Čas práce a čas vorážení

11.2.2006 00:16 | Přečteno: 987× | poslední úprava: 11.2.2006 09:22

Měl jsem dobrý týden. Zdařilo se mi přijít na některé věci kolem Linuxu. Byly to zdánlivě maličkosti, ale jsou to takové důležité maličkosti. Jedna z nich je jak zachránit za pomoci Knoppixu a flashky data. To jsem se dočetl v jedné diskusi a hned jsem to vyzkoušel. Přiznám se že mě to nenapadlo, ale mám dobrý pocit z toho, že se mi dostal do rukou dobrý nástroj v případě mých experimentů s distry. Mnohokrát se mi stalo že než jsem se naučil zálohovat data, že jsem přišel o soubory, které jsem pracně psal několik dní a nakonec jsem je „mazanou ” manipulací ztratil.

Dále jsem si tak nějak za pomoci blogů zformuloval některé své profesionální názory, jež jsem předtím nikde nepublikoval. Jak jsem předpokládal po dvou kontroverzích článcích o jiných věcech, než bylo do té doby zdejší osazenstvo ode mne zvyklé, se postoj několika lidí vůči mě proměnil. Ale to je celkem normální a patří to k životu. Ty texty mi ovšem zůstanou a mohu je rozpracovat a přidat do své knihy. Reakce na ně byla víc příznivá než jsem očekával a diskuse se celkem dařila.

Justýna mě včera zase peskovala, že si vždycky někde něco začnu, vyvolám vášně a pak se královsky bavím. No bavím. V blázinci se tak nepobavím. Tam je většina pacientů díky okolnostem jež je tam přivedly, v tichém ale důrazném odporu. Sem tam je někdo z nich motivovaný a spolupracuje. Ale není to zas až taková sláva. Na Ábíčku je mi v tomhle lépe. Tady se většina lidí snaží alespoň o něčem přemýšlet a hledat postoj a vyslovit názor. Svůj názor.

Líbila se mi moc debata kolem blogů a vůbec se mi ty debaty kolem dalšího směřování líbily. Je vidět, že lidé to vnímají jako potřebné a skutečně se snaží formulovát, co Ábíčko má komu poskytovat a kam směřovat. Debata kolem blogů byla fakt pro mě výživná. Blog je pro mne něco jako deník. Ve výcviku jsem se z deníkem docela naučil pracovat a vlastně jsem se k němu vrátil. I když trochu jinou formou. Riskuji kolem něj diskusi.I útoky na svou osobu. Ale to nepovažuji za svoji chybu.

Konečně ve všech třech terapeutických výcvicích, které jsem absolvoval, skupinová práce probíhala právě formou tvrdých střetů. Tam jsem se skutečně musel snažit formulovat a sdělovat jasně a přesně. Nikomu, ani mě žádné mlžení neprocházelo. Neřku-li se zašťitovat cizími citáty. Deník mě baví. Deník je radost. Radost a možnost si některé věci ozřejmit a zpřesnit. Osobně v deníku nehledám a nečekám ani u sebe ani u jiných vytříbený literarní projev. Spíš autentičnost a vlastní postoj. Dále, zaznamenávám tam své životní zkušenosti a vzpomínky, názory. Sice se to nemusí líbit lidem přesvědčených o své „dokonalosti.” A mající pocit, že když rozumí IT, rozumí tím pádem už naprosto všemu. To je ovšem jejich problém. Ti jsou všude a ve všech povoláních a oborech. Stejně „vtipní a zabavní.”

Týden se mi tedy vyvedl. Zítra je sobota, nemám nic na práci. Justýna je pryč a tak si užiji po svém. Půjdu do knihovny, půjčím si něco nenáročného. Zavolám Radimovi jestli nepůjde se mnou na oběd. Radim je matfyzák a umí psát snad ve všech programovacích jazycích. Linuxem se nezabývá. Ale stejně o něm ví víc a zapoměl toho víc, než já se naučil. Nejraději se zabývá se energetickými záhadami. Podniká neuvěřitelná měření a umí o tom skvěle vyprávět. Takže budu poslouchat a budu ho obdivovat.

Vždycky když tady čtu článek takový nějak hodně odborný, neváhám přečtu ho kompletně celý.Vždy je mi trochu líto, že ho nemohu komentovat. Pak se zeptám Radima a mám o objasnění postaráno. Fakt ho rád poslouchám. Najíme se poklábosíme. Projdu se pěšky domů, cestou se budu koukat po holkách a budu přemýšlet o naprostých blbinách. To mi konečně jde nejlíp a nepochybuji, že mi to někteří ze zdejšího osazenstva potvrdí. Rozhodně nehodlám psát cokoliv co by zavánělo politikou, nebo alespoň vzdáleně psychoterapií či asertivitou. Bylo toho tak akorát. Je čas vorazit. „Čas práce a čas vorážení ”

       

Komentáře

[pok]

Aniz bych chtel jakkoli provokovat a kazit Vam vikend (stejne to nevypada ze by se to nejak mohlo podarit ;)), zajima me proc je tak strasne dulezity mit svuj vlastni nazor, proc je ho potreba projevovat? Respektive proc je to podle Vas/ostatnich dobre?

[Jan Jílek]

Mít názor je podle mne projevem vlastní svobody. Svobody hledat vlastní řešení a být připraven přejmout řešení těch druhých jsou-li pro mne přijatelná a výhodná.

[tobiasz29]

okolnosti pacienty privedlY (?) :)

[Jan Jílek]

Jo jo díky, překouk sem se

[Dag]

Program VFV (Vod Fšeho si Vorazit) je nesporně (to je další tvrzení) dobrý program a pěkně si jej užijte a volna též!

„ vyvolám vášně a pak se královsky bavím.“ Pravíte. Každý má svého koníčka… „Potěšit, nebo na*at, hlavně nenechat lhostejnými“, abych použil nějaký z citátů, které jste si tolik, tolik oblíbil.

Umění komunikovat. Zdá se mi, že pokud by už lidé tady něco potřebovli, tak spíš umět nevyvolávat spory a říct svůj názor tak, aby byl i pro nesouhlasícího přijatelný a svůj postoj pak vysvětlit ostatním, nežli vyvolat spor a asertivně mlčet a třeba se i tím bavit. Ale to je věc názoru, to mi jen tak napadlo.

Také já mám před sebou volno. Co budu dělat? To těžko někoho zajímá, ale já to řeknu. Nebudu čučet do diskusí, kecat, a půjdu něco dělat.

[Jan Jílek]

Když se té komunikace budou držet. Tak budou, křičet, budou nespokojený protože budou žádát řešení, ale nebudou se napadat a hodnotit. Nakonec se domluví.