Na čem pracují vývojáři webového prohlížeče Ladybird (GitHub)? Byl publikován přehled vývoje za duben (YouTube).
Provozovatel čínské sociální sítě TikTok dostal v Evropské unii pokutu 530 milionů eur (13,2 miliardy Kč) za nedostatky při ochraně osobních údajů. Ve svém oznámení to dnes uvedla irská Komise pro ochranu údajů (DPC), která jedná jménem EU. Zároveň TikToku nařídila, že pokud správu dat neuvede do šesti měsíců do souladu s požadavky, musí přestat posílat data o unijních uživatelích do Číny. TikTok uvedl, že se proti rozhodnutí odvolá.
Společnost JetBrains uvolnila Mellum, tj. svůj velký jazykový model (LLM) pro vývojáře, jako open source. Mellum podporuje programovací jazyky Java, Kotlin, Python, Go, PHP, C, C++, C#, JavaScript, TypeScript, CSS, HTML, Rust a Ruby.
Vývojáři Kali Linuxu upozorňují na nový klíč pro podepisování balíčků. K původnímu klíči ztratili přístup.
V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Oficiální ceny Raspberry Pi Compute Modulů 4 klesly o 5 dolarů (4 GB varianty), respektive o 10 dolarů (8 GB varianty).
Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Přestože jsem v minulém díle avizoval, že nebudu popisovat, jak pro naše klienty sdílet tiskárnu přes Sambu, nakonec se k tomu v krátkosti vrátím. Povídání o Sambě tak bude o něco kompletnější. Cílem tohoto dodatku tedy bude tiskárna připojená k serveru (v mém případě přes USB kabel), ze které půjde tisknout i z našich stanic se systémem Windows. Zde je velmi důležité, aby tiskárna na serveru bezchybně fungovala. Pokud to tak není, z problémů se nedostanete.
V každé distribuci existuje nějaký nástroj pro nastavení tiskárny, na
Slackwaru se toto dá pohodlně udělat programem apsfilter
(/usr/share/apsfilter/SETUP
). Výsledkem nastavení tiskárny
by měl být platný konfigurační soubor /etc/printcap
.
Zapamatujte si, jaké jméno jste tiskárně přidělili.
Pro sdílení tiskárny přes Sambu existují dvě možnosti. Za prvé můžeme v
globální sekci souboru smb.conf
definovat sekci
[printers]
. Pokud tak učiníme, Samba automaticky načte obsah
souboru, který definuje nastavení tiskáren (obvykle
/etc/printcap
, pokud nedefinujeme jiný), a pro každou tiskárnu
v něm nalezenou vytvoří samostatné (tiskové) sdílení. Druhá možnost je o
něco jednodušší. Globální sekci souboru smb.conf
necháme
nezměněnou a pouze přidáme tiskové sdílení definující nastavení naší
tiskárny. V našem příkladě použiji tuto druhou možnost, protože pro moji
jednu tiskárnu je dostačující.
Tiskové sdílení definované v souboru smb.conf
může vypadat třeba takto:
[deskjet656] printable = yes comment = HP DeskJet 656c print command = /usr/bin/lpr -P%p -r %s printer admin = kamil printer = lp printing = BSD path = /tmp |
printable = yes
nám říká, že se jedná o tiskové
sdílení (jinak by se jednalo o normální diskové sdílení).print command
určuje tiskový příkaz, pomocí kterého bude
soubor vytištěn; poté bude jeho kopie ze Samba serveru smazána.
P
s proměnnou %p
(ta interpretuje jméno tiskárny, a tak tímto příkazem říkáme, na jaké
tiskárně chceme tisknout).r
- ten říká, že po tisku se kopie souboru smaže.%s
, která bude nahrazena jménem
tištěného souboru.printer admin
definuje administrátory tiskárny (viz
níže)printer
její název.printing = BSD
říkáme, že používáme Linux s BSD
systémem tisku. Toto nastavení má mimo jiné vliv na příkaz
print command
, který by se při jiné hodnotě příkazu
printing
měl také změnit.path
určuje, kam se budou před tiskem ukládat
dočasné soubory.Pokud systém na klientovi neobsahuje ovladač k naší tiskárně (jako v mém případě), tak jej sežeňte, budete ho potřebovat při její instalaci. Doporučuji na Sambě vytvořit samostatné sdílení (např. print_drv), které bude obsahovat tento ovladač, abyste jej nemuseli stále někde hledat, či přenášet CD při instalaci tiskárny na více stanic.
Na stanici se přihlásíme jako uživatel s administrátorskými právy a
průvodcem pro přidání tiskárny přidáme novou (síťovou) tiskárnu, v našem
případě se jmenuje deskjet656 (\\server\deskjet656
). Když jsem
instaloval tiskárnu jako Administrator (tzn. někdo jiný než je uvedený v
příkazu printer admin
v souboru smb.conf
), tak
tisknout sice šlo, ale Windows hlásily ve vlastnostech tiskárny, že se
"Připojení nepodařilo" a že byl "Přistup odmítnut". Takže doporučuji
instalovat tiskárnu jako printer admin.
Nyní budeme nastavovat Postfix, neboli SMTP server - službu na posílání elektronické pošty. Přestože není naše síť v tomto stavu připojená k internetu, umožníme tak našim uživatelům si mezi sebou posílat e-maily. Předem upozorňuji, že Postfix může mít mnoho konfiguračních voleb, nastavení a parametrů, které by vydaly minimálně na několik článků. My si však Postfix nastavíme pouze pro potřeby naší soukromé sítě. Detailní nastavení Postfixu není hlavní náplní tohoto článku, tak na to prosím v diskusi berte ohled. Pro pokročilé nastavení tohoto poštovního systému, doporučuji článek http://deja-vix.sk/sysadmin/postfix.html#top.
Pokud jsme instalovali Postfix z binárního balíčku, měl by se nám do systému automaticky přidat nový uživatel, pod kterým se program bude pouštět:
$ grep postfix /etc/passwd
|
Pokud jsme nekompilovali Postfix ze zdrojových kódů a při tom nezměnili
nějaké výchozí nastavení, měli bychom najít hlavní konfigurační soubor
Postfixu, soubor /etc/postfix/main.cf
. Ten se zdá být velmi
dlouhý, avšak jeho největší část tvoří komentáře k jednotlivým příkazům.
Většinu hodnot můžeme nechat zakomentovanou, či ponechat výchozí nastavení.
Následující hodnoty by však měly být nastaveny určitě:
myhostname = server.doma.cz
mydomain = doma.cz
myorigin = $myhostname
inet_interfaces = all
mynetworks = 192.168.1.0/24, 127.0.0.0/8
mydestination = $myhostname, localhost.$mydomain, localhost,
$mydomain, mail.$mydomain, www.$mydomain, ftp.$mydomain
relay_domains = $mydestination
Výchozí nastavení proměnné alias_maps
v souboru
main.cf
by mělo ukazovat na soubor /etc/aliases
.
Tento soubor by měl v našem systému existovat. Pokud to tak není,
zkopírujeme na jeho místo soubor s aliasy nainstalovaný s Postfixem:
cp /etc/postfix/aliases /etc/aliases
|
Potom můžeme tento soubor editovat a přidat si naše různé aliasy (přezdívky) pro uživatele. Databázi aliasů aktualizujeme příkazem
newaliases
|
Soubor main.cf
samozřejmě může obsahovat mnohem více
nastavení, avšak toto by mělo pro naší síť stačit. Ještě si v
main.cf
všimněte proměnné relayhost
, která určuje
adresu serveru, kam bude Postfix přeposílat poštu, kterou nebude moci
doručit sám. Typicky to bývá adresa mailového serveru poskytovatele
připojení, což se hodí, pokud máme vlastní síť připojenou k internetu
a chceme využívat svůj poštovní server.
Postfix spustíme příkazem
/etc/rc.d/rc.postfix start
|
Pokud chceme Postfix automaticky spouštět po startu serveru (což asi
chtít budeme), přidáme do souboru /etc/rc.d/rc.local
tyto
řádky:
if [ -x /etc/rc.d/rc.postfix ]; then
/etc/rc.d/rc.postfix start
fi
|
Naši uživatelé si budou poštu ze serveru vyzvedávat pomocí protokolu
POP3. Ten se spouští téměř výhradně pomocí super-serveru inetd
(na jiných distribucích to může být novější xinetd
). V souboru
/etc/inetd.conf
již pravděpodobně bude rádek definující službu
POP3 připravený, avšak zakomentovaný. Takže jej odkomentujte.
$ grep pop3 /etc/inetd.conf pop3 stream top nowait root /usr/sbin/tcpd /usr/sbin/popa3d |
Z tohoto výpisu vidíme, že přístup k POP3 je omezen pomocí TCP wrapperu
(spouští se TCP wrapper - tcpd, místo samotného obslužného démona POP3) a
tak ještě můžeme editovat soubory /etc/hosts.allow
a
/etc/hosts.deny
. Z bezpečnostních důvodů doporučuji v souboru
/etc/hosts.deny
všechny služby všem zakázat a v souboru
/etc/hosts.allow
povolit služby konkrétním klientům (v tomto
případě klientům z naší sítě):
$ cat /etc/hosts.deny
|
$ cat /etc/hosts.allow
|
Nastavení poštovních klientů (Outlook Express, Mozilla Mail, Evolution, apod.) už nechám na vás, protože to zajisté každý umí. Pokud jste nastavovali DNS server jako já (podle popisu ve druhém díle), mělo by být možné použít tyto hodnoty pro nastaveni klienta:
pop3.doma.cz
smtp.doma.cz
Přihlašovací jméno a heslo mají stejné hodnoty jako účty našich uživatelů na serveru.
Tímto můj příspěvek do soukromé sítě končí. V tomto seriálu jsme si přednastavili několik služeb (minimálně DHCP, DNS a Postfix), jejichž konfigurace se dá snadno rozšířit, a tak použít ve větší síti. Síť je v tomto stavu připravená k připojení k internetu (IP maškaráda), přičemž návodů, jak to udělat je k dispozici spousta. Doufám, že jsem někomu s tímto návodem pomohl k vybudováni své sítě, či alespoň s nastavením dílčích služeb. Díky za pozornost.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej: