Pane hostinský, platím!

22.11.2005 11:41 | Přečteno: 1650× | poslední úprava: 23.11.2005 11:35

Pamatuji si tu hospodu před několika lety. Příjemné prostředí, rychlá a profesionální obsluha, příjemní hosté. Natolik příjemné prostředí, že Vás samotného kultivovalo. V záplavě zaplivaných paluší v okolí skutečná oáza.

Ale... neb kvalitní zboží chválí se samo, zájem o naši hospůdku rostl. A zatímco se okolní hospody vyrazdňovaly, ta naše byla stále plnější. Mohli jste v ní vidět mnoho 'nových' tváří od vedle, ale pozorný štamgast si všiml, že jsou zde na úkor ne-li přátel, pak alespoň lidí, kterých si vážil, těch, kteří dokázali ocenit kvalitu nabízeného zboží, a kterým nebylo potřeba vysvětlovat, jak se chovat k vrchnímu.

Také jsem již se z naší hospody nevracel natolik čerstvý jako dříve. Šaty bylo náhle potřeba po návratu vyvěsit na balkón, často na člověku ulpěla skvrna z nějaké prudší hospodké hádky, která neměla daleko ke rvačce. Rozumějte, nerad mlčím a v hospodě se má diskutovat. Mezi prudší ještě diskuzí a hádkou a osočováním je tenká hranice, kterou ta stará garda uměla rozpoznat. Prostě, dříve se tam diskutovalo k věci. Jenže teď se tam nediskutuje, lidé se překřikují, aby je bylo v tom rámusu slyšet.

Vrchní vždy lpěl na odkládání šatů na věšák, na to, abyste svým hlasitým hovorem nerušili pány od vedlejšího stolu a podnapilé hosty vždy elegantně vykazoval. Přesto přese všechno byl vždy velmi uctivý. Postupně se ale objevovaly hlasy, že je ta hospoda příliš čistá a hosty omezuje. Prý, že se máme podívat na hospody v okolí, tam prý žádná omezení nejsou. A vrchní, nevrchní, někteří hosté si skutečně dělali co chtěli. Zejména si pamatují takového plešatého floutka, který se během týdne dokázal znechutit téměř každému. Jenže, máme přece demokracii.

Poslední kapkou bylo, když na naléhání hostů musel vrchní nainstalovat nad stoly blikající obrazovky, protože ... čert ví, možná proto, že plytkost debat, které se tam dnes vedou je horší než sledovat reality show. Dnes večer ještě v mlžném kouřovém oparu vidím pár známých tváří diskutujících k věci, ale neslyším je. Slyším jen hospodský rámus s tváří Terezy Pergnerové.

A proto:
"Pane hostinský, platím! Díky za ta léta, možná jste měli být dražší. Jdu se porozhlédnout po novém lokále, ve kterém budou diskutovat hosté, k nimž chovám svůj respekt. Snad mne jako nově příchozího nevyhodí.".

       

Komentáře

[Michal Vyskočil]

Moc hezké, co přidat anketu o tom, zda má být vrchní tvrdší k těm, co se neumí chovat?

[klassik]

hold blbe osazenstvo

[Luk]

Bohužel u mnoha hospod pozoruji tento scénář:

1. Slavnostní otevření. Hospoda pěkná (uvnitř i zvenku), čistá, kvalita jídel i pití vysoká, obsluha výborná. Hostů pomálu.
2. Stále dobrá úroveň, hostů dostatek. Tento stav trvá tak 1-4 roky.
3. Zvolna upadající úroveň. Na čistotu už se moc nehraje, kvalita jídla, pití a obsluhy klesá. Místo originálního vývěsního štítu (případně společně s ním) se na hospodě objeví ohavná unifikovaná tabule jedné z pivních značek.
4. Další pokles úrovně, objevují se televize a automaty.
5. Upadnutí do šedi, hospoda je prakticky neliší od spousty jiných, už tam není nic, kvůli čemu by tam člověk chodil. Hosté kupodivu neubývají.
6. Pokud majitel stihne dostat rozum, v této situaci hospodu zavře, prodá nebo pronajme (přičemž nový majitel to může, ale také nemusí dát do pořádku).
7. Pokud rozum nedostane, hospoda pokračuje v zajetých kolejích.

Z toho lze vyvodit: Typický návštěvník restauračního zařízení v Česku netouží po nějak zajímavé hospodě, po něčem, co má úroveň. Chce mít takovou putiku, jakou důvěrně zná, jakou najde na každém rohu. Zakouřenou, zaplivanou, pozvracenou, se řvoucí televizí, blikajícími automaty, pivy točenými 2 cm pod míru a s hostinským, který se chová stejně obhrouble jako on sám. Je to tak, bohužel...

[Michal Vyskočil]

Tohle bylo o hospodě? Já myslel, že to bylo o něčem jiném...

[Dag]

Ale něco z toho třeba platí i jinde?

[Michal Vyskočil]

No já to pochopil jako alegorii o ábíčku!

[Dag]

Já taky. Ale problém vyčerpání po třech až čtyřech letech, popularita kontra úroveň, zisk z reklam... s tím se musí nějak vyrovnat asi každý pojekt. Já ovšem nevím, jak to myslel autor, ani reagující. I když minimálně u autora blogu bych to na ten básnický příměr věru viděl.

[Jiří Veselský]

Bať. Spousta z toho platí třeba i v manželství. Je akorát zapotřebí si to nějak přebrat, protože manželky se mění výrazně hůř než hospody.

[Dag]

Asi tak. Nejspis. Ono manzelstvi, hospoda i takovej server jsou zive organizmy. A tak nezustavaj stejny. Jen aby, kdyz se vyzije jedno dobre, se naslo jine.

[Luk]

Bylo a nebylo. Byl to dobrý ilustrativní příklad, demonstrující vlastnosti a chování lidské společnosti. U těch hospod je to dobře vidět, ale tentýž jev existuje všude. Lidé netouží po něčem kvalitním a výjimečném - naopak, chtějí šedý průměr. Mají-li něco lepšího, neváží si toho, a to hlavně tehdy, když se o to nezasloužili. A také chtějí, aby ten šedý průměr měli všichni, tedy i ti, kdo chtějí něco lepšího a jsou ochotni pro to něco obětovat.

Pokud to mělo být skutečně o ábíčku, tak je to tedy hodně přitažené za vlasy.

[Peter]

Tak sa mi zdá, že ste to asi nepochopili

[jm]

A na to se napijem! Beerboocha!

[Jaromír Hradílek]

Hezky napsané...

[trekker.dk]

Poslední kapkou bylo, když na naléhání hostů musel vrchní nainstalovat nad stoly blikající obrazovky

Nemusel. Pokud v té hospodě rozhoduje on, tak nemusel. Stejně tak mohl pokračovat ve všem, co dělal předtím - tišení hlasitých hostů, vyhazování opilců - pravděpodobně ho to ale přestalo bavit