Byla vydána nová verze 6.4 linuxové distribuce Parrot OS (Wikipedie). Jedná se o linuxovou distribuci založenou na Debianu a zaměřenou na penetrační testování, digitální forenzní analýzu, reverzní inženýrství, hacking, anonymitu nebo kryptografii. Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Společnost initMAX pořádá sérii bezplatných webinářů věnovaných novému Zabbixu 7.4. Podrobnosti a registrace na webu initMAX.
… více »Byla vydána verze 7.0 open source platformy pro správu vlastního cloudu OpenNebula (Wikipedie). Kódový název nové verze je Phoenix. Přehled novinek v poznámkách k vydání v aktualizované dokumentaci.
E-mailový klient Thunderbird byl vydán ve verzi 140.0 ESR „Eclipse“. Jde o vydání s dlouhodobou podporou, shrnující novinky v upozorněních, vzhledu, správě složek a správě účtů. Pozor, nezaměňovat s průběžným vydáním 140.0, které bylo dostupné o týden dříve.
Organizace Video Games Europe reprezentující vydavatele počítačových her publikovala prohlášení k občanské iniciativě Stop Destroying Videogames.
Společnost Raspberry Pi nově nabzí Raspberry Pi Camera Module 3 Sensor Assembly, tj. samostatné senzorové moduly z Raspberry Pi Camera Module 3.
Cathode Ray Dude v novém videu ukazuje autorádio Empeg Car (později Rio Car) z let 1999–2001. Šlo o jeden z prvních přehrávačů MP3 do auta. Běží na něm Linux. Vyrobeno bylo jen asi pět tisíc kusů, ale zůstala kolem nich živá komunita, viz např. web riocar.org.
Open source platforma Home Assistant (Demo, GitHub, Wikipedie) pro monitorování a řízení inteligentní domácnosti byla vydána v nové verzi 2025.7.
Wayland byl vydán ve verzi 1.24.0. Jde o menší vydání po více než roce. Více funkcionality bývá přidáváno v průběžných vydáních Wayland Protocols.
Textový editor Geany byl vydán ve verzi 2.1. Jde o udržovací vydání po bezmála dvou letech. Obsahuje drobná vylepšení vyhledávání, aktualizace podpory zvýrazňování syntaxe a dále převážně opravy chyb.
arghhhhhhhh....
to není login. to je SYN-SYN/ACK-ACK
sekvence navázání TCP spojení. To, že MS browsery a servery to vynechávají/przní, jen svědčí o jejich úrovni. A totéž platí i pro lidi.
Vzhledem k tomu, že jsem kdysi cca 3 roky pracoval pro jistou nejmenovanou společnost, která zanedlouho převezme síť hypermarketů vaší nejmenované společnosti, tak si ještě velmi dobře pamatuju jaké to je z pohledu personálu... proto se k lidem zaměstnaným v těchto nejmenovaných společnostech (samozřejmě nejen k nim) chovám s odpovídající shovívavostí a obdivem.
Představa, že bych měl znova nastoupit do téhle pakárny, mě děsí (i když zkušenost to byla více než dobrá). Přeji pevné nervy!
A) zdravím
B) občas odpovím "jak pro koho!" (když to situace dovolí
)
Stejně tak nám devalvuje spousta dalších činností, které spadají do škatulky "slušné chování". Co si mám třeba myslet o masovém rozesílání blahopřejných SMS nebo mailů u příležitosti konce roku všem bez rozdílu (nejlépe automatem podle addressbooku, aby na to nebylo potřeba myslet)? Jistě, je to "slušnost", ale nějak mne to neoslovuje.
Tak, je to venku, můžete začít kamenovat…
Kde mám ten šutr? :)
Né fakt. Transakční psychologové hovoří o transakcích pohlazení. Řeknu: "Dobrý den" -- dal jsem jedno pohlazení. Druhý řekne totéž a je to fifty --fifty. On řekne: "Dobrý den, jak se Vám daří můj milý sousede?" Ha! Za jedno mi dal dvě! Nechce něco? Nespí mi se ženou? Né, možná jen rovná to, jak počůral plot, dobrá jdem to rovnat a příště pozdravím také víc. Tedy komunikace, a potvrzování vztahů.
A co když řeknu "dobrý den" a on mi pohlazení nevrátí. Špatné.
A "Koho nehladí, tomu vysychá mícha".
Teda je to velmi funkční a dokonce možná nezbytné.
To velkozdravení. Hmmm. No, ale rezignujem na tyhle poslední zbytky komunikace, potvrzující že jsme nakonec spřízění a že nám na druhém záleží? Já vim, nezáleží, jen něco řeknem, plácnem "brej den" a nic to neznamená. Možná znamená. Ještě jsou v nás alespoň stopy zrdavé lidské pospolitosti. Až nebudou ani stopy a ani to "bej" neřeknem, protože to je zbytečnej výdej energie, tak asi šmytec a padá opona.
Sem se zase rozkecal. Tak teď šutr na mne.
To velkozdravení. Hmmm. No, ale rezignujem na tyhle poslední zbytky komunikace, potvrzující že jsme nakonec spřízění a že nám na druhém záleží? Já vim, nezáleží, jen něco řeknem, plácnem "brej den" a nic to neznamená. Možná znamená. Ještě jsou v nás alespoň stopy zrdavé lidské pospolitosti. Až nebudou ani stopy a ani to "bej" neřeknem, protože to je zbytečnej výdej energie, tak asi šmytec a padá opona.
Já právě považuji rozdíl mezi "říct a nemyslet to tak" a "ani neříct", za naprosto formální a nepodstatný (možná že to první je v jistém smyslu i horší). Prostě bych raději žil ve světě, kde se sice lidé nezdraví pokaždé, ale pokud se pozdraví, něco tím opravdu vyjadřují. Ale holt musím akceptovat, že místo toho budu žít ve světě, kde se pozdravem většinou nic nemyslí, ale kdo to formální zaklínadlo nepronese, je za hulváta…
To, co teď napíšu bude znít příííšerně naivně. Asi proto, že je to naivní. :)
Pominu-li lidi, které zdravit "nemůžu", protože něco... prostě "ruku bych mu nepodal" Tak se jedná o lidi, kteří jsou mi lhostejní. Pokud je pozdravím udělám krok směrem od lhostejnosti. No a uvidím.
Můžete udělat pokus. Co s druhými udělá vlídné pozdravení. S někým pravda nic. Někomu zvedne náladu. Ten bude mít lepší náladu a zvedne jí zase jinému a dál. Příště nás třeba pozdraví radostně on. A dál.
A nebo naopak. My ho upřímně nepozdravíme a on se upřímně nas*e. Pohádá se v krámu, naštvaná prodavačka to osolí dalšímu. A dál.
To pozdravení je vykročení k lepším vztahům.
Lidi dost trpí nedostakem komunikace. Všichni chtějí být slyšet, ale nikdo nechce poslouchat, komunikace je jednosměrná -- z média na mne a do mne a furt. Tohle může být krok k spontální komunikaci. K té to může dojít z té trapné společenské povinnosti. Pravda, také nemusí. Ale pokud to nezkusím...
A pak prostě ta konvence koriguje to zvíře v nás. Abychom se upřímně nesežrali. Držíme se normy, aby z nás nebyla zvěř. Ovšem zvířata se ve smečce zdraví. A často. Upřímně? Asi se tím netrápí, vědí že je to pro jejich smečku potřeba.
Ono to racio ale nemusí být nutně chytřejší, nežli zkušenost.
Ještě bych svůj postoj zkusil osvětlit na původním příkladu s prodavačem. Připadá mi daleko důležitější to, že když vidím prodavače, jak nese krabici, otevřu a podržím mu dveře. Bohužel ale většina "zdravičů" tohle neudělá. Oni si svého bobříka splnili tím, že pozdravili. Mně ale připadá důležitější, co člověk dělá, než jestli dodržuje nějaké (dnes už bohužel většinou čistě formální) konvence.
P.S. Opravdu je vám jedno, jestli vám pošťačka řekne s zářivým úsměvem "dobrý den, tady vám nesu dopis" a nebo štěkne "dopis! podepsat!" ? Nic to s váme nedělá? Pokud ne, může to být projev moudrosti velikosti největších jogínů a nebo naopak něco neblahého.Jedno mi to není, avšak u nás v baráku je celkem obtížné se s naší pošťačkou setkat. Ona chodí tehdy, když už jsem v práci, a když náhodou nejsem a něco by mně měla přinést, tak hází do schránky rovnou lístek, ale to tu teď neřešíme
Opravdu je vám jedno, jestli vám pošťačka řekne s zářivým úsměvem "dobrý den, tady vám nesu dopis" a nebo štěkne "dopis! podepsat!"?
Ne, ale za podstatné považuji něco jiného. Takže když to vyštěknutí bude začínat "Dobrý den", mému pocitu z té komunikace to nijak nepomůže. Naopak, když na mne s úsměvem zavolá "Máte tu dopis.", bude mi úplně jedno, že na začátku chybí pozdrav.
P.S.: obě *
(unární i binární) mají vyšší prioritu než +
. :-)
Tiskni
Sdílej: