Cambalache, tj. RAD (rapid application development) nástroj pro GTK 4 a GTK 3, dospěl po pěti letech vývoje do verze 1.0. Instalovat jej lze i z Flathubu.
KiCad (Wikipedie), sada svobodných softwarových nástrojů pro počítačový návrh elektronických zařízení (EDA), byl vydán v nové major verzi 10.0.0 (𝕏). Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Letošní Turingovou cenu (2025 ACM A.M. Turing Award, Nobelova cena informatiky) získali Charles H. Bennett a Gilles Brassard za základní přínosy do oboru kvantové informatiky, které převrátily pojetí bezpečné neprolomitelné komunikace a výpočetní techniky. Jejich protokol BB84 z roku 1984 umožnil fyzikálně zaručený bezpečný přenos šifrovacích klíčů, zatímco jejich práce o kvantové teleportaci položila teoretické základy pro budoucí kvantový internet. Jejich práce spojila fyziku s informatikou a ovlivnila celou generaci vědců.
Firefox 149 dostupný od 24. března přinese bezplatnou vestavěnou VPN s 50 GB přenesených dat měsíčně (s CZ a SK se zatím nepočítá) a zobrazení dvou webových stránek vedle sebe v jednom panelu (split view). Firefox Labs 149 umožní přidat poznámky k panelům (tab notes, videoukázka).
Byla vydána nová stabilní verze 7.9 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 146. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu.
Dle plánu byla vydána Opera GX pro Linux. Ke stažení je .deb i .rpm. V plánu je flatpak. Opera GX je webový prohlížeč zaměřený na hráče počítačových her.
GNUnet (Wikipedie) byl vydán v nové major verzi 0.27.0. Jedná se o framework pro decentralizované peer-to-peer síťování, na kterém je postavena řada aplikací.
Byly publikovány informace (technické detaily) o bezpečnostním problému Snapu. Jedná se o CVE-2026-3888. Neprivilegovaný lokální uživatel může s využitím snap-confine a systemd-tmpfiles získat práva roota.
Nightingale je open-source karaoke aplikace, která z jakékoliv písničky lokálního alba (včetně videí) dokáže oddělit vokály, získat text a vše přehrát se synchronizací na úrovni jednotlivých slov a hodnocením intonace. Pro separaci vokálů využívá UVR Karaoke model s Demucs od Mety, texty písní stahuje z lrclib.net (LRCLIB), případně extrahuje pomocí whisperX, který rovněž využívá k načasování slov. V případě audiosouborů aplikace na
… více »Po půl roce vývoje od vydání verze 49 bylo vydáno GNOME 50 s kódovým názvem Tokyo (Mastodon). Podrobný přehled novinek i s náhledy v poznámkách k vydání a v novinkách pro vývojáře.
Bohužel nemám moc čas se rozkecávat, zkouška z pravděpodobnosti mi drží kudlu na krku, ale stručně bych mohl říct, že je New weird můj oblíbený literární žánr, sleduju ho už od vydání Perdida a jsem jeho vášnivým sběratelem.
Nebo jsem teda spíš byl, posledního 3/4 roku jsem sbírku nerozšířil, nemám už tolik času... Dokonce jsem ještě ani nedočetl Duncanův Pergamen a není to proto, že by mě nebavil. Úchylně avantgardní kniha, přesně dle mého gusta.
Jinak z celé edice musím vyzdvihnout Jizvu. Miévilla, geniálního básníka prózy, zbožňuju už jenom pro jeho práci se slovy ("Ale pak vyšlo slunce, noc pomalu odtekla do kanálů..."), ale to, co vzniklo z košatého stylu Nádraží Perdido po usilovném seškrtávání při tvorě Jizvy s posílením důrazu na dějovou složku, to je něco neuvěřitelného. Prakticky celou dobu při čtení mi padala čelist a China se díky ní definitivně zařadil na špici mého žebříčku, vedle takových (naprosto samozřejmých) skvostů jako jsou Duna nebo Nadace. Jedna z nejkrásnějších knih, jaké jsem vůbec kdy četl (a ten konec!).
China mě taky kdysi dávno docela překvapil Familiárem. Sice je to jenom taková jazyková exhibice s naprosto nulovým dějem, ale stejně jsem ji četl několikrát, parádní věc.
Po Chinovi bych asi hned vyzdvihnul Kirsten a její Vryté město. Ze začátku to vypadalo na něco, co nikterak spektakulárně nepůsobilo, ale to se po čtyřiceti stránkách ukázalo jako autorčin záměr. Ta následující nádherná surrealistická jízda s geniálním využitím středověké alchymistické symboliky, a ty filozofické rozhovory (hlavně mezi knězem a Gwynnem) totiž naprosto nemají obdoby. Plánuju rozhodně ještě přečíst (to ostatně platí o všech knihách z téhle edice), je mi jasné, že mi unikla strašná spousta myšlenek (a to jsem ty filozofické pasáže četl vždycky pozorně dvakrát
).
Hodně zajímavý byl taky Vandermeerův Veniss, neskutečně úchylná kniha, při jejímž čtení mi sice nebylo nevolno jako pravděpodobně některým dalším lidem, ale zažíval jsem opravdu podivné pocity. Když došlo na orgánovou banku, tak už jsem toho člověka fakt podezříval, že je totální magor.
Ale opět je to po jazykové a stylistické stránce hodně zajímavá záležitost.
Stephiny knihy mi přišly celkově takové nejobyčejnější, nejbližší klasické fantasy, hlavně tedy první díl, "Čas jako dar" už byl o dost zajímavější, hlavně díky tomu, že se už trochu detailněji rozepsalao nesmrtelnosti a Bohu. Hlavně ten motiv s Bohem, který opustil svět, mi přišel hodně moc zajímavý.
Hergot, chlape, to jsi nemohl s tímhle zápiskem ještě týden počkat?
Vždycky, když přijde řeč na New weird (což moc často nebývá), tak jsem schopen chrlit neuvěřitelná kvanta textu a myšlenek, věř, že teď jsem se ještě krotil.
Familiár je taky výborný, trochu mne mrazilo, co všechno se dá považovat za pouhý nástroj.
Ono je to úchylné všechno. Orgánová banka ve Venissu (cesta do podzemí je výborná, začátek a konec mi přišly slabší) nebo to detailně popsané anální znásilnění v Nehynoucím městě… no proto to taky tak rád čtu
Steph Swainstonová je takové uklidnění. No i když rhydanský sex nebo pohřební obřad v Kátech, taky nic moc.
Jo a týden jsem počkat nemohl. Týden jsem to měl rozepsané
Nevíš, na čem China momentálně pracuje? Už jsem ho nějaký ten pátek nesledoval. Tuším, že měl v plánu zase pokračovat v Bas-Lagu, to by bylo vynikající. Mým zbožním přáním bylo, aby napsal knihu o Utheru Dúlovi odehrávající se ve Vysokém Kromlechu, ale to se asi bohužel nestane. Ten maník je totiž mou nejoblíbenější postavu z celého Mévillova světa a ty střípky o Kromlechu, které China v Jizvě prostřednictvím vzpomínek a vyprávění nabídl, se mi neskutečně líbily. Hlavně ty o tamní nekromancii a upírech, takovému ekvivalentu zoufalců závislých na heráku (kterým lidé z lítosti nastavují zápěstí, aby si mohli dát doušek krve — WTF? :-O — právě pro tyhle chvíle miluju new weird
).
Lakeovy knihy zrovna nemám, nějak jsem si je podvědomě nechal "na konec", protože mi z recenzí a z názorů, které jsem četl přišlo, jestli to náhodou není úchylné už tak nějak prvoplánově, nebo jak to říct.
V new weird řadím nejvýše právě knihy, které jsou výjimčené buď po jazykové stránce (hlavně proto, že mám rád češtinu -- Milan Žáček je génius), nebo mají zajímavý filozofický obsah a nějakou zvláštní a nedefinovatelnou atmosféru (nejlépe do toho zapadá atmosféra Vrytého města — děj té knihy se převaloval tak líně a pomalu a jako dusný tropický opar nad Městem, to jsem si fakt vychutnával). Ostatně proto u mě vede China a Kirsten. Musím ale Martina Šusta pochválit za výběr všech autorů, snaží se vybírat opravdu zajímavé věci, new weird se opravdu věnuje.
Mám ale trochu obavy, aby se pod štítkem new weird nezačalo prodávat ledasco. Přece jenom je to jedna z nejpopulárnějších edic fantaskní literatury vůbec a pokud se nepletu, tak se prodává opravdu výborně.
Nejsem moc povídkový typ, mám radši pořádné, minimálně šest set stránek tlusté cihly.Jsem na tom úplně stejně
I s láskou k češtině, ale na prvních stránkách Perdida jsem si říkal, že jestli to takhle bude celou knihu, tak to asi nedám. Což mi připomíná, že i prostředí garudů by bylo zatraceně zajímavé pro román.
Kniha o Utheru Dúlovi by byla zatracený mazec, ale nevypadá to (1, 2). Bas-Lag je nádhernej svět, skoro bych řekl rozvernej
Ale China se podle mě nachází v klasické situaci, že se od něj tak moc očekává, že z toho světa napíše další knihu, že se mu do toho ani trochu nechce.
Bohužel nemám moc čas se rozkecávat, zkouška z pravděpodobnosti mi drží kudlu na krku, ale stručně bych mohl říct (...)
ROFL
nevím, pro me platí weird = China, žádný jiný autor mě v tomhle žánru neoslovil.
Tiskni
Sdílej: