Rochard – víc než jen plošinovka

28. 5. 2013 | Luboš Doležel | Hry a zábava | 4916×

Rochard je sci-fi plošinovka, která se na Linux dostala díky multiplatformímu enginu Unity a snad také díky Humble Indie Bundle, v jehož šestém vydání byla přítomna. Nečekejte žádného jednoduchého Maria – jde o propracovanou logickou hru, u které si snadno odpočinete, ale také poškádlíte své mozkové závity.

Jak bylo zmíněno, Rochard přišel do linuxového světa v září 2012 díky Humble Indie Bundle 6. S nástupem Steamu pro Linux je zde také možnost koupě na Steamu (zvažte ale koupi přímo od vývojářů). Jde o docela graficky náročnou 3D hru s pohybem hráče ve 2D; pojďme si to ale vzít pěkně popořádku.

Obsah

• První krůčky
• Přituhuje
• Nestačí mi to

První krůčky

Jste dělníkem Rochardem na meteoru kdesi ve vesmíru. Pracujete pro společnost Skyrig a vaším cílem je odhalovat a těžit ložiska explosia. Tedy alespoň takový je úvod příběhu – vás jako hráče ale žádná těžba nečeká. Silou vašich rukou je mocný G-Lifter, který mi připomněl „Gravity gun“ z Half-Life 2. Jelikož jste ve sci-fi, tak nikdo přece těžké bedny nezvedá – s G-Lifterem můžete blízké i vzdálené objekty přitahovat, pokládat nebo případně odstřelovat.

Zpočátku je to taková běžná každodenní nuda. Sem tam se splaší nějaký ten vznášející droid, tak ho „opravíte“ tak, aby už nikoho neohrožoval (zdevastováním). A tak dále a tak dále. Jednoho dne ale váš meteor napadnou vesmírní piráti a je na čase jednat, dokud vám nepřijdou posily, které vám posílá váš šéf Maximillian. Jenže posily se přidají na stranu pirátů, a tak začíná vaše strastiplná cesta za přežitím a spravedlností...

Při pohledu na prvních pár screenshotů vám bude jasné, že pohybovat se prostorem nebude úplně tak jednoduché, jako dávat nohy před sebe a sem tam poskočit. Při pohybu budete muset intenzivně využívat svého G-Lifteru, nejprve k přesunu všelijakých beden tak, jak se vám to právě hodí, později ve hře i k přesunu vás samotného. Ne všechny věci dokážete jen tak uzvednout a ne na všechna místa je možné doskočit. Tak jak na to?

Klíčem jsou hrátky s gravitací. Hra totiž silně staví na svém fyzikálním enginu a vy jako hráč máte v rukou velkou moc ovlivňovat generátor gravitace podle svých potřeb. Prostorem se tedy pohybujete buď v běžné gravitaci nebo snížené gravitaci, přičemž snížená gravitace znamená, že doskočíte dál a unesete víc (což má zase své nevýhody). Stále by se zdálo, že jde o trochu vylepšenou, ale stále obyčejnou hopsačku. Ale pořád to není všechno.

Průchod světem vám totiž komplikují nejen znepřátelení androidi, mírně dementní piráti nebo samostříly, se kterými si standardně poradíte pomocí své laserové pistolky. Prostor je také plný různobarevných silových polí, která vám dají zabrat. Podle barvy se totiž jedná o pole, kterými můžete projít vy, ale už ne žádné věci, naopak zase červená pole zarazí vás, ale už ne předměty... a to nemluvím o chuťovkách oranžové a bílé barvy, kdy jedno blokuje střelbu a výbuchy a to druhé zkrátka úplně všechno. Nebojte se! Heslem hry je přece „Rock is hard. Jon Rochard is harder.“

Někdy tedy musíte hledat způsoby, jak na potřebné místo dopravit nejen svou obtloustlou maličkost, ale také nějakou bednu nebo pojistku. Pojistku, jakou pojistku? Pojistky – takové ty velké kulaté kovové věci přece – vám dávají možnost dle potřeby a nutnosti vypínat všelijaké elektrické obvody. To znamená, že můžete zapnout automatické dveře, vypnout silové pole nebo aktivovat výtah. Jak to tak ale bývá, povětšinou nebývají zrovna tam, kde byste to potřebovali, takže pojistek se nanosíte až hanba.

Přituhuje

Nebudu vám popisovat příběh hry. Není až tak poutavý, i když vám dává vidinu jakéhosi cíle. Jak se ale budete dostávat na své výpravě čím dál hlouběji do míst, kde nejste vítáni, hra bude postupně nabírat na náročnosti. Začne to elektrickými poli, která musíte bezpečně překročit, a dojde i na obrovské lasery, kde je klíčem umět lasery vhodně směrovat a proskakovat mezi nimi. Protože ale nemáte ve zvyku chodit předními dveřmi, tak vás nemine ani proskakování různými mechanickými důlními systémy (které vás rozmáčknou jako nic) nebo plachtění nad ventilátory.

Postupně bude posilovat také vaše výzbroj – mimo laserové pistolky dojde i na házení bomb z explosia. Rochard si z toho ale nic nedělá a rád násilné situace „uvolňuje“ pomocí svých hlášek. Sranda pak nastává, když se dostanete do míst, kde kvůli chybě generátoru gravitace najednou chodíte po stropě. Hra toho umí dobře využívat – na některých místech máte k dispozici dokonce přepínač gravitace (normální nebo „vzhůru nohama“ – není to tedy vždy jen porucha), jehož chytré využívání je jediným klíčem k postupu kupředu.

Vývojáři hry šli ještě o kousek dál a později posílí váš G-Lifter natolik, že budete moci vznášet sami sebe. Jak se dozvíte, moderní G-Liftery mají tuto užitečnou funkci z bezpečnostních důvodů zakázanou; vám se ale do rukou naštěstí dostane starý, plnohodnotný model, kde to ještě jde. Zanedlouho tedy budete G-Lifter používat k tomu, abyste se přitáhli k trámu nad vámi, využili přitom své hybnosti a zhoupli se zase na jiný trám a tak dále, než takto vyšplháte tam, kam byste ani ve snu nevyskočili.

Ačkoliv většinu času strávíte v důlních prostorách, podíváte se i do jiných – barevně zajímavějších – míst. Do toho vám hraje vždy doplňující hudba, která neruší a je příjemná. Největším úletem je asi kasino s disco hudbou a tanečnicemi.

Nestačí mi to

Vývojáři hry zareagovali na poptávku po pokračování. Po osmi nebo devíti hodinách hraní se dostanete na konec a vaši závislost už nebude čím dále přiživovat. Proto vyšel rozšiřující balíček Hard Times, který už neobsahuje příběhovou linii, zato se plně soustředí na logické hříčky. A to opravdu vydatné. Přiznám se, že mě to osobně až tak nebavilo – moc velká fuška bez nějaké příjemné výplně v mezičase. Podle diskuzí na Steamu jsem ale v tomto názoru spíše osamocen, proto neváhejte.

Cenově je ale Hard Times velmi příznivé, takže i kdyby vás toto rozšíření nakonec nebavilo, nemusíte trpět pocitem, že jste zasponzorovali někoho, kdo si to nezaslouží. Už jen kvůli tomu, že Rochard je za těch několik euro naprosto fantastická hra. Jak už tušíte, můj verdikt je takový, že Rochard je hra, která rozhodně překvapila. Spadá sice do kategorie „Indie“ (kde to je na provedení her často bohužel hodně znát), tato hra se ale nemusí po žádné stránce stydět ani vedle mnohých „áčkových“ titulů.

       

Komentáře

[Pff]

Asi nejlepší hra co zatim byla v HIB. 10/10.

[Jakub Lucký]

Ještě takové FTL, SPAZ, Osmos, World of Goo

[David Watzke]

World of Goo je úžasná hra. Rochard jsem zatím hrál jen pár minut a líbí se mi taky, zejména Rochardovy hlášky

[Pff]

FTL bylo v HIB? Tak to mi uniklo.

SPAZ me nechytul A WoG je takova logicka klasika jako X dalsich podobnych her :)

[Pavel Stárek]

FTL v HIB nebylo, nicméně šlo přes Humble portál koupit nebo si ho tam nějak do té svojí knihovny přiřadit.

[vain]

(zvažte ale koupi přímo od vývojářů)

Nákup přímo od vývojářů je fajn věc, ale musím uznat, že ačkoliv v dávných dobách jsem byl velkým zastáncem "krabicových" verzí her, nedám dnes na Steam dopustit, je to velice pohodlné, mít takhle všechny hry pohromadě.

A vzhledem k tomu, že nákupem od vývojářů bych stejně krabicovou verzi nedostal, tak raději koupím přes Steam. Sice z toho vývojáři nebudou mít asi tolik, jako bych to koupil přímo od nich, ale lepší, než kdybych to někde warezil na netu, ne?

A od doby, co je Steam pro Linux, jsem na něm hru, která by Linux nepodporovala, nekoupil. No, kromě Legend of Grimrock, kde jsem předpokládal, že pro Linux vyjde (a naštěstí fakt vyjde, uff ).

[disorder]

You can not gift games that were previously purchased on your Steam account to friends.

[vain]

Obviously I don't care. Kupoval jsem si ty hry pro sebe a abych si je mohl kdykoliv, kdy na ně dostanu chuť, zahrát, ne abych je daroval/prodal dál. V životě jsem to neudělal a v životě mě to ani nenapadlo, ale jestli někdo takové praktiky provozuje, chápu, že Steam není jeho volba.

Takže nějak nechápu tvou reakci, respektive ji nechápu jako reakci na můj komentář. Vývojáři jako takoví z toho asi taky nemají velkou radost, že si to koupí jeden člověk, ale nakonec to hraje "celá vesnice".

[Luboš Doležel (Doli)]

To mi taky vadí, ale v jiném případě: koupím si samostatnou hru a později nějaký balík, kde je tato hra znovu. Pak mám tu hru dvakrát, ale tu jednu licenci darovat nemůžu.

[vain]

To ano, s tímhle případem souhlasím, že by se to mohlo nějak vyřešit. Zvlášť, když tu hru mám jednou třeba už právě ve Steamu (kde je to ten Steam schopen poznat) a třeba cenu balíku snížit o tu položku, kterou už mám (hry jsou v tom balíku vždy rozpočítané, takže žádný problém).

[Luboš Doležel (Doli)]

Jojo. Na jejich obhajobu ale musím říct, že při pozdější koupi balíku na tuto skutečnost důrazně upozorňují - tedy že o jednu kopii přijdete.

[nyan]

tak raději koupím přes Steam.

Ano, je nesmirne zajimave kolik lidi teto pohadce veri. Pres steam si nekoupite nic, muzete si maximalne pujcit na dobu neurcitou.

[vain]

A téhle pohádce zase nevěříš ty, že by si mohli něco takového "lajznout".

[Pavel Čejka]

Výhody a nevýhody, každé má svoje ...

Tak například se mi na Steamu nelíbí, že někdo je schopen identifikovat, co jsem si vybral, co jsem přesně koupil, kdy to hraju, občas i s jakými výsledky a to všechno hezky pohodlně a pohromadě ... nejspíš o nic nejde, ale nelíbí se mi to.

Zatímco krabicovku koupím a nikdo, kromě prodavače o tom nemusí vědět (pokud se software neregistruje online, což je dneska nepříjemně časté). V ideálním případě si nainstaluju kam chci, kde chci, kolikrát chci (samozřejmě jen na své stroje a jen pro sebe, pokud licence víc nedovoluje). Prostě soukromí a určitá míra svobody i když nemám zdrojáky.

Naopak na Steamu se mi líbí průběžné automatické aktualizace až do vyladěného stavu hry (ono bez chyb z počátku není nic a čekat až titul zestárne taky není vždy snesitelné). Možnost přenést licenci a instalaci se vším všudy z jednoho PC na jiné taky může být pohodlné (předpokládám, že se to "udělá skoro samo", jinak by to nebyla výhoda) ...

Zatím vyčkávám. Koupil jsem kdysi před lety "krabicovku" Orange Box od Valve, takže nezbylo než Steam použít (kromě IP adresy a podrobné konfigurace svého PC - i Wine vykecá prakticky vše, což se odesílá samo, jsem raději nezadával nic osobního a proto i váhám, jestli účet "spojit" s platební kartou).

A i když mezitím vyšel Steam pro Linux a snad už jsou i hry z Orange Boxu v nativní verzi, abych je nemusel hrát ve Wine, tak pořád váhám. Nevidím dostatečně velký přínos v instalaci takové kukačky do hnízda (Steamu do svého Linuxu). Ve Wine je alespoň trochu uzavřený, i když to není nic moc, tak alespoň nesmí jinam, než na mapované Wokenní disky (root ani celý home mezi nimi není) a neběží, dokud ho ručně nespustím.

Určitě nevěřím, že bych o zakoupené hry v blízké době přišel, protože Steam skončí. Na to je to příliš velký kšeft se služným zastoupením na trhu. V tom vidím nejmenší potíž i když s nenulovou pravděpodobností. Na druhou stranu, mám pár originálek pro ZX Spectrum cca 30 let starých ... těžko říct, jestli po 30 letech bude stejně snadné používat i dnešní software pro PC Mnohé zmizelo v propadlišti dějin za kratší dobu.

Naopak se mi velice líbí Humble Indie Bundle a GoG, pokud jsou hry bez DRM. Něco jsem koupil i když ne mnoho, protože stejně není čas hrát.

[vain]

Schopen identifikovat co hraješ je jen Valve, samozřejmě pokud si neaktivuješ profil (což nemusíš), tak nevidí nikdo nic. Stejně tak je to s odesíláním informací Valve od samotného Steam klienta, účast v jejich statistikách je dobrovolná (co odesílá potichu je otázka, stále je to proprietární software, ale v takových věcech nejsem až tak paranoidní).

Kupovat hry se dají i přes PayPal, takže není nutné svěřovat číslo kreditní karty. Co mám já zkušenosti s posledníma krabicovkama, tak mi přinesly víc omezení než Steam.

Stalker Call of Pripyat například umožňoval jen jednu instalaci, pokud jsem chtěl instalovat znovu, musel jsem napřed přes internet deaktivovat instalaci předešlou (nedej bože, když člověku havaroval systém a deaktivovat hru nemohl - průser). Nebo Max Payne 3, také pouze jedna instalace, navíc s nutným připojením a zřízeným účtem u Rockstar. U her na Steamu alespoň vím, co čekat. I když Ubisoft s posledním Splinter Cellem taky, jak to umí jen Ubisoft, překvapil a na Steamu byl jen "naoko", při koupi přes Steam to stejně chtělo doinstalovat Ubisofťácký UPlay, registrovat a hra se vlastně pouštěla tam, doba, kdy byly krabicovky pohodlné je dávno tu tam. A jak tady někdo výše naznačoval, že by to rád přeprodal/daroval dál, tak ne jen krabici, ale i online účty, s kterými je hra potom svázaná, takže Steam volím raději.

Jo a nevím co přesně obsahoval Orange Box, ale od Valve chybí zatím Portal 2 a Counter Strike: Global Offensive. Ostatní už buď vyšlo, nebo je ve stádiu Beta (hm jo a nevím jak je na tom Left 4 Dead, dvojka je Beta, jednička netuším).

[Pavel Čejka]

Orange Box = komplet Half Life 2 s "datadisky", Portal 1 a Team Fortress 2

Však taky neříkám, že Steam je špatný oproti jiným online registracím. Zatím se skutečně zdá být nejmenším zlem, ale to ještě neznamená, že nutnost být online a registrovat každou zakoupenou hru je nějaká výhra. (zadání licenčního čísla bez online aktivace mi nevadí).

Nejde mi o přeprodávání, kupuju většinou levné tituly (protože starší a jinými hráči prověřené, novinky už dávno mít nemusím). Když utratím dejme tomu 200 - 400Kč za hru, tak opravdu nepočítám s tím, že bych se obtěžoval "ohranou hru" prodat někomu dalšímu (a nejspíš bych ji za tuhle cenu nestahoval z warezu ani jako student, natož dneska).

[vain]

Z Orange Box je tím pádem portováno vše.

U Steamu nemusíš být online, pokud to hra nevyžaduje. Steam samotný má dokonce možnost přejít do offline režimu, takže nějaký výpadek internetu, respektive obecně PC/notebook bez přístupu k internetu není problém (pokud už je hra v něm samozřejmě nainstalovaná).

[Luboš Doležel (Doli)]

Na Steamu je na prd to, že na to, aby ke mně přišli kamarádi a hráli se mnou po LAN nějakou hru, si ji musí všichni zvlášť koupit a stáhnout.

S jinými hrami tu jednu kopii dám prostě na NFS a funguje to všem.

[Jendа]

To je pravda, velké seriózní společnosti jako třeba Amazon nebo MyCokeMusic by si nikdy nic takového nelajzly.

[vain]

Když mi vrátí peníze, jako Amazon, tak no problem. A navíc při ukončení Steamu by se to řešilo určitě jinak, než vrácením peněz, jako například převodem licence nevázané na Steam. To mám nejraději, takové co "malují čerta na zeď". Zrušení jedné knihy (jedné hry) je tak trochu něco jiného než zrušení Steamu, kde mají lidé stovky her.

Takže, když už, tak bych srovnával srovnatelné. Tohle je prostě výkřik do tmy a neberu to jako argument.

[Mrkva]

Kde je v původním přípsěvku něco o rušení steamu? Výpůjčka na dobu neurčitou IMO krásně charakterizuje situaci kdy to prostě můžou ve Valve kdykoliv smazat a nazdar.

[vain]

Nemůže, protože existují platící zákazníci, a ať se ti to líbí, nebo ne, vznikají Valve k nim (platícím zákazníkům) určité povinnosti.

Takže jestli opravdu věříš tomu, že se tohle někdy může stát, bez jakékoliv kompenzace zákazníkovi, který zaplatil, tak jsi prostě naivní, nezlob se na mě.

[Mrkva]

Kde tvrdím něco o kompenzaci?

[vain]

Pod pojmem "smazat a nazdar" si představuji něco ve stylu "vyjebat". Buď se vyjádři jasně, nebo nepruď

[Mrkva]

Zkus nereagovat na něco co v těch komentářích není a pak pouučuj.

[Jendа]

Souhlasím s tím, že u hry je to nedůležité až jedno. Ale cokoli produkčního bych si s DRM nekoupil.

[Agent]

Naivní seš ty.

[Pff]

Not this shit again...

[Rezza]

Ja mam doma zly PS (jak PS3, tak PS Vita) od jeste zlejsiho Sony. A skutecne, ta konzole ma takovy potencial a Sony ho nedokaze vyuzit, ze je mi z toho az do breku. Az na jednu vyjimku a tim je PS+. Perfektni sluzba - se slevama co se obcas objevi (a obcas je skoro porad) to vychazi na nejaky litr rocne a ze ten dostavam presne co jako obcasny gamesnik potrebuji. Pro neznale - vesmes jednou mesicne se uvolni par starsich, ale strednich top titulu. Dokud clovek plati, muze je hrat, kdyz prestane platit, prestanou jet. Krabicove hry mam uz jen nejake ktere jsem fakt strasne chtel a chystam se je stejne strelit .

[clayman]

Rochard jako hra mě zaujala už dřív, i když zatím jsem se nedokopal k tomu, pořídit si ji. Čím je mi ale nejvíc sympatická je to, že hudbu k ní dělal Markus "Captain" Kaarlonen, kdysi tvůrce MODů "Space Debris" (jehož remix je i v Rochardu) a "Beyond Music" -- pamětníci možná vzpomenou -- a dnes klávesista v mé nejoblíbenější altrockové kapele Poets of the Fall, kteří se podíleli i na soundtracku k Max Payne 2 (song "Late Goodbye") a Alan Wake (song "War"). Už jen kvůli tomu do ní nakonec nejspíš půjdu.

[Mti.]

na modarchive.org to roste i v puvodnim baleni tady. Nepametnici muzou zkusit, pametnici zamacknout slzu (jinak na tytrubce je to zaznamenane jako "video" i s bezicim trackerem)

[Tvrdá ruka zákona]

Síce nechápem, prečo by niekto bral spravodlivosť do vlastných rúk, keď na to je polícia, ale budiž.

Viac ma však zaráža screenshot s pohľadom na to množstvo asteroidov vonku. Šanca, že teleso letiace pásom asteroidov sa zrazí s nejakým asteroidom je jedna ku jednej s pár nulami k tomu.