Podpora Windows 10 končí 14. října 2025. Připravovaná kampaň Konec desítek (End of 10) může uživatelům pomoci s přechodem na Linux.
Již tuto středu proběhne 50. Virtuální Bastlírna, tedy dle římského číslování L. Bude L značit velikost, tedy více diskutujících než obvykle, či délku, neboť díky svátku lze diskutovat dlouho do noci? Bude i příští Virtuální Bastlírna virtuální nebo reálná? Nejen to se dozvíte, když dorazíte na diskuzní večer o elektronice, softwaru, ale technice obecně, který si můžete představit jako virtuální posezení u piva spojené s učenou
… více »Český statistický úřad rozšiřuje Statistický geoportál o Datový portál GIS s otevřenými geografickými daty. Ten umožňuje stahování datových sad podle potřeb uživatelů i jejich prohlížení v mapě a přináší nové možnosti v oblasti analýzy a využití statistických dat.
Kevin Lin zkouší využívat chytré brýle Mentra při hraní na piano. Vytváří aplikaci AugmentedChords, pomocí které si do brýlí posílá notový zápis (YouTube). Uvnitř brýlí běží AugmentOS (GitHub), tj. open source operační systém pro chytré brýle.
Jarní konference EurOpen.cz 2025 proběhne 26. až 28. května v Brandýse nad Labem. Věnována je programovacím jazykům, vývoji softwaru a programovacím technikám.
Na čem aktuálně pracují vývojáři GNOME a KDE Plasma? Pravidelný přehled novinek v Týden v GNOME a Týden v KDE Plasma.
Před 25 lety zaplavil celý svět virus ILOVEYOU. Virus se šířil e-mailem, jenž nesl přílohu s názvem I Love You. Příjemci, zvědavému, kdo se do něj zamiloval, pak program spuštěný otevřením přílohy načetl z adresáře e-mailové adresy a na ně pak „milostný vzkaz“ poslal dál. Škody vznikaly jak zahlcením e-mailových serverů, tak i druhou činností viru, kterou bylo přemazání souborů uložených v napadeném počítači.
Byla vydána nová major verze 5.0.0 svobodného multiplatformního nástroje BleachBit (GitHub, Wikipedie) určeného především k efektivnímu čištění disku od nepotřebných souborů.
Na čem pracují vývojáři webového prohlížeče Ladybird (GitHub)? Byl publikován přehled vývoje za duben (YouTube).
Německá značka Roccat na trhu není úplný nováček a její výrobky celkem běžně najdeme v nabídce českých obchodů s počítači. V kombinaci s nabitými parametry modelu Tyon ovšem vyskakuje docela tučná cenovka 2500 až 3200 Kč, která na jednu stranu nevybočuje, na stranu druhou jako útrata je poněkud na pováženou. Na trhu jsou dvě verze – tmavá a černobílá – které se liší pouze barvou pogumované části povrchu.
Myš se dodává v obvyklém „luxusním“ balení, které rozhodně není environmentálně přívětivé: lesklý barevný papír a uvnitř další, plastová krabice s výliskem pro vyzkoušení tvaru šasi a dostatkem prostoru pro uložení kabelu, takže se aspoň dá použít k opětovnému uložení myši. Příslušenství až na jednoduchou příručku žádné; snad ani není potřeba.
Roccat Tyon je velká myš. Z oficiálních specifikací vyčteme míry cca 80×126×45 mm. To jsou rozměry srovnatelné s klasickou Microsoft IntelliMouse Explorer 3.0 (dále IME) nebo nejvyššími kancelářskými modely Logitech MX. Papírová čísla ale neříkají všechno, záleží totiž na tom, jak je myš zkosená a kde je nejvyšší a užší/širší. Tyon je podle rozložení tlačítek jednoznačně určen pro úchop v pravé ruce, k vertikální myši má však daleko: náklon ruky je menší než 30°. V zadní části je vyboulený do stran, čímž poskytuje podporu pro malík (popř. prsteník) na pravé straně a palec na straně levé. Především oproti IME ale nemá blíže zadní části výrazný hrb na výšku, tudíž neposkytuje větší oporu pro dlaň, a oproti „ergonomickým“ myším Logitech chybí výrazněji tvarovaná opora pro palec. Zřejmě se počítá s aktivním úchopem prsty a opřením jen přední části dlaně (claw grip); úchop dlaní (palm grip) je pohodlný pouze v případě malé ruky (určitě pod 18cm délku) a naopak na úchop pouze prsty je myš moc vysoká a vzadu široká. Nicméně, pokud na myši nemáte ruku pořád, problém by to být neměl.
Je to také těžká myš. 128 gramů by nebylo překvapením u bezdrátové myši, jenže on tyon bezdrátový není. To se nehodí pro používání s nízkou citlivostí a častým zvedáním, jak je to běžné u hráčů FPS jako Counter Strike – což však v tomto případě není cílový způsob užití.
Materiál těla myši je plast. Prostřední pruh (tmavě šedý nebo bílý) je pogumovaný stejně jako u ostatních myší Roccat. Mám zkušenost, že tato úprava patří mezi odolnější vůči potu. Povrch je matný, ale spíše hladší. Stejně tak jsou poměrně hladké i černé boky, přestože mají hrubší texturu. To dále komplikuje zvedání myši, kdyby na to mělo přijít.
Častým terčem kritiky herních myší je branding, totiž oplácání různými futuristickými logy atp. Roccat Tyon mi v tomto směru přijde spíš lepší. Kromě samolepky na spodní straně (kam se člověk při používání nedívá) jsou na celé myši toliko dva drobné nápisy – „Tyon“ v rohu ze strany a „Roccat“ shora mezi tlačítky – a logo (hlava velké zubaté kočky) v zadní části. Nic z toho není podsvícené, ani není při aktivním používání vidět.
Když padla zmínka o podsvícení, po obvodu základny myši a na kolečku je tenký pruh průhledného plastu, kterým může prosvítat světlo z RGB diod uvnitř. Z toho je rušivé pouze podsvícení kolečka, které vypínám, zatímco proužek po obvodu naopak oceňuji v potemnělém prostředí, protože usnadňuje nalezení myši periferním viděním.
Kluzné plochy jsou velké, zabírají celou šířku myši, a jako obvykle z teflonu. Při používání nic nedře o podložku, ani opletený USB kabel, který není příliš tlustý či tuhý.
Zpracování je, aspoň zvenčí, výborné. Plasty dobře lícují a při běžném používání se rozhodně neprohýbají, ani nevržou.
Roccat Tyon je myš s mnoha tlačítky. Samozřejmě nechybí obligátní dvojice primárních tlačítek, „klikací“ kolečko a obvyklý pár tlačítek ovládaných palcem. Co je navíc, to jsou dva páry tlačítek shora po stranách, naklápěcí „ploutev“ za kolečkem (namísto naklápěcího kolečka) a především jedno tlačítko pod palcem a analogová páčka rovněž ovládaná palcem. Pro všechna tlačítka platí, že síla nutná k aktivaci je spíše průměrná a zvuk klikání je mírně utlumený tlustým plastem.
Primární tlačítka jsou součástí pogumované části těla myši, ta slouží jako páka. Vpředu tělo nepřesahují – ale tam prsty dosáhne málokdo – a nejdále vzadu je stisk je možný mezi „ploutví“ a kolečkem, ovšem za cenu zvýšené tuhosti. Tělo nikde není prohnuté za účelem usazení prstů, což nemusí nutně být na škodu. Použité spínače jsou Omron D2FC-F-7N, tedy obvyklého formátu, a měly by teoreticky vydržet aspoň 20 mil. cyklů.
Kolečko patří, troufám si tvrdit, mezi nejlepší na trhu. Je široké, pogumované, velmi dobře stabilizované a poskytuje zřetelnou odezvu mezi kroky, přitom ale točení není příliš hlučné. Použitý kodér pochází od Alps Electric. Dobrou zprávou je, že klikání kolečkem je konzistentní s ostatními tlačítky. Použitý spínač je však bohužel levnější od TTC, ale aspoň ho v případě problémů jde snadno vyměnit za jiný běžný spínač (např. od Omronu).
Zbývající tlačítka rovněž používají spínače TTC, což je na jednu stranu škoda, na druhou stranu můžeme být rádi, že jde o normální spínače (resp. u bočních tlačítek jejich nižší verzi) a nikoliv prakticky nevyměnitelná membránová tlačítka. Na povrch vyvedený plast je ze strany, která přichází do kontaktu s prsty, hrubší. Pokud jde o umístění, prvky ovládané palcem jsou snadno dosažitelné. Při obvyklém úchopu stačí palec mírně převalit nahoru a obě podlouhlá tlačítka – obvykle nastavená na akce zpět/vpřed v historii – jsou přímo pod bříškem prstu; naopak mírné posunutí dolů vede na taktéž podlouhlé tlačítko vhodné k použití jako modifikátor.
Analogová páčka je přímo nad styčnou hranou dvojice postranních tlačítek. Naklápí se zcela plynule, jen možná vyžaduje o fous větší sílu, než by bylo ideální. Používám ji pro rychlé přesuny v dokumentech, k čemuž se hodí více než kolečko, protože ji stačí naklopit a držet. Pro jemnější posouvání by se ale hodila nějaká propracovanější forma akcelerace.
Oproti tomu další tlačítka na horní straně považuji spíše za nadbytečná. Ta po stranách můžete stisknout omylem, máte-li tlustší prsty, jinak ke stisknutí vyžadují nepřirozený pohyb prstu do strany. Naklápěcí „hřbetní ploutev“ je na tom ještě hůř, protože vyžaduje pohyb prstu do strany hned u dlaně. Prakticky tak shledávám, že první musím zcela přesunout ukazovák a v podstatě přestat myš používat. K mému překvapení většinou aspoň nepřekáží.
Použitý senzor je Avago A9800, tzn. „laserový“, jak je to ostatně běžné v segmentu nejdražších „herních“ myší. Nejspíše to souvisí s marketingově atraktivním vysokým rozlišením 8200 cpi, ačkoliv pro praktické využití je zbytečné. Moderní optický senzor jako PWM 3310 či 3366 by nabídl konzistentnější snímání, atraktivní především pro hráče FPS, leč pro ty je tyon beztak příliš těžký a neohrabaný. Každopádně vyšší rozlišení senzorů „herních“ myších, které se bez větších problémů pohybuje i kolem 4000 cpi, je s nástupem 4k a 5k monitorů přeci jen výhodou oproti myším „kancelářským“, které běžně končí na cca 1600 cpi. Podívejme se tedy především na to, zda senzor Roccatu Tyon netrpí nějakou zásadní implementační vadou…
Snímání jsem testoval na řadě povrchů zahrnující látkové, plastové i skleněné „herní“ podložky, papír, koženkovou vazbu nebo různě ošetřené dřevěné stoly. Jediný povrch, na němž jsem tvrdě narazil, byly velmi hladké, mírně se třpytící vícevrstvé podložky jako Mionix Propus 380 či Roccat Sota, kde se pohyb kurzoru výrazně zasekával.
Další problém nastal při zvednutí myši: Roccat Tyon snímá poměrně vysoko (lift-off distance (LOD) až cca 4 mm) a kolem horní hranice se kurzor začne chaoticky pohybovat po nejbližším okolí, a to až do opětovného položení myši. Nejde však o zásadní překážku – při hmotnosti 128 g zvedání beztak není kýženou aktivitou.
Teoreticky by senzor mělo jít kalibrovat na konkrétní povrch pomocí TCU/DCU (tracking/distance control unit) v ovladačích, avšak ani u jednoho jsem nepozoroval výrazné zlepšení, přestože jsem firmware aktualizoval na nejnovější (verze 1.31). Navíc při nastavení LOD na nízkou senzor prostě přestal použitelně snímat.
S čím TCU skutečně mírně pomáhá, je roztřesení kurzoru (jitter). To se při běžných rozlišeních (400-2000 cpi) nevyskytuje, ale kolem 3000 cpi se projevovat začíná – s TCU jen zanedbatelně – a nad 4000 cpi obtěžuje tak jako tak.
Jinak ke snímání nemám výhrad. Odchylka závislá na rychlosti (lidově akcelerace) je rozhodně pod 5 %, jedna z nejmenších, co jsem u různých implementací A9800 viděl. Dalším plusem je zanedbatelná predikce. Senzor také zvládá celkem rozumné rychlosti: při 400 cpi je maximem zhruba 2,5 m/s na látkové až 3,5 m/s na plastové podložce, při 8200 cpi stále aspoň 2,1 m/s. Při tom všem jsem používal nejvyšší dosažitelný polling rate 1 kHz, reálně kolem 980 Hz.
Roccat samotný – jako většina dodavatelů „herních“ periferií – poskytuje pouze proprietární ovladače pro MS Windows. Resp. v posledních letech začal nabízet také novinku Roccat Swarm, jež umožňuje synchronizaci nastavení přes cloud nebo nastavení zařízení také na telefonu či tabletu s Androidem. Pokud si při čtení tohoto klepete na čelo, není divu.
Nejprve stojí za zmínku, že Roccat Tyon je samozřejmě použitelný i bez speciálních ovladačů, pak se chová jako standardní myš (kombinovaná s klávesnicí či analogovým ovladačem, pokud jsou odpovídající funkce přiřazeny některým tlačítkům či páčce). Nastavení se perzistentně ukládá do jeho interní paměti – právě k tomu jsou potřeba ovladače, jakožto i k aktualizaci firmwaru v myši, nebo pokud využijete interakci myši se systémem.
Další dobrá zpráva je, že existují také zcela lokálně běžící open-source ovladače pro GNU/Linux. Aktivně je vyvíjí Stefan „erazor_de“ Achatz, který ostatně dostává hardware na přidání podpory (pomocí reverzního inženýrství) – a to je chvályhodné – přímo od Roccatu. Zdrojové kódy a další data společně s dokumentací sídlí na SourceForge. Součástí projektu je
roccat-tools
, kterým se budeme dále zabývat,Z projektu byla v průběhu času vyčleněna knihovna libgaminggear
, aby software k periferiím i jiných výrobců příslušnou funkcionalitu nemusel duplikovat, ačkoliv nevím o tom, že by toho skutečně někdo další využíval. Obsahuje např. uživatelské rozhraní (postavené na GTK+) pro konfiguraci maker nebo kód pro zobrazování upozornění (s libnotify
).
Balíčky roccat-tools
a libgaminggear
pro rozšířenější distribuce jako Fedora či Ubuntu najdete v komunitních repozitářích třetích stran. V době psaní tohoto textu byla nejnovější verze 5.6.0. Po instalaci je potřeba jediný netriviální krok, a to přidání uživatele do (nové) skupiny roccat
.
Konečně k samotným roccat-tools
. Podstatné jsou tři součásti:
roccattyonconfig
(nástroje pro ostatní periferie jsou pojmenovány analogicky)roccattyoncontrol
, který slouží k jednorázové komunikaci: nahrání firmwaru nebo změna profilu (opět existují analogické nástroje pro ostatní zařízení Roccat)roccateventhandler
, který se stará o provádění maker, zobrazování upozornění atd.Z toho prakticky přijdeme do styku pouze s prvním jmenovaným UI. To na rozdíl od aplikací běžně dodávaných „herními“ firmami vcelku zapadá do desktopu, jelikož je napsané pomocí obvyklé knihovny GTK+. Sice by mu prospělo štědřejší zacházení s bílým místem – působí značně přeplácaně (zvláště v prostředí KDE Plasma) – nebo např. česká lokalizace, leč s tím se dá do budoucna pracovat.
Můžeme si všimnout, že v dialogu je pět karet nazvaných nenápaditě Default1. Každá z nich reprezentuje jeden profil nastavení. Profily si můžeme zálohovat do souboru nebo z něj zpět nahrát atd. pomocí tlačítek Import, Export,… v levém dolním rohu. Změny se nahrají do myši potvrzením dialogu, potažmo tlačítkem Apply, nebo v případě nahrávání všech profilů přes nabídku File → Store all in device.
Když si projdeme, co vlastně lze nastavit, první je na ráně podsvícení. Pruh po obvodu myši a podsvícení kolečka jsou oddělené – jedno nebo obě z nich můžeme vypnout, každé z nich může svítit jinou barvou nebo se podsvícení mezi nimi může přelévat. Efektů je k dispozici vedle obligátního permanentního (ne)svícení několik, jmenovitě „dýchání“, „tep“ a blikání, a můžeme také nastavit jejich rychlost. Prakticky ale považuji pouze nejpomalejší „dýchání“ za snesitelné. Bohužel ve výběru barev je zakopaných několik chyb. Za prvé, barvy zvolené v paletě vesměs neodpovídají tomu, jak potom svítí myš, a chce to nahodile experimentovat. Za druhé, při výběru předvolených barev, které se mají cyklicky střídat, nejde zhasnout kolečko. To je nepříjemné, leč nikoliv dramatické, pokud si vystačíme s jednoduchým nastavením (např. vypnutím podsvícení). Konečně, při použití funkce EasyShift (viz dále) se vždy rozsvítí proužek i kolečko, a to jasnou modrou – bez ohledu na ostatní nastavení.
Z voleb, které se týkají snímání/odezvy, je to
Snad nejvýznamnější je ale část přiřazující akce tlačítkům. Na výběr je ze
[Shift]-Alt-Tab
;roccateventhandler
, který také umí zobrazovat upozornění při přepínání profilů atp. (nastavuje se v dialogu Edit → Preferences).Pokud byste náhodou měli také klávesnici od firmy Roccat, funkce EasyShift se s ní umí integrovat, totiž ovladač dá klávesnici najevo, že na myši zrovna držíte příslušné tlačítko, abyste ho mohli používat v kombinaci s klávesami klávesnice.
V části dialogu Gamefiles by mělo být možné vybrat si aplikace, jejichž běh když ovladač detekuje, aktivuje daný profil myši. V praxi mi to ale nikdy nefungovalo korektně.
Zbývající funkce – kalibrace analogové páčky a sensoru – se ukrývají v nabídce Device, jejíž další obsah umožňuje obnovit tovární nastavení myši nebo zjistit aktuální verzi firmwaru.
Osobně jsem Roccat Tyon používal především jako obyčejnou myš, ovšem s páčkou pro rychlé posouvání a více funkcemi tlačítek díky modifikátoru EasyShift. Tyto dvě záležitosti na jiných polohovacích zařízeních často postrádám, jakožto i vůbec možnost myš nastavit přímo na svém linuxovém systému. Při používání několika starších monitorů mi zatím postačuje rozlišení senzoru do 2000 cpi (FullHD přejedu na ~2,5 cm), ale s přechodem na 4k nabývá podpora >3000 cpi na důležitosti.
Komu tyon určitě nebude vyhovovat, to jsou hráči FPS jako Counter Strike na úrovni. Myš je na to příliš těžká a má rezervy v konzistenci snímání.
klady | zápory |
---|---|
dobré zpracování | vyšší cena |
open-source linuxové ovladače | chyby v nastavení podsvícení |
přesné snímání do ~4000 cpi | vady snímání (při zvednutí myši nebo rozlišení nad ~4000 cpi) |
analogová páčka vhodná i jako náhrada kolečka | špatně se zvedá |
mnoho tlačítek a funkce EasyShift (popř. EasyWheel) |
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
Performance MX je tak nějak na pomezí mezi herní a kancelářskou krysou, má ergonomický tvar a pár šikovných tlačítek, který používám na přepínání mezi aplikacemi desktopu. Na ty jsem si zvykl hodně rychle a na mojí domácí Logitech G5 mi občas docela chybí. Ten problém se single-clickem se u ní rozvinul relativně rychle, cca. po roce používání, což vzhledem k tomu, že stála dvojku, dost zamrzelo, ale nezkoušel jsem ji reklamovat, jelikož bych asi dopadl stejně jako ty.
Dal bych nevím co za bezdrátovou myš, která by vydržela normální provoz alespoň po dobu záruky. Svoji domácí Logitech G5 už mám taky pěkných pár let (déle jak tu PMX) a funguje pořád bezvadně. Sice ji používám jen po večerech, ale zase zažila X hodin v Diablu 3, Left 4 Dead a podobných klikfestech. Bohužel ale není bezdrátová, což je pro mě podmínka, protože pracovní myš do kanceláře pořád tahám s sebou a kabel je na obtíž a láme se.
Těch myší od Asusu jsem si všiml, ale 4k se mi za ně dávat nechce.