Jak jsem potkal počítače 8

20.3.2024 13:31 | Přečteno: 1282× | Historie | poslední úprava: 27.3.2024 12:47

Pořídit si lepší počítač? Proč ne.

Upgrade hardwaru

Už během magisterského studia se občas objevila nějaká možnost přivýdělku na počítači, většinou se jednalo o něco ve spojitosti s databázemi. V té době byly u nás pro práci s databázemi na PC populární programy řady dBase nebo FoxPro, některé podniky je začaly používat k evidenci výrobků, zákazníků apod., ale nabídky na práci na něčem takovém, které se ke mně přes různé známé dostaly, jsem musel odmítat, protože jsem neměl, kde bych na tom pracoval. PP06 byl nepoužitelný, jelikož databázové programy byly náročné na paměť i místo na disku, nemluvě o rychlosti. A ani času jsem při práci na diplomce a dalších činnostech v posledním magisterského studia roce neměl příliš nazbyt.

Když jsem byl přijat na doktorské studium, začal jsem vážně uvažovat o koupi nového počítače. Moje potřeby na živobytí nebyly nijak velké, měl jsem začít dostávat celkem slušné stipendium, takže otázka nového PC se pomalu začala dostávat ze stádia snů do stádia reálných plánů. Ale bylo jasné, že našetřit si na PC by trvalo dlouho, takže pokud budu chtít počítač dřív, budu si muset na něj půjčit a ze stipendia půjčku splácet. Jenže po návštěvě bankovní pobočky někdy koncem jara jsem rychle vystřízlivěl – jako studentovi mi peníze nikdo nepůjčí, protože jsem neměl čím ručit. Musel bych to zařídit přes rodiče, ale do toho jsem je nechtěl zatahovat, snažil jsem se být přece jen co nejvíc samostatný.

Pak mě ale napadlo jiné řešení: některé firmy nabízely prodej počítačů na leasing. Bylo to sice o něco dražší, než jednorázová koupě, ale to by bylo při půjčce s úroky taky. Výhodou bylo, že nebylo potřeba ničím ručit, při nesplácení by si firma počítač zabavila.

Zjišťoval jsem svoje finanční možnosti, ceny počítačů a jejich vybavení, monitorů, operačního systému a tak podobně. Během léta jsem si něco vydělal na brigádách, protože určitou část bylo potřeba zaplatit předem. A pak jsem navštívil jednu firmu v Uherském Hradišti, která počítače prodávala, a domluvil s nimi leasing. Odhaduji, že to bylo začátkem podzimu ještě před začátkem školního roku, ale v tomto bodě mě paměť nechává na holičkách, klidně to mohlo být už koncem léta, ale i koncem podzimu. V každém případě ale mám koupi nového počítače spojenou se začátkem doktorského studia.

Nakonec jsem zvolil následující konfiguraci: procesor 386SX, což byla levnější varianta procesoru Intel386, která používala šestnáctibitovou sběrnici, běžel na frekvenci 25 MHz. K tomu paměť 2 MB, což v porovnání s tím, jakou paměť mívají počítače v dnešní době, vypadá téměř komicky, jenže 1 MB paměti tehdy stál asi 1 000 korun a o moc víc paměti se stejně nedalo moc smysluplně využít. Proceso 386 sice uměl adresovat 4GB paměti, ale neuměl to operační systém MS–DOS, který zvládal maximálně 640 kB. Už tehdy existovaly programy, které mohly mít problém se spuštěním, jelikož byly náročnější na paměť, zejména třeba když uživatel potřeboval více ovladačů na podporu připojených zařízení. Proto se začaly objevovat různé nástroje na umístění ovladačů a i části operačního systému do části paměti nad 640 kB, aby zůstalo víc pro aplikace. Celkem jsem počítal s tím, že 1 MB bude pro potřeby operačního systému a 1 MB využiji na RAMDisk pro zrychlení práce se soubory. Nakonec jsem taky část paměti využíval jako cache, což zrychlilo spouštění programů, hlavně když jsem je pouštěl několikrát za sebou, třeba při práci s TeXem.

Disk jsem si vybral s kapacitou 80MB, což na tu dobu bylo celkem slušné. Grafickou kartu jsem zvolil nejlevnější SVGA od firmy Trident a čtrnáctipalcový CRT monitor, což byl tehdy standard. Teoreticky zvládala karta (samozřejmě i monitor) v grafickém režimu rozlišení 1024x768 pixelů, ale v tomto rozlišení byl obraz trochu neostrý, takže jsem využíval maximálně 800x600 pixelů. Samozřejmě jsem koupil i klávesnici a myš, zvukovou kartu jsem z finančních důvodů oželel.

Co se týče operačního systému, v prodeji tehdy byl kromě MS–DOSu verze 5.0 také DR–DOS veze 6.0 od firmy Digital Research. Cenově vycházely oba systémy zhruba stejně (kolem 2 000 korun), ale po recenzi, která se krátce předtím objevila v Bajtu, jsem měl naprosto jasno. DR-DOS měl o hodně lepší správu paměti, takže dokázal uvolnit více paměti pro aplikace, součástí systému byla možnost komprimace disku, což sice už předtím nabízely různé programy, ale poprvé to bylo začleněno do operačního systému. Dále systém nabízel možnost ochrany souborů před nechtěným smazáním a naprostou novinkou byl přepínač tasků, který umožňoval přerušit právě běžící program, spustit si jiný a pak se k přerušenému programu vrátit a pokračovat v něm. Z dnešního pohledu, kdy je normální multitasking, tedy že programy běží současně, je až nepochopitelné, jak převratná novinka to na poli operačních systémů rodiny DOS byla. Normální bylo, že člověk pracuje s jedním programem a pokud potřebuje nějaký jiný, musí ten první skončit.

Z UNIXu jsem už byl zvyklý, že můžu pustit program na pozadí a dělat mezitím něco jiného, a konečně se v DOSu objevilo něco, co se  tomu alespoň vzdáleně podobalo. Stejnou „vymoženost“ začal posléze nabízet i Microsoft v MS–DOSu ve verzi 6.0, ale přepínání programů bylo možné jen v rámci systémového správce souborů DOS Shell. Nechápal jsem, jak někdo mohl takovou blbost vymyslet. Dokonce jsem někde slyšel názor, že podobné věci dělají u Microsoftu schválně, aby nutili zákazníky kupovat si opravené verze softwaru.

Je pravdou, že v té době už se začal poměrně hodně šířit další produkt od Microsoftu, který vydláždil cestu této firmy k dominanci v oblasti operačních systémů. Byly to Windows 3.0, o nichž se v Bajtu vyjádřili zhruba ve smyslu „je naprosto nepochopitelné, jak mohl software, ve kterém je takové množství chyb, být tak úspěšný“. Microsoft poměrně brzo vydal novou verzi, která kromě různých oprav a vylepšení už nabízela i podporu východoevropských jazyků, tedy i češtiny. Windows taky umožňovaly multitasking, ale většina programů pro PC v té době byla vytvářena pro DOS, takže jsem si Windows nekoupil, připadalo mi to jako zbytečné výdaje.

Existovaly i další systémy umožňující pouštění jednotlivých aplikací v oknech spolu s výhodami, které to nabízelo, např. snadné přenášení dat mezi nimi. Mezi nejznámější patřil asi OS/2 od IBM. Myslím, že to byl skutečně samostatný operační systém, nikoliv jen nadstavba DOSu, jako byly Windows ještě ve verzi 95. Kromě toho, že že OS/2 nabízel kompatibilitu s Windows 3.1, byl lepší v mnoha směrech – podpora aplikací, správa paměti apod. Znal jsem pár lidí, kteří si ho pořídili a velmi si ho pochvalovali. OS/2 používal i již zmíněný programátor Eberhard Mattes, který se zasloužil o použitelnost TeXu v DOSu. Díky němu existovalo v OS/2 skvělé prostředí pro práci s TeXem, například stačilo kliknutí ve výsledku na nějaké místo a editor se zdrojákem vám ono místo zobrazil. Tohle prostředí jsem bohužel znal jen z článků a z obrázků, protože Windows kompatibilní s OS/2 nebyly.

Součástí DR-DOSu byl i dvoupanelový správce souborů, tudíž jsem mohl přestat používat Norton Commander a mít tak trochu lepší pocit, že nepoužívám program, který jsem si nekoupil. Postupně jsem se snažil legalizovat i další software, místo editoru T602 jsem si pořídil editor MAT, už nevím kterou verzi. Zakoupil jsem ho na veletrhu Invex, kde ho brněnská firma Cybex nabízela s příjemnou slevou. Dokonce jsem v nějakém antikvariátu narazil na starší verzi Turbo C za pár stovek.

Když už jsem se zmínil o Invexu, udělám menší odbočku. Tento veletrh se vydělil z velmi známého strojírenského veletrhu, který se konával každým rokem v září. Invex probíhal taky na podzim a v devadesátých letech to byl druhý největší veletrh výpočetní techniky ve střední Evropě. Vstupné pro studenty nebylo moc velké, takže jsme tam chodívali a okukovali nejnovější počítače i software, někdy bylo možné nakopírovat si nějaké volně šiřitelné programy. S Invexem mám spojenu historku, kdy jsem na výstaviště nešel od tramvajové zastávky k hlavní bráně, ale z nějakého důvodu jsem šel z druhé strany. Měla tam být zadní brána, tak jsem doufal, že tam bude možné taky zaplatit vstupné a nebudu muset celý areál obcházet. Proplétal jsem se mezi nějakými budovami a bránu hledal, ale najednou jsem zjistil, že jsem v areálu, aniž po mně kdokoliv chtěl vstupenku. Jakožto student, který šetří každou korunu, jsem se neprojevil jako poctivec a vstupenku už nesháněl. Myslím, že kvůli mně Invex nezkrachoval.

Celkem stál počítač něco kolem čtyřicet čtyř tisíc. Z dnešního pohledu byla tehdejší koupě počítače za více než patnáctinásobek platu hodně velké bláznovství. Navíc i velkou část ušetřených peněz jsem do něj postupně vrážel – časem přibyly 2 MB paměti, matematický koprocesor, který v této verzi procesoru ještě nebyl jeho součástí, posléze jsem si pořídil i tiskárnu. Jednalo se o jehličkovou Epson LQ-100, zdá se, že se ještě pořád hojně používá, jelikož jsou stále v prodeji pásky do tiskárny. Dá se najít i video, která dává představu o práci této tiskárny.

Její hlavní výhodou byl laciný tisk při přijatelné kvalitě výsledku. Rychlost tisku grafiky (například výstupy z TeXu), vyžadovala značnou dávku trpělivosti, ale jednoduché texty v ASCII se tiskly poměrně rychle. Nebyl problém ani s češtinou, neboť tiskárna podporovala kódování CP852. Navíc bylo i v ASCII možné nastavit tučné či skloněné písmo pomocí řídících příkazů (tzv. escape sekvencí, protože začínaly znakem číslo 27).

Tisknout bylo možné několikerým způsobem. Textové editory samozřejmě měly tisk někde v programové nabídce, ale hlavně u grafického tisku bylo běžné vytvořit výstupní soubor a ten pak zkopírovat na tiskárnu s parametrem /b pro odlišení binárních souboru od běžných textových. Základní nevýhodou všech těchto postupů v DOSu bylo to, že se muselo čekat až tisk doběhne. V textovém editoru patrně bylo možné pokračovat v úpravách textu, ale nebylo možné program ukončit, to by se tisk přerušil. Existoval i systémový příkaz print, který tiskl na pozadí, přičemž práci počítače trochu zpomalil, ale ne výrazně. Problém byl v tom, že tento program neuměl tisknout binární soubory, přesněji řečeno, tisk se spustil a probíhal normálně, ale pokud v datech pro tisk byl nějaký speciální znak, který se používá v textu pro nastavení vzhledu, například horizontální nebo vertikální tabelátor (znaky s čísly 9 a 11), provedla se příslušná akce i pro binární data. No a pokud byl součástí dat znak s číslem 26, který se v textových souborech používal pro označení konce souboru, tak se tisk zastavil.

Zjišťoval jsem, jestli by nešlo tiskový program nějak upravit. Ten, který byl součástí DR-DOSu, byl ale kvůli šetření místa zkomprimovaný. Při spuštění se nejdříve rozbalil do paměti a pak se mu předalo řízení. Sehnal jsem si tedy program print z MS–DOSu a jal se ho zkoumat. Použil jsem k tomu program hiew (zkratka od Hacker’s view), tehdy samozřejmě nějakou DOSovou verzi. Pokoušel jsem se najít v programu kódy uvedených řídících znaků, pak v disassembler modu zjistit, jaké příkazy se s nimi provádějí, a následně je nahradit příkazy, které neprovádějí nic, jelikož jsem doufal, že pokud s těmito znaky neprovedu žádnou jinou akci, pošlou se na tiskárnu. A světe div se, úprava se podařila, takže jsem mohl tisknout všechny soubory a při tom pracovat na něčem jiném.

S počítačem jsem si občas něco přivydělal, ale nebylo to zdaleka tolik, jak jsem si původně myslel. Jeden program, na kterém jsem spolupracoval, byla nějaká evidence pro brněnský magistrát. Bylo to v rámci databázového evidenčního systému a měl jsem na starosti tisk složenek. Tisklo se na speciální perforovaný papír, kde už byly složenky předtištěny. Mým úkolem bylo vytáhnout z databáze potřebné údaje (jméno, adresa, částka atd.) a nasázet je přesně do kolonek na složence. Nejzajímavější bylo převedení částky na slovní vyjádření (bez mezer), které se na složenkách uvádí, tedy například z 1234 udělat jedentisícdvěstětřicetčtyři. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem na převod napsal externí program v C, který se z databázového programu spustil a výsledek se pak přenesl zpět. Ten program mi otiskli i v Bajtu v nějaké soutěži pro programátory, ale žádnou cenu nezískal, i když jsem ho pokládal za užitečný a zajímavý.

       

Komentáře

[Aleš Kapica]

Mat byl pěkný. Ještě ho mám schovaný... Viz Všechno má svůj čas, pasáž „Proč nedůvěřuji zálohování po síti a úložišti, které nemám pod zadkem”

[Aleš Kapica]

Ostatně jako ten DR-DOS o kterém píšeš, aj. Ze SW provozovaného na MS Windows jsem si koupil samostatně jen dvě aplikace Operu a UltraEdit. Ten mi chyběl nejvíc, když jsem přešel na Linux. Dnes místo něj používám Geany.

[Vtipnéř]

Mat byl pěkný. Ještě ho mám schovaný.

Kolega v něm dokonce napsal matematická skripta.

[PetebLazar]

MS DOS dlouho mohl využít jen 640KB konvenční paměti (spíše tedy 1MB), ale v pozdějších verzích na 80286+ zvládl v rámci HMA využít pro sebe i prvních 64KB ležících za prvním MB RAM.

Nemluvě o Expanded memory či Extended memory XMS (využívané například DOS/4G).

[ehmmm]

Tak to jsi asi prvni, o kom slysim, ze si koupil MS-DOS. :) (I kdyz dle textu to byl teda DR-DOS.)

[kvr]

Zpětným pohledem je ta 32-bitová i386 docela vtipná historie. Vznikla v roce 1985, ale dalších 7 let ji nikdo reálně nevyužíval. Až v roce 1992 vznikly win32s a o rok později Windows NT, případně první více rožšířené Windows 95. Prakticky byl jeden z prvních Linux a různé extendery, ale taky minimálně s šestiletým zpožděním...

A tak jsem se i já ještě v roce 1994 učil segmenty, far pointery, atd. Dneska řešíme přechod na 64-bit, ale holt některé jazyky mají pořád na velikost 32-bit int (zdravím Javu).

[PetebLazar]

Není tak docela pravda, že by featury jež přinesla 80386 (například virtual 8086 mode) se využívaly až od roku 1992, například obsluha expanded paměti (EMM386.sys) je tu s námi od verze MS DOS 4.0 (release 1988) a dokonce měla být využita ve Windows 2.0 (release 1987).

[luky]

Muj stryc emigroval do Svycarska, kde pracoval jako programator v bance, a kdyz jsme je po revoluci navstivili, ukazoval mi 386 s BSD. Bylo to poprve, kdy jsem videl opravdovy multitasking, email, telnet a byl jsem tim unesen. Nechapal jsem, proc nekdo pouziva DOS.

[PetebLazar]

Release vetšiny portů BSD UNIX na i386 se datuje okolo 1993, takže asi neodhadneme co to bylo přesně za port.

https://en.m.wikipedia.org/wiki/History_of_Unix#/media/File%3AUnix_history-simple.svg

[luky]

Podle me to bylo 386BSD.

[PetebLazar]

To dává smysl, v bance by asi volili komerční produkt a ostatní tehdejší i386 UNIXy (SCO UNIX, Unixware) vycházely z AT&T větve, na rok 1993 se datuje i port NextStep OS (BSD derivate) na i386, ten myslím používali i v ČSas v devadesátých.

[PetebLazar]

Zeptám se laicky, není ten int(32bit) u Javy záměr (kvůli její multiplatformnosti), aby se program využívající tento typ choval na všech platformách stejně? Kdyby int ctil fyzickou délku slova CPU, mohly by se přeci napsané programy chovat na různých architekturách jinak. Typ long (64bitů) je snad v Javě od samého počátku?

[podlesh]

Samozřejmě že je a 32bit int asi nikoho netrápí (doufám). Narážka asi byla na to, že jako index v poli je používán právě int, takže nelze mít víc než dvě giga prvků v poli. Co je horší, int je používán i v mmap API (délka, offset), takže nejde ani namapovat celé větší soubory do paměti. Tam to Sun vyloženě pohnojil, netuším co je k této volbě vedlo (file IO od samého začátku používá long).

[PetebLazar]

Ttj, koukám že řešení(workarounds) spočívá typicky v opuštění bezpečného přístavu na ostrově Java.

[podlesh]

On to v praxi zas takový problém není, protože jakýkoliv kód pro práci s takto velkými daty prostě nebude jednoduchý. Pokud někdo nacpe bitmapu nebo video do byte[] tak evidentně stejně neví co dělá

sun.misc.Unsafe zní hrozivě, ale ve skutečnosti to zas tak strašné není a používá se překvapivě často (i když větišna programátorů o tom ani neví, protože je to někde v útrobách populární knihovny). V novějších JVM bylo nahrazeno lépe vypadajícím a "oficiálnějším" API.

Problémem je že je to nakonec program jak za krále klacka a nejde to moc vylepšit kvůli absenci metaprogramování.

[kvr]

Díky za upřesnění výše - skutečně jsem narážel na defakto Javovský ssize_t, který je všude jako int ( Collection.size() a hlavně MappedByteBuffer).

Kdysi jsem ten problém řešil a skončilo to dvěma přístupy. První byl zmiňovaný Unsafe a native call na mmap, u kterého ale už asi deset verzí vyhrožují, že jej odstraní (a druhá věc je, že je mmap neportabilní). Druhý přístup byl jednoduchý wrapper, který si paměť namapoval po 1GB blocích a pak transparentně předávat get/put operace do správných podbloků. Neuměl pos/limit, ale to příliš nevadilo - původní ByteBuffer je spíš dělaný na sekvenční zpracování pro IO operace a na mmap byl spíš zneužit.

sun.misc.Unsafe IMHO zcela nahrazen není - VarHandle řeší část operací, ale zrovna na mmap náhrada pokud vím není.

[Dis is onehalf]

Heh tak vtipner si koupil(!!!) DOS. Ja v ty dobe kdyz chtel novou verzi tak jsem zasel na nejaky veletrh PC (tou dobou byval nejaky snad 5-6x do roka), strcil disketu do masiny s novsim DOSem, naformatoval ji na boot a nakopiroval do nej C:/DOS (casem tech disket pochopitelne bylo vic). A pak jeste v jinem stanku stahnout novsi mcafee co umel i 100+ virusu! To byly ale studacke casy a ceny SW byly proste mimo nasi ligu.

[karkar]

Fakt pěkná série, díky... Vzpomínám na můj první job v IT. Jsem v letech kolem 93/94 při studiu "pracoval" u jedné IT firmy v Nuslích a moje první zakázka byl upgrade 286tky na 486SX pro firmu sídlící v Dejvicích. Za tehdejších cca 13 000,-, z čehož jsem dostal provizi ca 1500,- za které jsem si pak pořídil walkman Panasonic s dolby a rádiem

[PetebLazar]

Jak vypadaly HDD před cca 40 lety. Mělo by jít o model MicroScience HH725 (asi 20MB) údajně s rozhraním ST-506, původem z IBM PC-5150.

Uložení na silentblocích, doba předmolexová, ...., s příkonem 12V/0,6A + 5V/0,7A tj. cca 11W by pro 5,25" HDD patrně splnil i dnešní nejpřísnější emisní normy, byť patrně neprošel na RoHS.

[podlesh]

No, v podstatě takový jsem koupil v roce 1993. 20MB souhlasí

[hefo]

Podobný tuším Seagate 40 MB sme mali v rodinnom počítači. Mal nejaké špeciálne automatické parkovanie hlavičiek po strate napájania, takže vždy pri vypínaní počítača vydával zvuky, akoby umieral.

[PetebLazar]

Já si to pamatuji tak, že historicke HDD v PC automatické parkování hlavy neměly, součástí konfigurace bylo i zadání LZ (Landing Zone). U novějších IDE HDD se snad automatické parkování zajistilo mechanicky, když se ztratilo napájení průžina strhla hlavu na LZ nad setrvačností stále dostatečnou rychlostí se otáčejícími plotnami (nedošlo tedy k fyzickému kontaktu hlav s plotmami v oblasti s uloženými daty).

[JiK]

udajne ty hlavicky mely nejaky specialni tvar a generovaly vztlak, takze "letely" nad plotnama...

[PetebLazar]

Plotny HDD údajně rotací strhávají okolní vzduch(helium), které umožní hlavě vznášet se na vzduchovém polštáři (dnes údajně pouhé 3nm od plotny). Okamžitý tlak v místě "dotyku" nedovolí hlavě se plotny dotknout. Vzdálenost je tak asi výsledkem rovnováhy zmíněného tlaku a přítlaku hlavičky. Hlava vůči okolnímu vzduchu ("nad křídlem") stojí, takže nevím zda zrovna termín vztlak je tu na místě. Pokud byl tedy míněn dynamický vztlak.

[Radovan]

https://retrocomputing.stackexchange.com/questions/11545/on-dos-computers-what-would-the-park-command-do

[PetebLazar]

Na příkaz park jsem zcela zapomněl, můj první HDD byl až IDE Seagate 125MB a ten už měl auto-parking.

[vencour]

No jo, Tři psy, Virlab, Dos Navigator a Servant Salamander jsem si koupil. A postupně všechno přestalo mít smysl (ta investice), jelikož buď zastaral "nositel" programu, případně pozbyl smyslu, nebo se program stal volně dostupným. A u SecureCRT cca po roce už licenční klíč neplatil na aktuální verze. Krusader umožňuje mít i dnes barevnou paletu z Dos Navigatora.

[zito]

Přemýšlím jak to bylo v roce 90, kdy jsem nastoupil na FAV ZČU. Kromě EC1027, na který jsme chodili už asi v prváku existovaly učebny s PCčky. Na začátku to asi byla nezasíťovaná XTéčka. Teď si to přesně nevybavím. Tenkrát měla ZČU (minimálně FAV a FEL) výuku rozestrkanou po celé Plzni a mezi přednáškami se stále cestovalo MHD. Učebny s PC byly na různých místech. Každá katedra je měla zařízené jinak. Teprve asi v roce 93 se začala většina ZČU koncentrovat v nově budovaném areálu na Borských polích. Kromě PCéček byla vlastně také možnost chodit na terminály VAX od DECu. Nejobsazenější byly učebny s PCéčky. Byly na to nějaké rezervační systémy. Nevybavuji si také přesně jestli už v roce 90, nebo až 91 se učebny zasíťovaly a většina PC byla bezdiskových a bootovalo se přes bootromky z Novell Netware asi. Tenkrát síťování vlastně znamenalo IPX/SPX. Bylo to kvůli snadnější správě, protože studenti měli tendenci počítače zasvinit a rozmrvit . Samotnému se mi jedou stalo, že jsem něco provedl a PCéčko přestalo bootovat. Šel jsem kajícně za správcem a ten tam hned systém opravil. Asi jsem si dělal bootovací disketu a příkaz sys jsem pustil blbě a máznul jsem bootovací soubory na disku. V předmětu sítě jsme vlastně tenkrát probírali Netbios. TCP/IP přišlo až později. Elektronická pošta byla asi také nějaké propojená do toho Netware. Mám pocit, že se to jmenovalo Pegas mail a šlo tím psát si mezi uživateli sítě Netware. Byly tam také skupiny. Myslím, že jsem byl člen skupiny FAV90, jakožto rok nástupu studia. Dneska už si ani nepamatuji, jak se zaváděl ten ovladač síťovky v DOSu... Jedna věc asi byl ovladač na síťovku a pak muselo být něco na to IPX a nějaký jiný driver na TCP/IP?

A ohledně těch kapacit disků. Pamatuji si jak jsem žasl nad pklite, nebo jak se jmenovalo, ten pakovač z rodiny pkzip/pkunzip, který uměl zkomprimovat exe soubor. Při spuštění se to rozbalilo, a v paměti spustilo. To byla věc. Také potom existoval komprimovač disku, taky si teď hned nemohu vzpomenout jak se to jmenovalo. Disk se pak tvářil transparentně jako normální disk, ale dvakrát větší než fyzický. He, nejmenovalo se to právě nějak double-něco? Double-driver?

[PetebLazar]

Jmenovalo se to Pegasus Mail, na straně Novell Netware to zajišťovali .NLM moduly. Myslím, že na ČVUT to jelo také.

Stacker byl compressor HDD od třetí strany, DriveSpace (dříve jako DoubleSpace) byla reakce MS na něj.

[zito]

Jó, pravda, tak to bylo! Tak takovouhle paměť bych chtěl mít!

[PetebLazar]

Nechtěl, jeden si sice pamatuje takovéhle kraviny, ale důležité informace nikoli. Jsem zvědav jestli si dnešní omladina bude za třicet let bude pamatovat jméno JavaScript frameworku, ve kterém se zrovna tento leden programovalo. Přijde mi že čím novější technologie tím mají jepičejší život.

[Glee]

jestli si dnešní omladina bude za třicet let bude pamatovat jméno

Preeeesne, woe. A kdo rika, ze tohle nedela, ten to dela kazdej den!

[ehmmm]

... pricemz ten DriveSpace se puvodne jmenoval DouleSpace, ale MS ho musel z nejakeho duvodu prejmenovat. Nevim, jestli to byl rozdil mezi MS DOS 6 a 6.2 nebo mezi 6.2 a 6.22.

(A naopak MS mnohem pozdeji primel Ghislera, aby Windows Commander prejmenoval na Total Commander.)

[PetebLazar]

Stac Electronics (výrobce Stackeru) versus Microsoft

́ Soud přiznal Stacu odškodnění 120 mil US$ za ušlý zisk porušením patentu (disková komprese?), na druhou stranu přiznal 13 mil US$ odškodnění pro Microsoft za "zneužití" undocumented funkce MS DOSu Stacem.

Jelikož DoubleSpace byl tím co "porušil zákon", pravděpodobně ho po soudním narovnání přejmenovali na DriveSpace, aby mělo nové řešení "čistý štít".

[ehmmm]

Dekuji za doplneni.

[PetebLazar]

Myslím, že v DOSu byl ovladač samotné síťovky, tehdy typicky 3COM/NE2000, neutrální ODI driver a packet driver, který zajišťoval TCP/IP konektivitu a tehdy nezbytný Novell client IPX/SPX. Všemi těmito TSR (Terminate-and-Stay-Resident) programy to byl docela tlak na paměť, ale většina z toho se dala na i386 s EMM386.SYS poslat pomocí LoadHigh nad 640KB (takže zbývalo klidně i 610KB z 640KB pro klasické DOS úlohy).

[JB]

Příloha:

• bajt93.jpg (808042 bytů)

Díky za připomínku toho prográmku na převedení částky na slovní vyjádření. Pamatuji si, že mě to už tenkrát v časopise dost zaujalo a chtěl jsem to i portovat na Atari ST pomocí BORLAND Turbo C für den Atari. To byly časy . A jelikož mám stále své BAJTy schované a pamatuji si celkem dobře, že to byla programátorská perlička, snadno jsem to teď znova našel. Byl to BAJT květen 1993. Přikládám přílohu. Mimochodem, velké dodatečné díky za existenci časopisu BAJT, který mě hodně ovlivnil. Díky moc ELZET (budiž ti země lehká) a Tom Lindenthal.