Hudba na stříbrných kotoučcích I: Zálohujeme CD

9.1.2021 13:13 | Přečteno: 3463× | Linuxení aneb hrátky se šrotem | | poslední úprava: 9.1.2021 12:42

Tímto zápiskem bych chtěl začít sérii minizápisků týkající se zálohování hudby z CD/DVD/BR. Ani tato média totiž nejsou přes svou vysokou životnost nezničitelná, o možnosti jednoduché ztráty ani nemluvě. A protože je jednodušší mít vše v textu, než prohledávat ~/.bash_history, nedejbože Gůgl, hlavní účel bude mít prostě vše na jednom místě...

Na začátku bych se asi měl omluvit - co se týče software jsem ***** prodejná, takže půjde o velký mix všeho, co jsem kolem sebe za život pochytil a nebude vše jednostranně orientované na jediný OS, natož toolkit. Ale to se ukáže hned za pár řádků. Co se týče formátů jsem též poměrně konzervativní - u čisté hudby bude cílem klasický MP3 formát (osobně používám 256 kbps ABR jako rozumný kompromis mezi velikostí a kvalitou), neboť zálohovanou hudbu stejně většinou poslouchám v prostředí, kde se nedostatky tohoto formátu ztratí (z mobilu při chůzi, v autě, v práci...).

Jednoduché ripování: CDex

Na základní ripování se mi osvědčil dnes již značně vousatý kousek software - starý dobrý Windowsácký CDex. Kdo nezná, nechť se podívá na Wikipedii - jde o kus s historií sahající ještě před rok 2000 a umí ripovat CD, vytvořené soubory doplnit ID3 tagy a konvertovat soubory mezi různými zvukovými formáty. Ripovat pak lze po stopách či podle ručně vybraných oblastí. Nic víc, nic míň. Za cenu cca 3 MiB na disku (verze 1.51, kterou používám dodnes) nelze víc chtít a nic víc jsem po něm ani nikdy nechtěl.

Po vložení CD do mechaniky (máte ji ještě? ) postačuje vyplnit v jednoduchém grafickém rozhraní příslušné položky, nastavit si výstupní formát a umístění se šablonou názvů souborů, stisknout F9 a nechat pracovat CDex. Jeho velkou výhodou je, že pod WINE funguje odnepaměti a kromě občasných zádrhelů v dobách, kdy se řešily metody automountingu, i velmi spolehlivě. Pro konverzi do formátu MP3 používá knihovnu lame, tudíž ani zde se nedějí žádné bizarnosti. Jednu vážnou závadu má ale CDex dodnes: má vážné problémy s českou znakovou sadou, kterou je třeba často ručně opravovat.

Úpravy ID3 tagů: EasyTAG

Pro opravy ID3 tagů se mi pak osvědčil nástroj EasyTAG, který je již ryze multiplatformní (napsáno v GTK) a umožňuje úpravy metadat v různých typech souborů. Před prvním spuštěním bych varoval před jeho poměrně značnou agresivitou - ve výchozím nastavení skenuje rekurzivně všechny podložky a navrhuje úpravy, které nemusí být nutné. Je tedy vhodné před jeho aplikací na složku s hudbou projít nastavení (včetně použité znakové sady) a pak teprve používat. Největší síla EasyTAGu ale spočívá v masovém skenování a úpravě názvů souborů. Jde o jednoduchý nástroj, která je schopen vytvořit ze struktury souborového systému ID3 taky, a nebo na základě ID3 tagů upravit názvy souborů tak, aby se v nich bylo možné orientovat.

Za léta používání EasyTAGu se čas od času objevovaly různé chyby. V jisté verzi (kolem roku 2015) nebyl schopen bez patche libid3tag pracovat s některými znaky v utf-8, aktuálně jsem narazil na problém s vkládáním předních obalů do MP3 souborů, který způsobí, že tyto soubory budou nepřehratelné (Debian 9). Jistá opatrnost je tedy i zde na místě.

Vkládáme obaly: eyeD3

Vůči tomu, k čemu tuto utilitu používám, je eyeD3 kanónem na vrabce. Jde o Pythonovskou utilitu pro příkazový řádek, která umožňuje manipulaci s ID3 tagy a hlavně bezpečné a rychlé vkládání skenů obalů do MP3 souborů. Jediným příkazem lze nacpat obaly do souborů v celé složce a celá aktivita trvá zlomky sekund. Pro vložení souboru "folder.jpg" do všech MP3 souborů v dané složce stačí zavolat:

eyeD3 --add-image=folder.jpg:FRONT_COVER *.mp3

Takto vložené obaly vám bude potom zobrazovat váš oblíbený přehrávač v telefonu, televizi a třeba i v autě.

Tip pro vlastníky vozidel vyrobených Das Konzernem: jejich autorádia mají jistá omezení co do formátu a velikosti obalů, které jsou vloženy do MP3 souborů. Tyto featury samozřejmě nejsou nijak dokumentované a na internetu lze nalézt mnoho "zaručených" informací o tom, co je třeba udělat, aby jejich autorádia zobrazovala obaly alb. Mě osobně se osvědčila následující opatření: do složky s albem vložit obal pojmenovaný "folder.jpg" s rozlišením maximálně 500x500 px a zároveň tentýž soubor vecpat do všech MP3 souborů v albu. Na velikosti souboru nejspíše nezáleží (některé zdroje uvádějí méně než 100 kiB, ale mám i více), ani poměr stran nemusí být fixní (autorádio je schopné si poradit bez deformace s obalem o rozměrech 300 x 500 px).

Problémy s hlasitostí? MP3gain!

Jak šel čas, objevovala se i CD nahraná s různými úrovněmi hlasitosti. Od těch starých, které vznikly prostou konverzí analogu na CD, a výsledkem bylo šumící CD s nízkou hlasitostí, přes novější vydaná v časech loudness war, až k současným, kdy už hudbu občas mixují i lidé, kteří k ní mají úctu. Výsledkem je nepřeberné množství úrovní hlasitostí, které mohou ve sbírce působit rušivě. I když CDex umožňuje jakousi "normalizaci" hlasitosti, nejlepším nástrojem vždy budou kvalitní sluchátka, lidské ucho a bezeztrátová úprava hlasitosti. Tu umožňuje MP3gain (respektive jeho následovník AACgain), což provádí pouhou úpravou metadat v hlavičce souboru (nedochází tedy k rekompresi), kterou lze i vzít zpět.

MP3gain je schopen kromě globálního zesílení provést i analýzu souborů a srovnat je na přibližně stejnou hlasitost (při tvorbě vlastních výběrů). Jinak jde opět o konzolovou utilitu a pokud chcete pouze provést analýzu MP3 souborů, jejímž závěrem je doporučená hodnota zesílení, stačí spustit

aacgain -x *.mp3

a následně provést zesílení za pomoci

aacgain -g +5 *.mp3

Problém jménem pregap

Pregap je taková ošklivá, nepěkná věc. V zásadě jde o způsob, jak vytvořit na CD nultou stopu, jejímž obsahem bývá standardně ticho, v horším případě bonusová stopa. Některé přehrávače údajně nejsou pregap schopné přehrát, takže o ní nemusíte ani vědět. Každopádně - pokud máte stopu umístěnou v pregapu, standardními nástroji je neripnutelná. Když se ale trochu chce, všechno jde

Jako reprezentativní ukázku této zlé, ošklivé věci použijme album Aina ‎– Days Of Rising Doom, které má v pregapu schovaný vyprávěný úvod alba, stopu Aethetän (Beginnings) o délce 2:51 (!). Vrátíme-li se ke screenshotu z CDexu, jde právě o toto album a je zřejmé, že i když je na CD přítomen CD Text (ty hnusné názvy jsem nevymýšlel já), pregap se nám nezobrazuje. Vidíme pouze informaci o tom, že stopa 1 začíná v čase 2:51.32. Bohužel, i když CDex toto vidí, není schopen do pregapu sáhnout.

Je tedy nutné sáhnout po drsnějších nástrojích, ale ani zde nemusí být vyhráno. Ripnout stopu v pregapu dokáže na Linuxu utilita cdparanoia a můžete to zkusit například příkazem

cdparanoia -B -- -1

který by měl na disk uložit ve formátu WAV všechny stopy až do stopy 1 včetně, každou z nich do samostatného souboru. By měl píši úmyslně, protože ve chvíli, kdy začne cdparanoia vysílat velké množství chybových hlášek a nezačne vytvářet výstupní soubor, je jasné, že to prostě daná mechanika nepodporuje (vlastní zkušenost: ze tří mechanik, které mám po ruce to blu-ray mechanika od HP nepodporovala jako jediná).

Jaké jsou Vaše zkušenosti s ripováním CD? Narazili jste také na nějaký zajímavý špek, nebo máte vychytávku, o kterou byste se chtěli podělit?

       

Obrázky

Komentáře

[Gréta]

to se nato jako vejde +-37GB nebo to je zbejvající místo v počítači?? :O :O

[pushkin]

No, když na to koukám, tak je to nějaká haluz :) Na cílovém disku mám volných 68.5 GiB, takže nevím, odkud si to CDex vycucnul :)

[Gréta]

by si to možná jakoby mohlo dělat nějaký soubory dočasný při tý extrakci :O :O jinak jako asi záhada :D

[David Ježek]

Fakt MP3? Fakt to myslíš vážně?! Ten formát má slyšitelné artefakty i při 320kbit/s a to rozhodně nejsem žádnej netopejr. Já měl dojem, že textu bude o něčem rozumném, třeba s výstupem do FLACu nebo hi-bitrate Opus, ale MP3? Pokud je to vtip, tak se nepovedl. Možná by bylo lepší přestat plýtvat místem na diskových plotnách abclinuxu. Ta hromada textu, cos napsal, je k ničemu.

[pushkin]

Nic ti nebrání použít FLAC, ty postupy jsou univerzální

[Michal Kubeček]

Autor výslovně píše:

neboť zálohovanou hudbu stejně většinou poslouchám v prostředí, kde se nedostatky tohoto formátu ztratí (z mobilu při chůzi, v autě, v práci...)

Ale je to samozřejmě krátkozraké, protože tam jednak je "většinou", ne "vždy", jednak člověk nikdy neví, co bude za rok, za pět nebo za deset. Před časem jsem takhle přeripovával svou sbírku, protože (nejen) Ford Sync neuznává Ogg Vorbis.

[ewew]

Pravdepodne tam bude problém s autorskými právami alebo nedokážu ten system urobiť aby nebolo poznať, že tam dali najlacnejšie zvukové komponenty.

[Michal Kubeček]

To bych neřekl, spousta komerčních přehrávačů Ogg Vorbis nepodporuje, bohužel dost možná i většina. Naštěstí už dnes ale většinou podporují AAC, takže člověk není odkázaný na MP3.

[hefo]

Asi budeš nejaký fajnšmeker, lebo ja na priemernom spotrebiteľskom audiosystéme (100-200 €) žiadne artefakty nepočujem ani pri 192kbit/s VBR, možno že ani 160kbit/s CBR, ale úplne sa hádať nebudem. A lepší ako priemerný audiosystém beztak neplánujem, pred ním je ešte sto iných dôležitejších vecí.

To je proste tak, sú ľudia ktorí by v živote nesadli do Škody (taký šmejd!), o sade nožov "Profi Line" od Berndorfu sa jeden vyjadril, že je dobrá akurát tak na to, aby človek vyhodil nože a do stojanu dal poriadne nože, iní sú fetišisti na foto, zvuk či čokoľvek iné...

[Nejsem zcela hluchý]

Zajdi si k ušnímu, třeba špatně slyšíš ani o tom nevíš.

[Josef Kufner]

Záleží jaký audiosystém jsi si pořídil. Pokud to bylo slušné stereo, tak by to mělo být slyšet. Pokud to mělo všechny možné blbosti a na repráky se už nedostalo, tak je možné, že jsi prostě jen dosud neslyšel slušnou nahrávku.

Na čistě analogových sluchátkách za cca 3000 Kč je slyšet rozdíl mezi zvukovkami, které zvládají jen 48kHz a nebo 96Khz, při přehrání stejného 24bit/96kHz FLAC. Rozdíl je zhruba jako mít lehce zalehlé uši.

Namísto spotřebitelských audiosystémů doporučuju zajít do specializovaného obchodu a pořídit to druhé nejlevnější od nějaké firmy, která vyrábí profesionální techniku. Nestojí to zas tak moc a rozdíl je propastný.

[pushkin]

Ono na kvalitě vybavení závisí nejvíc. Paradoxně já zkreslení u MP3 souborů nejlépe slyším i s mizernými reproduktory na mizerném zařízení - typicky potlesk zní jak plácání klackem do vodní hladiny. Pokud máš kvalitní soustavu, tak by měla umět všechny tyhle neduhy potlačit a výsledkem může být pouze "lehce zalehlý" dojem. Na druhou stranu pořídil jsem si nějaké nahrávky v hi-res WAV a ty mi zní až příliš synteticky čistě (nahráno samozřejmě analogovou technologií, kolem roku 1990). Pak si vyber.

[Fluttershy, yay!]

WTF, to je z kategorie bizáru jako vlastíkovo chrastění klíčů nereprodukovatelné digitálně.

[Heron]

priemernom spotrebiteľskom audiosystéme (100-200 €)

Ehm. Tohle je tak možná rádio do dílny. I spotřebitelské "hifi" věže začínají tak na trojnásobku. Během éry domácích kin se jen za receiver dalo 2000€. A ti lidé ví, že si kupuji kino a né kvalitní zvuk. V HiFi se tahle cena platí jen za stereo zesilovač. Každopádně, pokud si někdo chce užít dobrý zvuk a má hlouběji do kapsy (nebo prostě jen začíná a neví ještě co a jak), tak je ideální začít se sluchátky. Za těch 200€ už se dají pořídit slušná sluchátka i s nějakým DAC a tam ten rozdíl MP3 vs originál slyšet prostě je. Ty mu potom vydrží celý život. Náušníky lze měnit, kabel taky, měniče zůstávají.

Pochopitelně lze dobrý zvuk dostat i jinak a stále levně, ale je potřeba se vyhnout "priemernom spotrebiteľskom tovaru", a najít si hifi techniku z konce 80let. S trochou péče (recap, vyčištění potenciometrů) je to skvělý zvuk za minimální cenu. Ale člověk musí být šikovný a umět si ty věci opravovat. Výhoda je čistě tranzistorové řešení a součástky půjdou koupit vždycky. A taky dostupnost schémat.

"Profi Line" od Berndorfu

Neznám, ale vypadá to na obyčejné kuchyňské nože. Ne že by se musely vyhazovat, ale zase nevím, proč to uvádět jako argument v diskusi.

Jinak podstatou toho argumentu bylo spíš to, že je blbost zálohovat cdda do ztrátového formátu. Pokud je cílem zachovat si audio i po ztrátě média (nebo jeho postupné degeneraci), tak by se měl vždy volit bezeztrátový formát. Tj wav nebo pokud jde o místo, tak flac. Nejde o žádný fetiš. Jde o to zachovat ta data tak jak jsou na tom CDčku.

[hefo]

vypadá to na obyčejné kuchyňské nože

O tom to práve je. Sú to obyčajné kuchynské nože, primerané kvalitou aj cenou k ich bežnému use case, t.j. použitiu doma v kuchyni (jediná neprimeraná vec na nich je to "profi" v názve, ale to je holt dnešná doba, ani bežný prací prášok veľmi neťahá predaje, vždy je to niečo s novým zložením, hĺbkovou ochranou vlákna a výsledkom dlhodobého vývoja prinajmenšom niektorého Fraunhoferovho inštitútu (keď už je debata okolo mp3 )). Ale "nožovému fajnšmekrovi" sa to ani na takýto use case nezdalo a preto sa tak o nich vyjadril. Ak to nebolo zrejmé z kontextu, nešlo o diskusiu šéfkuchárov či prevádzkarov reštaurácií, ale o debatu "bežnej" generickej populácie.

Podobne trebárs taká Oktávka - nemá to také dobré 4x4 ako Subaru, nedá sa na tom driftovať ako na BMW, nie je to tak pohodlné ako A8 či S-Klasse, ani sa v tom neodvezie toľko ľudí ako v Caravelle či nákladu ako v Boxerovi, ani to nemá priechodnosť ako V3S, ani zrýchlenie ako Tesla model S. Fajnšmeker (či už má špecifický use case reálne alebo sa len na to cíti) to často bude rôzne haniť, ale je to generické auto, ktoré neurazí, ale ani neohúri a svoju prácu odvedie.

A tak aj čo sa týka soundsystémov, najmenej 95 % populácie má use case taký, že hudbu počúva len ako podmaz/kulisu k inej činnosti, ale nikdy sa im nestane, že by sa uvelebili do kresla a len počúvali (k čomu by mali prispôsobenú aparatúru aj posluchovú miestnosť). Ja som na tom podobne; nie že by to nebola lákavá myšlienka, ale nedostanem sa k tomu skôr ako za desaťročie, trebárs keď postavím nový dom, na čo sa chystám a keď deti už nebudú vyžadovať toľko sústredenej pozornosti. Čím ale netvrdím, že som úplný ignorant - trebárs ma rozčuľuje, keď v nejakom rádiu (či už FM/DAB+ alebo internetovom) majú na figu nastavenú kompresiu dynamiky, tak to tam pri každom hlasnejšom nástupe kolíše. A teda som presvedčený, že mikrosystém za 200 €, akokoľvek ho fajnšmeker na zvuk (ktorý zas obvykle netuní autá ani nezbiera motýle či známky) bude považovať za podradný odpad, je na use case 95 % populácie primeraný a podobne aj mp3ka 192kbit/s VBR...

Ktokoľvek môže nesúhlasiť a ja mu to neberiem, ale takto to vidím z pozorovania okolia. Tých 95 % je ešte taký opatrný odhad, reálne bude fanúšikov dobrého zvuku o dosť menej ako každý 20-ty. Ale záleží na tom, v akej bubline sa kto pohybuje.

[Michal Kubeček]

Nejsem žádný profík, ale rozdíl mezi "normálním kuchyňským nožem" a trochu slušným poznám i já - na to stačí s ním třeba nakrájet cibuli. Před časem jsem měl v ruce Wüsthof Classic Ikon a jen jak jsem ho vzal do ruky, cítil jsem ten rozdíl a kdyby to nebyl dárek, hned bych si ho chtěl vyzkoušet (přitom nůž, který používám, není vůbec špatný). Ta cena sice vypadá strašidelně, když je člověk zvyklý za nůž dát pár stovek, ale je potřeba si uvědomit, že slušný nůž při rozumném zacházení v domácnosti vydrží klidně dvacet let nebo i déle.

S těmi ostatními věcmi je to podobné, rozhodně to není tak, že by normální uživatel i při běžném užívání rozdíl nepoznal, spíš jde o to, co si může dovolit a jestli mu ten rozdíl stojí za to. A je celkem jedno, jestli jde o nůž, audio nebo auto. Navíc není potřeba to hned stavět jako dilema mezi levným "běžným" řešením a superdrahým profi, je spousta stupňů mezi. No a když je řeč o Oktávce, tam je problém spíš v tom, že není potřeba srovnávat s BMW nebou Audi, na trhu jsou auta stejné třídy, která při srovnatelné výbavě vyjdou levněji a osobně bych jim bez váhání dal přednost.

[Heron]

S těmi ostatními věcmi je to podobné, rozhodně to není tak, že by normální uživatel i při běžném užívání rozdíl nepoznal, spíš jde o to, co si může dovolit a jestli mu ten rozdíl stojí za to.

Přičemž to "si dovolit" je ještě potřeba počítat v čase. Reprobedny z hifi sestavy, kterou si koupil můj tatík ještě před mým narozením (ten ty priority měl obráceně, nejdřív chtěl zvuk a až potom dělal děti ), dodnes slouží u mého kámoše k plné spokojenosti. Tj mají nějakých 45let? Gramofon mám doma, i když jej nepoužívám. Zesilovač jsem jednou repasoval a potom komusi dal. Cívkový magnetofon, který bych nejvíc chtěl zachovat (mám rád vůni těch pásek), tatík prodal ještě v devadesátkách. Tj tohle zařízení slouží a bude sloužit dál. Lze tohle říct o těch mikrosystémech za 200€? Na integrovaných zesilovačích nebo ke vší hrůze na Class-T zesilovačích? Půjde na to za 40let koupit součástky?

[Heron]

Ak to nebolo zrejmé z kontextu, nešlo o diskusiu šéfkuchárov či prevádzkarov reštaurácií, ale o debatu "bežnej" generickej populácie.

No tohle rozdělování vidím právě jako problém. Že "na doma" stačí něco jiného než profi a kdo používá profi je snob a fetišista. Já si to prostě nemyslím a hlavně si nemyslím, že by tohle rozdělování dávalo jakýkoliv smysl.

Když jsme u těch nožů, tak u levných nožů s plastovou rukojetí se mi 3x stalo, že jsem si málem uřízl prsty a to není nadsázka. Čepel prostě během krájení vyjela z toho plastu a při dalším pohybu vpřed si jistě dokážete představit, co se stalo. Jednou se mi zlomil nůž při krájení chleba. To byla poslední kapka, všechny nože jsem rovnou vyházel a nakoupil šéfkuchařské vyrobené z jednoho kusu oceli. Samozřejmě se s nimi mnohem lépe krájí, lépe se ostří, lépe drží v ruce, mají větší rukojeti (mám velkou ruku a z malých nožů mám za chvíli mozol, takže mám velké nože). A při sledování různých kuchařských kanálů (a že jich vyrostlo) mě běhá mráz po zádech, čím to krájí.

Obecně, rozdělování na doma a profi je jen marketingový tah. Je to vidět na nářadí. Domácí nářadí není ani levné, ani funkční, dlouho nevydrží, jen má značku, která možná kdysi v 19 století byla platná, ale dneska se to všechno stejně vyrábí v jedné továrně v číně. Ve výsledku zaplatíte víc za horší věci, než za "profi".

A teda som presvedčený, že mikrosystém za 200 €, akokoľvek ho fajnšmeker na zvuk (ktorý zas obvykle netuní autá ani nezbiera motýle či známky) bude považovať za podradný odpad, je na use case 95 % populácie primeraný a podobne aj mp3ka 192kbit/s VBR...

Tak jednak je docela odvážné a drzé na vlastním příkladě hodnotit 95% populace, ale hlavně, o tom není diskuse. Snad se shodneme na tom, že když něco zálohuju, tak cílem je mít ta data v původní podobě (navíc když už to máme na digitálním nosiči). Protože něco odebrat lze vždy. Ale nikdy to nejde vrátit zpět. A i vy možná budete chtít, za těch 10 let, až postavíte domy a vychováte děti, si poslechnout hudbu v dobré kvalitě a potom možná zjistíte, že z těch CD namastrovaných v 90 letech máte jen mptrojky v nevalné kvalitě a že v tom roce 2030 si originální cd už nekoupíte a všude je jen "remasterovaná" edice v digitální distribuci za měsíční poplatek.

[Fluttershy, yay!]

Že "na doma" stačí něco jiného než profi a kdo používá profi je snob a fetišista. Já si to prostě nemyslím a hlavně si nemyslím, že by tohle rozdělování dávalo jakýkoliv smysl.

Tak si dáme praktický příklad z oblasti audia…

Mám celkem rozsáhlou sbírku klasických studiových sluchátek. Už ze specifikací je patrné, že často jde o necitlivé 600Ω příšery kvůli standardizaci studiové techniky. Takže je nutné narvat pár tisíc do zesilovače, místo aby je šlo píchnout do takřka libovolného telefonu/přehrávače/zvukovky. (U mikrofonů je to ještě horší a pro normálního uživatele je mnohem jednodušší pořídit si USB mikrofon než řešit fantom a kdesi cosi.)

To bylo vůbec zprovoznění. Při samotném použití se vynořuje druhý problém: mnoho těchto z sluchátek má takové charakteristiky, aby odkrývalo vady nahrávek, což vzhledem k zamýšlenému způsobu užití dává smysl, ale jde přesně proti příjemnému zážitku z poslechu. Sladká nevědomost může být i výhodou; to jsi tu ostatně sám dříve psal, jak je např. mluvené slovo těžko poslouchatelné, když řečník do mikrofonu chrchlá, slintá a prská. Nejen to, mastering distribuovaného výsledku je často optimalizovaný právě pro poslech běžnou spotřební technikou, a pak jsou tu různé hipsterské, punkové nebo blackmetalové komunity, které cíleně poslouchají hudbu z různých jezevčíků (taková analogie milovníků vinylu a elektronek, akorát svým způsobem dost možná výrazně méně elitářská).

i vy možná budete chtít, za těch 10 let, až postavíte domy a vychováte děti, si poslechnout hudbu v dobré kvalitě

Se stárnutím se i sluch zhoršuje.

když něco zálohuju, tak cílem je mít ta data v původní podobě … potom možná zjistíte, že z těch CD namastrovaných v 90 letech máte jen mptrojky v nevalné kvalitě a že v tom roce 2030 si originální cd už nekoupíte a všude je jen "remasterovaná" edice v digitální distribuci za měsíční poplatek

Na archivaci, dokonce distribuovanou, máme instituce, říká se jim knihovny. Ve vědecké knihovně jsem si všiml, že vedou i audio.

Je otázka legislativy, jak jsou knihovny vedeny, co můžou půjčovat atd. Technicky ale není důvod, proč by nemohly mít třeba i původní nahrávky a poskytovat je pro vlastní budoucí mastering, ba dokonce remixy.

[Heron]

Už ze specifikací je patrné, že často jde o necitlivé 600Ω příšery kvůli standardizaci studiové techniky. Takže je nutné narvat pár tisíc do zesilovače, místo aby je šlo píchnout do takřka libovolného telefonu/přehrávače/zvukovky.

Tak pokud si někdo pořídí studiová 600Ω sluchátka, tak se nemůže divit, že dostal studiová 600Ω sluchátka. Navíc nerozumím požadavku, proč by měla jít (bez dalšího vybavení) zapojit do telefonu / přehrávače? Když se navíc dodávají s 6.3mm jackem.

Nehledě na to, že se prodávají i 32Ω verze těchto sluchátek. Sám mám 250Ω.

zvukovky

Normální zvukovka nemá s vyšší impedancí sluchátek žádný problém.

U mikrofonů je to ještě horší a pro normálního uživatele je mnohem jednodušší pořídit si USB mikrofon než řešit fantom a kdesi cosi.

Tak jistě, pokud uživatel nechce nic řešit, ať si pořídí USB plug and play. Ale kdo chce, ten si pořídí kondenzátorový mic se vším, co k tomu patří.

to jsi tu ostatně sám dříve psal, jak je např. mluvené slovo těžko poslouchatelné, když řečník do mikrofonu chrchlá, slintá a prská.

Ano psal, ale řešením není nic z toho zakrývat nebo používat sluchátka, která to schválně nepřenesou. Řešením je tam mít kompetentního zvukaře, který si s tímto poradí. Navíc ne každý umí mluvit, takže není nutné před mikrofon postavit kohokoliv. (Jak říká Šídlo: mám obličej vhodný tak akorát pro rozhlas a hlas pro noviny.)

Tak si dáme praktický příklad z oblasti audia…

K čemu měl tento příklad sloužit? Jestli si někdo pod pojmem "profi" představuje to, že bezhlavě vletí do prodejny hifi techniky a vyrabuje ji a potom to chce používat na telefonu, tak tohle jsem teda fakt na mysli neměl. Na každý požadavek lze najít vhodný výrobek a pokud někdo chce sluchátka pro mobil, tak mu nikdo nebude doporučovat vysokou impedanci a kondenzátorový mic. A i přesto lze mít kvalitní zvuk na cestách. Profi neznamená, že vyrabujete Abbey Road.

Se stárnutím se i sluch zhoršuje.

A co jako? To znamená, že je povinnost zavést ztrátovou kompresi? Tento argument fakt nechápu. V každé diskusi se objeví někdo, kdo doporučuje a v podstatě si vynucuje odstranit data jen na základě toho, že je někdo nevidí / neslyší. Pro mě osobně ztrátová komprese je vždy krajním řešení (a vždy, už od základky, kde nám to učitel vysvětloval, jsem to bral čistě jako nouzové řešení, že nemáme disky na to, abychom to uložili v originále, takže hold máme jpg apod.) a se zvětšující se kapacitou storage se stává obsolete. Hudbu a fotky mám v originální podobě. Svoje videa taky. Není to raw, na to nemám kameru, ale original je uložen.

[Fluttershy, yay!]

Takže znovu: mezi echt profi a spotřebitelskými sluchátky jsou tradičně (zvlášť v 70. až 90. letech) fundamentální rozdíly v tom, jaký zdroj si žádají a jaký zvuk se z nich line. Ani jedno není pro koncového posluchače přínosem, ba někdy dokonce naopak.

Uživatelská zkušenost, že po změně poslechové sestavy následuje např. zrušení stávající hudební sbírky, protože poslech té dosavadní je nepříjemný (nápodobně s mluveným slovem, hrami aj.), je v zásadě špatná.

Ano, někteří výrobci zareagovali v posledních (cca 20) letech tak, že přišli s upravenými verzemi studiových sluchátek pro využití mimo studio. Jde je plnohodnotně používat se spotřebitelskými zdroji (jako DAP/telefon) a často je upravená i zvuková charakteristika. Tudíž, dá se říct, tyhle nové výrobky už nejsou vždy zcela vhodné pro původní způsob užití.

Analogických příkladů je vícero. Namátkou, když máme tu zimu, závodní lyže a lyžáky jedou líp při příslušném způsobu jízdy, ale jsou taky tvrdé, resp. zatraceně nepohodlné.

[Michal Kubeček]

Řekl bych, že Heron měl na mysli spíš takové příklady jako "zelené" vs. "modré" nářadí Bosch (podobně tří- vs. čtyř- až pětihvězdičkové Lux) než opravdu specializované nástroje pro specifické nasazení.

[Fluttershy, yay!]

Tak ano, můžeme se pustit do sémantické debaty o tom, co znamená „profi“. Nebo radši ne.

[Heron]

Tak je otázka, co konkrétně myslíš tím pro specifické nasazení. Jinak Bosch se tímto tahem zařadil mezi spotřební zboží typu Black&Decker, RYOBI, Millfuckie apod. Dělat dvě verze, jednu lepší a jednu horší není moc dobré. (Proč je ta horší horší a jak můžeme vědět, že to za pár let nebude i v té "lepší"?) Odpověď, samozřejmě, že to bude i v té modré. Prostě Bosch už není co býval před tímto barevným šílenstvím. Důvěru třeba také moc nedělá HP, nejdřív vlastní osciloskopy, potom to převedli na Agilent, potom zjistili, že Agilent bude raději dělat zdravotnictví, tak udělali Keysight. Moc velkou důvěru to nevyvolává, takže z těch profi přístrojů raději jen Tektronix (i když ty koupil už taky někdo jinej a jen zachovali značku; co je vlastně horší, neustále se přejmenovávat nebo zachovat jméno pod někým jiným...).

[Heron]

Uživatelská zkušenost, že po změně poslechové sestavy následuje např. zrušení stávající hudební sbírky, protože poslech té dosavadní je nepříjemný (nápodobně s mluveným slovem, hrami aj.), je v zásadě špatná.

Možná jak pro koho. Já tohle mám za sebou a rozhodně nelituju. Jinak asi se nemá cenu dále vyjadřovat. Evidentně se v něčem míjíme nebo chceme míjet, těchto diskusí mám za sebou stovky. Ať si každý poslouchá co chce, z čeho chce.

Já jsem díky této technice poznal opravdu dobrou hudbu, vyřadil tu špatnou nebo špatně technicky nasnímanou, k oblíbených albům jsem si našel původní nahrávky nebo ty "studiové" a je to super. A jsou hry, které je požitek poslouchat přes sluchátka. Někteří zvukaři si s tím dali fakt práci (třeba první Bioshock nebo Alien Isolation, ale ten bych fakt nedal celý jen ve sluchátkách ).

Analogických příkladů je vícero. Namátkou, když máme tu zimu, závodní lyže a lyžáky jedou líp při příslušném způsobu jízdy, ale jsou taky tvrdé, resp. zatraceně nepohodlné.

Nevím, já jsem vždycky měl HEAD Racing (dneska Worldcup nebo tak nějak). Já jsem celkem věrný jedné značce a celkem mě nechávají chladným výstřelky jako carving nebo snowboard. S obloukama jsem si nikdy hlavu nelámal, jen někteří ostatní účastníci zájezdu neměli rádi brzdění hraněním, ale tak ono se jinak na 10m před vlekem zastavit nedá

[Fluttershy, yay!]

Uživatelská zkušenost, že po změně poslechové sestavy následuje např. zrušení stávající hudební sbírky, protože poslech té dosavadní je nepříjemný (nápodobně s mluveným slovem, hrami aj.), je v zásadě špatná.

Možná jak pro koho. Já tohle mám za sebou a rozhodně nelituju.

Teď ještě jestli nejde o post-hoc racionalizaci, survivorship bias – nebo obecně konfirmační zkreslení: samozřejmě existuje i skupina lidí, která se tím ještě ke všemu baví.

Viz výše odkazované vlákno:

Je vam jasne, ze podle toho co jste napsal, je audiofil nekdo, kdo investuje desitky tisic a nekolik let casu na to, aby se naucil rozeznavat artefakty, ktere mu umozni idnetifikovat zdroj a kvalitu signalu.

Ze vlastne jiny prinos te drahe sestavy neni.

[Heron]

Sorry, ale kam tohle všechno má vlastně směřovat? Chápu správně, že ty kritizuješ to, jak si někdo jiný užívá hudbu, resp. obecněji, jak si on sám žije svůj život? Že je potřeba každého, kdo slyší rozdíl mezi mp3 kodeky, zesměšnit, protože "95%" lidí (případně jakékoliv jiné číslo vycucané z prstu) to neslyší? Nebo že je potřeba mít techniku, která něco skrývá? Já tomuhle upřímně nerozumím.

Co je špatného na tom, že si někdo pořídí lepší aparaturu, aby byl schopen odhalit jemnější nedokonalosti? Vždyť takhle se v technice postupuje, máme lepší přístroje, abychom odhalili jemnější chyby a mohli je napravit. A co je špatného na to, že ho to případně i baví (podívej se na kanály třeba Mr Carlson's Lab, nebo The Signal Path, jak jsou ti lidé nadšení)? Je potřeba tomu dávat nálepku fetish? Jako vážně?

Nehledě na to, že je naprosto směšné o čem se tady bavíme. Tady, na rozdíl třeba od odkazované diskuse, nepadají žádné konkrétní přístroje ani konkrétní typy zařízení, ale z hlediska toho, co je možné mít, se jedná o naprostý entry level. Takže vlastně celé tyhle diskuse jsou zavřené do bubliny, kde někdo má zařízení za 200€ a směje se tomu, kdo má zařízení za 2000€. Přičemž možnosti mimo tuto bublinu, jsou zcela jiné.

[Fluttershy, yay!]

Hned nahoře:

priemernom spotrebiteľskom audiosystéme (100-200 €)

Ehm. Tohle je tak možná rádio do dílny.

Ehm. (a) ne, (b) a co jako?

Tím spíš

No tohle rozdělování vidím právě jako problém. Že "na doma" stačí něco jiného než profi a kdo používá profi je snob a fetišista. Já si to prostě nemyslím a hlavně si nemyslím, že by tohle rozdělování dávalo jakýkoliv smysl.

Holky-vdolky, jablka-hrušky,…

Jinak samozřejmě

Jinak podstatou toho argumentu bylo spíš to, že je blbost zálohovat cdda do ztrátového formátu. Pokud je cílem zachovat si audio i po ztrátě média (nebo jeho postupné degeneraci), tak by se měl vždy volit bezeztrátový formát. Tj wav nebo pokud jde o místo, tak flac. Nejde o žádný fetiš. Jde o to zachovat ta data tak jak jsou na tom CDčku.

ano a radši to nechám např. na zmíněných knihovnících.

Ještě by šlo chápat torrenty jako takovou distribuovanou knihovnu. Pak má ten datahoarding i nějaký smysluplný přesah. Seeduješ?

[Heron]

ano a radši to nechám např. na zmíněných knihovnících.

Je docela chybou se spoléhat na centralizované instituce. Jednak může přijít nařízení, že to mají smazat, ale taky nemusejí mít všechno. Běžně se stává, že nějaký nadšenec objeví poklad, který archivy nemají. Kupříkladu (ten kanál je smazaný, takže nemůžu dát odkaz - já to mám stažené, ale nebudu to zveřejňovat, protože nemám práva) Zdenek Houška, opravuje techniku ze 60let a přepisuje staré nalezené skryté materiály. To je taky fetiš? Když má někdo doma kamerovou techniku z televize a opravuje quadruplexy z 60let?

Ještě by šlo chápat torrenty jako takovou distribuovanou knihovnu. Pak má ten datahoarding i nějaký smysluplný přesah. Seeduješ?

Datahoarding. Vlastní audiotéka, tj místo stěny s CDčky mít to na disku je datahoarding. Jasně. S tebou se fakt nedá normálně bavit.

[Fluttershy, yay!]

Knihovny jsou centralizované instituce? Mně přijde síť knihoven docela dost distribuovaná: MVS známe? Moderní digitální knihovny?

Knihovník je kámoš.

[Heron]

Knihovny jsou příspěvkové organizace. Řídí se zákonem. Pokud přijde někdo a řekne, že knihovny nepotřebujeme, tak zruší financování. Takže knihovny jsou super, knihovník je kámoš, ale je pořád lepší mít lokální kopii pro osobní potřebu. A o některých kouskách ani nemluvit a schovat je pod podlahou.

Jinak úplně náhodou jsem cca před měsícem narazil na jeden zmizelej pořad (z roku cca 2004-2008), koukám do archivu, o kterém tvrdili, že bude napořád. Ten pořad zmizel, nejsou přístupné jeho stránky, o redaktorech se na webu už nedočteme a veřejný archiv sahá jen do roku 2011 (asi to teda nechávají jen 10let). Takže jim zkusím napsat, zda mi zpřístupní všechny díly. Nejedná se o nic třaskavého, jen pořad tady na regionálním rozhlasu, který má pro mě nostalgickou hodnotu. Tj mám jen 54 dílů (staženo z archivu přibližně v roce 2013). Podle rad co tady čtu, bych neměl mít ani to, protože je to datahoarding. (Asi je, mě je to jedno, mám staženo hodně pořadů a YT kanálů, které už neexistují.)

[Fluttershy, yay!]

Takže plán zní: ať si každý (řádově 10 mld. lidí) syslí individuálně. Kolik úložného hardwaru je na to potřeba vyrobit a provozovat?

[Bherzet]

Což Heron nenavrhuje a nevím, proč to záměrně stavíš do tak extrémních poloh. Existují díla celosvětového významu, která máme v dostatečném počtu kopií (mj. právě třeba v těch knihovnách) a není nutné je syslit individuálně. Potom existují díla, která mají význam spíš subjektivní, tu a tam pro někoho, a uchovávají si jednotlivci nebo malé komunity. Ve výsledku je ten objem skladovaných dat +/- stejný.

Lidí, kteří hoardují v objemech opravdu třeba desítek terabajtů, je málo a jsou už vlastně v roli takových nezávislých knihovníků. Ten odkaz na Vargovo video, který jsem sdílel níže, je ostatně reupload z jeho nyní již zrušeného kanálu…

[Fluttershy, yay!]

Potom existují díla, která mají význam spíš subjektivní, tu a tam pro někoho, a uchovávají si jednotlivci nebo malé komunity.

To zrovna nepomůže např. badateli, který zkoumá kulturu, jazyk nebo jinou charakteristiku dané doby, kohorty aj. Nebo, osobněji, hledá něco o svém dědečkovi.

Ten odkaz na Vargovo video, který jsem sdílel níže, je ostatně reupload z jeho nyní již zrušeného kanálu…

Ano, to je případ, kdy si to nesyslí jen pro sebe. Proto např. ta otázka: Seeduješ?

Když se vrátím k těm knihovnám, onehdá jsem psal:

Ale ano, může dávat smysl mít např. obecní datacentrum (třeba i v souvislosti s federalizací internetu; pokud možno napájené z obnovitelných zdrojů) a distribuující odpadní energii dál (ať už do domácností, vertikálních skleníků nebo jinam).

[Bherzet]

WTF? Vždyť ty meziknihovní výpůjčky jsou právě důkazem centralizace. Nemáš to nezávisle v každé knihovně, máš to jen v některých a pak si to přeposíláš.

[Fluttershy, yay!]

Takže distribuovaný systém, kde všechny uzly nejsou plně redundantní (jak toho vůbec dosáhnout?), je ve skutečnosti centralizovaný.

[Bherzet]

V tomhle kontextu v podstatě jo. Ta analogie nesedí úplně přesně, ale Heronovi vadilo, že když máš kopie jen u několika oficiálních institucí, může je někdo chtít nechat zmizet atd. V tomhle smyslu je to „centralizované“ a meziknihovní výpůjčky nic neřeší. Decentralizace se dá v podstatě taky vnímat jako absence nějakého entry pointu. Což když máš v milionové populace pár datahoarderů a občas někdo něco anonymně nasdílí, tak prostě good luck. Tzn. není to jen přímo o té redundanci.

[Fluttershy, yay!]

Současný stav je takový, že v Česku je několik skutečně centrálních knihoven, které sbírají i povinné výtisky, a pak různé další knihovny, typicky obecní, ale také univerzitní aj. Přičemž ovšem meziknihovní výpůjčky mohou být rovněž mezinárodní.

Že jsou knihovny v nynějším systému příspěvkové organizace? Jelikož je zde zvykem hypotetizovat v různých traktátech, jakožto libertarián (tentokrát vážně) nemusím psát traktáty, nýbrž se můžu prostě odkázat na municipalismus nebo namátkou syndikalismus. Tolik teorie. S tím je spojená praxe: že by se nějaký politik rozhodl zaříznout např. knihovny? Společnost má tu moc mu v tom zabránit, např. stávkou; to znamená organizovat se – typicky v odborech (a pak je samozřejmě potřeba řešit podobu těch odborů).

[Bherzet]

No a nebo taky nebude zařezávat celé knihovny, ale začnou mizet jen některé tituly, možná v tichosti a možná přes deset jiných proxy nařízení, takže zatímco veřejnost bude jásat nad zvýšením rozpočtu na A, bude ubývat B, a nebo se to možná dokonce veřejnosti podaří prodat a bude se to dělat s jejím plným vědomím.

Pak jsou tu taky různé teroristické organizace, ať už takové ty klasické, nebo třeba USA, kde si zvolí nějakého dalšího Trumpa, který nezůstane jen u vyhrožování, ale fakt ty kulturní památky vč. knihoven nechá někde bombardovat…

[Fluttershy, yay!]

možná v tichosti

Jakože si toho nevšimnou samotní knihovníci?

různé teroristické organizace, ať už takové ty klasické, nebo třeba USA, kde si zvolí nějakého dalšího Trumpa, který nezůstane jen u vyhrožování, ale fakt ty kulturní památky vč. knihoven nechá někde bombardovat

internacionalismus

[Bherzet]

Jakože si toho nevšimnou samotní knihovníci?

Jo, to se stane snadno. Vyřadíš starší knihu, která už vypadá out-dated, ale místo ní zařadíš novou. Na první pohled budou mít podobný obsah, a až při bližším zkoumání zjistíš, že v ní nějaká informace chybí. Ze začátku to ani nemusí být podezřelé, můžou to být drobné detaily tu a tam. Záleží to jen na tom, jak moc sofistikovaně a kalkulovaně režim bude postupovat a do jakého časového rámce to rozprostře.

No a když si toho všimnou, tak jako co? Důchody se přece zvyšují, prostý člověk se má dobře a že pár křiklounům vadí, jak támhle někde probíhala modernizace bibliotéky… Těm vadí vždycky něco. A jako možná mají třeba pravdu, ale vždyť je to drobnost, kvůli tomu nikam demonstrovat nepůjdu.

Prostě to rozprostřeš v čase, děláš to pomalu, vytváříš iluzi, že „pracuješ pro lidi“, monitoruješ si veřejnou podporu, občas jim hodíš nějakou kost a nějaké rozhodnutí zvrátíš, někoho pokáráš…

internacionalismus

No a pak nezačnou spolupracovat jen knihovny, ale celé státy, a uskupovat se do nějakých větších mocenských celků, protože je to přece lepší, aby to všude všechno bylo jednotné, a jsi tam, kde jsi byl. Akorát bych s dedou.jabko nediskutoval o celoevropských normách na zboží a proč nemají být exkluzivní, ale o normách na obsah knihoven a kdesi cosi. A taky přijde nějaký Evropský Občan, který se bude pozastavovat nad tím, proč by v českých knihovnách mělo být něco jiného než v německých. Přece chceš mít všude stejný standard a neřešit bordel, kdy v každém členském státu je to jinak. Udělá se jedna komise, která bude vymýšlet, jaký sortiment má knihovna poskytovat, překlady kterých knih ano, kterých ne, co může být staré, co nesmí být staré. Něco se označí za dezinformace, některé pohádky za politicky nekorektní a nadále již pro děti nevhodné. Padnou nějaké argumenty o tom, jak Evropský Občan byl v nějaké knihovně v zaostalém Čechystánu a bylo to strašné, samé zastaralé věci, vůbec nedostal to co chtěl, ale to na Vyspělém Západě (tm) (r), tam je to jiná báseň. Krásná moderní knihovna, všechno čisťounké, naleštěné, velký výběr z moderních titulů. Zlatá Unie, zlaté Evropské Knihovny, mnohem lepší než nějací neschopní lokální politici.

Pak se ještě dá masivně manipulovat s veřejností prostě tak, že něco sice neodstraníš úplně, ale schováš to tak, že k drtivé většině lidí se to prostě nedostane. To je třeba i princip médií nebo toho Facebooku, o kterém jsem se bavil s Frantou a Petrem zase o kousek vedle, že se tam prezentuje nějaký mix informací, který ti poskytuje pocit nějaké nasycenosti… A když někdo vynechá jednu podstatnou informaci, ale naservíruje ti několik dalších, díky kterým budeš mít dostatek čtiva a dostatek věcí ke zvažování a prodiskutovávání, tak si toho prostě nevšimneš. Někdo to třeba vyhrabe, ale dáš na to nějakou penalizaci, aby se to po sítích moc virálně nešířilo, pošleš tam pár botů, co vygenerují nějaké reakce, aby se mu to nezdálo až tak moc divné, a mezitím zbylé ovečky krmíš nějakým šumem.

Knihy nemusí být vidět v regálech, když ji vyhrabeš v katalogu, řeknou ti, že ji má někdo půjčenou (což třeba fakt má, jako součást své prorežimní práce), při scannování může vlivem technické chyby vypadnout nějaká stránka, v databázi se dají vyřadit klíčová slova, aby to nešlo najít jinak než na velmi konkrétní dotazy, občas se něco dá přesunout na médium, ze kterého se to bude muset prvně načíst, protože nemusí být přece všechno na klasických discích, když si to půjčuje jen tu a tam někdo a zbytek času to akorát zabírá místo ve skříni a žere proud, pokročilé vyhledávání se dá znepříjemňovat taky záměrnou pomalostí. Ale většinou samozřejmě budou stačit spíš ty ostatní postupy.

[Bherzet]

Vygeneruješ kilotuny byrokratické legislativy, tisíce a tisíce stran různých vyhlášek, regulací, doporučení a nařízení, ve kterých se nikdo nedokáže orientovat, když si pár lidí všimne jedné věci, všichni okolo budou plně ponoření do něčeho úplně jiného, než se reálně komukoliv podaří nějaké téma dostatečně zpopularizovat a zorganizovat lidi k podpisu nějaké petice nebo vyvolání referenda, už se zase dávno bude řešit něco jiného. Neustále se budou chrlit další a další regule, nudné, právní texty, obtížně interpretovatelné, a pořád to bude pokračovat, lidi si budou říkat, jestli má cenu to vlastně řešit, když přece můžou žít a ono se jich to stejně většinou až tak moc netýká…

EU je strašně skvělá, jsme díky ní jednotní, bum, regulace, může se cestovat, regulace, pracovat, a zase regulace, regulace REGULACE REGULACE REGULACE. A teď kdyby se chtělo třeba vystoupit - regulace - tak to bude strašně komplikované, protože regulace tady, regulace tam, co všechno by vlastně bylo potřeba vyřešit, no, to je na zbláznění, kolik toho je, a pořád to přibývá, teď se řeší tohle a bude se za chvíli řešit ještě tamto a nemá to konce.

Totálně v tom veřejnost utopíš, vyDDoSuješ je armádou desítek tisíc úředníků, naprosto jim znemožníš sledovat, co všechno se kde děje. Je to demokracie, přece, když si jednou za x let zvolíš nějakého klauna podle sympatií s jeho názory na 3 témata z celkových 157 168.

[Fluttershy, yay!]

Rozumím tomu, že třeba cítíš potřebu nějak ventilovat frustraci. To je přirozené a mnoho lidí takové pocity sdílí. Ani to není poprvé v lidských dějinách. Takže je, kde se inspirovat a poučit, a co s tím dělat. Koneckonců, v tom kafkovském systému jsou ostatní pořád zase jenom lidi.

[pushkin]

Jo, to se stane snadno. Vyřadíš starší knihu, která už vypadá out-dated, ale místo ní zařadíš novou. Na první pohled budou mít podobný obsah, a až při bližším zkoumání zjistíš, že v ní nějaká informace chybí.

Tohle už tu ale přeci dlouho máme. Klasická Honzíkova cesta. V rámci "normalizace" z ní bylo vyškrtnuto družstevní vajíčko a řada dalších odkazů na JZD. A to by člověk řekl, že jde o nezávadný text...

[Heron]

Jakože si toho nevšimnou samotní knihovníci?

Mno. Dával jsem tu ukázku přepisu zakázaného filmu s Martou Kubišovou. Ten film byl zakázán nějakým režimem. Kdyby to někdo neschoval pod podlahou, tak jej dneska nemáme. Nevím, jak moc polopatě se to musí vysvětlovat, ale ti knihovníci si toho jednak všimnout nemusejí (jak tu popsal Bherzet) nebo se jich ani nikdo nebude ptát a prostě se ty knihy spálí. Tak jak se v minulém století stalo několikrát. Popisovat aktuální stav s tím, že existují knihovny a že hoarding je špatný, áááno, je v tomto kontextu dost mimo.

K těm nálepkám. Kdy vlastně ten hoarding začíná? Když měl někdo za totáče knihovnu plnou papírových knih a 200 gramodesek? Co měl používat jiného? Nebo začíná přepisem na disk, který je fyzicky menší a vejde se tam takových sbírek tisíce? Proč bychom tohle měli nějak nálepkovat? Nebo proč bychom vůbec měli nějak nálepkovat člověka, který si doma udržuje vlastní sbírku čehokoliv? A ještě tak krátkozrace, že existují knihovny. Co asi v té knihovně bylo před 40lety?

[Fluttershy, yay!]

Loni jsem tu sdílel článek o fenomenu Data Hoarder, ostatně /r/DataHoarder navštěvuji již dlouho a sám jsem byl takto označen, ale to když jsem kritizoval nedostatečnou kapacitu SSD pro notebooky a trend permanentního síťového připojení.

[Fluttershy, yay!]

To je jednoduché: lidé např. právě hudbu prožívají různě, resp. vyhledávají různé zážitky.

Příkladů lze uvést nepočítaně. Ať už jde o melodie, rytmus,… Fyzické projevy: někomu se líbí basy třesoucí kostmi, jinému dělají zle od žaludku; někteří lidé (ne)pociťují frisson; tady Jenda psal něco o tom, jak si transformoval stereo na mono; já jsem minule zmiňoval tu misofonickou reakci na některé detaily… Některé lidi naopak zajímají primárně texty nebo struktura skladeb.

Tedy v řadě případů je prostě to „profi“ nebo i skutečně „hi-fi“ vybavení zbytečné, ba dokonce kontraproduktivní. Přesto jsou to případy validní. Námitka, že „hi-fi věž za €200“ není „hi-fi“, může být striktně vzato pravdivá, ale využití takového technicky horšího vybavení se nevylučuje s kvalitním zážitkem z poslechu – pouze má jiné kvality.

Koneckonců si lidé cíleně pořizují zmíněné elektronky (zkreslení), např. sluchátka Grado (zkreslení) či Ultrasone (S-Logic) nebo jsem dokonce narazil na pozorování, že mnoho lidí, kteří vyrůstali se ztrátovou kompresí zvuku, si na její artefakty zvyklo a následně je preferují.

Jonathan Berger, Professor of Music at Stanford University, California, has conducted an eight-year study in which students have rated various audio formats while listening to the same song.

…

The Professor found over time the preference was for MP3 encoded songs, with those listening failing to establish any loss in audio quality normally associated with compressed digital music.

"I found not only that MP3s were not thought of as low quality, but over time there was a rise in preference for MP3s," said the Professor who suggests the digitising process leaves music with a 'sizzle' or a metallic sound.

(Mimochodem, jeden z mých nejsilnějších zážitků s poslechem hudby je z jedné noci, kdy jsem si spánkově deprimovaný nad ránem pustil album s vrstvenými stopami [jako např. Queen], a to do mizerných sluchátek za pár stovek s podivnou frekvenční odezvou, která to vrstvení ještě zesílila. Jistou roli jistě sehrála ta spánková deprivace – jako některé dechové techniky nebo psychoaktivní látky. To je další rozměr těch zážitků.)

[Heron]

Tedy v řadě případů je prostě to „profi“ nebo i skutečně „hi-fi“ vybavení zbytečné, ba dokonce kontraproduktivní. Přesto jsou to případy validní. Námitka, že „hi-fi věž za €200“ není „hi-fi“, může být striktně vzato pravdivá, ale využití takového technicky horšího vybavení se nevylučuje s kvalitním zážitkem z poslechu – pouze má jiné kvality.

No to ale nikdo nerozporuje. Jestli někdo chce poslouchat hudbu z plastových chrapláků a přináší mu to požitek, tak ať to tak dělá. To není v rozporu s ničím. Ale asi by to neměl nazývat hifi a neměl by tvrdit, že to pro "většinu" stačí.

nebo jsem dokonce narazil na pozorování, že mnoho lidí, kteří vyrůstali se ztrátovou kompresí zvuku, si na její artefakty zvyklo a následně je preferují

Opět, to není nic proti ničemu. Jen je třeba upozornit na problém, že zatímco z uchovaného originálu tu mp3 vyrobí kdykoliv, tak zpětný proces není možný. Tj toto lze jen těžko použít jako argument při archivaci hudby.

Jinak já jsem už taky narazil na hudbu, u které byl použit efekt digitální komprese (velmi přehnaný) a potom mi někdo vysvětloval, že mp3 je "transparentní". No tak na tyhle zvuky teda určitě

[Bherzet]

V druhé vlně blackmetalu šlo spíš o to nahrávání. Viz třeba legendární Filosofem:

The album was recorded under purposefully bad conditions in order to retain a raw lo-fi sound. No guitar amplifier was used; instead Vikernes plugged his guitar into the amplifier of his brother's stereo and used old fuzz pedals.[9] For the vocals, he asked a sound technician for the worst microphone he had, and ended up using an old helicopter headset.[9]

Ale zas na druhou stranu, tady třeba Varg chtěl původně použít akustickou kytaru koupenou za 30 EUR v Lidlu a nakonec ji nepoužil, protože to bylo až moc špatné. I když bych teda tipoval, že to bylo hlavně tím, že na ní není zvyklý. Struny mívají vyšší zdvih a baré hmat se musí mačkat fakt silou, jinak to tam různě chrastí, double-picking je taky náročnější a tak. Nedá se to vyměnit kus za kus a hrát na to stejně.

Reprodukce na záměrně špatné technice je podle mě spíš takový mem. Hodně se to opakuje třeba v komentářích na YouTube a nejsem si jistý, do jaké míry to fakt někdo dělá.

[Michal Kubeček]

Jak říká Šídlo: mám obličej vhodný tak akorát pro rozhlas a hlas pro noviny.

Obličej pro rádio možná, ale když si vybavím tu scénu, jak si před natáčením trénuje "Roman Berbr", tak nevím, nevím. Na druhou stranu, když se jako zpěvák mohl uživit Vyčítal, který měl snad všechny logopedické vady, co existují, tak proč ne. :-)

[Gréta]

Možná by bylo lepší přestat plýtvat místem na diskových plotnách abclinuxu. Ta hromada textu, cos napsal, je k ničemu.

nóó tak to teda jako budu taky jakoby trošku zlá :/ :/ na člověka kuli kterýmu se na rootu zavedla cenzura hele slušný jedy nadruhý vypouštíš ježku :O :O :/ :/

btw jestli si jakoby myslíš že pushkin je některej z tvejch hardcore 'fanoušků' se asi jako dost pleteš :/ :/

[ehmmm]

A zesilovac musim mit elektronkovy nebo muzu mit tranzistorovy? :)

[billgates]

Bez elektronkoveho nemas moznost pocut ten spravny umpfh, takze s tranzistorovym nemas pravo ani vyslovit nazor.

[j]

Tvle fakt? 2021? Tak se pod vsadit hosane ... sem si 100% jistej tim, ze poznas leda velky hovno. Lidi jako ty si naprosto typicky nejvic pochvalujou 32-64kbit mp3.

Jo a nezapomen, ze kopie CD z principu nemuze hrat stejne jako original ze? Protoze ty jednicky a nuly prece nemuzou bejt stejny ...

---

Dete s tim guuglem dopice!

[rozpadlik]

A není náhodou LAMA považovaná za transparentní (přechodné pásmo) od 115 do 165kbps VBR?: https://wiki.hydrogenaud.io/index.php/LAME A nebo to neplatí u Ježků doma?

[Max]

DVD Mechaniky kupuju i do nových PC, je to otázka 300,-Kč a lidi mají doma stále hodně placek.
CDex jsem známému také relativně nedávno ladil a ukazoval, aby si mohl zdigitalizovat celou svou sbírku CD a mohl jít tak přehrávat odkudkoli.
Za mně tedy stále parádní kus sw.
Zdar Max

[Prcek]

CDex jsem také za mlada používal. Byl jednoduchý ale uměl vše, co jsem od něj potřeboval. Kromě ripování audio CD jsem ho ještě používal na nahrávání zvuku z analogového vstupu (line in) - každý týden v sobotu večer jsem tak nahrával čtyřhodinové diskotéky vysílané rakouským rádiem HitFM, pořad se jmenoval Samstag Nacht Live a byl to živý přenos z diskotéky Millennium v Kremži. Pak jsem nahrávku ještě dočišťoval programem Nero Wave Editor, aby zmizel šum, který na pozadí rádiového vysílání byl. No a pak jsem výslednou mp3 distribuoval svým stejně postiženým kamarádům (co měli v oblibě taneční hudbu), ach to byly časy .

[Heron]

Osobně používám Exact Audio Copy, který stále žije.

[pushkin]

Jak moc dobře to funguje pod WINE? Podle toho, co proklamují, to má mít docela dobrou korekci chyb, což by se mi u pár CD docela hodilo...

[Heron]

Nevím, wine neprovozuju. Ad korekce chyb, umí to používat nějaké "speciální" funkce cdromky, které budou speciální možná tak k roku 2000. Snad všechny mechaniky dneska umí accurate stream a c2 chyby. EAC umí porovnávat ripnutá data s nějakou online databází. Co jsem kdy ripoval vlastní audio cd, tak porovnání vždy bylo ok, takže nedokážu posoudit, jak důležité jsou ty speciální korekce chyb. (Mechaniky, snad kromě prvního TEAC, jsem vždy kupoval naprosto náhodně.)

Já jsem to spíš uvedl jako příklad software, to že je to pro windows jsem moc neřešil, protože v zápisku je taky. Na linuxu bych použit první tool, který umí ripnout cdda do wavu a víc bych neřešil.

[j]

Jestli ona realita nebude spis takova, ze soudoby mechaniky 50% tech funkci umet nebudou, protoze to uz prakticky nikoho nezajima.

Osobne bych se ripovanim a kompresi vubec nezabejval, protoze to se 100% jistotou uz davno nekdo udelal, takze si staci vybrat, jestli ten flac/mp3/... a v drtivy vetsine pripadu najdes i ISO toho audio CD.

To snad leda ze mas nejaky samorobo extraburty. Bejvaly casy, kdy si lidi davali magnetaky na podium, a muzikanti je v tom podporovali ... dneska z toho jsou sberatelsky vzacnosti.

---

Dete s tim guuglem dopice!

[Michal Kubeček]

Největší problém jsem měl s výběrem Queen Greatest Hits, kde Universal použil nějakou podivnou "ochranu", se kterou si žádný software, který jsem zkoušel, neporadil. Nakonec mne zachránila starší CD-ROM (pouze čtecí) mechanika, která s těmi CD žádný problém neměla.

[Otto]

Pokud jsi fenousek nemela by ti uniknout Japan edice mmch. ja tam koupil Výběr samozrejme min. FLAC, dal doporucuje Mike Oldfielda, Dream Theater

[Otto]

a mmch to tve

[To nemyslíš vážně]

Fuj, hnusný loudness war remaster.

[otasomil]

Kdysi jsem z CD delal mp3 a wav pro prehravani protoze CD fakt uz do mechaniky davat nehodlam. Pouzil jsem konzolovy abcde Tento nastroj vytvoril z CD wav a mp3 soubory soucasne, stahnul playlist, pojmenoval skladby (kupodivu jen asi u 3 CD z cca 50 jsem dopisoval skladby rucne)... no a pak uz jsem nic podobnyho nepotreboval.

[Otto]

protoze CD fakt uz do mechaniky davat nehodlam.

Navic kazde vlozeni disk opotrebovava, tim osoupavanim pri vkladani a kdyz uz to CD je jednou zalohovane na HDD ...

[hefo]

Keď už je reč o autorádiu, nasralo ma rádio od Renaultu, čo mám v mojej 2.5 roka starej Dacii. Niektoré MP3ky to nechce prehrať a nielen to, samo sa to rádio reštartuje (a musím stihnuť preklikať navigáciu v skladbách skôr, ako to začne tú istú skladbu po reštarte skúšať znovu). Ale ešte som neprišiel na to, čím to je. Možno veru tie fotky obalov v tagoch, vďaka za tip, preskúmam to.

[Max]

Já mám starší Alfu, kde radio nepodporuje mp3, takže to řeším streamem přímo z mobilu přes BT pomocí Xiaomi Roidmi 3S FM.
A streamovat do radia mohu samozřejmě cokoli.
Zdar Max

[billgates]

To je este ten lepsi pripad. Znamy si kupil (vtedy novu) Kia Ceed, zasunul USB kluc s mp3 subormi a to auto si z toho kluca prepisalo firmware v niektorom MCU a cele zomrelo :)

[ewew]

Pekne doba pokročila. Teraz dokáže rozbiť systém auta obyčajný USB kľúč s hudbou. To je dnes fyzicka izolácia zastaraná. Osobne si myslím, že výmena firmvéru v aute by mala prebiehať výhradne len v servise pomocou autorizovanej diagnostiky.

[Josef Kufner]

Spíš by si to mělo ověřit podpis firmwaru, že to není nějaký podvrh. A když už nový firmware nefunguje, tak by to mělo samo přepnout na předchozí verzi.

[ewew]

Nie. Nemalo by to vôbec umožniť. Jednoducho len servis.

[pushkin]

Souhlas. Když se ti nepovede upgrade FW na televizi, tak jí prostě odvezeš do servisu, ale co uděláš s mrtvým autem :-/

[Josef Kufner]

Odvezeš ho do servisu stejně, jako tu televizi

[billgates]

Paradoxne dostat auto do servisu je radovo jednoduchsie, ako odniest do servisu vacsiu telku :)

[pushkin]

Ono u těch rádií to může být cokoliv. Jedno rádio, co jsem měl, nebylo ochotné přehrávat věci s ABR, může to být i tím.

[TechnikTom]

Já v Lubuntu používám Sound Juicer, pak vidím nainstalovaný i Ripper X. A u starých disků, zejména půjčených z knihovny, bohužel občas přijde na řadu i Dvdisaster.

[Josef Kufner]

Na ripování CD je dobrý Grip. Je to Gtk nadstavba nad cdparanoia a dalšími nástroji.

[Dastych]

Nechci vam tu moc radit ale udelat kopii jako vypalene CD vas nenapadlo? Kdyze se tadu uz bavime o zalohovani. Protoze toto co tu matev navodu je prachprosta piratina, jelikoz vysledek != original. FLAC, MP3 ci AAC soubory se maji koupit profesionalne udelane a ne delat na kolene v nejakem linuxu a wine.

[nadtržítko]

Tak ono to je taková šedá zóna, kolik právníků tolik názorů. Hlavu ti nikdo neotrhne když si z vlastního CD uděláš rip do mobilů či kopii do auta. Ale jediné správné zálohování je ISO+CUE. Hlavně u vážné hudby nebo live, protože je taky potřebné znát délku mezery mezi pisnickama, aby se neskazil zážitek při poslouchání. Typicky u mp3 tohle info není a pauzy mezi skladbama v live nahrávce jsou vopruz. Takže to chce používat přehrávače co CUE umí, nebo to fakt mít profesionální rip jako třeba od Applu.

[Josef Kufner]

Viděl jsem už dost ripů udělaných tak, že byl jeden FLAC soubor s celým CD a vedle toho CUE. Takže narozdíl od ISO to bylo komprimované, ale beze ztrát či zmršení.

[nadtržítko]

ISO můžeš taky zipnout pro skladování, velikost +|- to samé co FLAC. Tady jde o to že si z toho můžeš kdykoli udělat stejné CD nebo mountnout virtuálně. FLAC je pouze jednoúčelový kontajner. Moje věž to ale zvládá, dokonce 24/96 takže se FLACu nevyhýbám ale všechny svoje CD mám zálohované i jako ISO.

[ewew]

Najlepšie ochráni dielo ak ho vôbec nezverejní. To čo sa deje je niekedy riadna psychiatria. Dnes už má ochranu aj totálna hľúposť. Zmeniť pravidla, tak že autor musí dokázať, že to dielo vyrobil a až potom získať ochranu.

[pushkin]

Samozřejmě - 100 % záloha by byla nejlepší. V tu chvíli by stačilo dd, udělat si image, vše nahrnout na disk a vypálit na nějaký M-disk. Tím se ale ztrácí přenositelnost.

A ano, je to "šedá zóna". Stejně jako to, co plánuji dál. Protože koupit fyzické médium (a tedy i práva na přehrávání daného obsahu) si můžeš, ale teoreticky už s ním nemůžeš svobodně nakládat - už třeba jenom kvůli tomu, že si to chceš pustit někde, kam s sebou nehodláš tahat CD/DVD/BR přehrávač, o médiu v chatrném obalu nemluvě. V tu chvíli ti nezbývá nic jiného, než si z daného média udělat soubor, čímž do oné šedé zóny vstupuješ...

[Bherzet]

Kopie pro osobní potřebu je snad OK, ne?

[Josef Kufner]

Ano. Stále to platí. Není na tom nic šedého. Kopie pro vlastní potřebu a kopie nutné k přehrání si můžeš dělat dle libosti.

Náš autorský zákon je velmi rozumě postaven tak, že to nesmíš bez licence šířit dál, ale sám si s tím můžeš dělat co chceš. A to platí i o softwaru. Ten sice můžeš mít jen pokud máš licenci, ale jinak si také můžeš nadělat kopie dle potřeby a dokonce je můžeš i libovolně zkoumat a upravovat. Jen to nesmíš bez svolení šířit dál.

[Donald]

Nas zakon mi je naprd kdyz poletim do USA a celnik mne vyzve ukazat mobil. Kdyz tam najde hudbu bez DRM (tedy nemuzu dokazat ze je moje) tak mam zadelano na slusny prusvih. Takze bacha na cestovani.

[pushkin]

To jo, jenom to občas souvisí s nutností překonat nějakou ochranu. To nevím, jak je v ČR, ale některé země to mají zakázané.

[vencour]

Pamatuju dobře, že právo na vlastní kopii má přednost proti nějaké ochraně?

[Donald]

Maximalne v cechistanu. Vyspely svet ma digital milenium act a prekonavani ochrany je protipravni.

[j]

To tezko soudruhu, to by totiz pro kazdyho prodejce platilo, ze je povinen kdykoli po dobu platnosti prav dodat nahradni medium (za naklady na to medium), coz je asi tak 150 let. Jinak by se dopoustel podvodu/bezduvodneho obohaceni/kradeze/... presne v okamziku, kdy medium chcipne a tudiz je drziteli prav upirano jeho prava realizovat.

A jinak ti na prekonavani ochran sere pes, protoze je mnohem casove efektivnejsi si to ci ono nekde stahnout v podobe hotovy veci v libovolnym formatu/bitrate/... a zcela ZADARMO, coz je sluzba, kterou nejsou schopni prodejci realizovat za penize!

---

Dete s tim guuglem dopice!

[Josef Kufner]

Pokud vím, tak dvouletá záruka se vztahuje na vše, tedy i na lesklé kotoučky.

[Michal Kubeček]

To sice asi ano (i když i tam bude problém v prokazování, jestli je to v důsledku opotřebení nebo výrobní vady), ale když si kupuju CD, obvykle očekávám, že si tu hudbu budu moci pouštět podstatně déle než dva roky.

[Josef Kufner]

To očekávat můžeš, ale, stejně jako u jiných věcí, funkčnost nad rámec záruky je na tvé riziko. Chceš-li riziko snížit, udělej si zálohu.

[Michal Kubeček]

No a o tom právě byla řeč. Navíc vydavatelé s oblibou - když se jim to hodí - argumentují tím, že když si koupím CD, není to totéž, jako když si koupím třeba čepici, ale že si vlastně koupím právo přehrávat si jeho obsah. (Zdůvodňují tím např. proč ho nesmím pouštět, kde chci a komu chci, půjčovat apod.) Takže tím spíš bych měl mít právo si ten obsah přehrávat bez ohledu na stav toho fyzického média.

[Josef Kufner]

Vydavatel je takový parazit mezi umělcem a platícím zákazníkem. Občas je potřeba ho poslat do háje. Náš autorský zákon je naštěstí celkem rozumný, i když býval rozumnější.

To právo na přehrání bez ohledu na stav toho fyzického média máš právě díky možnosti si udělat kopii. Nemáš právo to jen dál šířit (bez souhlasu) a mezi šíření se počítá i veřejné přehrávání; to mi přijde celkem rozumné omezení.

[Bherzet]

Tím si jistý taky nejsem, ale zrovna u hudebních CD… I kdyby tam nějaká ochrana byla, tak pokud to jde přehrát, jde to i nahrát. Místo fyzického nahrávacího zařízení se použije bezztrátové virtuální a jsme u toho ripu.

Ono nezáleží jen na liteře zákona, ale i na jeho duchu, a pokud si ripuješ legálně vlastněné CD, kde předmětem ochrany autorským zákonem je ta samotná hudba a případně jeho obal, nikoliv to CD jako takové (ve smyslu věci), máš k tomu zcela legitimní praktický důvod a nešíříš to dál, tak se to se zákonem těžko dostane do křížku. Už jen ten zjevný rozpor, že stáhnout si CD rip z netu by bylo naprosto legální, ale pořídit si ho z originálního CD ne… Nejsem právník, ale žijeme v zemi, kde si vláda navymýšlí nějaká nařízení a pak policii řekne, ať je nevymáhá (jako při tom prodloužením otevírací doby do chvíle, kdy začíná zákaz vycházení), takže… Hm, to je taky pravda, takže vlastně asi je jedno, co nějaké zákony říkají, a může to dopadnout jakkoliv.

[denrel]

Perlička. CD Dám si tě klónovat (2003) ve Windows nešlo ripovat (ochrana). V Linuxu ano..