Dnes a zítra probíhá vývojářská konference Google I/O 2025. Sledovat lze na YouTube a na síti 𝕏 (#GoogleIO).
V Bostonu probíhá konference Red Hat Summit 2025. Vybrané přednášky lze sledovat na YouTube. Dění lze sledovat na síti 𝕏 (#RHSummit).
Společnost Red Hat oficiálně oznámila vydání Red Hat Enterprise Linuxu 10. Vedle nových vlastností přináší také aktualizaci ovladačů a předběžné ukázky budoucích technologií. Podrobnosti v poznámkách k vydání.
Tuto sobotu 24. května se koná historicky první komunitní den projektu Home Assistant. Zváni jsou všichni příznivci, nadšenci a uživatelé tohoto projektu. Pro účast je potřebná registrace. Odkazy na akce v Praze a v Bratislavě.
Troy Hunt představil Have I Been Pwned 2.0, tj. nový vylepšený web služby, kde si uživatelé mohou zkontrolovat, zda se jejich hesla a osobní údaje neobjevili v únicích dat a případně se nechat na další úniky upozorňovat.
Microsoft představil open source textový editor Edit bežící v terminálu. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT.
V Seattlu a také online probíhá konference Microsoft Build 2025. Microsoft představuje své novinky. Windows Subsystem for Linux je nově open source. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT.
Z příspěvku Turris Sentinel – co přinesl rok 2024 na blogu CZ.NIC: "Za poslední rok (únor 2024 – únor 2025) jsme zachytili 8,3 miliardy incidentů a to z 232 zemí a z jejich závislých území. Tyto útoky přišly od 6,2 milionu útočníků (respektive unikátních adres). SMTP minipot je stále nejlákavější pastí, zhruba 79 % útoků bylo směřováno na tento minipot, 16 % útoků směřovalo na minipot Telnet, 3 % útoků směřovaly na minipot HTTP a 2 % na minipot FTP. Dále jsme zaznamenali 3,2 milionu unikátních hesel a 318 tisíc unikátních loginů, které útočníci zkoušeli."
Byla vydána (Mastodon, 𝕏) nová verze 3.0.4 svobodné aplikace pro úpravu a vytváření rastrové grafiky GIMP (GNU Image Manipulation Program). Přehled novinek v oznámení o vydání a v souboru NEWS na GitLabu. Nový GIMP je již k dispozici také na Flathubu.
Byla vydána nová stabilní verze 7.4 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 136. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu.
Už během magisterského studia se občas objevila nějaká možnost přivýdělku na počítači, většinou se jednalo o něco ve spojitosti s databázemi. V té době byly u nás pro práci s databázemi na PC populární programy řady dBase nebo FoxPro, některé podniky je začaly používat k evidenci výrobků, zákazníků apod., ale nabídky na práci na něčem takovém, které se ke mně přes různé známé dostaly, jsem musel odmítat, protože jsem neměl, kde bych na tom pracoval. PP06 byl nepoužitelný, jelikož databázové programy byly náročné na paměť i místo na disku, nemluvě o rychlosti. A ani času jsem při práci na diplomce a dalších činnostech v posledním magisterského studia roce neměl příliš nazbyt.
Když jsem byl přijat na doktorské studium, začal jsem vážně uvažovat o koupi nového počítače. Moje potřeby na živobytí nebyly nijak velké, měl jsem začít dostávat celkem slušné stipendium, takže otázka nového PC se pomalu začala dostávat ze stádia snů do stádia reálných plánů. Ale bylo jasné, že našetřit si na PC by trvalo dlouho, takže pokud budu chtít počítač dřív, budu si muset na něj půjčit a ze stipendia půjčku splácet. Jenže po návštěvě bankovní pobočky někdy koncem jara jsem rychle vystřízlivěl – jako studentovi mi peníze nikdo nepůjčí, protože jsem neměl čím ručit. Musel bych to zařídit přes rodiče, ale do toho jsem je nechtěl zatahovat, snažil jsem se být přece jen co nejvíc samostatný.
Pak mě ale napadlo jiné řešení: některé firmy nabízely prodej počítačů na leasing. Bylo to sice o něco dražší, než jednorázová koupě, ale to by bylo při půjčce s úroky taky. Výhodou bylo, že nebylo potřeba ničím ručit, při nesplácení by si firma počítač zabavila.
Zjišťoval jsem svoje finanční možnosti, ceny počítačů a jejich vybavení, monitorů, operačního systému a tak podobně. Během léta jsem si něco vydělal na brigádách, protože určitou část bylo potřeba zaplatit předem. A pak jsem navštívil jednu firmu v Uherském Hradišti, která počítače prodávala, a domluvil s nimi leasing. Odhaduji, že to bylo začátkem podzimu ještě před začátkem školního roku, ale v tomto bodě mě paměť nechává na holičkách, klidně to mohlo být už koncem léta, ale i koncem podzimu. V každém případě ale mám koupi nového počítače spojenou se začátkem doktorského studia.
Nakonec jsem zvolil následující konfiguraci: procesor 386SX, což byla levnější varianta procesoru Intel386, která používala šestnáctibitovou sběrnici, běžel na frekvenci 25 MHz. K tomu paměť 2 MB, což v porovnání s tím, jakou paměť mívají počítače v dnešní době, vypadá téměř komicky, jenže 1 MB paměti tehdy stál asi 1 000 korun a o moc víc paměti se stejně nedalo moc smysluplně využít. Proceso 386 sice uměl adresovat 4GB paměti, ale neuměl to operační systém MS–DOS, který zvládal maximálně 640 kB. Už tehdy existovaly programy, které mohly mít problém se spuštěním, jelikož byly náročnější na paměť, zejména třeba když uživatel potřeboval více ovladačů na podporu připojených zařízení. Proto se začaly objevovat různé nástroje na umístění ovladačů a i části operačního systému do části paměti nad 640 kB, aby zůstalo víc pro aplikace. Celkem jsem počítal s tím, že 1 MB bude pro potřeby operačního systému a 1 MB využiji na RAMDisk pro zrychlení práce se soubory. Nakonec jsem taky část paměti využíval jako cache, což zrychlilo spouštění programů, hlavně když jsem je pouštěl několikrát za sebou, třeba při práci s TeXem.
Disk jsem si vybral s kapacitou 80MB, což na tu dobu bylo celkem slušné. Grafickou kartu jsem zvolil nejlevnější SVGA od firmy Trident a čtrnáctipalcový CRT monitor, což byl tehdy standard. Teoreticky zvládala karta (samozřejmě i monitor) v grafickém režimu rozlišení 1024x768 pixelů, ale v tomto rozlišení byl obraz trochu neostrý, takže jsem využíval maximálně 800x600 pixelů. Samozřejmě jsem koupil i klávesnici a myš, zvukovou kartu jsem z finančních důvodů oželel.
Co se týče operačního systému, v prodeji tehdy byl kromě MS–DOSu verze 5.0 také DR–DOS veze 6.0 od firmy Digital Research. Cenově vycházely oba systémy zhruba stejně (kolem 2 000 korun), ale po recenzi, která se krátce předtím objevila v Bajtu, jsem měl naprosto jasno. DR-DOS měl o hodně lepší správu paměti, takže dokázal uvolnit více paměti pro aplikace, součástí systému byla možnost komprimace disku, což sice už předtím nabízely různé programy, ale poprvé to bylo začleněno do operačního systému. Dále systém nabízel možnost ochrany souborů před nechtěným smazáním a naprostou novinkou byl přepínač tasků, který umožňoval přerušit právě běžící program, spustit si jiný a pak se k přerušenému programu vrátit a pokračovat v něm. Z dnešního pohledu, kdy je normální multitasking, tedy že programy běží současně, je až nepochopitelné, jak převratná novinka to na poli operačních systémů rodiny DOS byla. Normální bylo, že člověk pracuje s jedním programem a pokud potřebuje nějaký jiný, musí ten první skončit.
Z UNIXu jsem už byl zvyklý, že můžu pustit program na pozadí a dělat mezitím něco jiného, a konečně se v DOSu objevilo něco, co se tomu alespoň vzdáleně podobalo. Stejnou „vymoženost“ začal posléze nabízet i Microsoft v MS–DOSu ve verzi 6.0, ale přepínání programů bylo možné jen v rámci systémového správce souborů DOS Shell. Nechápal jsem, jak někdo mohl takovou blbost vymyslet. Dokonce jsem někde slyšel názor, že podobné věci dělají u Microsoftu schválně, aby nutili zákazníky kupovat si opravené verze softwaru.
Je pravdou, že v té době už se začal poměrně hodně šířit další produkt od Microsoftu, který vydláždil cestu této firmy k dominanci v oblasti operačních systémů. Byly to Windows 3.0, o nichž se v Bajtu vyjádřili zhruba ve smyslu „je naprosto nepochopitelné, jak mohl software, ve kterém je takové množství chyb, být tak úspěšný“. Microsoft poměrně brzo vydal novou verzi, která kromě různých oprav a vylepšení už nabízela i podporu východoevropských jazyků, tedy i češtiny. Windows taky umožňovaly multitasking, ale většina programů pro PC v té době byla vytvářena pro DOS, takže jsem si Windows nekoupil, připadalo mi to jako zbytečné výdaje.
Existovaly i další systémy umožňující pouštění jednotlivých aplikací v oknech spolu s výhodami, které to nabízelo, např. snadné přenášení dat mezi nimi. Mezi nejznámější patřil asi OS/2 od IBM. Myslím, že to byl skutečně samostatný operační systém, nikoliv jen nadstavba DOSu, jako byly Windows ještě ve verzi 95. Kromě toho, že že OS/2 nabízel kompatibilitu s Windows 3.1, byl lepší v mnoha směrech – podpora aplikací, správa paměti apod. Znal jsem pár lidí, kteří si ho pořídili a velmi si ho pochvalovali. OS/2 používal i již zmíněný programátor Eberhard Mattes, který se zasloužil o použitelnost TeXu v DOSu. Díky němu existovalo v OS/2 skvělé prostředí pro práci s TeXem, například stačilo kliknutí ve výsledku na nějaké místo a editor se zdrojákem vám ono místo zobrazil. Tohle prostředí jsem bohužel znal jen z článků a z obrázků, protože Windows kompatibilní s OS/2 nebyly.
Součástí DR-DOSu byl i dvoupanelový správce souborů, tudíž jsem mohl přestat používat Norton Commander a mít tak trochu lepší pocit, že nepoužívám program, který jsem si nekoupil. Postupně jsem se snažil legalizovat i další software, místo editoru T602 jsem si pořídil editor MAT, už nevím kterou verzi. Zakoupil jsem ho na veletrhu Invex, kde ho brněnská firma Cybex nabízela s příjemnou slevou. Dokonce jsem v nějakém antikvariátu narazil na starší verzi Turbo C za pár stovek.
Když už jsem se zmínil o Invexu, udělám menší odbočku. Tento veletrh se vydělil z velmi známého strojírenského veletrhu, který se konával každým rokem v září. Invex probíhal taky na podzim a v devadesátých letech to byl druhý největší veletrh výpočetní techniky ve střední Evropě. Vstupné pro studenty nebylo moc velké, takže jsme tam chodívali a okukovali nejnovější počítače i software, někdy bylo možné nakopírovat si nějaké volně šiřitelné programy. S Invexem mám spojenu historku, kdy jsem na výstaviště nešel od tramvajové zastávky k hlavní bráně, ale z nějakého důvodu jsem šel z druhé strany. Měla tam být zadní brána, tak jsem doufal, že tam bude možné taky zaplatit vstupné a nebudu muset celý areál obcházet. Proplétal jsem se mezi nějakými budovami a bránu hledal, ale najednou jsem zjistil, že jsem v areálu, aniž po mně kdokoliv chtěl vstupenku. Jakožto student, který šetří každou korunu, jsem se neprojevil jako poctivec a vstupenku už nesháněl. Myslím, že kvůli mně Invex nezkrachoval.
Celkem stál počítač něco kolem čtyřicet čtyř tisíc. Z dnešního pohledu byla tehdejší koupě počítače za více než patnáctinásobek platu hodně velké bláznovství. Navíc i velkou část ušetřených peněz jsem do něj postupně vrážel – časem přibyly 2 MB paměti, matematický koprocesor, který v této verzi procesoru ještě nebyl jeho součástí, posléze jsem si pořídil i tiskárnu. Jednalo se o jehličkovou Epson LQ-100, zdá se, že se ještě pořád hojně používá, jelikož jsou stále v prodeji pásky do tiskárny. Dá se najít i video, která dává představu o práci této tiskárny.
Její hlavní výhodou byl laciný tisk při přijatelné kvalitě výsledku. Rychlost tisku grafiky (například výstupy z TeXu), vyžadovala značnou dávku trpělivosti, ale jednoduché texty v ASCII se tiskly poměrně rychle. Nebyl problém ani s češtinou, neboť tiskárna podporovala kódování CP852. Navíc bylo i v ASCII možné nastavit tučné či skloněné písmo pomocí řídících příkazů (tzv. escape sekvencí, protože začínaly znakem číslo 27).
Tisknout bylo možné několikerým způsobem. Textové editory samozřejmě měly tisk někde v programové nabídce, ale hlavně u grafického tisku bylo běžné vytvořit výstupní soubor a ten pak zkopírovat na tiskárnu s parametrem /b pro odlišení binárních souboru od běžných textových. Základní nevýhodou všech těchto postupů v DOSu bylo to, že se muselo čekat až tisk doběhne. V textovém editoru patrně bylo možné pokračovat v úpravách textu, ale nebylo možné program ukončit, to by se tisk přerušil. Existoval i systémový příkaz print, který tiskl na pozadí, přičemž práci počítače trochu zpomalil, ale ne výrazně. Problém byl v tom, že tento program neuměl tisknout binární soubory, přesněji řečeno, tisk se spustil a probíhal normálně, ale pokud v datech pro tisk byl nějaký speciální znak, který se používá v textu pro nastavení vzhledu, například horizontální nebo vertikální tabelátor (znaky s čísly 9 a 11), provedla se příslušná akce i pro binární data. No a pokud byl součástí dat znak s číslem 26, který se v textových souborech používal pro označení konce souboru, tak se tisk zastavil.
Zjišťoval jsem, jestli by nešlo tiskový program nějak upravit. Ten, který byl součástí DR-DOSu, byl ale kvůli šetření místa zkomprimovaný. Při spuštění se nejdříve rozbalil do paměti a pak se mu předalo řízení. Sehnal jsem si tedy program print z MS–DOSu a jal se ho zkoumat. Použil jsem k tomu program hiew (zkratka od Hacker’s view), tehdy samozřejmě nějakou DOSovou verzi. Pokoušel jsem se najít v programu kódy uvedených řídících znaků, pak v disassembler modu zjistit, jaké příkazy se s nimi provádějí, a následně je nahradit příkazy, které neprovádějí nic, jelikož jsem doufal, že pokud s těmito znaky neprovedu žádnou jinou akci, pošlou se na tiskárnu. A světe div se, úprava se podařila, takže jsem mohl tisknout všechny soubory a při tom pracovat na něčem jiném.
S počítačem jsem si občas něco přivydělal, ale nebylo to zdaleka tolik, jak jsem si původně myslel. Jeden program, na kterém jsem spolupracoval, byla nějaká evidence pro brněnský magistrát. Bylo to v rámci databázového evidenčního systému a měl jsem na starosti tisk složenek. Tisklo se na speciální perforovaný papír, kde už byly složenky předtištěny. Mým úkolem bylo vytáhnout z databáze potřebné údaje (jméno, adresa, částka atd.) a nasázet je přesně do kolonek na složence. Nejzajímavější bylo převedení částky na slovní vyjádření (bez mezer), které se na složenkách uvádí, tedy například z 1234 udělat jedentisícdvěstětřicetčtyři. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem na převod napsal externí program v C, který se z databázového programu spustil a výsledek se pak přenesl zpět. Ten program mi otiskli i v Bajtu v nějaké soutěži pro programátory, ale žádnou cenu nezískal, i když jsem ho pokládal za užitečný a zajímavý.
Tiskni
Sdílej:
Mat byl pěkný. Ještě ho mám schovaný.Kolega v něm dokonce napsal matematická skripta.
byte[]
tak evidentně stejně neví co dělá jestli si dnešní omladina bude za třicet let bude pamatovat jménoPreeeesne, woe. A kdo rika, ze tohle nedela, ten to dela kazdej den!