Proběhla hackerská soutěž Pwn2Own Ireland 2025. Celkově bylo vyplaceno 1 024 750 dolarů za 73 unikátních zranitelností nultého dne (0-day). Vítězný Summoning Team si odnesl 187 500 dolarů. Shrnutí po jednotlivých dnech na blogu Zero Day Initiative (1. den, 2. den a 3. den) a na YouTube.
Byl publikován říjnový přehled dění a novinek z vývoje Asahi Linuxu, tj. Linuxu pro Apple Silicon. Pracuje se na podpoře M3. Zanedlouho vyjde Fedora Asahi Remix 43. Vývojáře lze podpořit na Open Collective a GitHub Sponsors.
Iniciativa Open Device Partnership (ODP) nedávno představila projekt Patina. Jedná se o implementaci UEFI firmwaru v Rustu. Vývoj probíhá na GitHubu. Zdrojové kódy jsou k dispozici pod licencí Apache 2.0. Nejnovější verze Patiny je 13.0.0.
Obrovská poptávka po plynových turbínách zapříčinila, že datová centra začala používat v generátorech dodávajících energii pro provoz AI staré dobré proudové letecké motory, konvertované na plyn. Jejich výhodou je, že jsou menší, lehčí a lépe udržovatelné než jejich průmyslové protějšky. Proto jsou ideální pro dočasné nebo mobilní použití.
Typst byl vydán ve verzi 0.14. Jedná se o rozšiřitelný značkovací jazyk a překladač pro vytváření dokumentů včetně odborných textů s matematickými vzorci, diagramy či bibliografií.
Specialisté společnosti ESET zaznamenali útočnou kampaň, která cílí na uživatele a uživatelky v Česku a na Slovensku. Útočníci po telefonu zmanipulují oběť ke stažení falešné aplikace údajně od České národní banky (ČNB) nebo Národní banky Slovenska (NBS), přiložení platební karty k telefonu a zadání PINu. Malware poté v reálném čase přenese data z karty útočníkovi, který je bezkontaktně zneužije u bankomatu nebo na platebním terminálu.
V Ubuntu 25.10 byl balíček základních nástrojů gnu-coreutils nahrazen balíčkem rust-coreutils se základními nástroji přepsanými do Rustu. Ukázalo se, že nový "date" znefunkčnil automatickou aktualizaci. Pro obnovu je nutno balíček rust-coreutils manuálně aktualizovat.
VST 3 je nově pod licencí MIT. S verzí 3.8.0 proběhlo přelicencování zdrojových kódů z licencí "Proprietary Steinberg VST3 License" a "General Public License (GPL) Version 3". VST (Virtual Studio Technology, Wikipedie) je softwarové rozhraní pro komunikaci mezi hostitelským programem a zásuvnými moduly (pluginy), kde tyto moduly slouží ke generování a úpravě digitálního audio signálu.
Open source 3D herní a simulační engine Open 3D Engine (O3DE) byl vydán v nové verzi 25.10. Podrobný přehled novinek v poznámkách k vydání.
V Londýně probíhá dvoudenní Ubuntu Summit 25.10. Na programu je řada zajímavých přednášek. Zhlédnout je lze také na YouTube (23. 10. a 24. 10.).
Jednotlivé virtualizované systémy, respektive stroje, jsou zobrazeny po levé straně. Po klikutí na danou položku se vám pak po straně pravé zobrazí základní parametry. Kliknutím na jejich nadpis se pak dostanete do detailního nastavení.
Na první položce Obecné vyplňujete v kartě Základ Název a druh operačního systému. Samozřejmě změna operačního systému po instalaci není to pravé ořechové a tak zbývá jen samotný název, který v podstatě nic neovlivňuje. Jde prostě jen o to, co přesně se vám bude zobrazovat v seznamu virtualizací. Naopak na kartě Pokročilé lze nastavit, do jaké složky se mají ukládat snímky (pozor nikoliv obrazovky, ale systému, vizte první článek) a stejně tak si lze vybrat i typ sdílení. Je tak možné zakázat sdílení z hosta do hostitele, ale druhou stranou jej povolit. Ke kartě Popis snad už ani třeba komentáře, prostě si sem můžete psát poznámky k danému virtuálnímu stroji, což je vhodné zejména v případech, kdy jich máte více a potřebujete si v nich udělat pořádek.
Se Systémem se v podstatě vracíme k tomu, co jsme měli také možnost nastavit již při vytváření virtuálního stroje. Na kartě Základní deska proto vybíráte velikost operační paměti, pořadí bootování, čipovou sadu a rozšíření. Samotnou změnu pořadí bootování provedete tak, že kliknete na některé z médií a pomocí šipky po pravé straně změníte jeho prioritu. Vhodné je zejména přesunout na 1. místo pevný disk – tedy ten virtuální. Mimochodem pokud po instalaci z ISO například neodpojíte CD/DVD, tak vám systém – byť byl nainstalován – úspěšně nenaběhne.
Na kartě Procesor si můžete nastavit počet jader, což ocení zejména majitelé více-jádrových procesorů. Všichni naopak mohou využít Omezení procesoru, tedy jeho % vytížení. Tímto způsobem můžete velice jednoduše zamezit tomu, aby Virtual Box zatěžoval ostatní aplikace spuštěné na vašem počítači. A akcelerace? Zapněte, co můžete...
Obrazovka je na tom podobně. Na místo vytížení procesoru zde však nastavujete kolik MB se může použít pro daný virtualizovaný stroj. To záleží na systému od systému a samozřejmě záleží také na tom, jakou video paměť máte vyhrazenou fyzicky pro grafickou kartu (což si lze v případě integrovaných karet v případě nutnosti nastavit v BIOSu, pokud by byla malá, nicméně zase snížíte kapacitu paměti použitelné pro procesy aplikací). Z dalších možností na kartě nám zbývá akcelerace. Taková 3D akcelerace může být užitečná v případech, kdy zkoušíte systém s pokročilým uživatelským prostředím a chcete vyzkoušet rozběhnout nějakou tu aplikaci vyžadující 3D. Na nějaký herní výkon však zapomeňte. A na konec Vzdálená obrazovka, ale tu záměrně přeskakujeme, abychom se k ní mohli vrátit později v samostatném článku věnovaném právě tomuto tématu.
Ve Zvuku máte pouze tři možnosti nastavení a zajímavá je snad jen ta poslední, kdy si můžete vybrat jednu ze tří dostupných Zvukových karet. Sám jsem při virtualizaci neměl nikdy žádný důvod toto nastavení měnit, a proto můžeme přeskočit rovnou na podstatně zajímavější možnost.
A tou je Síť. Samozřejmě máte sice virtualizovaný stroj takže by se mohlo zdát, že bude stačit propojit funkci k připojení na internet a sdílení složek. Nicméně VirtualBox nabízí velmi zajímavou možnost nastavit si až čtyři virtuální síťové karty. Nastavit si můžete, k čemu mají být připojeny, a to pro každou zvlášť a mnohem více po kliknutí na poměrně nenápadný text Pokročilé.
Poté se vám totiž zpřístupní možnost vybrat si typ síťové karty a dokonce si manuálně navolit MAC adresu. Možná vás také zaujalo nastavení Promiskuitního režimu. V podstatě při standardním nastavení síťové karty dostává počítač data, která jsou určená výhradně pro danou kartu. Zatímco při promiskuitním režimu dochází k odposlouchávání a získávání všech dat. Většinou to rozhodnutí o tom, co jaké kartě patří, závisí na MAC adrese.
Podobně jako můžete využívat síťové karty, můžete využívat také Sériové porty. Stačí zaškrtnout možnost Povolit sériový port a pak už jen vybrat číslo portu a jeho režim.
Zatímco výše uvedené možnosti Nastavení byly určené pro specificky zaměřené uživatele a těm, kteří by krom zkoušky systému chtěli nastavit i jeho chování na síti, USB je v tomto směru podstatně širší. Využije je každý, kdo si potřebuje nastavit nebo v případě problémů zkontrolovat zařízení připojená přes USB. Může se tak jednat například o myši, klávesnice, USB huby, externí úložná zařízení a mnohem více. Bohužel pro širší možnosti budete muset provést instalaci dalšího doplňku.
Tím se pomalu dostáváme k tomu poslednímu, co je v Nastavení možné změnit, a to ke Sdíleným složkám. V nich je na první pohled viditelná jen malá ikonka Přidat sdílenou složku umístěná po pravé straně. Přitom právě zde je třeba nastavit sdílené složky, samozřejmě pro každý virtualizovaný stroj zvlášť. Mimochodem před nastavením zde musíte nejdříve nastavit oprávnění dané složky nejdříve na hostitelském počítači.
Na úplný závěr nám zbývá ještě doplnit formáty virtuálních disků z 1. dílu seriálu k VirtualBoxu. Výchozí formátem, jak již bylo zmíněno, je VDI (VirtualBOX Disk Image. Vedle toho je však možno použít ještě další tři formáty. Prvním z nich je VDMK (Virtual Machine Disk), který byl primárně vyvinut pro virtualizace založené na produktech VMware. Stejně jako v předchozím případě se jedná o formát pro virtuální pevný disk a nejčastěji je používán ve Vmware Workstation. Ve VirtualBoxu je z toho důvodu, že je otevřený, a proto jej lze použít.
Dalším formátem virtuálního disku je VHD (Virtual Hard Disk). Jeho specifikací je, že vnitřní struktura by měla být takřka identická té na skutečném pevném disku. Historicky přišla s tímto formátem společnost Connectix, kterou později koupil Microsoft a začal jej používat u svého produktu Virtual PC (alternativa k VirtualBoxu, VMwaru a dalším). Nicméně Microsoft tento formát zveřejnil pod svou licencí Microsoft Open Specification Promise a z tohoto důvodu se s tímto formátem můžeme setkat i u VirtualBoxu. Zajímavé je, že ve Windows Vista a Windows Server 2008 byl formát nativně používán k zálohování těchto systémů, na což navázal i u Windows 7...
A opravdu už posledním formátem virtuálního disku a zároveň tématem dnešního článku je zkratkou zavádějící HDD (Parallels Hard Disk). Podle informací, které se mi podařilo získat, se jedná o formát používaný v nástrojích Parallels, konkrétně jeho verzi 2. Vyšší verze, tedy 3 a 4, je nuzbytné před použitím převést. Ideálně pak právě pomocí aplikací od stejné společnosti.
Samotné využití dalších formátů se pak přímo nabízí. Můžete převzít, vytvořit nebo připravit virtuální stroje a data přesně ve formě, kterou potřebujete. Pokud však využíváte VirtualBox k pouhému zkoušení nových distribucí, případně nastavení systémů a vyzkoušení aplikací před instalací, pak si tím hlavu lámat nemusíte.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
ad AMD/Intel. Uplne nechapu, jak to myslite, protoze ta nestovana VM uz (samozrejme) HW podporu vyuzivat nemuze, neb uz jeji host bezi na virtualizovanem CPU, ktere tu HW podporu uz nenabizi. I to se lze docist v doc, jen me zajimaly zkusenosti ostatnich. Sam jsem to zatim nezkousel - nezbyva na to bohuzel cas :(
Na zaver bych si dovolil tvrdit, ze VirtualBox neni hypervizor, vzhledem k tomu, ze ke svemu behu potrebuje bezici host OS a nebezi, narozdil od, napr. XENu neb ESX, "primo na zeleze".
19.4.2012 14:53
Luboš Doležel (Doli) | skóre: 98
| blog: Doliho blog
| Kladensko
20.4.2012 09:38
Jiří Svoboda | skóre: 37
| blog: cat /dev/mind
| Prostějov
24.4.2012 08:33
Jiří Svoboda | skóre: 37
| blog: cat /dev/mind
| Prostějov
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz