Jak jsem potkal počítače 9

27.3.2024 12:54 | Přečteno: 1339× | Historie

Počítačový boom začíná.

Velký upgrade hardwaru

Někdy v průběhu prvních dvou let mého doktorského studia došlo k zásadnímu pokroku ohledně vybavenosti matematické sekce Přírodovědecké fakulty na Janáčkově náměstí počítači. Předpokládám ovšem, že něco podobného se odehrávalo na celé fakultě, možná na celé univerzitě. Každý akademický pracovník měl dostat vlastní pracovní počítač, všechny pak měly být zapojeny do sítě a připojeny k serveru. Matematická sekce taky byla spojena optickým kabelem s Ústavem výpočetní techniky, odkud vedlo připojení dál do světa.

Předtím bylo k dispozici jen pár počítačů, o které začínal být stále větší zájem. Já jsem na ně naštěstí nebyl odkázaný, počítač jsem měl vlastní a poštu jsem si mohl kontrolovat na počítači od AT&T. Tedy až do okamžiku, kdy jsem přišel po prázdninách na Katedru informatiky a zjistil jsem, že počítač už tam není, myslím že to bylo v roce 1993. Bylo to poměrně nemilé překvapení. Zdrojáky programů jsem naštěstí měl zálohované na disketě, takže jsem zkusil svoje programy převést do C pomocí program f2c, který jsem si pořídil už dřív, zkompilovat a pustit ho na PC. To se kupodivu povedlo, ale program dával naprosto nesmyslné výsledky. Když jsem to oznámil doc. Kočovi, překvapilo ho, že počítač je pryč, ale nefunkčnost programu na PC ho tak moc neudivila. Řekl, že v programech, které počítají energii geometrické konfigurace molekuly, jsou patrně chyby, které se teď projevily, když se přešlo na jinou architekturu. Dohodli jsme se, že hledat je asi by bylo příliš pracné a naši spolupráci jsme ukončili. Mrzelo mě, že jsem program nedotáhl do funkčního stavu, ale už s tím nešlo nic dělat.

Důsledkem taky bylo, že poštu jsem si musel nadále kontrolovat na PC na Janáčkově náměstí. Naštěstí se tehdy e-maily používaly jen sporadicky a vzhledem k probíhající modernizaci se společné počítače postupně uvolňovaly.

O technickou stránku modernizace se staral Igráček. Zhruba po roce svého doktorského studia usoudil, že matematika na téhle úrovni není to, čím by se chtěl v životě zabývat, a stal se prvním ajťákem na matematické sekci. Nejsem si úplně jistý, jak se k tomu vlastně dostal, ale když jsem po prázdninách přijel do budovy matematické sekce, byly ve všech kancelářích provrtány díry ve stropech, respektive v podlahách, Igráček jimi protahoval kabely, rozmisťoval v kancelářích počítače a patrně taky zaškoloval zaměstnance do jejich obsluhy. Igráček taky dostal k dispozici vlastní místnost v suterénu, myslím že se uvolnila po vystěhování nějakého skladu. Místnost se zanedlouho proměnila v typický ajťácký kutloch plný nejrůznějších přístrojů, součástek a kabelů, kde bylo sotva k hnutí.

Jednotlivé počítače nebyly propojeny ethernetovými kabely, které jsou dnes běžné, ale koaxiálními kabely, podobnými jaké se používají např. pro připojení televize k anténnímu rozvodu. Na síťové karty se připojila průběžná koncovka s kabelem přivedeným z nižšího patra, který pak pokračoval do dalšího patra. Tímto způsobem byly propojeny počítače v kancelářích, které se nacházely nad sebou. Výhodou tohoto způsobu připojení bylo menší množství kabelů, nevýhoda spočívala samozřejmě v tom, že při nechtěném rozpojení kabelu byla bez připojení část společné větve. To se občas stávalo, stačilo třeba, aby uklízečka zavadila o kabel při úklidu. Pro tyto situace měl Igráček nějaký přístroj, který mu ukázal, jak daleko od začátku k přerušení došlo, z čehož se dalo odhadnout, ve kterém patře se problém nachází. Hodily se mu taky praktické dovednosti z průmyslovky, když bylo potřeba někdy něco připájet.

Občas jsem Igráčkovi pomáhal s nošením techniky a s nastavováním konfigurace sítě. Měl jsem z toho obavy, ale nešlo o nic složitého. Bylo potřeba zajistit, aby se při startu počítače spustil ovladač sítě, pro který měl Igráček nachystaný konfigurační soubor, kde stačilo upravit IP adresu. První tři části IP adresy byly dány z univerzity, pro poslední číslo Igraček používal telefonní klapku kanceláře, což byla čísla do 50. Pokud byli v kanceláři dva zaměstnanci, vložil navíc před číslo klapky jedničku, případně i dvojku pro třetího pracovníka v kanceláři. Některé z těchto adres přetrvaly beze změny mnoho let, k úpravám začalo docházet až po přestěhování z Janáčkova náměstí do areálu fakulty na Kotlářské ulici zhruba 15 let poté.

Počítače v kancelářích byly samozřejmě klasická písíčka, přesný typ už nevím. O software se Igráček asi moc nestaral, kromě MS–DOSu tam možná byly nainstalovány MS Windows, patrně verze 3.1. Pak byl na všech počítačích k dispozici program telnet hlavně pro přihlášení na server kvůli elektronické poště.

Hlavní server byl jeden z počítačů Sun zakoupených kromě písíček. Jednalo se o 4 pracovní stanice s monitory o velikosti 19 palců, což byla na tehdejší dobu pořádná monstra, taky díky tomu, že šlo o CRT monitory. Operační systém na nich byl SunOS nebo Solaris, takže standardně pracoval s grafickým pracovním prostředím na rozdíl od PC, i když MS Windows už pomalu ale jistě získávaly převahu nad textovým režimem.

Písíčka v kancelářích asi dostávala jména podle zaměstnanců, ale pro servery Igráček vymyslel něco speciálního. Na univerzitním Ústavu výpočetní techniky se začal serverům dávat jména podle Tolkienova Pána prstenů, takže existovaly počítače se jmény arwen, bolg, varda či narya (viz například článek ve Zpravodaji ÚVT), na což Igraček reagoval tím, že začal dávat serverům jména podle Disneyovy verze Sněhurky a sedmi trpaslíků. Hlavní zaměstnanecký server se jmenoval queen, kteréžto jméno vydrželo až do září 2014, kdy scénu ovládly Hvězdné války a server yoda. Dále existovaly servery king, prince a doc a když se o něco později dokupoval další server pro první počítačovou učebnu na Janáčkovo náměstí, dostal jméno hunter.

S tímto severem a se zařizováním počítačové učebny mám spojeno několik vzpomínek. Hunter měl tehdy naprosto neuvěřitelných 64 MB paměti, bylo k němu připojeno 16 monochromatických terminálů a operační systém byl Solaris. Nedávno jsem zjistil, že v domovském adresáři na serveru mám ještě systémové konfigurační soubory z té doby, které se tam asi postupně kopírovaly, jak se server stěhoval během let z jednoho počítače na druhý. Nejstarší soubory jsou zhruba 30 let staré.

Počítačová učebna tehdy vznikla z klasické učebny, kam bylo potřeba přidat několik stolů. Jendou jsem Igráčkovi pomáhal se stěhováním starého velkého stolu z přízemí do 3. patra. Aby se stůl vešel do výtahu, museli jsme ho postavit na kratší stranu, Igráček ho tahal dovnitř, já tlačil, takže jsem ho tam dostali. Igráček s ním vyjel do 3. patra, já jsem šel po schodech. Když jsem otevřel dveře, objevil se nečekaný problém. Kvůli schodům, které ve 3. poschodí začínaly o kousek jinde než v přízemí, se dveře výtahu daly otevřít o malinko míň, takže chybělo několik milimetrů k tomu, aby stůl prošel dveřmi ven. Zkoušeli jsem stůl trochu natočit, nějak ho nahnout nebo nadzvednout, až nakonec se nám povedlo stůl vytáhnout, možná i díky tomu, že už byl hodně rozviklaný. Když jsme celí zpocení dopravili stůl do učebny, prohlásil Igráček: „No, kdybychom ten stůl vynesli po schodech, asi by to bylo rychlejší, ale zase bychom se tolik nenadřeli.“

Když byla učebna hotová, přišel ji zkontrolovat fakultní požární technik. Otevřel dveře a uviděl svazky přívodních kabelů, které byly hezky srovnané a stažené dohromady a položené tak, aby nebyly v cestě, ale jinak ležely volně na zemi. Pak zavřel dveře a řekl: „Tady jsem nikdy nebyl, protože bych to musel zakázat.“

       

Komentáře

[PetebLazar]

Při výše zmíněném rozpojení koaxiálu na Tcku u karty se přišlo o terminaci(50ohm) na konci segmentu, což mohlo negativně ovlivnit fungování živé časti.

Poslední stadium 10BASE2 ethernetu (thin ethernet) byly EAD zásuvky (EDA kabely). Princip spočíval v konektoru zásuvky na zdi, ve kterém byly perka kontaktů spojeny a v případě zapojení EDA kabelu došlo ke krátkodobému rozpojení segmentu a následně jeho prodloužení o dvojnásobek delky připojovacího kabelu, končícím BNC do LAN karty. Celková délka segmentu včetně dvojnásobku délky připojovacích kabelů segmentu nesměla přesáhnout limit standardu (185m?).

[Nekompromisný]

Prečo boli použité 50 ohm koaxy?

[PetebLazar]

Netuším, asi tradice.

Na 100m koaxiálu nám na cvičení elektrotechniky demonstrovali měření rychlosti elektrického proudu ve vodiči. Pokud si dobře vzpomínám připojili na jeden konec neterminovaného koax. kabelu oscilátor s 1MHz a osciloskop. Na osciloskopu byl vidět jak pulz z oscilátoru tak o část periody zpožděné "echo od konce kabelu". Když se délka kabelu vydělila polovinou doby zpoždění vyšla hledaná rychlost.

[johnyK]

jména podle zaměstnanců, ale pro servery

se pouzivaji celosvetove 'zasadne'

- jmena hlavnich mest zemekoule

- jmena zvirat

samozrejme, ze je potreba, aby ty nazvy nemely nejaka blba pismena a vseobecne se vi, jak se to pise - a proto jsou vhodna napr. prag, talin, riga, oslo, madrid, paris atd

u zvirat jsem casto videl v nemecky mluvici oblasti: igel, biber, storch, hase, adler ....

[xxx]

Ja teda z nemecky mluvicich oblast zna predvsim veci jako SPR014G20 apod.

[Server]

Pouziva se hlavne ten Tolkien. Je to velmi prakticke, protoze hned vis, kde co bezi. Pokud je napriklad program X v Jave => mordor, pokud je program stary, ale uz tehdy to bylo zlo => morie. A tak dal, do Stredozeme se toho vejde...

[RealJ]

Jo, tyhle “naming conventions” jsem videl docela bezne az na to, ze jakmile prijde nekdo novy tak jenom cumi proc server prag je v amsterdamu (zmena hostingu), nebo proc na serveru oracle1 bezi mssql,…

[Max]

Já požívám podobné názvy, většinou i s lokací, aby šlo intiutivně volat servery bez hlubší znalosti. Tj. fs-praha, fs-plzen, fs-decin = fileserver v pobočce v Děčíně apod. Takže ano, popis služby plus lokace. Ale používám to jen v případě, kde vím, že nedojde ke stěhování služby. Takto lze používat názvy ve stovkách a je to v klidu udržitelné. Každopádně s nástupem většího počtu serverů a větší abstrakce (kubernetes apod.) to přestane dávat smysl a začne se genericky tak, jako to mají velcí hráči s desítkama tisíc serverů.
Zdar Max

[PetebLazar]

Bude to tak 20 let co jsem zahlédl tnsnames.ora jednoho nejmenovaného farmaceutického koncernu, který měl velikost v jednotkách MB. Při pár set bajtech na instanci(kB/server?), to musela být garda za licence(maintenance).

[RealJ]

Ja videl neco podobneho taky ve farmacii a ohledne oracle licenci meli kazdy rok vyclenen budget snad $20M s tim, ze kazdy rok byli noncompliant a oracle chtel snad $100M. Kazdy rok se nejak domluvili.

[Cryoclocker]

Zviratka jsou fajn. V jedne praci jsme meli latinske nazvy pavouku, ve druhe zase rybicky. Jenom lidi, kteri ta zviratka neznali si je dost blbe pamatovali.

Dalsi moznost jsou atomy podle protonovych cisel (posledni byte IP adresy =1 -> Vodik, 2 -> Helium ...), alkany, alkoholy (videl jsem i methanol, ethanol, propanol ... i rum, vodka, zelena, kontusovka, cert ...).

[Falešnej Blek]

Jsem teprve u 3. dílu, ale díky za seriál.
Hezky jsem si zavzpomínal.

Končil jsem na ZČU FAV v roce 1991, Technická kybernetika...

Jen velmi telegraficky a stručně:

• První úzký kontakt se skutečným počítačem: Jakýsi Robotron s CPU Z80, typ už nevím, ale vím jistě, že K1715 to nebyl. To bylo na gymplu. Od té památné chvíle mě to pohltilo tak, že se u nás doma někdy v roce 1985 objevil Sinclair ZX-81.
• První kontakt se skutečně tajemnou multiuživatelskou mašinou téměř ihned po nástupu na fakultu koncem roku 1985. Byl to východní klon PDP-11 - SM4/20, OS RSX-11. Převážně Pascal.
• První kontakt s Fortranem na ADT 4500. Také assembler a tlačítka na čelním panelu.
• Paralelně s tím překladače od Borlandu (včetně assembleru) na SAPI-1, SAPI-86, PP-01 a assembler na domácím ZX Spectru...
• Že existuje UNIX jsem se dozvěděl myslím v časopise Elektronika v článku legendárního Zdeňka Maříka. On tenkrát pracoval myslím pro Kancelářské stroje a já ho neznal... V 90. letech jsme se s mým idolem osobně potkali. To už dělal pro pražskou pobočku DIGITAL Equipment Corporation a spolupracovali jsme na projektech pro Český Telecom.
• První informaci o Linuxu jsem zachytil v Bajtu... Dodnes mně trochu dojme, když si uvědomím, jak dlouho už Láďa Zajíček není mezi živými.
• Dodnes aktivní jako vývojář v embedded. Aurix, ARM... Céčko, Assembler + Python a bash pro pomocné práce...

Vyprávět bych mohl...až by z toho vznikl podobný seriál...nebo možná kniha. Jen nevím, jestli by ji někdo četl.

[Radovan]

Napiš to sem do blogu, pár "boomerů" co si to přečtou se určitě najde

[Falešnej Blek]

Tak třeba sem někdy něco napíšu.
Přelom 80., 90. a pak 90. léta byla velmi zajímavá a rád na to vzpomínám. Návštěvy Digitalu - atmosféra pravé americké počítačové firmy...a šok, když to koupili "čučkaři a widlaři" z Compaqu. Zážitky z nenáviděného Telecomu (coby člověk od subdodavatele), Digital UNIX 3.2G - stará láska, Informix Online nejen v Telecomu ale i v Národním Divadle, nezapomenutelná akce Y2K... Je toho moc!
A pak po miléniu pod křídly severské korporace, O-STRA-VA-CI a "nuda" v Brně..., pardón v IT... Nakonec embedded v automotive.

Ale skoro si říkám, aby to za chvíli nebylo cosi módního ve stylu "dědeček vypravuje.."

Jo... PP-06, ne PP-01. Mám tam chybu... PP-01 jsme ve škole měli taky, ale to byla dost slabota.

[Radovan]

Nojo, kdyby PP01 měl dederonský Z80, mohl to být superstroj, ale i tak ten hardware nebyl zase tak marný: https://www.youtube.com/watch?v=EoZ5WE2k3vA

Viděl jsem šestnáctibit vestavěný do kufru PP01, to mohla být hodně zajímavá hračka. A kdyby do toho dokázali dostat i ten Langošův dvaatřicetibitový RISC s UNIXem...

Kdyby

[PetebLazar]

Když někdo zmíní počítač v kufru, vybaví se mi TEMS 80.

[Want]

Fujtajbl..

[PetebLazar]

A přesto to stačilo na Mikropočítač v roce 1982 na Zlatou medaili na prestižním Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně.

Pro výuku Assembleru(strojový kód) a pochopení základů obsluhy IO(periférií) to asi postačovalo.

[Radovan]

Ten jsem koncem osmdesátých let vídal ve výloze prodejny Tesly Eltos na Vinohradech. Jednou jsem tam slyšel dva školáky, jak se dohadovali jestli to je nebo není počítač

[PetebLazar]

Patrně ano, v diplomové práci z roku 1983 si autor dal práci se statistikou použití CPU v počítačích. U 8080 se dopočítal počtu dvou z 225, což v té době mohl být dotyčný TEMS 80 a IQ151 (PMD-85 ještě ne).

[Vtipnéř]

Když někdo zmíní počítač v kufru, vybaví se mi TEMS 80.

V kufru se dá najít i první Apple.