Dvě slova způsobující újmu na zdraví (diskuse)

[michaela]

chybí odpověď podle situace... tu bych dala já

[Heron]

Pozdrav na začátku rozhovoru považuji za jakýsi login a na pozdrav konci za logout. Někteří lidé skutečně nezdraví, asi by je to fakt poškodilo, ať již duševně či fyzicky. Pozdrav považuji za elementární základ slušného chování.

[wake]

arghhhhhhhh....

to není login. to je SYN-SYN/ACK-ACK sekvence navázání TCP spojení. To, že MS browsery a servery to vynechávají/przní, jen svědčí o jejich úrovni. A totéž platí i pro lidi.

[machr]

zdravim toho, koho znam. zdravit vsechny individua na ktery narazim nema moc smysl a asi by me ta huba brzo upadla (mysleno doslovne)

[Jiří Jakeš]

Samozřejmě! Já měl však na mysli prodavače/ky, pokladní, trafikanty/ky apod. Ne náhodné kolemjdoucí...

[prageroj]

prodavaci atd by meli zdravit zakaznika - sveho pana - prvni. rozhodne ne zakaznik je.

[myšák]

Vzhledem k tomu, že jsem kdysi cca 3 roky pracoval pro jistou nejmenovanou společnost, která zanedlouho převezme síť hypermarketů vaší nejmenované společnosti, tak si ještě velmi dobře pamatuju jaké to je z pohledu personálu... proto se k lidem zaměstnaným v těchto nejmenovaných společnostech (samozřejmě nejen k nim) chovám s odpovídající shovívavostí a obdivem.

Představa, že bych měl znova nastoupit do téhle pakárny, mě děsí (i když zkušenost to byla více než dobrá). Přeji pevné nervy!

[vencour]

A) zdravím
B) občas odpovím "jak pro koho!" (když to situace dovolí )

[Michal Kubeček]

Ano, zdravím, protože to konvence očekávají. Ale smysl v tom nevidím. Kdysi dávno, kdy pozdrav "dobrý den" skutečně znamenal, že tomu druhému přejete dobrý den, to smysl mělo. Dnes je to jen bezduchá fráze, která neříká vůbec nic, protože ji používají i lidé, kterým je partner v konverzaci zcela ukradený, ba i lidé, kteří by si ve skutečnosti přáli (v lepším případě), aby si ten druhý zlomil nohu. Jediný efekt je v tom, že když ji někdo nepoužije, může si okolí říci, jaký je to neuvěřitelný hulvát, který ani nepozdraví. Instantní etiketa, jednoduché a účinné: netřeba dobré vůle, netřeba nikomu pomáhat a jsem slušný; člověk, který by se pro druhé přetrhl, nepozdraví a je hned hulvát. Dvě slova, zalít vodou a zamíchat, jste vzor slušnosti, co si myslíte a co děláte, na tom přeci nezáleží. Nevystihuje to přesně dnešní společnost?

Stejně tak nám devalvuje spousta dalších činností, které spadají do škatulky "slušné chování". Co si mám třeba myslet o masovém rozesílání blahopřejných SMS nebo mailů u příležitosti konce roku všem bez rozdílu (nejlépe automatem podle addressbooku, aby na to nebylo potřeba myslet)? Jistě, je to "slušnost", ale nějak mne to neoslovuje.

Tak, je to venku, můžete začít kamenovat…

[Bones]

To same si taky myslim, pro lidi je pozdrav vetsinou jen fraze, ktera pro ne nema vyznam. Vubec tahle predstirana zdvorilost je bohuzel v naproste vetsine pripadu neuprimna ci je podlezavosti.

[Dag]

Kde mám ten šutr? :)

Né fakt. Transakční psychologové hovoří o transakcích pohlazení. Řeknu: "Dobrý den" -- dal jsem jedno pohlazení. Druhý řekne totéž a je to fifty --fifty. On řekne: "Dobrý den, jak se Vám daří můj milý sousede?" Ha! Za jedno mi dal dvě! Nechce něco? Nespí mi se ženou? Né, možná jen rovná to, jak počůral plot, dobrá jdem to rovnat a příště pozdravím také víc. Tedy komunikace, a potvrzování vztahů.
A co když řeknu "dobrý den" a on mi pohlazení nevrátí. Špatné. A "Koho nehladí, tomu vysychá mícha".
Teda je to velmi funkční a dokonce možná nezbytné.

To velkozdravení. Hmmm. No, ale rezignujem na tyhle poslední zbytky komunikace, potvrzující že jsme nakonec spřízění a že nám na druhém záleží? Já vim, nezáleží, jen něco řeknem, plácnem "brej den" a nic to neznamená. Možná znamená. Ještě jsou v nás alespoň stopy zrdavé lidské pospolitosti. Až nebudou ani stopy a ani to "bej" neřeknem, protože to je zbytečnej výdej energie, tak asi šmytec a padá opona.

Sem se zase rozkecal. Tak teď šutr na mne.

[Michal Kubeček]

To velkozdravení. Hmmm. No, ale rezignujem na tyhle poslední zbytky komunikace, potvrzující že jsme nakonec spřízění a že nám na druhém záleží? Já vim, nezáleží, jen něco řeknem, plácnem "brej den" a nic to neznamená. Možná znamená. Ještě jsou v nás alespoň stopy zrdavé lidské pospolitosti. Až nebudou ani stopy a ani to "bej" neřeknem, protože to je zbytečnej výdej energie, tak asi šmytec a padá opona.

Já právě považuji rozdíl mezi "říct a nemyslet to tak" a "ani neříct", za naprosto formální a nepodstatný (možná že to první je v jistém smyslu i horší). Prostě bych raději žil ve světě, kde se sice lidé nezdraví pokaždé, ale pokud se pozdraví, něco tím opravdu vyjadřují. Ale holt musím akceptovat, že místo toho budu žít ve světě, kde se pozdravem většinou nic nemyslí, ale kdo to formální zaklínadlo nepronese, je za hulváta…

[Dag]

To, co teď napíšu bude znít příííšerně naivně. Asi proto, že je to naivní. :)
Pominu-li lidi, které zdravit "nemůžu", protože něco... prostě "ruku bych mu nepodal" Tak se jedná o lidi, kteří jsou mi lhostejní. Pokud je pozdravím udělám krok směrem od lhostejnosti. No a uvidím. Můžete udělat pokus. Co s druhými udělá vlídné pozdravení. S někým pravda nic. Někomu zvedne náladu. Ten bude mít lepší náladu a zvedne jí zase jinému a dál. Příště nás třeba pozdraví radostně on. A dál. A nebo naopak. My ho upřímně nepozdravíme a on se upřímně nas*e. Pohádá se v krámu, naštvaná prodavačka to osolí dalšímu. A dál. To pozdravení je vykročení k lepším vztahům.
Lidi dost trpí nedostakem komunikace. Všichni chtějí být slyšet, ale nikdo nechce poslouchat, komunikace je jednosměrná -- z média na mne a do mne a furt. Tohle může být krok k spontální komunikaci. K té to může dojít z té trapné společenské povinnosti. Pravda, také nemusí. Ale pokud to nezkusím...

A pak prostě ta konvence koriguje to zvíře v nás. Abychom se upřímně nesežrali. Držíme se normy, aby z nás nebyla zvěř. Ovšem zvířata se ve smečce zdraví. A často. Upřímně? Asi se tím netrápí, vědí že je to pro jejich smečku potřeba.
Ono to racio ale nemusí být nutně chytřejší, nežli zkušenost.

Prakticky na všech zvycích je něco potřebného a nutného pro fungování. Prakticky. Né na všech, něco je přežitek. Ale zdravení se táhne od opic všema kulturama... to neni jen tak.

[Jiří Jakeš]

Takže vy, když potkáte známého (kamaráda), sice ho pozdravíte, ale připadá vám to zbytečné? Ano, fráze dobrý den má význam přání, ale to asi není ten důvod, proč to dnes lidé používají. Pro mě je to v první řadě pozdrav, jakési navození komunikace (jak někdo napsal - něco jako login). Podobně jako třeba ahoj, nazdar atd. Mi neříkejte, že byste od pošťačky slyšel radějí „Máte tady dopis, pane Kubečku” než „Dobrý den, pane Kubečku, máte tady dopis”...

[Michal Kubeček]

Ne, nepřipadá mi to zbytečné. Zbytečné mi připadá zdravení jen proto, že se to dělá. Vyloženě trapné mi připadá, pokud mne pozdraví člověk, o kterém vím, že by mne místo toho raději nakopl - a stejně trapné je, když mu kvůli konvencím odpovím, přestože bych ho raději nakopl také. Co se týká pošťačky, pokud to není někdo, koho osobně znám a s kým občas prohodím i pár neautomatických slov (tj. něco, co skutečně myslíme), pak je mi to úplně jedno.

Ještě bych svůj postoj zkusil osvětlit na původním příkladu s prodavačem. Připadá mi daleko důležitější to, že když vidím prodavače, jak nese krabici, otevřu a podržím mu dveře. Bohužel ale většina "zdravičů" tohle neudělá. Oni si svého bobříka splnili tím, že pozdravili. Mně ale připadá důležitější, co člověk dělá, než jestli dodržuje nějaké (dnes už bohužel většinou čistě formální) konvence.

[VícNežNic]

Člověka, kterého bych raději nakopl bych zdravil velmi často a rád Co může být lepšího než jeden pěkný dobrý den člověku kterého nesnášíte

[Milan Horák]

Tak pod to se podepisu :o)

[Jiří (BoodOk) Kadeřávek]

Hlavne, ze to umis omluvit, to nezdraveni. Ja si ale spis myslim, ze tva argumentace je projevem skutecnosti, ze te proste zdravit nenaucili a cini ti to zrejme potize. Soudim tak podle toho, ze si snad myslis, ze si tim nekdo plni nejakeho bobrika. O tom pochybuji, protoze lide, kteri zdravi tak cini zcela automaticky bez jakehokoliv zistneho umyslu. Taktez by sis z toho mohl odvodit, ze to neznamena, ze oni na rozdil od tebe ty dvere nepodrzi.

[Michal Kubeček]

Pokud to, co jste právě napsal, myslíte vážně, beru to jako naprosté potvrzení mých slov. Tedy toho, co jsem napsal o lidech zaměřených na formální slušnost (místo té skutečné), kteří zdraví proto, že jim jako malým řekli, že se to dělá, a které nikdy nenapadlo přemýšlet o tom, co takový pozdrav vlastně znamená a proč se lidé zdraví. Takový způsob myšlení považuji za velmi nebezpečný, protože si moc dobře pamatuji, že mi jako malému říkali i o spoustě dalších věcí, že se dělají; a ne všechny byly opravdu dobré…

[Dag]

Ono se nedá předpokládat, že každý jedinec přijde sám na to, jak se chovat a že slušnost (myslím neformální) je užitečná. A tak se to tak prostě dělá a tím že se to formálně vyjadřuje se tak trochu, malinko k tomu směřuje.
Je-li to k něčemu? Formální zdravení je opravdu i u zvířat. Bylo ve všech známých kulturách (v nějaké formě). Myslíte že se příroda, lidstvo po tisíce let, mýlili? Nebo že jsme se během posledních pár desítek let tolik změnili?
On rituál je nesmírně důležitý. Už jsme postupně odstranil rituály uvádění do dospělosti. Podle všeho to nedělá dobrotu, není předěl a člověk neví, je-li ještě dítě a nebo ne...
Ono i na nejpodivnějším zvyku často něco je. Mnohokrát se ukázalo, že i zdánlivě naprosto absurdní pověra je ve skutečnosti rozumná.
Pozdravením vyjadřuji dobrý úmysl, příhlašuji se k normě chování. A i když nemám dobrý úmysl, vypovídám. Můj postoj, hlas... mluví a umožní udělat si druhému obrázek co jsem zač. A naopak ten druhý vypovídá o sobě a svých úmyslech. Není dost dobře možné, abychom procházeli společností nezdravících se a necítili se ohroženi. To je příliš hluboko v nás.
No, prostě bych zdravení, ani to formální nerušil. Že jde k tomu, a nebo raději napřed, pomoct do dveří, to je další.

[Dag]

Ono z toho plyne i to, co je ostatně také známé. Že pokud někdo zdraví neúměrně srdečně a nahlas a každého, tak s ním něco není v pořádku. To je také asi fakt.

[Michal Kubeček]

Vy aspoň máte nějaké zdůvodnění, proč jste přesvědčen, že je dobré zdravit i v případech, že je to čistě formální záležitost. To akceptuji, i když ne se vším souhlasím. Třeba z toho obhajování pověr bez racionálního základu mi běhá mráz po zádech… Oproti tomu BoodOk je přesvědčen, že mají všichni zdravit proto, že ho to tak naučili. Mne to naučili také - stejně tak mne ale naučili např. že se má nejdřív vstoupit do PO, později do SSM a nakonec volit jednotnou kandidátku Národní fronty; to první jsem udělal, to druhé ne a na třetí už naštěstí nedošlo. Proto má člověk rozum, aby si z toho, co ho učí vybral na základě vlasntí racionální úvahy, co považuje za správné. Jestli se někým cítím ohrožen, tak spíše lidmi, kteří tento kritický přístup ke "zjeveným pravdám" postrádají, než těmi, kdo mne nepozdraví…

[Dag]

Souhlasit netřeba. Možná bych ještě vysvětlil.
Pověry: Já neříkám, že máme věřit pověrám! Já říkám, že se někdy není od věci, se zamyslet nad tím, jestli nemají racionání jádro. Budete-li někde v "divočině" a domorodci vám řeknou: "Nechoďte do toho údolí, sídlí tam zlý duch", může to být a) pověra b) zkušenost převedená do jejich jazyka. Třeba tam jsou laviny, tygr, propadají se tam lidá do bahna... Ve většině případů je za tím nějaký generacemi zaznamenaný fakt. Rulík, bolehlav... jsou "ďáblovy byliny". No, a pokud vezmete tohle varování vážně a neuděláte si z nich čaj, tak jedině dobře. :) Pokud tmářům ukážete, zač je toho loket , a že na ďábla nevěříte, zemřete na otravu coninem (tuším že v bolehlavu je to on). Já měl největší šok z pověr, když byla má sestra v jiném stavu a babička jí říkala "Neber do ruky tu kočku, u nás se říkalo, že budoucí maminky se mají vyhýbat kočkám, ona je uhrane a mají pak "kočičí děti" -- úplně divný děti. Ani babička tomu nevěřila, ale trochu to v ní hlodalo. My z toho měli srandu. No, a za pár let čtu Vesmír a tam se píše, že je nemoc, kterou přenášejí kočky a která je kočkám i lidem neškodná s vyjímkou, ano přesně, těhotných, kde způsobí poškození plodu a defektní dítě. Odmyslíme si ten jazyk, tak diagnoza i prevence v pověře byla zcela racionální a moudrá rada. Bylo to jen v semantice.
Zdravení a SSM. To jsou pro mne hodně odlišné věci. To zdravení je přeci jen prastrá potřeba pro funkci smečky, rituál... to SSM... no, to leda pokud bychom to převedli na obecnou loajalitu. A to zase není nic tak v zásadě špatného. Jistá míra loajality k "náčelníkovi". Že v tomhle dějiném mžiku to nebyl úctyhodný náčelník, ale zmetek, to už je trochu odjinud (v kontextu historie zdraveni a podpory samce alfa je i tisíce let mžik)
Spadnout jde na nos i na zadek. Přejímání všeho bez kritického pohledu je nemoudré. Odmítat tisíciletími ověřené postupy?
Zamyslet se nad tím? 3x ano, možná i víc. Ale někdy je s tím člověk brzo hotovej (jako my s tou kočkou, která naštěstí nemocná nebyla).
P.S. Opravdu je vám jedno, jestli vám pošťačka řekne s zářivým úsměvem "dobrý den, tady vám nesu dopis" a nebo štěkne "dopis! podepsat!" ? Nic to s váme nedělá? Pokud ne, může to být projev moudrosti velikosti největších jogínů a nebo naopak něco neblahého.

[Vskutečnosti Saýc]

Tahle nemoc se ve skutecnosti prenasi syrovym veprovym (myslim) masem a ne kockama.

[Dag]

Četl jsem kontakt s kočkou. Tvrdil to časopis AV. Já ne. :)

[Dag]

Asi tak. To je článek, varující před panikou a likvidaci koček. Třetí odstavec. Ten původní článek už nemám, tohle jsem narychlo našel.
Jinak na paniku a hubení koček to proboha není!!! Neeeee!!!! Jde jen o ten racionální základ.

[Pavel Stárek]

P.S. Opravdu je vám jedno, jestli vám pošťačka řekne s zářivým úsměvem "dobrý den, tady vám nesu dopis" a nebo štěkne "dopis! podepsat!" ? Nic to s váme nedělá? Pokud ne, může to být projev moudrosti velikosti největších jogínů a nebo naopak něco neblahého.

Jedno mi to není, avšak u nás v baráku je celkem obtížné se s naší pošťačkou setkat. Ona chodí tehdy, když už jsem v práci, a když náhodou nejsem a něco by mně měla přinést, tak hází do schránky rovnou lístek, ale to tu teď neřešíme

[Michal Kubeček]

Ano, některé pověry nejsou ve skutečnosti pověry, ale empirické poznatky, u kterých se zapomnělo na skutečný důvod (nebo se zatím nezjistil - často ani nezjišťoval). Právě proto se snažím spíše přijít na ten racionální základ, protože to mi pomůže zjistit, co z toho rituálu je skutečně důležité a co je jen balast. Napadá mne také jeden příklad: kdysi v dřevních dobách byla úmrtnost novorozenců po porodu lékařem výrazně vyšší než po porodech porodními bábami. Vykládalo se to různě - že tomu žena od přírody lépe rozumí, že ten chlap (lékařek tehdy moc nebylo) se na to nehodí atd. Pak ale jednoho lékaře napadlo zkoumat, co by za tím mohlo vězet, a záhy zjistil, že celý problém spočívá v nedostatečné dezinfekci lékařů, kteří nezřídka střídali i pitevnu a porodní oddělení. Kdybychom se nesnažili analyzovat skutečnou příčinu a zůstali u empirického poznatku, že s lékařem je to horší, rodily by děti dál porodní báby doma a spousta dětí by kvůli tomu porod nepřežila…

Opravdu je vám jedno, jestli vám pošťačka řekne s zářivým úsměvem "dobrý den, tady vám nesu dopis" a nebo štěkne "dopis! podepsat!"?

Ne, ale za podstatné považuji něco jiného. Takže když to vyštěknutí bude začínat "Dobrý den", mému pocitu z té komunikace to nijak nepomůže. Naopak, když na mne s úsměvem zavolá "Máte tu dopis.", bude mi úplně jedno, že na začátku chybí pozdrav.

[Dag]

Dy't jo. Já bych jen, do té doby, co někdo přijde na to, proč třeba (viz příklad) ty porodní báby mají lepší výsledky, to prostě vzal jako fakt a rodil u báby. A snažil se zjistit PROČ. Jistě.
Ale pro to, že vysvětlení je "divné", bych tu radu nazavrhoval,

[Jiří (BoodOk) Kadeřávek]

O nekterych vecech skutecne nepremyslim, neprijde mi to produktivni. Soustredim se na slozitejsi otazky zivota, ne na to, jestli mam ci nemam slusne pozdravit. Clovek neni automat a mel by rozpoznat, co je a co neni dulezite. Jestli ty nedokazes rozpoznat rozdil mezi verbovanim do SSM a pozdravem, tak je mi to lito, ale ja s tim problem nemam.

[Michal Kubeček]

A mimochodem, příště si zkuste přečíst, co jsem napsal, než na to budete reagovat. Kdybyste to totiž udělal, musel byste si všimnout, že hned v první větě (dokonce v prvních dvou slovech) jsem napsal, že zdravím. Jen mám ve zvyku o věcech trochu přemýšlet, i když se to moc nenosí…

[Jiří (BoodOk) Kadeřávek]

A kde jsem napsal, ze nezdravis? Kritizoval jsem pouze a jen zpusob, jakym nezdraveni obhajujes. Nelibi se mi, kdyz se z neslusnosti dela prednost.

[kavol]

bum ... jau ...

je to něco takového, jako když je u mě konečná všech řetězových mailů atp. - když mi pak popáté přijde stejný obrázek jako PFko, už kašlu na to takovým lidem byť i jen odpovídat (i když vím, že to poslali ručně, anžto by se na užití automatu nevzmohli)

když někomu řeknu "zdravím", jsem pak taky za hulváta, že prý je to důvěrné oslovení, hm, a já tím jen myslel nikoli že ho uzdravuji, ale že mu to zdraví přeji, třeba právě duševní, neb den zrovna dobrý není ...

doposud jsem se nenaučil užívat místo pozdravu "how do you do" a preferuji raději "good %timeofday%", nicméně aspoň nemám sklony odpovídat na to "I am doing ...", to nás učili, že "how do you do" je pozdrav a na zjištění stavu osloveného bližního se užívá "how are you?" - jenže když pak na "how are you (doing)?" začnu otevírat pusu k odpovědi a druhá strana mě nenechá doříct ani "ájem" a už si mele svou, začínám pochybovat nikoliv o kvalitě učebnic leč spíše o lidské soudnosti ...

a tak vůbec ... jau ...

[Čouž]

No ja robim v rychlo obsluhe
a tam chodia taky ludia že "konečna" napriklad v čera tam došla babka čo mala namalovane obočie TUŠOM a asi tak 1 - 2 cm hrube

[Goffix]

Tak z toho jsem nepochopil ani prd Ať žije interpunkce

[Filip Jirsák]

Nejdřív jsem se zarazil, protože jsem si nebyl jistý, zda vždy pozdravím. Pak jsem si ale uvědomil, že vždycky řeším, jak na sebe upoutat pozornost prodavače, že s ním chci mluvit, a že právě k tomu upoutání pozornosti a sdělení "háló, s vámi chci mluvit" se báječně hodí ona formulka "dorý den". Takže pro anketu zdravím vždy.

Jedinou výjimkou je, když se ke mně v samoobsluze iniciativně nějaký prodavač přiřítí, sotva se rozhlédnu, a hned "máte přání?" nebo "mohu vám nějak pomoci?" Možná, že ten iniciativní prodavač i pozdraví, ale vzhledem k tomu, že mě to pokaždé vyruší a přemýšlím, jak nejrychleji se ho zbavit, odpovídám bez pozdravu "Já se zatím podívám".

Jenom mám poslední dobou problém rozlišit, kdo je vlastně prodavač. Že nenosí "uniformu" mi nevadí, ale třeba připnutou jmenovku by mít mohl. Takže poslední dobou začínám většinou delší formulkou "dobrý den, můžu se vás zeptat...", aby v případě, že se takto s důvěrou obrátím na kolegu nakupujícího měl tento šanci se bránit

[Luk]

Pozdrav při různých příležitostech je v pořádku. Ale musím připomenout, že podle obchodní etikety je společensky výše postaven zákazník, a níže ten, kdo chce vydělat peníze (kdo prodává zboží, poskytuje službu apod.).

Proto by měl jako první pozdravit vždy prodavač (není samozřejmě na závadu, když zákazník sám pozdraví jako první). Ovšem jestliže prodavač pozdraví, pak je velice neslušné mu neodpovědět.

[VícNežNic]

A jéje, ještě ty soupisy kdo má zdravit dřív. To považuju za úchylárnu, pozdravit první by měl ten kdo začíná rozhovor. Nepamatuju si ani, jestli má * v céčku větší prioritu než + (asi jo, ale možná taky ne), tak to vždycky jistím závorkou, myslíte, že se hodlám trápit něčím takovýmto? Funguje to v pohodě i bez toho.

[Michal Kubeček]

A co teprve dilemata typu starší muž versus mladší žena, případně ještě okořeněno vztahem podřízený/nadřízený… Ne nadarmo se říká, že diplomat je člověk, který dokáže oloupat příborem zralou hrušku, aniž by si potřísnil smoking…

P.S.: obě * (unární i binární) mají vyšší prioritu než +. :-)

[VícNežNic]

V céčku je závorka jistota, pro zdravení ale nic podobně univerzálního neznám.

[Luk]

Jenže tady to má logiku. Zákazník může udělat čelem vzad a nakoupit jinde - s výjimkou případů monopolu (známe to z pošty ) a dotovaných služeb (např. hromadná doprava). Nejde zdaleka jen o pozdrav, ale o celý charakter komunikace. U hulvátů nakupuji je v nouzi nejvyšší (obvykle stejně bývají na štíru s cenami i kvalitou, protože ještě nepřišli na to, kdo tu pro koho je).

[nil]

Uznávám, že tento pozdrav je často čistě formální. Nicméně zásadně zdravím prodavače v obchodech, číšníky v hospodách a všude na podobných místech, kudy denně projde houf pro personál neznámých lidí. Já vím, že jsou na lecos zvyklí, ale stejně mně to nedá. Částečně chci dát pozdravem najevo, že je nepovažuju za kus investičního majetku, ale za lidi, ale hlavně - když pozdravím, myslím tím v zásadě: "Přicházím v míru, budu dodržovat pravidla, umím mluvit česky, jsem příčetný a schopen alespoň základní komunikace." V hospodách navíc zdravím i spoluhosty, aspoň ty, kteří vnímají.

Zajímavé je, že trafikanty nemám potřebu zdravit. Asi to bude tou fyzickou bariérou, jsou v těch budkách jaksi chránění.

[prageroj]

já mu případně odpovím. ROzhodně to je však on, kdo má zdravit první. Já jsem zákazník, jeho pán. Bohužel u nás jsou stále socialistické obchody plné socialistických prodavačů píšících v pracovní době blogy :)))

[Dag]

Ona ta důležitost formy, která je přitom racionálně zbytečná je vidět i přímo tady.
Napíši-li: "Domnívám se, že program xxx by mohl být vylepšený a že by to mohl být dobrý námět pro chytré hlavy mezi námi a rád bych takovému projektu v rámci svých možností pomohl" , bude to asi přijato lépe, nežli třeba: "Hej, vy bando vypatlanejch demetů, kdy už opravíte tu sr*kovitou zrůdu, já bych třeba i pomoh, ale s blbcema, jako jste vy se nebavim..."
Obsah je stejný... :)

[Michal Kubeček]

Ne, obsah není stejný… Navíc jsem netvrdil, že na formě komunikace nezáleží, pouze jsem toho názoru, že jedné konkrétní složce té formy se v naší společnosti přisuzuje neadekvátní důležitost. Pro mne je právě podstatně důležitější, jestli dotyčný v tom příspěvku nadává, jestli projekt jen označí za "sra*ku" nebo upozorní na konkrétní nedostatky, jestli nabídne pomoc apod. Jestli na začátku je nebo není kouzelná formulka "dobrý den" nebo její ekvivalent, není pro mne podstatné.