Měsíc na openSUSE 10.3 (věnováno Zuzce Desáté) část I.

17.11.2007 14:50 | Přečteno: 1516× | (open)SUSE | | poslední úprava: 17.11.2007 16:10

Je to právě měsíc, co jsem se rozhodl vyzkoušet nejnovější počin z dílny openSUSE - verzi 10.3. Tentokráte jsem se rozhodl ji nasadit rovnou na svůj počítač, na rozdíl od openSUSE 10.1 a 10.2, které mě po několika testech na jiných počítačích od podobného kroku odradily. Jaký ten první měsíc byl?

Volba

V čem mě právě openSUSE 10.3 přesvědčila, že tuto verzi již stojí za to vyzkoušet naostro? Prakticky hlavním důvodem byl rozumně dlouhý vývojový cyklus verze, který, na rozdíl od uspěchaných půlročních rychlokvašek 10.1 a 10.2, zabral téměř celý rok. To je dobrý předpoklad k tomu, aby byly v distribuci vychytány hlavní i ty detailnější problémy a nové vlastnosti distribuce byly dostatečně dospělé na každodenní používání.

Vlastní instalaci ještě předcházel krok, který pravděpodobně většina uživatelů nedělá - stažení repozitářů. O mém internetovém připojení se totiž rozhodně nedá říci, ze by patřilo mezi ty rychlé, proto preferuji možnost mít pokud možno co nejvíce věcí "offline" a z internetu dodatečně stahovat již jen ty menší kousky. Osobně provádím tento krok následovně:
1. Stažení instalačního DVD
2. Porovnání obsahu instalačního DVD s instalačním repozitářem
3. Stažení Packmanova repozitáře + doplnění pár drobností
Co tedy získám? Z kroků 1. a 2. vytvořím plnohodnotnou náhradu dvouvrstvého DVD, které je k dostání v obchodě a krokem 3 si vytvořím bonusové DVD s aplikacemi, které nemohou být v oficiálních zdrojích (některé kodeky, přehrávač xine apod.). Stažená data je samozřejmě třeba rozdělit na velikost vypálitelnou na DVD a příkazem createrepo vytvořit repo data, která si umí přečíst YaST.

Instalace

Co psát k instalaci. Jak lze od distribuce, jejíž kořeny sahají až do roku 1994 (jak lze krásně vidět na tomto "rodokmenu linuxových distribucí"), klikací instalátor je výborně odladěný, krásně provedený a lokalizovaný do češtiny (i s přeloženým licenčním ujednáním). Snad jediné, co může začínajícího uživatele trochu zmást je nástroj na rozdělování disků, který po linuxovém způsobu ukazuje názvy disků jako /dev/sda1 a podobně. Pro první kontakt by možná bylo vhodné takto strohé pojmenování rozvinout nějak ve stylu "Primary master, partition 1 (/dev/sda1)").

K instalátoru bych snad ještě dodal dvě věci, jednu kladnou, jednu zápornou. Tou kladnou zprávou je, že již nezamrzá na některých konfiguracích po načtení jádra. Co mne však zklamalo byl způsob funkce instalátoru při vlastním výběru balíčků, které chce uživatel nainstalovat. Po každém kliknutí (přidání/odebrání) na balíček se provedla kontrola závislostí a zobrazil se výsledek, namísto, aby se provedla jedna kontrola závislostí před samotnou instalací balíčků. Po několika minutách jsem uznal, že bude rychlejší nainstalovat celý systém a balíčky si posléze doladit z běžícího systému.

První kroky

Po nainstalování systému následovalo přidání mnou vytvořených DVD mezi instalační zdroje a doinstalování chybějících aplikací. Co jsem přijal jako velmi příjemný krok byl fakt, že při instalaci více balíčků z více zdrojů již YaST nepřebíhá od jednoho zdroje k druhému a zpět, jako dříve, ale nainstaluje balíčky z jednoho zdroje a pak teprve z dalšího. Absence takovéto logiky vedla na starších verzích k poměrně nepříjemným diskotékám, které offline instalaci dovedly řádně znechutit.

Ještě před pokračováním ve výčtu zkušeností se nelze nepozastavit na novým artworkem, kterým okrášlil tým openSUSE novou verzi svého produktu. Migrace od modré k příjemnému odstínu zelené je částečně věcí vkusu, ale co je pro některé zákazníky důležité je vkusné provedení celého artworku. Celkově na mě působí postup spouštění openSUSE 10.3 velmi decentně a profesionálně - grub již neukazuje dovádějící tučňáky, ze splashe lze odečíst, v jakém stádiu načítání systém je.

Co mne však rozhodně potěšilo bylo zrychlené spouštění systému a celkově velmi pružná odezva na cokoliv. Při spuštění správce balíčků v YaSTu mě již nechytá potřeba jít si uvařit kávu a zpříjemněná je i správa dodatečných instalačních zdrojů. Jedna ona novinka, nazvaná Komunitní repozitáře, které stačí jen zaklikat a lze instalovat, ale i možnost dát svým vlastním repozitářům nějaký název. Pod stejným názvem se pak tyto repozitáře objeví při instalaci balíčků v YaSTu a uživatel tak ví, po kterém médiu sáhnout. I když - i toto ještě není doladěno do konce. YaST sice na začátku instalace zobrazí uložená jména repozitářů, ale vlastní žádost o médium tento název nezobrazí.

Pokračování příště...

Jak jsem tak psal, tak koukám, že se tento zápisek nějak rozrůstá nad hranice, které považuji za přiměřené a uvnitř kterých lze ještě udržet pozornost čtenáře, a tak bylo nutné jej rozdělit. Druhá část se objeví online během několika hodin, takže zatím hurá na kafe!

Update: Druhý díl je již online.

       

Komentáře

[Michal Kubeček]

Co mne však zklamalo byl způsob funkce instalátoru při vlastním výběru balíčků, které chce uživatel nainstalovat. Po každém kliknutí (přidání/odebrání) na balíček se provedla kontrola závislostí a zobrazil se výsledek, namísto, aby se provedla jedna kontrola závislostí před samotnou instalací balíčků.

Jediné, co se změnilo, je defaultní stav checkboxu "Automatická kontrola" (na dolním okraji obrazovky): v 10.2 byl defaultně vypnutý, v 10.3 je defaultně zapnutý. Ale vybrat si mezi ruční kontrolou tlačítkem (plus jednou na konci) a automatickou kontrolou po každé změně si můžete pořád.

[Black.Bandit]

Mě by spíše zajímalo, k čemu je to vytvořní tzv vyrovnávací paměti repozitáře a její neustálé načítání při jakékoli instalaci? Jaký to má význam?

[Michal Kubeček]

IMHO je cache metadat repository právě tím faktorem, který má nejvíc na svědomí zrychlení jak zypperu, tak příslušných modulů YaSTu oproti verzi 10.2.

[Black.Bandit]

Třeba Mandriva používá RPM, i když jiné než openSUSE a žádnou vyrovnávací paměť jsem nezaregistroval. nstalace je navíc rychlejší.... Nějak tomu nerozumím. Co se dělá v SUSE jinak?

[Michal Kubeček]

RPM je na jiné úrovni, RPM jako takové žádná repository nezajímají. Tady jde o cache metadat instalačních repository (jaké balíčky obsahují, jaké jsou mezi nimi závislosti a co v nich je).

[Ilfirin]

Také souhlasím s tím, že půlroční cyklus je příliš krátký. Na skoku kvalitativní úrovně mezi 10.1,10.2 a 10.3 je to myslím nádherně vidět, aneb 10.3 je opravdu vydařená.

[Michal Kubeček]

V zásadě ano, ale pro objektivní zhodnocení bych asi počkal na 11.0. Poslední verze jednotlivých řad bývají obecně stabilnější hned na začátku než třeba "nulky". Verze 7.3, 8.2 nebo 9.3 také ve své době patřily k těm (často i výrazně) povedenějším. A také to neplatí úplně obecně: první update jádra u 10.2 se IIRC objevil až skoro tři měsíce po jejím vydání, u 10.3 už za měsíc a půl máme dva nebo tři. Podobně u dalších "velkých" balíků (glibc, OpenOffice) je podle mne množství updatů u 10.3 vyšší, než bylo v odpovídajícím období po vydání 10.2.

[pushkin]

Abych řekl pravdu, updaty právě díky slabšímu připojení nesleduji, ale minimálně ten pro OpenOffice jsem stáhnul, původní verze Calcu 2.3.0 se opradu příliš nevydařila.

Jinak na openSUSE 11.0 se už teď těším. Nejspíše to bude první openSUSE s naostro nasazenými KDE 4 a to bude určitě stát za zkoušku.

[Michal Vyskočil]

Suse podporuje delta rpm, takže ani na slabším připojení není potřeba vynechávat updaty. Systém si prostě stahuje rozdílové soubory.

[miso]

grub již neukazuje dovádějící tučňáky

EasterEgg, mali by sa objavovat nahodne

[Ilfirin]

Myslím že ne. Teď už ani nemají kde dovádět. Minule tam byl rámeček. Nyní jen položky na zeleném pozadí.

[pushkin]

Ano, vím, bohužel kdyby se podobný vtípek objevil na nějaké oficiální prezentaci, asi by nevyvolal dobrý dojem. Také vím, že šel nějak vypnout, ale to už je dnes jiná kapitola

[xkesh]

Ano, vím, bohužel kdyby se podobný vtípek objevil na nějaké oficiální prezentaci

Prezentaci bootování?

[Lukas]

vanocni tucnakove tema z 10.2 lze zapnout/vypnout ci nastavit pravdepodobnost objeveni v /boot/message na radku zacinajicim penguin=