Jiří Eischmann se v příspěvku na svém blogu rozepsal o open source AdGuard Home jako domácí ochraně nejen před reklamou. Adguard Home není plnohodnotným DNS resolverem, funguje jako DNS forwarder s možností filtrování. To znamená, že když přijme DNS dotaz, sám na něj neodpoví, ale přepošle ho na vybraný DNS server a odpovědi zpracovává a filtruje dle nastavených pravidel a následně posílá zpět klientům. Dá se tedy používat k blokování reklamy a škodlivých stránek a k rodičovské kontrole na úrovni DNS.
AI Claude Code od Anthropicu lépe rozumí frameworku Nette, tj. open source frameworku pro tvorbu webových aplikací v PHP. David Grudl napsal plugin Nette pro Claude Code.
Byla vydána prosincová aktualizace aneb nová verze 1.108 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a videi v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.108 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Na lasvegaském veletrhu elektroniky CES byl předveden prototyp notebooku chlazeného pomocí plazmových aktuátorů (DBD). Ačkoliv se nejedná o první nápad svého druhu, nepochybně to je první ukázka praktického použití tohoto způsobu chlazení v běžné elektronice. Co činí plazmové chladící akční členy technologickou výzvou je především vysoká produkce jedovatého ozonu, tu se prý podařilo firmě YPlasma zredukovat dielektrickou
… více »Patchouli je open source implementace EMR grafického tabletu (polohovací zařízení). Projekt je hostován na GitLabu.
Český Nejvyšší soud potvrdil, že česká právní úprava plošného uchování dat o elektronické komunikaci porušuje právo Evropské unie. Pravomocným rozsudkem zamítl dovolání ministerstva průmyslu a obchodu. To se teď musí omluvit novináři Českého rozhlasu Janu Cibulkovi za zásah do práv na ochranu soukromí a osobních údajů. Ve sporu jde o povinnost provozovatelů sítí uchovávat údaje, ze kterých lze odvodit, kdo, s kým a odkud komunikoval.
Google bude vydávat zdrojové kódy Androidu pouze dvakrát ročně. Ve 2. a 4. čtvrtletí.
Bezpečnostní specialista Graham Helton z Low Orbit Security si všímá podezřelých anomálií v BGP, zaznamenaných krátce před vstupem ozbrojených sil USA na území Venezuely, které tam během bleskové speciální vojenské operace úspěšně zatkly venezuelského diktátora Madura za narkoterorismus. BGP (Border Gateway Protocol) je 'dynamický směrovací protokol, který umožňuje routerům automaticky reagovat na změny topologie počítačové sítě' a je v bezpečnostních kruzích znám jako 'notoricky nezabezpečený'.
Společnost Valve aktualizovala přehled o hardwarovém a softwarovém vybavení uživatelů služby Steam. Podíl uživatelů Linuxu dosáhl 3,58 %. Nejčastěji používané linuxové distribuce jsou Arch Linux, Linux Mint a Ubuntu. Při výběru jenom Linuxu vede SteamOS Holo s 26,32 %. Procesor AMD používá 67,43 % hráčů na Linuxu.
V Las Vegas probíhá veletrh CES (Consumer Electronics Show, Wikipedie). Firmy představují své novinky. Například LEGO představilo systém LEGO SMART Play: chytré kostky SMART Brick, dlaždičky SMART Tagy a SMART minifigurky. Kostka SMART Brick dokáže rozpoznat přítomnost SMART Tagů a SMART minifigurek, které se nacházejí v její blízkosti. Ty kostku SMART Brick aktivují a určí, co má dělat.
Aktuální vývojová verze jádra je 3.16-rc7 vydaná 27. července. Linus je s tempem změn už spokojenější: Je jasné, že tam *máme* opravdové změny, ale nic z toho nevypadá děsivě. A rc7 je konečně znatelně menší než předchozí rc, takže se to zjevně uklidňuje. Navzdory mým dřívějším obavám možná půjde o poslední rc, uvidíme, jak se to vyvine příští týden.
Stabilní aktualizace: verze 3.15.7, 3.14.14, 3.10.50 a 3.4.100 vyšly 28. července. Aktualizace 3.15.8, 3.14.15, 3.10.51 a 3.4.101 se právě revidují; jejich vydání můžeme čekat 1. srpna nebo později.
A pak zveřejníte zdrojový kód.
A hele, zrovna jste vyšel z domu. Začlenění vašeho kódu je spoooustu kilometrů před vámi a teprve jste vyrazil na cestu, právě teď, ne když jste to začali psát, ne když jste začali dělat právní prověrku, ne když jste to interně počtvrté přepsali. Udělali jste to teprve až teď.
-- Dave Airlie
Ukazuje se, že jsem lehce úplatný. Kód vypadá čistě a jednoduše a nepřítomnost komentářů je osvobozující, akorát by lidi mátly.
Vždycky jsem doporučoval „Najděte si něco, co vám vadí, opravte to a pokračujte dál.“ A jestliže na svém stroji nemůžete najít problém s jádrem, pak se jen málo snažíte.
Běžné používání systému souborů probíhá obvykle následovně: projít seznam souborů v adresáři a na každém zavolat stat() pro získání informací o každém z nich. Příkaz ls -l je typickou ukázkou této zátěže, ale najde se řada dalších příkladů. Tato operace na Linuxu vždy byla pomalejší, než by se vývojářům líbilo, a hledání řešení bylo ještě pomalejší. Abhi Das nedívno navrhl dvojici možných řešení; tentokrát se to možná opravdu vyřeší – tak trochu překvapivě.
Problém s ls -l je dosti jednoduchý: pro každý zkoumaný soubor jsou potřeba dvě systémová volání. Volání getdents() (obvykle přes funkci readdir() v knihovně C) získá název souboru v adresáři; pak se zavolá stat() pro zjištění informací o souboru. Hlavně volání stat() může být náročné, každé volání nutí příslušný systém souborů uskutečnit I/O operaci pro získání požadovaných informací. V některých případech tyto údaje mohou být rozprostřené napříč vícero datovými strukturami na disku, což vyžaduje ještě více I/O, i když volající aplikace neupotřebí všechno to, co stat() vrací. Provádění veškeré této práce je neefektivní; bylo by pěkné moci omezit shromažďované informace na to, co aplikace opravdu potřebuje, a získávat tyto informace po dávkách.
Tento problém není níčím novým; pravdou je, že byl starý už když se v roce 2009 probíral na Workshopu o linuxových úložištích a systémech souborů. Navrhované řešení, které mělo podobu systémového volání xstat(), bylo zasláno v roce 2010, ale daleko se nedostalo. V současnosti se některé systémy souborů pokoušejí provádět optimalizace pro tento druh zátěže, ale v jádře stále chybí obecné řešení. Za posledních několik let ale nebyl mezi vývojáří výraznější zájem o řešení problému.
Za těchto okolností přišel Abhi se dvěma nezávislými řešeními, která předvádějí dva oddělené způsoby, jak problém řešit. Jeho cílem je získat zpětnou vazbu na oba a jakmile se ukáže, který z nich je oblíbenější, pak jej chce dostat do hlavní řady jádra.
První přístup je založený na systémovém volání xstat() od Davida Howellse z roku 2010. Přidává dvě nová systémová volání:
int xstat(int dirfd, const char *filename, unsigned int flags,
unsigned int mask, struct xstat *info);
int fxstat(int fd, unsigned int flags, unsigned int mask, struct xstat *info);
První podoba dohledá soubor podle jména, zatímco druhá vrací informace pro otevřený soubor podle popisovače. Pole flags mění fungování systémového volání; v tomto patchi se příliš nevyužívá. Zajímavější je mask, které jádru sděluje, jaké informace aplikace žádá. Dá se toho docela dost nastavit; mimo jiné XSTAT_MODE (pro práva souboru), XSTAT_UID (pro vlastníka), XSTAT_RDEV (na jakém úložišti soubor je, XSTAT_ATIME (poslední čas přístupu nebo XSTAT_INO (číslo uzlu). Pro získání všech dostupných informací lze použít XSTAT_ALL_STATS. V případě úspěchu bude struktura info naplněna vyžádanými údaji.
Navrch tohoto přidal Abhi další systémové volání:
int xgetdents(unsigned int fd, unsigned int flags, unsigned int mask,
void *buf, unsigned int count);
fd zde představuje popisovač adresáře, který nás zajímá, a flags a mask fungují stejně jako výše (i když mask bylo rozšířeno tak, aby aplikace mohla žádat různé typy rozšířených atributů). Informace jsou vraceny v buf, což je prosté pole bajtů, a count obsahuje délku v bajtech. Volání xgetdents() se pokusí získat informace o více souborech v daném adresáři, než se buf zaplní.
Data vracená v buf jsou poněkud složitá. Struktury nejvyšší úrovně definující tyto informace jsou:
struct xdirent_blob {
unsigned int xb_xattr_count;
char xb_blob[1]; /* contains variable length data like
* NULL-terminated name, xattrs etc */
};
struct linux_xdirent {
unsigned long xd_ino;
char xd_type;
unsigned long xd_off;
struct xstat xd_stat;
unsigned long xd_reclen;
struct xdirent_blob xd_blob;
};
Dokumentace vraceného formátu je poněkud kusá. Ona vlastně žádná není, takže člověk je donucen si vše domyslet ze zdrojového kódu. Vypadá to, že informace o každém souboru budou vraceny ve struktuře linux_xdirent o proměnné délce. Název souboru je první věcí uloženou v xd_blob, následují pak informace o rozšířených atributech, pokud o toto bylo požádáno. Porozumění této struktuře nějakou chvíli potrvá, stejně tak rozebrání v uživatelském prostoru, ale má tu výhodu, že všechny informace mohou být shromážděny a vráceny v jediném systémovém volání.
Alternativní přístup je poněkud jednodušší. Přidává jediné systémové volání:
int dirreadahead(unsigned int fd, loff_t *offset, unsigned int count);
Toto volání se pokusí zahájit čtení informací o souboru pro count souborů v adresáři vyjádřeném popisovačem fd, a to od pozice offset v adresáři. Hodnota offset bude aktualizována podle toho, o kolika souborech byly přečteny informace. Proto je možné použít vícero volání dirreadahead() pro procházení adresáře, zatímco jádro spravuje hodnotu offset.
V tomto případě je nadále nutné volat getdents() a stat() pro zjištění potřebných informací. Mění se to, že systém souborů už snad bude mít potřebné údaje ve vnitřní cache, takže volání by měla být obsloužena rychle. Čtění informací o více souborech umožňuje provádění v dávkách; i když jsou data rozházená po fyzickém médiu, nezbytné I/O operace je možné přeuspořádat pro optimální provedení.
Úvodní zpráva do patche o dvou částech zahrnuje výsledky benchmarků nad systémem souborů GFS2. Oba přístupy si vedly lépe nežli současná jádra při velké zátěži systémovými voláními getdents() a stat(). Možná vás to překvapí, ale dirreadahead() fungovalo mnohem lépe než xgetdents(). Tento výsledek může být důsledkem implementace xgetdents() v GFS2, ale ukazuje to, že i mnohem jednodušší přístup na bázi přednačítání může stát za zvážení.
Myšlenka s přednačítáním vedla hnedle k otázce, jestli by jádro nemohlo provádět toto přednačítání automaticky, jak se děje u obyčejného I/O. Trond Myklebust poznamenal, že klient NFS se snaží detekovat zátěž, kde by tento typ přednačítání mohl být k užitku. Obecně je ale těžké takovou detekci dělat; v jádře není mezi voláními getdents() a stat() jasné spojení. Proto by alespoň prozatím mohl toto uživatelský prostor sdělovat napřímo. Mohlo by se k tomu použít některé ze dvou rozhraní zde popsaných, ale vypadá to, že jednoduchost dirreadahead() svědčí v jeho prospěch, i když nejsou k dispozici lepší benchmarky.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
int xgetdents(unsigned int fd, unsigned int flags, unsigned int mask, void *buf, unsigned int count);
fd opravdu unsigned int?? Popisovač souboru vždy signed ne? Ale co je horší, count je unsigned int? Dopr*ele to zase navrhoval nějakej super programátor, co nezná size_t. Bohužel kernel je takovejhle blbin plnej.
zde se nam formuje druhy BLEK!
výkon je viac ako dostačujúci a prechod na SSD by bol nákladnýToto je tiež dúfam dostačne Enterprise argument
Čo ma tiež odrádza sú diskusie o tom ako oživiť zhebnuté SSD.Tak rotační disky taky umírají. Umírají SSD nějak výrazně častěji?