Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Společnost Amazon miliardáře Jeffa Bezose vypustila na oběžnou dráhu první várku družic svého projektu Kuiper, který má z vesmíru poskytovat vysokorychlostní internetové připojení po celém světě a snažit se konkurovat nyní dominantnímu Starlinku nejbohatšího muže planety Elona Muska.
Poslední aktualizací začal model GPT-4o uživatelům příliš podlézat. OpenAI jej tak vrátila k předchozí verzi.
Google Chrome 136 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 136.0.7103.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 8 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Byl vydán Mozilla Firefox 138.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 138 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Šestnáctý ročník ne-konference jOpenSpace se koná 3. – 5. října 2025 v Hotelu Antoň v Telči. Pro účast je potřeba vyplnit registrační formulář. Ne-konference neznamená, že se organizátorům nechce připravovat program, ale naopak dává prostor všem pozvaným, aby si program sami složili z toho nejzajímavějšího, čím se v poslední době zabývají nebo co je oslovilo. Obsah, který vytvářejí všichni účastníci, se skládá z desetiminutových
… více »
Tiskni
Sdílej:
vysočina je obsypaná a občas je to tam hlava na hlavě (např. Drátník), ale rozštípka je fajn, doubravka taky
loni mě nakopla marmolada - v celý jižní stěně jsme byli sami tři, nahoře nikdo - prostě geniální :)
Dobré téma, problém s nicneděláním vlastním také. Prostě to nejde, zkoušela jsem to cvičit a nemám na to. Na druhou stranu udělám práce za 3 lidi
Roky relaxuju u hlasité muziky, v mém případě zjm. folk, bluegrass, dance si hodím při úklidu, rock a metal, když jsem naštvaná. To je má první pomoc, když dorazím z nemocnice. Od Ledna jsem staniční a je to extrém Takže hledám nové metody relaxu při minimu času. Blaze je mi na kole. Celoživotní koník, předevčírem jsem došla k závěru, že na sobě přestanu šetřit a koupím si toho triatlonového Cannondala, po kterém toužím většinu života. Akorát mi odcházejí ruce a záda, tak snad kolo užiju. Teď jezdím na MTB fullsuspensionu, ale všude jsou lidi
Tak se chystám zpátky na silnici a těším se.
S chutí si přečtu nápady na relax, potřebuju najít něco účinného, co se dá zvládnout denně s malým dítětem a prací.
Jj, manžel je fajn, tak se v těch volnočasových aktivitách vystřídáme. Lítání je zase jeho relax a já se mnoho nového dozvím o těch letadlech a tak. Navíc vlastní takové to dětské nadšení, které je nakažlivé. Občas žasnu, jaký má záběr.
Pro mne je těžký se vyrovnat s postupem degener. onem. páteře. Bolest je mým věrným společníkem, takže hezké plány občas vezmou za své Bohužel se to stupňuje stresem
Odd. mi šlape skvěle, pacienti se u mne cítí dobře, děláme proto maximum. Ale spoustu papírování si tahám domů a jasně, že dělám ty začátečnické managerské chyby. Nechala jsem si poradit a snažím se většinu práce udělat v práci a tolik to neprožívat. Ale neurotik to prožívá vždycky
))) Tak potřebuju nutně nějakou pravidelnou relaxaci jinak mi hrábne.
Jinak bych to, že neumíš být v klidu, nediagnostikovala jako poruchu. Prostě jsi takový. Ne každému je to dáno. Nějaký "dys" asi budeš, ale to s tím nejspíše nesouvisí. K senilitě Ty asi nedospěješ, nejsi ten typ Fajn je posezení s dobrými přáteli někde v přírodě nebo vandr. Jak se vzbudíš a kolem Tebe voní les
Taky bomba. Do toho potoka by mne také nikdo nedostal
))
Se stárnutím se vyrovnáváme všichni. Někdo se vzteká a nechce, někdo se s tím srovnává v klidu. To je dlouhodobě těžká věc a týká se všech. Jen ti mladší to nemusí ještě tolik prožívat. Tím, jak to mám denně před očima mi to postupně dochází. Někteří staří lidi jsou tou vyrovnaností úžasní. A senilní nejsou ani v 95 Jiní jsou senilní už ve 40 a furt skuhrají, že lepší už to nebude.
Nevykej mi, prosím. Děkuju.
Myslím, že se mýlíte. Jsem věčný pochybovač, takže přesvědčení o tom, že mám v něčem pravdu, zažívám minimálně. Dám hodně na zkušenost jiných lidí a v práci jsme tým. Probíráme jak co zlepšit, jak to nem. prostředí co nejvíce zlidštit. Pacienti u mne na odd. se mají dobře, teda v rámci možností. Není příjemné být v nemocnici. Pokud potřebují držet za ruku a povídat si, jsme jim k dispozici. Chtějí-li chodit nad rámec RHB, chodíme s nimi, ač to není naše práce. Nic není nemožné, snažím se, aby se u nás pacienti cítili co nejlépe. Také je mám ráda. Nejsou mi lhostejní. Mám nějakou vizi a tu se snažím naplnit.
Jsem ostrá na personál, když nedělají co mají nebo se chovají neeticky k pacientům. Naštěstím mám tým lidí, kteří mají stejný pohled na to, jak chceme tu práci dělat. Když se něco odflákne, vrátí se nám to zpátky. Lidé v týmu se vzájemně doplňují a jsou i fajn parta. Tak jak jsem ostrá, umím i ocenit, verbálně i finančně, že odvádějí dobrou práci. Než někomu něco vytknu, dost se nad tím rozmýšlím.
Také jsme to odd. vytáhli z úpadku mezi ta nejlépe hodnocená. Nadřeli jsme se na tom všichni. Ta nemocnice je mé "dítě", tak samo, že chci, aby to fungovalo.
Jsem přístupná názorům jiných lidí. Nekompromisní jsem v tom, že vyžaduji od všech, aby dělali dobře svou práci. Šlendrián mi vadí. Nejen u nás, ale i třeba u učitelek v Mš, zastupitelů naší obce...u každého s kým přicházím do styku. Mnoho věcí mohu ovlivnit. Třeba zrovna v naší čtvrti. Praktická jsem.
Nemyslím tým v tom nynějším moderním pojetí, to mi také leze na nervy. Jsme spíše parta lidí, které baví pomáhat. Tím, že každý z nás je jiný do té práce přinese určitou dynamiku. Tady vycházím ze zkušenosti ve skupinových terapiích. Dynamika skupiny lidí je úžasná věc.
Třeba mám kolegyni, která sice není moc na ty odborné med. věci, ale když má pacient třeba v noci nějakou úzkost, splín nebo jen obavy, sedne si k němu a povídá si s ním. Nebo ví, že nějaký bezprizorní pacient, který nemá nikoho, má rád bábovku, tak doma napeče a přinese... Jiný kolega je silný, mají ho rády zjm. pacientky, tak když má volnou chvíli, vezme pár pacientek do zahrady nebo s nimi cvičí. Další kolegyně je maniak přes květiny a tak máme i pěknou výzdobu ... a tak dál. Každý z nich je jedinečný, jsou dobří v práci a nemají problém s tím udělat něco navíc nebo jít do vztahů s pacienty více osobně.
Tohle myslím pod pojmem týmová práce. Jsou i slušní k sobě, sedli si, když jeden něco zapomene, druhý jde a bez řečí to udělá. Rozumíme si i v těch soukromých věcech. Já jim vyjdu vstříc, když potřebují. Samozřejmě pracuji s nimi, když je čas.
S takovými lidmi je radost pracovat. Ale je to pro mně nové, nejsem vedoucí typ ani jsem po tom nikdy netoužila. Stresuje mne to hodně, páč zodpovídám za každou hloupost od inventáře, materiálního vybavení přes expirace léků a vedení ošetř. dokumentace až po pohodu těch pacientů a zázemí personálu. Je toho dost. Včetně dodržování norem ISO.
Doufám, že se nezblázním a naučím se to tolik neprožívat. Tím, že nebudu mít nikdy nos nahoru jsem si jistá Žádné školení o managementu jsem neabsolvovala, dělám to po svém a na koleně. Když se mi něco vymyká z ruky, jdu se poradit se zkušenější staniční nebo s vrchní. Vzdělávat se musíme sami ve svém volném čase, tak si o tom "koučování" přečtu na netu. Stejně to moc použitelné není. My jsme obyčejní lidé, chceme se k sobě i k lidem chovat fér, abychom se nemuseli stydět, až se ohlédneme za pár let. Jednu sestru jsem i vyhodila, páč kradla jídlo a léky. Nebylo to jednoduché.
Snažím se přežít, nechci, aby strádala rodina, ale zatím je to tak, že mi rodina pomáhá. Manžel mě podporuje a často i poradí nebo řekne svůj názor.
Žádné týmové schůze nemáme, nikdo to nemá moc rád. Pokud chci týmu něco říct zavolám jim nebo si počkám až se vystřídají ve službách. Na schůze chodím já a pak jim reprodukuji co se děje a bude dít.
Chválím je často, jsou velmi dobří. Vedení je s námi spokojené, tak se to odrazí i na výplatách. Ale jen ty prachy, myslím, nestačí. Všichni potřebujeme zpětnou vazbu od pacientů, a i vzájemně od sebe. Aniž bychom se buzerovali. Normálně si řekneme co se nám povedlo a nebo kde jsme udělali chybu. Tohle je také moc fajn.
Jsme normální lidi. Já také. Ve svém věku už jsem pochopila, že když jsem v životě hodně dobrého dostala, mohu to dávat dál. A funguje to. Manžel to má také tak. Precizně odvede svou práci, protože to považuje za samozřejmost. Na lidi kolem sebe je moc hodný. Má-li čas, dělá web mateřské školce. Dětem nosí balonky, hraje si s nimi, ořezává tužky. Zpočátku ho tam měli za divného, ale postupem času pochopili, že je takový
Doufám, že synovi dáme do života dobrý příklad.
Vodu piju denně a nic.
Zahradničení je způsob relaxace, který jsem v mládí nechápala, táta byl nadšený zahrádkář a postupem času se mi jeví jako fajn způsob odpočinku, kdy je i vidět pěkný kus práce. Další věc, ke které časem člověk asi dospěje.
Vodu piju denně a nic.Jo, já taky denně dýchám a nic
Jj, rozumím Taky vodu piju jako vodu, nevychutnám ji, to už spíše dobré kafe
Táta udělal u nás na dvorku zahrádku, ještě dnes asi 8 let po jeho smrti je to vidět. Pěkný odkaz. Lidi z balkonů nekoukali do džungle, ale na pěkné záhony s květinami. Měl tam i zeleninu. I když jsme měli 2 rozlehlé zahrady mimo Prahu, táta rád kultivoval i ten náš dvorek. Tak právě dumám, jestli bych v tom nepokračovala. Třeba by mi to udělalo dobře. Akorát teda musím na poradu za kolegyní zahradnicí, aby to mělo hlavu a patu
Tím, že naše rodina vlastnila rozlehlé zahrady se mi v dětství zahradničení protivilo, neboť jsme mohli ven až když jsme otrhali rybíz, angrešt nebo jinou plodinu Organizovali jsme s bratry i stávku otročení na plantážích
Nepomohlo
otročení na plantážíchZnám, to jsem taky zažila. Na chalupě jsme s bráchou každý dostali asi 50m brázdu s jahodami, které byly zarostlé půlmetrovými kopřivami, takže bylo skoro těžké ty jahodníky najít. A "Dokud to nevyplejete, nepůjdete si hrát".To mě tedy taky nebavilo. Ale když jsem dostala přidělený vlastní kus záhonu, to už byla jiná. Tam už jsem pak tahala očima hrášek, ředkvičky, a nebo meloun, který sic vyrostl jen velikosti pinpongáče. Takže nadšení mi zůstalo, i přes počáteční nucené jahodové galeje. Líbí se mi okrasné zahradničení, skalničkařkaření. Kombinování rostlin a kamenů tak, aby zapadaly do okolí, aby jim vyhovovaly dané půdní a světelné podmínky a také aby se vzájemně dobře snášely nebo ještě líp, prospívaly si. Představuji si a plánuji, jak bude zahrada vypadat jako celek třeba za 5 let. Mám ráda zahrady, které jsou víceméně soběstačné, nepotřebují příliš zásahů, natožpak nějakou chemii. Usadila se před časem na skalce ještěrka a vyvádí mladé, tak snad to není tak umělé
nedokážu se soustředit a mysl ulétá, jak tvrdím já, do nekonečna za horizont bytíJó, to znám
chalupa, tak si ted posledni dobu kopu a kopu ... podlahy, zacnu to asi prokladat rezanim a naslednym stipanim dreva a malem bych zapomel 3x tydne bazen ~1km a sauna.
když člověk poguje (opravdu poguje) tak si myslím, že je to něco jako staré šamanské tanceNa tom něco sakra je! +1.
... Komu to zavoláš?
Hore komínom?
Že si chcel iné, sníval o inom.
Že hľadáš oblohu, nie šapitó.
Komu to riekneš?
Ale riekni to,
i keby to, čo hľadáš, nebolo.
I keby všetko bol len chlieb,
syn mozoľov.
I keď aj deťom tečie po čielkach
človečí pot a vlhne košieľka
a do krvi sa odrú kolená,
keďže i hra je práca,
inak videná.
Aj keď to všetko vieš,
len riekni to,
Že hľadáš oblohu, nie šapitó.
Aj takto sa to dá. Je viac ciest, ak sa vrátiť k podstatnému.
Sport, takže u mne inlajny. Baví mne mít možnost koukat do dálky, pozorouju že to i rovná oči od koukání na blízko. Tj. když vyjedu, tak konec ulice tak ostrej nevidim, když se vraci, tak už jo. Už jsem o tom našel/viděl i něco od povolanejch doktorů, že to pomáhá,
Návrat k tomu, co znam. Ať už je pěknej film, kde si vychutnávam momentky. Tj. velice brzo asi zase shlídnu Fantoma Morrisvillu a "Vyloučíme-li všechny osoby, které zločin spáchat nemohly, dojdeme k závěru, že ho mohl spáchat kdokoli jiný.", Dobrej zelenej čaj, Tit Kuan Yin aneb Železná bohyně milosrdenství je pro mne to pravé. K tomu právě nějakej zdroj homoru bodne.
De facto každá změna rytmu je prospěšná. A když to nejde, tak zase když jsem "v laufu", tak mi nějak odpočinek ve smyslu flákání nebo jen sedění nechybí.
Na kole je potřeba se trochu odosobnit. Pak se přestaneš bát. Na silnici je výhoda to, že nepotkáš inlinistu - těm bych já občas nejraději ujela nohy, protože jedou jak dobytek na cyklostezkách - jsou nevypočitatelní v pohybu. Řvu, že jedu zleva, když chci předjet a nic, neuhnou Taky se těm cyklostezkám vyhýbám, někdy přes ní ale kus jet musím.
Dojedeš za město a jsi sám. Silniční cyklisti se zdravívali, jak jsem dříve jezdila denně, znali jsme se od vidění. Na tom kole to chce se soustředit na pohyb, pak se nebudeš bát. Fakt je, že spoléhám na to co je dáno. Mám kamaráda, který míval úrazy pořád. Smolař. Buď mu řidič otevřel dveře, nebo mu rupnul titanovej - nerozbitnej - převodník...prostě smolař. Mně se nestalo skoro nic ani jako kurýrovi. A že nás řidiči nesnášeli. Chce to cvik. Jednou mi chlap ze vzteku hodil krabici na záda, a jednou mi nacouvalo auto před kolo, na Ruský, kudy jsem jela 70km/hod. Nic se mi nestalo, vyjma šoku. Skončila jsem od tím autem po letu přes řidítka. A řidič byl velmi slušný.
Na kole se naučíš odezírat pohyby lidí před Tebou, to je dobrý tohle umět, když jsme jezdili po městě mezi turistama. Na silnici jsou mezi cyklisty jasná pravidla, tam je to jednoduché. Kamiony udělaj trochu vítr, ale i na to se dá zvyknout.
Tady v Praze je to super, uděláš šláp, šláp a jsi za městem, kde nikdo není I cvrčci jsou slyšet. Po cyklostezce se dá jezdit jen brzy po ránu, tak v 6, to ještě bruslaři chrněj. Ve všední den dopoledne to také jde, minulý čtvrtek jsem jela letos prvně na Zbraslav. Úžasný
Zastavím se u řeky, potlachám s kachnama...
Mně přijde, že v tom horolezení bych neovlivnila nic. Blbě šlápneš a je hotovo. Ty to umíš, máš asi i nakoukaný, kde je mokrá skála nebo zvětralá. Na kole, při troše šikovnosti se tak max. sedřeš. Nebo to svalíš do škarpy. To zkus.
Na kole jsi jako vítr nebo jako na koni. Neničíš si klouby a rozšiřuješ hrudní košíček )).
Rozumím, také se bojím věcí, které nemou ovlivnit, ale když se tím necháš ovládnout, tak bys za chvíli nemohl nic.
Ano, dá, ale pokud se Dag bojí, měl by nejspíše začít pomalu a postupně, až získá jistotu a zručnost. A pak bych postupně posunovala hranice. Jako u dětí. Naučit se dobře spadnout, samozřejmě mít přilbu. Snažit se překonat ten strach.
Zabít se dá i na náledí na chodníku.
Jezdit po Praze je fajn, když to bereš vyhlídkově. Jedu třeba kouknout na svoji bývalou školu nebo na místa, kam se běžně nedostanu. Jedeš v klidu, koukáš co je nového, užíváš si to. Nemusíš nikam hát, o tom to není.
Kurýřina je zase dost hardcore, tam potřebuješ jistej způsob přemýšlení, který jsem se musela naučit. Udělat si v hlavě mapu, kudy budeš zásilky nabírat - drahé zásilky jsou expres, do 60 min. mít doručeno, na obyčku máš až 2 hodiny, tak aby si to člověk rozumně rozvrhl. U jedné malé kurýrky jsme jezdili s přítelem jen my dva. On mne naučil zkratky, tunely a různé podjezdy. Ráno jsme se domluvili, že jeden pojede expresy na Prahu 5, já na Prahu 3, sejdeme se v centru a vyházíme obyčky. V centru zase naberem expresy a jedem.To myšlení mi nam přišlo nejtěžší. V hlavě musíš rychle vymyslet trasu, abys nic moc neobjížděl. V mrazech jsi byl rád, že jezdíč, páč stát znamenalo mrznout.
Na kolech jsme i jedli a kouřili, nebyl čas si sednout. Na druhou stranu to mělo kouzlo v tom, že jsem vydělávala nadstandartní částky koníčkem A o víkendech jsme jezdili taky, ale delší štreky. Po večerech ladili kola. Taky většina našich příjmů šla do kol. Samo, že jsem si mezi "pány kurýry" - čímž nemyslím dnešní messengery, udělala jméno. Bylo těžký se prosadit v ryze mužském prostředí. Zprvu ohrnovali nos, ale za půl roku pohoda. Malé kurýrní služby byly pojem, měly i stálou klientelu. Dnes už jezdí jen Messengeři, Sprinteři a pár menších firem, které se specializují. Mesíci a Sprinteři se rvou o zakázky i třeba za 60,-
Jezděj na hajtrách, které jsou rády, že stojej.
Jsem ráda, že mám tuhle zkušenost, bylo to fajn. Takové denní dobrodružství.
Jj, chápu to. Navrhuju jen řešení pokud bys chtěl překonat to znechucení z aut. Měls špatnou zkušenost s projíždějícími auty.
Za ustrašence Tě fakt nemám
Dobrý Mně by tam nahoru nikdo nedostal, bojím se. Loni jsem viděla horolezce na Bastei, hustý. Vypadali, jako když je to děsná sranda.
To lezení může být dobrý relax, krom toho, že využiješ všechny svaly. Většinu svalových skupin. Koncentrovat na pohyb se asi musíš. Jinak by to nedopadlo dobře. Psals, že Ti to zvedá Adrenalin, na druhou stranu, pokud se připravíš, kudy polezeš a pak se koncentruješ na jednotlivé pohyby svalů a nikam nekvaltuješ, je to super relax. Snažit se o ten pocit "teď a tady". Tam spíše Adrenalin ustoupí, ne?
Frajeřinky Jasně, mně se ale nikdy nevyplatily
V ničem.
Na biku jsem chtěla partičce kluků v parku ukázat, jak se dá ostře hodit zatáčka a skončila jsem jim pod nohama, páč mi zadní kolo ujelo po mokrým klacku
Hoši mi pak pomáhali na nohy. Trapas
Na lyžích, dole u vleku jsem vymrskla efektní zabrždění tak, že mne pak tahali ze smrčků
Tak tomu už se raději vyhýbám.
Z kopce, na těžkém downhillu uděláš i 80Km/hod. Do důchodu se chystám, že si sjedu kopec od přehrady Vysoké mlýny či jak. Je tam nějaká vodní elektrárna.
A ještě jsem přemýšlela o těch autech a fakt je, že to se moc ovlivnit nedá, vyjma slušného chování na silnici. I tak Tě někdo může sejmout. Je to spíše o štěstí. Dneska mám teda taky nahnáno, když jezdím, páč mám malé dítě. Na druhou stranu se toho nechci vzdát, protože mi ježdění upustí ventil a syn má doma spokojenou matku. Když se koncentuješ na jízdu a naučíš se padat, což z těch skal asi umíš, tak to snad půjde. Určitě bych si nedsedla na kolo, když jsem hodně nervní.
Vysoké mlýny či jakDlouhé Stráně?
Jj, díky, to je přesně ono. Jestli to ještě pro turistický ruch půjde.
Ano ano, jsem rád, že jsem s tim nepřišel jako první , lítání mi hodně dává, i když nereálné. Viděl jsem Twin Peaks, byl tam motorkář James, rád se toulal. Jak tak poletuju, vzpomněl jsem si na něj a připadal jsem si taky tak, nikde nikdo, sleduju okolí, šestou a bilancuju vše možné ... když se ukáže soupeř, na přemýšlení není čas a akce vládne.
Co je to studená? 5, 10, 15stupňů?
Jj, navíc je rozdíl studená stojatá a studená proudící, co jsem si všim.
O tom, co má mamina za unavující stereotyp, evidentně moc nevíš. Dítě vyčerpá fyzicky i psychicky, takže mít "čas pro sebe" na RD je utopie. Ony mnohdy ani ty maminy být doma dlouho nechtějí, ale debilní systém je k tomu nutí. Nejsou půlúvazky, nejsou jesle ani školky
Na MD nebo RD se kolikrát matka ani nevyspí. Samoživitelky jsou úplně v háji, nejsou-li babičky nebo někdo, kdo občas pohlídá. Krom toho 3 roky sociální izolace napáchají také mnoho škod.
Úděl to není, partneři se v péči o dítě mají střídat a podílet se na ní oba dva. To dítě mají spolu. Mamina dře doma, otec chodí do práce, což by nemělo znamenat, že přijde dom a flákne sebou na gauč. Nedávno jsem četla vyčíslení práce matky na RD. Šlo o něco přes milion.
"Úděl žen, které si pořídily dítě". To je celkem slušný blábol. Dítě si snad pořizují oba partneři, ne?
zena pri vychove (zejmena pri interakci s ditetem) zaziva az orgasticke stavyNo jo, hlavně když je žena unavená a dítě jí nenechá odpočinout, to jsou panečku rozkošné stavy...
Jj ))) Taková nemoc dítěte, kdy tlumím horečky a kašel, převlékám propocené, v noci spím na půl ucha, abych v případě potřeby zasáhla, syn mívá laryngitidu, dusí se a za 2 dny pak z nudy leze i po zdi. To je orgasmus, jak vyšitý
))
Týden doma s nemocným dítětem prověří nervovou soustavu lépe než kdejaký test
Týden doma s nemocným dítětem prověří nervovou soustavu lépe než kdejaký testKolikrát jsem sama ze sebe překvapená, jak mám křehké nervíky a mám pocit, že každá dětská nemoc mi bere tak rok života. Pohled na trpící dítě snad nic nepřekoná..
To je příroda. Je to tak proto, aby samec k potomkovi přilnul. Náš syn byl můj manžel v pidi vydání Kopie
Časem se podoba několkrát změní. U Vašíka byly i chvíle, kdy byl podobný tchánovi, pak mému bratrovi a teď už je tak na nás s manželem.
Děkuju za podporu, kluci Ano, konstatuji totéž co, Kotyz, Jílek musí lézt všude i na takovou pěknou, podnětnou diskuzi
Jinak kolo v Praze je fakt riskantní, i když u nás v Praze 6 to je ještě docela v pohodě. Ale dole ve městě bych na kolo nevlez.Těch riskantních věcí je víc, třeba chodit v praze pěšky, jezdit v praze autem, atd, atd... Já se v praze na kole nebojím a nedělá mi problém tu jezdit. Jen mě to venku víc baví.
Přes Prahu 6 jsem jezdívala do Slaného po dálnici, tu trasu jsem neměla ráda, protože tam fouká vítr z každé strany a věčně člověk jede proti větru. Je to sice jen asi 40Km od nás z centra, ale vydá to za 80Km.
Nikdy jsem nejezdila v Šárce, ani nevím, jestli se to smí. Na horáka je tam slušný terén. Není tam ChKO?
Milá Isah si to dovolila a dostala jen odpověd.Ale nene, milá Isah řekla jen to, že "Úděl žen, které si pořídily dítě" je blábol. S čímž se dá jenom souhlasit, už jen z toho důvodu, že žena si sama o sobě bez muže dítě prostě pořídit nemůže a to dítě je dílem obou.
To ani nemusí, má prostě ve svých dvaceti letech se vším zkušenostiAle houby, nikdy jsem netvrdil, že mám se vším zkušenosti. To tvrdíš furt jenom ty, umíš totiž argumentovat pouze ad hominem.
může takovému vzdělanci, připadat sprostéAle houby, nepřipadá mi sprosté, jen si nerad hraju se slovíčky, pokud jsou v té situaci jen prázdným pojmem, jako v tvých agresivním komentářích.
A pokud si někdo myslí, že mi muze beztresrne nadavat, pak je na omylu a bude zaživat své blbé emoce.Vidím, že s tím máte vlastní zkušenosti :).
Já si na blbé emoce nestěžuji. To úplně někdo jiný, já jen oplatím aby si užil, pokud chce nadávat.Jojo, to jsou samí jiní a ještě jinější, že :) :D.Zatím tu knučí jiní.
A pokud si někdo myslí, že mi muze beztresrne nadavat, pak je na omylu a bude zaživat své blbé emoce.Jak chceš někomu v této diskusi zabránit nadávat ti? Že jim budeš vyhrožovat přesdržkou nebo něčím? Těžko tím něčeho dosáhneš... Tady prostě nemáš možnost někoho umlčet proto, že se ti nelíbí, co říká, a to má holta svá pozitiva i negativa. Čím víc se o to snažíš, tím víc tě budou trollové trollovat. Nejlepší je se na ně vykašlat, jsou to prostě trollové, s tím člověk nic nenadělá.
A mas li problem muzes me na mem lecebenskem pracovisti navstivit. Jiste si dokazes zjistit kde pracuji.Jééé... A můžu přijít taky?
To že občas pomůže chlap, když má čas je věc jináObčas? Jak jako občas? Jakože někdy taky ženský mají dítě bez pomoci chlapa? Můžeš jmenovat takový případ?
Ty ani nevíš, co je mít děti a už víš jak se vychovávají.Ale prd, nevím jak se děti vychovávají a ty to nevíš taky.
Jinak tvý chytrý kydy studenta prvního ročníku o starost o děti, ty jsou tak do hospody pro studenty prvního ročníku.Proč mi neustále otloukáš o hlavu můj pokus vzdělávat se? Jsem ti svým vzděláváním nějak ublížil, nebo co, že furt s tím musíš lkát?
takže si mohu klidně myslet, že na rozdíl od tebe vím co je starat se o dětiJestliže jsi spokojený s tím, jak jsi se staral o děti, proč to tu furt tak sáhodlouze dokazuješ? Mně se to netýká, ani neznám osobně tebe ani tvoje děti.
vzpomenout všech, kteří se nervali a nehádali o pizďuchoviny, nehonili si ego a jen na sebe byli slušný :).Vy někoho takového znáte?
Napadá mi tam udělat někdy nějakou akci.Jo, to mě taky napadlo, koukal jsem na mapu, že to není moc daleko od Prahy a nejspíš by to vlakmo nebo případně i kolmo nebyl problém...
Mě k tomu stačí moje dětiAchjo, tak znova: Co se ti nezdá na větě "Jestlis neměl zájem se o dítě starat, neměl jsi ho té ženské dělat. Stejné platí pro ní."?
ty hlupákuAd hominem... Jo, to ti jde skvěle...
Já se o ty děti staral a ty jsi tvrdil, že nestaralNe, netvrdil, na začátku té věty je slovo 'jestli'. Jak ses staral o děti nevím a nehodlám zkoumat, je to tvoje věc. To co jsem napsal byla reakce na ty "ženy, které si pořídily dítě", znám to i z předchozích diskusí...
On Ti jednoduše závidí. Mládí, intelekt a právě proto, že se vzděláváš, nebudeš muset být v práci od nevidím do nevidím. Tohle on neskousne.
To, jak mohutně dokazuje a okecává, jak "vychovával" je o tom, že ho děti tahaly z hospod a nebyl schopen je ani živit, páč vše propil nebo profetoval. Zde nám kdysi kajícně popsal, jaký byl otec a teď se snaží dělat svatého. Nezabývej se jím, je to takový chudák.
To znáš od sebe, viď, brouku. Mému tátovi nesaháš ani po palce u nohou. Můj otec na rozdíl od tvého nikdy nepil To nesere, co?
Takovým, jako jsi ty jsme říkali sociálně slabí. Sociálně vyloučit jsi se zvládl sám.
machruješ na nepravém místě.A počkej, jak si dám záležet, až se mi dostaneš do rukou. Jednou na to dojde, neboj
No jasně, diskutovat s géniem tvého typu nemá smysl. Chytrý, chytřejší, nejchytřejší... Mohl bys, Mistře, jít už konečně do Mauzolea a nám tady dát pokoj? Děkuji.
Chci, aby malej viděl, že "kdo se snaží, ten se má" a že nic neni tak složitý, jak vypadá, prostě výchova příkladem. Tak jsem dnes s nim šel na jedno dětský hřiště, pletly se tam košíky z proutí. Dělal jsem "to" asi 4 hodiny, cca 25cm průměr, cca 15cm výška, bez ucha. Příjemně jsem si pročistil hlavu.
Já si žiju!To jo.. a dokonce chápeš, že s holkama jen na pivo.. Každá aktivita mimo tento rámec smrdí průserem nebo komplikováním si poklidného života:DDD
nejlépe nějaká vysočina na sibiři apod.vysočina na Sibiři, nebo sibiř na Vysočině?
vysočina na Sibiřitak je to správně. Vypadlo velké "S". Stačila by i nějaká tundra-tajga tam také skoro nejsou lidi. Před nějakou dobou jeden z lidí co znám byl někde v Rumunsku v horách a také to nebylo špatné.