obě b_dla mu shodil.

[PetebLazar]

Použití "obě" předjímá, že byly(a) dvě. Ve skutečnosti to bylo pouze jedno bidlo a jedno bydlo.

Rčení " jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet" mi taky nikdy matematicky nevycházelo.

Jeden = 18

Druhý - 2 = 20 (druhý = 22?)

[Aleš Kapica]

Tak jest.

Příklad co uvádí Radovan je logický nesmysl, jaký se může zdát vtipný jen tomu, kdo neslyší rozdíl mezi "i" a "y". Je-li použito určení počtu "obě", tak to zcela jednoznačně evokuje, že měl ten pták postaveno ještě hnízdo někde jinde, které šlo taky dolů. Přestože se o něm předchozí věta nezmiňuje. Ta obsahuje pouze informaci o postavení hnízda na bidle.

Ovšem pokud by tomu ptáku vítr shodil obě "bidla", znamenalo by to, že vedle bidla na kterém si postavil hnízdo stálo ještě jedno, na kterém sedával. Proto je v reálu tak důležité znát kontext a otázka, jestli měl dvě hnízda, nebo jenom jedno.

[Radovan]

Ani ne logický jako pravopisný nesmysl, protože říct to jde úplně normálně, jenže napsat ne. Jednoznačně mu ten vítr shodil bidlo i s bydlem, ale které z nich má mít na papíru přednost?

Nad velkým vodním vírem poletoval výr velký. Nastal večer a oba v_ry pohltila tma.

Ten samý případ. A to můžeme být rádi že už máme jen dvě a ne tři. A že jsme opustili spřežkový pravopis a kouzla typu "mág" nebo "bjlá"

[Vtipnéř]

Ani ne logický jako pravopisný nesmysl, protože říct to jde úplně normálně, jenže napsat ne. Jednoznačně mu ten vítr shodil bidlo i s bydlem, ale které z nich má mít na papíru přednost?

Já bych řekl, že je to spíš logický nesmysl, protože to plyne až ze souvislosti, ve které je to použito. Tu větu s bidlem/bydlem nám říkal učitel, když jsme se učili vyjmenovaná slova, ale tehdy jsem moc nechápal, proč je to nesmysl, když to říct jde. Došlo mi to o hodně později, když ve skocích na lyžích závodili Jiří Raška a Tomáš Raszka. Tam je hned jasné, proč je hloupost říct "oba Ra_kové".

[Radovan]

Pěkné. Jak říkám, dobře že jsme ten spřežkový pravopis opustili, i bez něj máme pravopisných záludností dostatek

[Vtipnéř]

Pěkné. Jak říkám, dobře že jsme ten spřežkový pravopis opustili, i bez něj máme pravopisných záludností dostatek

Při zmínce o spřežkách jsem si vzpomněl na Jana Husa a vzápětí na jeden geniální text.

[PetebLazar]

Se spřežkami bychom možná zchudli o několik kódování češtiny, i když polština snad spřežky používá a nabodeníčka má také.

[Radovan]

Mají oboje a dokonce ještě něco navíc: https://www.youtube.com/watch?app=desktop&&v=AfKZclMWS1U

[Aleš Kapica]

Naše řeč, ročník 81 (1998), číslo 1, s. 55-56: Autoři počítačových textových analyzátorů shledali, že bez znalosti kontextu – jen z hlediska gramatického – lze více než jedním způsobem vykládat v češtině každé druhé slovo (55 %).

Přesto se každý diví, proč mu na jeho nejednoznačný dotaz – místo odpovědi, kladu otázky, abych se dozvěděl co vlastně chce slyšet. A to je také důvod, proč nesnáším pohovory, u kterých chce někdo slyšet jak bych řešil situaci, o které nic konkrétního nevím.

IT je komplexní záležitost, kde má každý jen určité kompetence. Těžko mohu vyřešit kupř. problém s přihlášením, když nevím je-li způsoben nedostupností služby, která zajišťuje ověření uživatele, nebo přerušenou konektivitou. Od toho se totiž odvíjí to, koho je potřeba následně kontaktovat. Jen velice zřídka se stává, že je podobný typ problému způsoben chybou v mé infrastruktuře. A je prakticky vyloučeno, že by se náhle objevil – jen tak sám od sebe – až po přechodu z testovacího provozu do ostrého nasazení.

[Radovan]

Nejednoznačnost. To jsem mohl vždycky vyletět z kůže když máma řekla "jednou tolik" ve významu dvounásobek.

[podlesh]

To je něco naprosto jiného. Pomnožná podstatná jména jsou naprosto normální (alespoň v evropských jazycích). "I have news for you! First new is that this is that this joke sucks."

Tedy pokud ta pointa nespočívá v tom, že gramaticky správně česky má ta věta znít "Nejdřív jedna a pak druhá"

Ale

[Aleš Kapica]

Tedy pokud ta pointa nespočívá v tom, že gramaticky správně česky má ta věta znít "Nejdřív jedna a pak druhá"

Ano. Teprve pak ta věta dává smysl a rovnou víme o kom je řeč.

[Radovan]

Ne, nemá tak znít. Je to prostě slovní hříčka. Něco jako ta písnička na kterou jsem dával odkaz:

Sedmikráska je polovina čtrnáctikrásky, Třinec osminec bez pětince, netopýr je brutopýr mínus tarapír, samice od hada hadice, vdova po četníkovi početnice, katova žena Katka a jejich děti kaťata. Jablko, tyblko, onblko ... a poslechni si to celé, je to sranda.

[podlesh]

Chápu, nicméně znova: tohle je naprosto běžné v jakémkoliv jazyce. Můžeme argumentovat že je to v češině mnohem lepší, ale to prostě bez dvou mateřských jazyků neposoudíme, a navíc můžeme argumentovat že v jinde prostě nemají ten správný smysl pro humor.

Já jsem explicitně psal o tom že slovo "jeden" má naprosto validní a běžně používané (tj. ne jako slovní hříčka) množné číslo.

[Radovan]

Three switched witches?

[PetebLazar]

Přijde mi, že angličtina by si klidně vystačila jen s jejími dvoj(více)smysly. Díky četnosti jejich výskytu lze asi snadněji stavět a do poslední chvíle gradovat pointu.

[Vtipnéř]

Zvláštnosti češtiny, jako teba díťata podle vzoru kuřata?

Jestli chcete slyšet něco hodně zvláštního, pusťte si dnešní BáSnění (8. dubna 2024). Je tam už celý seriál, takže konkrétně 1. díl "Josef Hiršal: Nesémantický text abstraktní".

[Falešnej Blek]

Svoje první distro Linuxu si pamatuju jasně. Desítky disket se Slackwarem někdy v roce 1995 nebo možná 1994.
Ty diskety ještě doma mám!

Tehdy definitivně skončilo moje domácí koketování s SCO Unixem. Jinak jsem měl doma OS/2 a DR-DOS. Windows jsem nikdy neměl...

[baron]

něco na tom zapadě postřehli

to neni featura ze zapadu, ale Batova cena

[David Ježek]

Můj další život se pak vyvíjel, řekl bych, standardně. Z počítačů postupně vyprchal onen náboj něčeho nového a zvláštního a staly se běžným pracovním nástrojem.

Jo, to je pravda a podepisuji se pod to též. Jen to ale taky trochu souvisí s věkem a životní fází, já přesně vím, kdy a proč mě totálně přestalo bavit testovat nový CPU a GPU (a další věci). Ale jinak máš plnou pravdu.

[Falešnej Blek]

Já se chystal zeptat v některém dalším pokračování, co dnes dělá Igráček a teď se dozvím, že zmizel ve víru času... Ani nevím proč, nějak mě ta postava z vyprávění zaujala.

Škoda, že to byl poslední díl. Vyvolalo to ve mně takový lehčí záchvat nostalgie, tak jsem na Webu trochu zapátral po Zdeňkovi Maříkovi a musím konstatovat, že ho čas přede mnou taky někam schoval. Byl o dost starší než já...ach jo.
Narazil jsem už jen na pár dávno vychladlých stop, ale pouze u jedné si jsem jistý, že to je opravdu on: Konfigurace-rozsahlych-datovych-systemu-v-prostredi-os-unix. Kniha je dávno vyprodaná, těžko ji dnes seženete...a čas už pochopitelně také zapracoval na její aktuálnosti.
Pokud jste Zdeňka někdo znali nebo znáte, budu rád za jakoukoliv informaci.

A tady kdysi bývala pobočka Digital Equipment Corporation pro střední Evropu: Vyšehrad Garden.
Nahoře býval velký nápis/logo digital, jezdil jsem k nim rád, byl to krásně strávený čas s jejich Unixem a skvělými lidmi.
Vsadím se, že dnes v baráku není jediný člověk, který by tušil, že to kdysi měla pronajaté firma, která měla v historii obrovský význam a zásadně ovlivnila to, jak dnes vypadají počítače a IT obecně.
Nevyskytoval se tam tenkrát (do roku 1998, 1999) někdo zdejší?

[Aleš Kapica]

Tam ne, ale od roku 2000 se vyskytoval v sousední budově Atlas.cz

[Want]

Já ho sice neznám, ale tohle by mohl být on, ne?

[PetebLazar]

Před měsícem patrně oslavil 70.

[Aleš Kapica]

Přerušení provozování živnosti oznámené podnikatelem od 17.07.2023. Takže si užívá důchodu.

[PetebLazar]

Kdo chce zavzpomínat (dozvědět) se o veteránech v kategorii 50 let+ může navštívit kanál Usagi Electric na YT.

[PetebLazar]

Zde asi nikoho nepřekvapí ti co věří na LTS, ale já kdysi potkal jednoho co věřil LDS.

[Hrdobec]

Toz vono nekteri ajtaci slapali spise na LSD ale to pak uz jde z kopce a dnes jsou na neurolu v lepsim pripade nebo v bohnicich v tom horsim. Pouzivani linuxoveho desktopu tenpad jeste vyrazne akceleruje.

[...]

Jsi prostě boomer. Dnešní progresivista si ráno naleje do hlavy energyťák, přes den zobne nějaký ten HHC-medvídek gumídek a večer se vypne melatoninem a hlavně - po celou dobu při tom nepustí z ruky svůj ajfoun.

[Radovan]

A třicátiny oslaví na LDN, zatímco sedmdesátiletí boomeři se budou ládovat VKZ

[podlesh]

No nevím, z těhle sedmdesátiletých boomerů se drogám vyhýbal jen jeden a je na první pohled vidět který!

[Radovan]

No, pokud bych si měl někdy vybírat mezi kokainem a HHC, bral bych radši ten kokain. Dnešní "moderní" drogy vidím tak na úrovni čichání lepidla.

Jinak teda nepoužívám ani kofein, můj mozek se bez fetu obejde

[Cpt obvious]

Fun fact: zadny z tech dedu nepouziva linux! Proto se dozili toho veku.

[Aleš Kapica]

Sorry, ale 80 je houby věk. To šel můj otec teprve definitivně do důchodu.

[Wank]

Taky nepouzival linux co?

[Aleš Kapica]

Ne. Kdyby jo, tak by nezblbnul a byl stále naživu, jako strýc, který má 90 je ve lepší mentální i fyzické kondici než většina 70 letých.

[PetebLazar]

V devadesátých si ode mne kolega, z kruhu co měl C= Plus/4, zapůjčil pro dědu manuál k jejímu BASICu V3.5 (ten byl na této řadě lepší než na C=64). Když mi ho po cca roce vracel s díky od dědy s prohlášením, že už to pro něj moc není, možná kdyby mu bylo o pět let méně (dědovi bylo 85).

[Aleš Kapica]

V letech 1955–1961 patřil strýc mezi desítku nejlepších sprinterů v ČSSR. Sport byl jediná věc, kde mu komouši ze Zlína nemohli škodit. Běhat totiž začal na vojně, a pak nad ním držel ochrannou ruku Zátopek, který také pocházel ze Zlína – proto na něj strýc, ač nijak zapřísáhly antikomunista, nedá dopustit. Komouši ze Zlína byli mu jinak házeli klacky pod nohy kde mohli. Až do vojny byla celá jejich rodina neustálým terčem šikany. Před válkou měli ve Zlíně obchod. Rodina byla česká, ale po mnichovu se z nich automaticky stali říští němci, protože otec pocházel z Bohumína. Proto také jeho otec musel narukovat do wehrmachtu. Měl štěstí, protože nebyl jako mnoho jiných zabit, jenom zajat, ovšem ze zajetí se vrátil až několik let po válce. Po válce je na základě Benešových dekretů obrali o majetek a strýc se musel postarat o své mladší sourozence, protože jejich matka zemřela krátce na to na rakovinu. Protože z hlediska zákona tehdy ještě nebyl plnoletý (na 18 let to bylo sníženo až od roku 1951), zavřeli je do děcáku. Vojna pro něj byla vysvobozením protože si ho Zátopek, se kterým se znal ze Zlína, stáhnul do Dukly. A po vojně se odstěhovali do Ostravy, kde měl konečně klid. Tam poznal otcovu sestru, oženil se, založili rodinu a se sportem byl utrum.

Nebyl ovšem jediný kdo měl tu „čest” že mu komunisté ze Zlína udělali ze života peklo. Dědova kamaráda z dětství „přemlouvali” aby jim přenechal chatu na Novém Hrozenkově, kterou před válkou společně s přáteli vybudoval tak vehementně, že v květnu 1958 ve věku 52 let, krátce poté co ho propustili z vězení, zemřel. Zřejmě na ty zlínské komunisty věděl víc než bylo zdrávo, protože ta chata byla za války jedním z míst kudy se utíkalo z protektorátu. Zřejmě za tím vězel Rudolf Šmic, komunista jehož rodině tam po obsazení protektorátu poskytli azyl. V roce 1943 byl zatčen, ale jeho žena a dcera tam, mimo jiné i díky tomu dědovu kamarádu, který tu chatu v roce 1944 odkoupil, přežily až do osvobození. A existuje text z roku 1941, který svědčí o tom, jak je během heydrichiády Šmic zcela nepokrytě vydíral.

[Radovan]

Teda, ono lepší než BASIC v2 na C=64 bylo téměř všechno. Ten skutečně nerozlišil ani hodinky a holinky

LSD byl znamy Steve Jobs a tahle sorta

[Bystroushaak]

Dobré, díky za seriál.

[Vtipnéř]

Rádo se stalo.

[PetebLazar]

Co je největší hrozbou při "retro cokoliv"? Narazit při řešení problému na pamětníky co si pamatují i to co nikdy nevěděli.

[Vtipnéř]

Co je největší hrozbou při "retro cokoliv"? Narazit při řešení problému na pamětníky co si pamatují i to co nikdy nevěděli.

Není mi jasné, na co reaguješ.

[PetebLazar]

To byl zcela obecný povzdech(varování), absolutně nesouvisející s tímto seriálem a všemi jeho reakcemi. Řešil jsem něco "retro" ze zcela jiné oblasti a rady některých pamětníků byly spíše matoucími.

[Aleš Kapica]

Není to tak dávno, co jsme řešili problém. Máme 8 turtlebotů. Od té doby co jsem na nich rozchodil diskless přes wifi bez problémů najížděly. Resp. Problémy byly, ale ne s wi-fi. Po upgrade systému se však objevil problém, že z těch 8 strojů zůstávaly při startu některé zcela náhodně „viset” v zaváděcím procesu. Zcela nedeterministicky. I když se zdálo, že se to u některých stává častěji než u jiných.

Ty stroje nejsou stejně staré, ani používané, takže nebylo možné vyloučit ani HW problém. Jenže když se restartovalo AP, zůstaly viset bez konektivity i ty co najely, ačkoliv AP najelo a fungovalo.

Problém co se řešil dost blbě, protože ty stroje mají jenom dotykový displej a pro klávesnici už není dost USB portů. A měnilo se toho dost.

Původní systém byl Full-Diskless, takže když mu po přerušení konektivity odpadnul systémový disk přestaly fungovat, které se měly postarat o její nahození. Ale nové Half-Diskless řešení tenhle nedostatek nemělo a fungovalo. Problém byl u nové verze, kde se jádra řady 5.x se přešlo na 6.x a z Debianu Bullseye na Bookworm. Také se do toho měnila VLAN na které to všechno běží a měnilo AP, za jiné, vybavené externími anténami.

Podezříval jsem AP a jak se i později ukázalo – právem. Nicméně šlo o dva, možná i související, problémy, protože na to co způsobuje ten druhý jsem zatím nepřišel – stačí mi, že jsem našel použitelné řešení, které ho obchází. I když to znamenalo totálně přepsat ramdiskový skript pro nahození sítě.

Jak už jsem naznačil, šlo o kombinaci problémů. To, že ty stroje, po restartu AP, zůstávaly při startu viset způsobilo to, že u toho AP byla vypnuta 2,4Ghz frekvence. A u 5Ghz je taková wifikundace na kterou si vzpomněl jeden pamětník. A po opětovném zapnutí 2,4Ghz začaly všechny stroje najíždět. Což bylo reálným důkazem, že i ten můj skript, o jehož funkčnosti už jsem málem začal pochybovat, funguje tak jak by měl.

Původně jsem podezříval paralelizaci při spouštění služeb, takže přibyla detekce zařízení. Ukázalo se však, že v tom problém není. Bylo to mnohem zákeřnější. V tom původním skriptu se kontrola, zda-li je síťové rozhraní připraveno k zavolání DHCP, prováděla načtením obsahu souboru carrier. Zařízení které je připraveno vrací stav 1, jinak stav 0. Z toho souboru může číst každý. Viz ukázkový výpis:

~$ ls /sys/class/net/*/carrier
/sys/class/net/enp1s0/carrier  /sys/class/net/lo/carrier  /sys/class/net/wlp3s0b1/carrier
~$ cat /sys/class/net/*/carrier
1
1
0

Jenže, přestože měl ten soubor standardní práva, z něj – z mně dosud neznámého důvodu – někdy nešlo číst a proto ten ramdiskový skript přerušil zavádění, aniž by se pokusil o nahození sítě. Ovšem to jsem zjistil až po x pokusech a přepsání toho skriptu tak, abych mohl tuhle pasáž zastavovat při jednotlivých krocích, abych si mohl ověřit v jaké stavu se co aktuálně nachází. Jak se zdá, je to záležitost spojená s jádry verze 6.x

No a tak jsme u těch matoucích rad pamětníků. Nejspíš bych na to nepřišel, nebýt toho že mi jeden takový pamětník poradil abych kontroloval stav síťového rozhraní právě přes zmíněný soubor carrier. Ono je těch souborů totiž víc, takže jsem navěsil kontrolu ještě na carrier_up_count, který se musel zákonitě při úspěšné aplikaci wpa_supplicantu rovněž dostat do stavu 1 a bylo.

[PetebLazar]

Tak to je příběh se štastným koncem.

Někdy ze začátku devadesátých let jsem na fakultě oživoval na Windows 3.11 program WinFax Pro. Cílem bylo s využitím faxmodemu odesílat a příjímat faxy, tedy žádná atomová elektrárna. Postupoval jsem standardně: přípojil faxmodem na sériový port PC (v Hyperterminálu faxmodem reagoval na běžné AT příkazy) a za stůl jsem spustil kabel R11 na jedné straně zapojený do zdířky Line na faxmodemu a druhou stranu kabelu jsem pod stolem zapojil do telefonní zásuvky na zdi. Nainstaloval software a pokoušel se odeslat fax na dohodné číslo. Po cca hodině marných pokusů jsem jako zcela poslední zkontroloval kabeláž a přitom se ukázalo, že kabel od modemu který jsem spustil za stolem uvízl ve výšce ve spleti kabelů a ten RJ11 co jsem zapojil do zdi byl zcela jiný kabel RJ11 s volným koncem. Po zapojení toho správného kabelu do telefonní zásuvky na zdi vše začalo okamžitě fungovat (příjem/odesílání). Přesto jsem dodneška přesvědčen, že během té hodiny marných pokusů mi to aspoň jednou protější strana zvedla. Sílu autosugesce není radno podceňovat.

[Aleš Kapica]

o cca hodině marných pokusů jsem jako zcela poslední zkontroloval kabeláž a přitom se ukázalo, že kabel od modemu který jsem spustil za stolem uvízl ve výšce ve spleti kabelů a ten RJ11 co jsem zapojil do zdi byl zcela jiný kabel RJ11 s volným koncem.

Jo to znám. To se stává poměrně často. Čím hůř člověk vidí, tím častěji.

Jinak špatné konce si nemohu dovolit. Nemohl bych v klidu spát. Ale zatím spím poměrně dobře. Když mi to v hlavě šrotí víc než je mi milé, je dobré dát panáka či pivo. Protože spánek je čas, kdy se řešení nabízejí samy. Když nemůžeš usnout, honí se ti v hlavě jenom kraviny, co to jenom zhoršují. Usneš-li zdravým spánkem opilce, nepřijde sice nic, ale vyčistí se alespoň hlava. No a když nápad přijde – což je většinou těsně nad ránem, kdy se mozek probouzí ale tělo ještě chrápe. A nestihne se vykouřit z hlavy, než stihnu dorazit do práce a mohl jej vyzkoušet. Je to v suchu. Většinou to ale dopadá tak, že než se k tomu dostanu, je potřeba nejdřív vyřešit něco jiného.

Proto také nepoužívám žádné sociální sítě. Na rozptýlení mi bohatě stačí maily a tenhle pokleslý web. Kupř. dnes mi napsal týpek, že bych chtěl naprgat rozšíření do MediaWiki. Zabil jsem skoro hodinu s tím. než jsem mu odepsal, že je to podle mne pitomost, protože je mnohem jednodušší a efektivnější, na to co chce, použít šablony. A pochopitelně jsem mu také napsal jak a proč. Jelikož kdybych ho jen odbyl, nebo ignoroval, furt by mi strašil v hlavě a nemohl bych se soustředit.