Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Byl vydán Mozilla Firefox 138.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 138 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Šestnáctý ročník ne-konference jOpenSpace se koná 3. – 5. října 2025 v Hotelu Antoň v Telči. Pro účast je potřeba vyplnit registrační formulář. Ne-konference neznamená, že se organizátorům nechce připravovat program, ale naopak dává prostor všem pozvaným, aby si program sami složili z toho nejzajímavějšího, čím se v poslední době zabývají nebo co je oslovilo. Obsah, který vytvářejí všichni účastníci, se skládá z desetiminutových
… více »Richard Stallman přednáší ve středu 7. května od 16:30 na Technické univerzitě v Liberci o vlivu technologií na svobodu. Přednáška je určená jak odborné tak laické veřejnosti.
Jean-Baptiste Mardelle se v příspěvku na blogu rozepsal o novinkám v nejnovější verzi 25.04.0 editoru videa Kdenlive (Wikipedie). Ke stažení také na Flathubu.
TmuxAI (GitHub) je AI asistent pro práci v terminálu. Vyžaduje účet na OpenRouter.
Byla vydána nová verze R14.1.4 desktopového prostředí Trinity Desktop Environment (TDE, fork KDE 3.5, Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy v poznámkách k vydání. Podrobný přehled v Changelogu.
Bylo vydáno OpenBSD 7.7. Opět bez písničky.
V Tiraně proběhl letošní Linux App Summit (LAS) (Mastodon). Zatím nesestříhané videozáznamy přednášek jsou k dispozici na YouTube.
V minulém díle našeho miniseriáliu jsme si představili kompilaci teoreticky. Řekli jsme si, o co se vlastně jedná, k čemu je to dobré a dnes si řekneme, jak na to.
Už jsem vysvětlil, že se jedná o plně automatickou činnost řízenou jistými utilitami, které jistě najdete i ve své distribuci. Jde především o:
gcc je překladač, o kterém jsme mluvili v minulém díle. Provádí samotnou kompilaci, optimalizaci a všechny ostatní důležité operace.
Make je velmi důležitou utilitou, která řídí celou kompilaci. Vznikla z
potřeby jednoduše zpracovat i velmi rozsáhlé projekty, jejichž ruční
kompilace by byla velmi náročná. U větších projektů je potřeba zkompilovat
velké množství dílčích souborů, provádět různé úpravy a podobně. Make toto
vše dělá automaticky podle souboru nazvaného makefile
.
Tento soubor se musí nacházet v adresáři s kompilovaným projektem. Obvykle se vytváří až na místě dle konkrétního systému.
Další důležitou součástí nutnou pro kompilaci jsou takzvané vývojářské
knihovny. Ty obsahují hlavičkové soubory nutné pro linkování s konkrétní
knihovnou. Od běžné knihovny se obvykle liší přívlastkem dev
nebo devel
, který je součástí názvu. Knihovna a vývojařská
knihovna se tedy mohou jmenovat například:
xlibs-4.1.0
|
Pro běh programu je potřeba mít nainstalovanou jen uživatelskou část, kdežto pro překlad potřebujeme i vývojovou část. Ta ale obvykle není příliš velká, takže se o místo na disku bát nemusíte a není třeba ji po kompilaci odinstalovávat.
Pokud na některou vývojařskou knihovnu zapomenete, překlad neproběhne a poměrně srozumitelně se dozvíme, co je potřeba udělat, abychom chybu napravili.
Nyní se už dostáváme k samotnému překladu. Před samotným začátkem si neodpustím malou připomínku: Překlad jako takový nemusíte provádět jako root a také to nedoporučuji!
Prvním krokem je samozřejmě stažení souboru obsahujícího samotné kódy překládaného programu. Ten obvykle najdete na domovské stránce konkrétního projektu. Nemůžete-li program najít, obraťte se na Google případně rovnou na Freshmeat.
Stažený soubor (obvykle sbalený tarem a komprimovaný gzipem) rozbalíme pomocí příkazu
tar -xzf nas_zdrojak.tgz
|
Dalším a často opomíjeným krokem je přečtení dokumentace. Obvykle se v nejvyšším adresáři s kódy nachází soubor INSTALL nebo README. Přečtěte si jej! Obsahuje postup kompilace, která se může od námi probíraného mírně lišit. Obvykle také obsahuje seznam knihoven potřebných ke kompilaci a běhu programu.
Většina kompilací probíhá velmi podobně. Nejprve je potřeba vygenerovat pracovní soubor pro make. Jeho generování probíhá až na cílovém stroji právě proto, aby bylo možno překlad uskutečnit na různých distribucích, platformách a dokonce systémech.
K samotnému vygenerování slouží obvykle skript configure
.
Ten se nachází v kořenovém adresáři kódů a často pomocí něj můžeme ovlivnit
samotnou kompilaci. Volitelně totiž přijímá kompilační parametry, které
mění výslednou podobu makefile a tím i konečného programu. Napíšeme
tedy
cd nas_zdrojak
|
a dozvíme se, co a jak, případně jaké parametry můžeme použít. Dejme
tomu, že chceme, aby program uměl běhat pod X serverem (a tedy v grafice) a
vybrali jsme si parametr --enable-gui
. Můžeme tedy zadat
./configure --enable-gui
|
a skript se spustí. Obvykle je psán v co nejuniverzálnějším jazyce a postupně si ohmatá celý váš systém a pokud najde vše potřebné, vygeneruje zmíněný soubor makefile.
Během práce uvidíte výpis podobný tomuto (zkráceno):
checking for gcc... gcc
|
Pokud se configure u něčeho zastaví a nedoběhne do konce, musíme problém napravit (obvykle chybí některá knihovna nebo utilita).
Jestliže vše proběhlo, můžeme spustit samotnou kompilaci. Make dokáže také přijímat parametry a jedním z nich je název akce, kterou má dle makefile provádět. Pokud neuvedeme parametr, začne defaultní akce, jenž obvykle znamená kompilaci:
make
|
Opět uvidíme řadu kompilačních výstupů a musíme si počkat. Jak dlouho bude překlad trvat závisí především na velikosti projektu, který zpracováváme, a výkonu našeho procesoru.
Když překlad neskončí hlášením pana Errora, máte vyhráno a právě se vám podařilo přeložit první program. Výsledky kompilace jsou ale ještě stále uloženy v adresáři se zdrojovými kódy. Nyní je musíme dostat do systému.
Makefile kromě kompilačního postupu obsahuje také kód pro instalaci programu. Takže stačí ze sebe udělat roota (tentorát už bezpodmínečně) a spustit instalaci:
su
|
Toto je sice nejjednodušší postup, ale má několik nevýhod. Pokud totiž používáme balíčkovací distribuci (což je dnes skoro každá), nebude při tomto postupu balíčkovací systém o nové aplikaci vůbec vědět. To může mít za následek problém se závislostmi (program v systému doopravdy je, ale podle databáze ne). Navíc se připravíme o možnost komfortní odinstalace a v systému nám tak začne postupem času vznikat nepořádek. Řešením je vytvořit před instalací balíček a ten následně nainstalovat.
Opět to nebude nic těžkého a postačí nám k tomu utilita checkinstall, která dokáže
sledovat činnost make install
, rekonstruovat všechny kroky,
posbírat soubory a sestavit balíček.
Místo posledního příkazu tedy použijeme
su
|
Program se po krátké přípravě zeptá, pro jakou distribuci má balíček vytvořit (Slackware, RPM nebo Debian), vyžádá si popis programu a po kontrole údajů se již balíček vytvoří a nainstaluje.
Hotovo. Tímto jste zkompilovali a nainstalovali svůj první program.
"Zavuete očíčka pane Čupeuo, tááák. A teď otevuete ... že to nebolelo?" (J. Werich: Až opadá listí z dubu)
Příště se podíváme na nějaké vychytávky a ukážeme si, jak kompilaci vylepšit.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
Před samotným začátkem si neodpustím malou připomínku: Překlad jako takový nemusíte provádět jako root a také to nedoporučuji!Já si také neodpustím malou připomínku: když už je napsáno, že se něco má/nemá udělat, mělo by také hned následovat vysvětlení proč, jinak je informace neúplná a téměř nicneříkající.
make install
, coz dela prirozene jako root, je to mnohem vetsi riziko nez kompilace. Leda ze by nekdo totalne po*** Makefile... /bin
atd. maji vlastnika a skupinu root.bin
apod. Pokud program zkompilujete jako normalni user, musite ty skupiny a vlastnika zmenit.
make
tak z make install
musite kleknout..../configure &&
make
, ale občas i vim
soubor/ve/kterem/to/buhvi/proc/hlasi/chybu.c
a vim
co/zas/za/chybu/je/v/tom/Makefile
nebo vim
ktery/prase/psalo/ten/configure.in
, a tolik věcí dělat pod rootem už
opravdu není dobrý nápad (nehledě na to, že chci používat to nastavení
programů, na které jsem zvyklý a které mám v $HOME)
Huráá konečně jsen našel co jsem potřeboval.
A je to napsané celkem blbovzorně.
Děkuju
Další zajímavé postupy, díky Tomovi: odkaz do diskuse.
/usr/bin/ld: crt1.o: No such file: No such file or directoryKompilátor nenašel soubor
crt1.o
, který se na většině 32bitových systémů nachází v adresáři /usr/lib
a např. v openSUSE je součásti balíku glibc-devel
. Jak je to ve vaší distribuci, netuším, ani nevím, která to je, neboť se hlásí jen jako i686-pc-linux-gnulibc1
(nicméně argumentem configure bylo i486-linux-gnu
).