JuiceFS dospěl do verze 1.0. Jedná se o distribuovaný souborový systém kompatibilní s POSIX, HDFS a S3. Architektura JuiceFS sestává ze 3 částí: JuiceFS Client, Data Storage (S3, Azure Blob, OpenStack Swift, Ceph, MinIO, …) a Metadata Engine (Redis, TiKV, MySQL/MariaDB, PostgreSQL, SQLite, …). Zdrojové kódy JuiceFS jsou k dispozici na GitHubu pod licencí Apache 2.0.
O víkendu probíhá online The Raku Conference 2022, tj. konference věnovaná programovacímu jazyku Raku.
Včera skončila bezpečnostní konference Black Hat USA 2022 (Twitter) a začala bezpečnostní konference DEF CON 30 (Twitter). V rámci Black Hat byly vyhlášeny výsledky letošní Pwnie Awards (Twitter). Pwnie Awards oceňují to nejlepší, ale i to nejhorší z IT bezpečnosti (bezpečnostní Oscar a Malina v jednom).
Vývojáři PostgreSQL oznámili vydání verzí 14.5, 13.8, 12.12, 11.17, 10.22 a 15 Beta 3. Opraveno je více než 40 chyb a také zranitelnost CVE-2022-2625. Upstream podpora verze 10 končí 10. listopadu letošního roku.
Byla vydána verze 1.63.0 programovacího jazyka Rust (Wikipedie). Podrobnosti v poznámkách k vydání. Vyzkoušet Rust lze například na stránce Rust by Example.
Bylo vydáno Ubuntu 22.04.1 LTS, tj. první opravné vydání Ubuntu 22.04 LTS s kódovým názvem Jammy Jellyfish.
Microsoft Fluent Emoji jsou nově k dispozici na GitHubu pod licencí MIT. Více v článku na Medium.
O víkendu proběhla v Kolíně nad Rýnem demopárty Evoke 2022. Publikována byla prezentovaná dema. Upozornit lze na Area 5150 (YouTube) běžící na IBM PC s procesorem Intel 8088 běžícím na 4,77 MHz a CGA.
smenu, nástroj pro příkazový řádek pro generování možností a potvrzení výběru, dospěl do verze 1.0.0.
Byla potvrzena zranitelnost CVE-2021-46778 aneb SQUIP (Scheduler Queue Usage via Interference Probing) v procesorech AMD s mikroarchitekturou Zen 1, Zen 2 a Zen 3. Detaily v publikovaném paperu.
Tento seriál je určen začátečníkům, kteří neví, co je to překlad, případně neví jak na něj. Některé popisy jsou proto značně zjednodušeny.
V GNU/Linuxu, stejně jako v dalších unixových systémech, se velmi často používají překladače z rodiny gcc, kterými se také budeme v našem seriálku zabývat.
Překladač provádí přeměnu zdrojového kódu čitelného člověkem na binární kód, který je čitelný pro procesor. Ovšem čitelný pro konkrétní procesor. To, co umí i386, neumí Alpha a podobně.
Nutnost kompilace vznikla postupným vývojem. V dřevních dobách programování psali programátoři svá díla přimo ve strojovém kódu. Neměli jinou možnost, pokud chtěli, aby procesor věděl, co má dělat. Strojový kód je však pro větší projekty nevyhovující kvůli tomu, že zvládá pouze atomární kroky a složitější funkce je třeba velmi rozvlekle rozepisovat. Proto vznikly takzvané vyšší jazyky, které mají proti strojovému kódu řadu výhod:
Toto jsou některé důvody, které programátory vedou k použití vyšších jazyků. V těch napíší své programy a pustí je do světa. Protože se pohybujeme ve světě svobodného software, máme ke všem aplikacím zdrojový kód. Ten nám umožňuje programy zkoumat, opravovat a měnit. Abychom je poté mohli na svých počítačích spustit, musíme provést zmíněnou kompilaci.
Samostatnou kapitolou je pak optimalizace programu. Ta nám umožní během překladu zohlednit charakteristiky jednotlivých procesorů, a tím zrychlit následné provádění strojového kódu. Příklad: procesory novějších generací obsahují instrukce, které umožňují provádět rychleji některé matematické funkce. Pokud je tedy v binárním programu kompilátor použije, zvýší se jeho efektivita. Nevýhodou pak je, že takto přeložený program nám nepoběží na procesoru nižší generace. Programátora ovšem výsledná podoba nezajímá, tu určuje až překlad (respektive parametry předané překladači).
Tvůrci distribucí tyto překlady obvykle provedou za nás a my už získáme hotový binární (zkompilovaný) balíček, který jen rozbalíme na svůj disk pomocí instalačního procesu a můžeme začít program používat. Může však nastat několik situaci, které nám tento běžný postup znemožní:
Poslední možnost si popíšeme podrobněji, protože se nás pravděpodobně budou týkat nejčastěji. V moderním operačním systému provádí většina programů velmi podobné operace. Aby se každý programátor nemusel zabývat implementací obecných funkcí, existují takzvané knihovny. Tyto knihovny obsahují nejčastěji používané kódy, které může libovolný program použít. Jednoduše zavolá funkci v knihovně a ta nějak samostatně proběhne. Programátora tedy implementace vůbec nezajímá, stačí mu, že ví jak funkci zavolat.
Knihovny se do systému instalují samostatně (obvykle bývají v samostatných balíčcích) a bez nich pochopitelně programy fungovat nemohou. Bez nich by prostě kus kódu chybělo a program by nemohl některé funkce vůbec provádět. Správné knihovny ve správných verzích jsou tedy bezpodmínečnou nutností. Tady narážíme na zakopaného psa.
Nevýhoda knihoven se projeví ve chvíli, kdy se například snažíte do starší distribuce nainstalovat novější balíček. Tento balíček byl samozřejmě přeložen v novější verzi distribuce, která obsahuje také novější verze knihoven než ta vaše. Říkáme, že je program přeložen proti novější knihovně. Jelikož se jedná o binární balíček, je již pevně sestaven a očekává, že bude mít k dispozici knihovnu, proti které byl přeložen.
A nastává klasický problém závislostí, o kterém jste již jistě slyšeli. I kdyby se vám povedlo balíček nainstalovat, program nepoběží, protože nebude schopen s novou knihovnou komunikovat.
Chceme-li zjistit, které knihovny program potřebuje, můžeme použít
příkaz ldd:
#ldd /bin/sh
|
V tomto případě je vše v pořádku a my vidíme, že žádná knihovna nechybí (v opačném případě bychom dostali místo cesty jen text "not found").
Jak z toho ven? Možností je několik:
To ovšem nemusí být řešení - nová knihovna může být závislá na dalších knihovnách a ty pak na dalších a dalších a problém může přerůst až ve změnu půlky systému.
Toto je samozřejmě ideální řešení, protože překlad už někdo udělal přede mnou. Ne vždy je to však možné.
Kompilaci vlastními silami si podrobně vysvětlíme a předvedeme na příkladu. Není to nic těžkého, protože člověk je tvor líný a vynašel si k tomuto účelu řadu automatických udělátek.
Ale o tom až příště.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
14.10.2004 10:21
Jiří Svoboda | skóre: 37
| blog: cat /dev/mind
| Prostějov
ldd /usr/bin/mplayernebo
ldd `which mplayer`
ldd /bin/lsPokud jste začátečník, použijte např. zdrojový RPM, který má v hlavičce BuildRequires, kde je vše potřebné vyjmenováno. Jinak sledujte výpis configure a kompilace, zanalyzujte protokol (config.log, výpis na konzoli), zjistěte, jaký soubor vám chybí, a pak hledejte ve správci balíků v YaSTu balíček, který potřebný soubor obsahuje.
)
A jelikož na notebooku mám problém s framebufferem, tak ani textové terminály nejdou. Mno nemám se pouštět do takových šíleností, když tomu nerozumím.
Co ale považuju za podstatnější chybu, je že při instalování z dávek není možné udržovat pořádek na počítači. Z dlouhodobého hlediska je to neudržitelné. Když mám nainstalováno všechno přes balíčky, tak vím CO tam mám, KDE to mám a v JAKÉ to mám verzi. Když budu kompilovat páté přes deváté tak jak to zrovna "potřebuju" a samozřejmě smažu všechny zdrojáky, abych ušetřil místo na disku. Pak za půl roku nebudu vědět s jakými parametry jsem který program zconfiguroval, tudíž nebudu vědět, jak to odinstalovat. A pak už stačí zadat blbě parametry za configure a mám po žížalkách. Už se to nekorektně odinstaluje a na disku zbydou nějaké relikty V tom vidím problém kompilování z kódu. Prostě na produkční stroji (a tím myslím i svůj NB, na kterém pracuju) se za čas vymstí nutnou reinstalací celého systému.
.
(Doufám, že se to nebude kvalifikovat hanobení státního symbolu...)
15.10.2004 13:08
Jiří Svoboda | skóre: 37
| blog: cat /dev/mind
| Prostějov
Pán zřejmě nepochopil, že je dnes pátek a že to byl pokus o vtip...
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
15.6.2005 15:10
15.10.2004 09:35
15.10.2004 10:35
2.3.2006 18:11