Počítačová hra Factorio (Wikipedie) nově běží nativně na ARM64 Linuxu a headsetu Steam Frame.
Fugleramme, v překladu 'ptačí rámeček', je open-source projekt postavený na Raspberry Pi, který pomocí lokální umělé inteligence BirdNET-Go rozpoznává ptačí druhy podle jejich zpěvu a na displeji následně zobrazuje koláž tvořenou odpovídajícími ilustracemi. Databáze obsahuje přes 800 ručně vybraných historických přírodovědných ilustrací více než 400 druhů ptáků.
… více »Unicode Consortium, nezisková organizace koordinující rozvoj standardu Unicode, oznámila vydání Unicode 18.0. Přidáno bylo 13 007 nových znaků. Celkově jich je 172 808. Přibylo 9 nových Emoji.
Nové číslo časopisu Raspberry Pi zdarma ke čtení: Raspberry Pi Official Magazine 169 (pdf).
Byla vydána nová verze 6.4 programovacího jazyka Swift (Wikipedie). Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu.
Německý kancléř Friedrich Merz (CDU) se během debaty s finalisty studentské vědecké soutěže Jugend forscht vyjádřil pro konec anonymity na internetu a vyslovil názor, že pro uživatele Internetu by měla platit podobná právní odpovědnost jako pro novináře tradičních médií. Na dotaz studenta, jak by se tedy povinnost uvádět pravé jméno slučovala s prací investigativních novinářů nebo ochranou jejich zdrojů, Merz neodpověděl, ve své
… více »Společnost Fujitsu představila FUJITSU-MONAKA CPU a Fujitsu MONAKA Server. Navrženo, vyvinuto a vyrobeno v Japonsku. Pro suverénní AI infrastrukturu.
Předprodej v květnu představených notebooků Googlebook, nástupců notebooků Chromebook, bude spuštěn v pondělí 21. září.
Byla vydána betaverze Fedora Linuxu 45 (ChangeSet), tj. poslední zastávka před vydáním finální verze, která je naplánována na úterý 20. října. S konzolí kmscon místo fbcon. Současně byla vydána betaverze Fedora Linux Asahi Remixu 45. S podporou čipů M3.
Po půl roce vývoje od vydání verze 50 bylo vydáno GNOME 51 s kódovým názvem "A Coruña" (Mastodon). Podrobný přehled novinek i s náhledy v poznámkách k vydání a v novinkách pro vývojáře. Videopředstavení na PeerTube a YouTube.
Tímto článkem pravděpodobně neřeknu zkušenějším správcům Linuxu nic nového. Ale vždy se najde dostatečný počet začínajících, kteří potřebují nějakým způsobem omezit roztahovačné uživatele a nevědí, jak na to. Ale nakonec i zkušenější se někdy dají nachytat: "Strčím do serveru 160 GB disk, to ti čuníci hned tak nezapráskají..." Jenže po pár týdnech nevycházejí z údivu, když je disk ze sedmadevadesáti procent plný životně důležitých dat - zálohy nějakého obskurního účetního serveru, který byl zrušen už v prvé polovině devadesátých let minulého století, zálohy záloh, patnáct celovečerních filmů, čtyři PST soubory, každý o velikosti neuvěřitelných dvou GB (jeden originál a tři nepostradatelné zálohy), kopie instalačního CD Windows 95 (a samozřejmě záloha)...
Disky sice dneska nejsou příliš drahé, ale každého rozumného správce musí po uklidnění a odložení studeného obkladu z čela napadnout, že kupovat další disk možná nebude ideální řešení. No a protože služební brokovnice nebývá ve firmách zcela obvyklá, je nutné sáhnout po řešení někde mezi fyzickou likvidací a koupí dalšího disku. Takovým řešením mohou být diskové kvóty.
Diskové kvóty nejsou jen jednoduchým omezením diskového prostoru. Po správné konfiguraci jsou uživatelé omezování ve svém užívání hned několika způsoby (ponechávám anglické názvy, protože ty se používají při konfiguraci):
Pevná mez, přes kterou vlak nejede. Uživateli se nikdy nepodaří na disk uložit více, než je uvedeno v tomto parametru.
"Nezávazná mez" - uživatel může uložit na disk i více, ale při překročení této meze dostane od systému varování.
Kvóty lze nastavit jak na celkový objem dat na disku, tak na počet souborů.
Uživatel může dočasně uložit na disk více, než je uvedeno v parametru "soft limit" na dobu zadanou parametrem "grace period". Po uplynutí této doby se uživateli nepodaří na disk uložit více, i když ještě nepřekročil mez zadanou parametrem "hard limit".
Limity lze pochopitelně nastavovat pro každého uživatele nebo skupinu uživatelů zvlášť. Omezit lze jak celkovou velikost souborů, tak i jejich počet.
Základním předpokladem pro fungování diskových kvót je podpora v kernelu. V howto je doporučováno implementovat diskové kvóty opatchováním kernelu. Nicméně osobně bych se tomuto postupu vyhnul. V inteligentní distribuci by měly být diskové kvóty součástí systému a mělo by postačovat pouze nainstalovat potřebné balíčky. Není-li ve vaší distribuci podpora kvót, sáhněte raději po nějaké jiné distribuci. Ta vaše bude orientovaná pravděpodobně více na desktop a na serverové použití bude méně vhodná.
Osobně používám distribuci Red Hat (už od verze 3) a můžu zodpovědně prohlásit, že kvóty byly určitě ve verzi 4.2 (nejstarší CD, které se mi válí v šuplíku) - s největší pravděpodobností už dříve. V distribuci Red Hat stačí nainstalovat balíček quota a zkonfigurovat systém.
Vlastnímu kernelu bych se vyhnul i z toho důvodu, že existují dvě různé verze kvót. Zatímco Red Hat 8 například podporuje novější verzi, standardní kernel stejné verze (údajně) používá verzi starší. Potom samozřejmě můžete čekat nečekané, když si novější utility z distribuce nebudou rozumět s kernelem.
Dostanete-li se ovšem do situace, kdy distribuce kvóty neobsahuje a změna z jakéhokoliv důvodu není možná, najdete potřebné balíky zde:
Postup při záplatování, konfiguraci a překladu jádra byl popsán například zde na Abc Linuxu v článku Kompilovanie jadra.
Každý souborový systém, na kterém chcete mít aplikované kvóty, musí
být přimontovaný s volbou usrquota. I když je v
manuálové stránce příkazu mount uvedeno, že se tato volba ignoruje,
rozhodně není ignorována různými utilitami - musí být proto uvedena.
Volbu uvedeme do souboru /etc/fstab.
LABEL=/ / ext3 defaults 1 1 LABEL=/uzivatele /uzivatele ext3 usrquota,grpquota 1 2 |
V horním řádku (systém souborů /) nejsou kvóty použité. Podobně vypadal před úpravou i druhý řádek. Na serveru poskytujícím diskový prostor by rozhodně měly být uživatelské diskové oblasti oddělené od systémových (root, var, usr a podobně).
Diskové kvóty nelze použít na všech typech souborových systémů - určitě se vám nepodaří aplikovat kvóty třeba na FAT nebo NFTS. Bez problémů je to ale u obvyklého systému ext2 a ext3.
V nejvyšším adresáři souborového systému vytvořte soubory pro práci
kvót. I když podle manuálové stránky by měl příkaz quotacheck vytvořit
soubory sám, nevěřte tomu:
touch aquota.user
|
U distribuce Red Hat tímto veškerá instalace téměř končí. Všechno ostatní
by měly obstarat startovací skripty (konkrétně /etc/rc.d/rc.sysinit).
Nejjednodušším pokračováním je restart.
Nemůžete-li systém restartovat, proveďte instalaci ručně:
quotacheck -avug
|
Program quotacheck může protestovat, že systém souborů není
přimontovaný pouze pro čtení a doporučí vám volbu -m.
U distribucí, které nemají kvóty shůry dáno, musíte zajistit startování výše uvedených dvou příkazů při startu systému.
Příkazem edquota můžeme měnit kvóty jednotlivých uživatelů. Příkaz
vyžaduje nejméně jeden parametr - uživatelské jméno. Máte-li v systému
více diskových oblastí s kvótami, bude nutné použít ještě parametr -F:
edquota -F /home marena
|
V editoru se vám otevře tabulka, ve které můžete nastavit pro uživatele kvóty:
Disk quotas for user marena (uid 1030):
|
Hodnoty upravíme, ukončíme editor - a od té chvíle by měl mít uživatel nastavené kvóty.
Grace period - doba, po kterou může mít uživatel překročený soft limit - se nastavuje pro celý disk společně, nelze ji nastavit pro každého uživatele zvlášť. Nastavuje se příkazem
edquota -t -F /home
|
Čas lze nastavit od sekund po měsíce - pro označení použijte anglické názvy (seconds, minutes, hours, days, weeks, months). Mezi číslicí a názvem se nesmí objevit mezera.
Příkaz edquota volá normálně editor vi. Nevyhovuje-li vám tento
editor, můžete ovlivnit chování příkazu edquota pomocí proměnné
prostředí EDITOR:
export EDITOR=ed
|
Místo editoru ed napište cestu na vlastní oblíbený editor. Ed jsem uvedl jen jako žert (dostanete se z něj písmenem q).
Nastavení editoru můžete využít při hromadném zavádění kvót pro větší množství uživatelů. Nastavte vzorové kvóty uživateli standa a pro celou vaši školku pak můžete nastavit kvóty podle tohoto vzoru jednoduchým skriptem:
set EDITOR=true
|
Kvóty se hlídají i při přístupu k disku z Windows protokolem smb.
Při takovém použití kvót se můžete dostat do situace, že ačkoli je na
disku nastavená kvóta 10 MB, podaří se vám uložit na disk třeba dva
osmimegové soubory (dohromady tedy 16 MB). Příkaz ls -l
říká 16, příkaz du -s říká 10, repquota říká 10.
Soubory prostě mají menší velikost, než je udávaná.
Manuál (samba verze 2) pro tuto situaci doporučuje použití parametru samby
strict allocate = yes. Nevýhodou je údajné zpomalení na
některých systémech.
Při experimentech jsem si nevšiml, že by se Windows nějakým způsobem
dozvěděly o překročení soft limitu. Aby se dal efektivně využít
mechanismus "grace period", je potřeba dát uživatelům dát vědět jiným
způsobem. K tomu se dá využít program repquota. Tím
zjistíme využití kvót jednotlivými uživateli a při překročení pošleme
uživateli poštu:
repquota /home |
|
Dávka by měla být pravidelně spouštěná z cronu. Uvedený příklad je samozřejmě velmi jednoduchý, uživatelé by jistě uvítali například seznam jimi vlastněných souborů. Zvláště ve sdílených adresářích mívají uživatelé strašný binec a často vůbec netuší, které soubory jsou jejich.
Diskové kvóty jsou mocným nástrojem na umravnění nepořádných uživatelů. Notoričtí zálohovači internetu vás za to nebudou mít rádi, takže tvrdá pravidla můžete uplatňovat jen tak dlouho, dokud se jednou ve firmě bez vašeho vědomí neobjeví služební brokovnice...
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
.
quotaon, vypíše se:
quotaon: using /home/aquota.user on /dev/hda3 [/home]: Function not implemented
Při překročení kvót uživatelem se pak nic neděje, nicméně při kontrole příkazem quota userneme, se překročení ukáže.
Čím to může být?
idepci, kvóty jsem nainstaloval jako balíček quota a podle všeho je i podpora v jádře.
vanilla, v jádře idepci kvóty skutečně podporovány nejsou.
Jinak díky za vaši ochotu pomoci začátečníkovi.